Pečman, Rudolf
Charakteristika: Muzikolog, pedagog, popularizátor a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:12.4.1931
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.12.2008
Text
• Dílo • Literatura •
Pečman, Rudolf, muzikolog, pedagog, popularizátor a organizátor, narozen 12. 4. 1931, Staré Město u Frýdku, zemřel 16. 12. 2008, Brno.
Záhy se začal učit hře na housle u Gabriela Štefánka, hojně muzicíroval již během školní docházky, věnoval se hře sólové i komorní, a to i pak při studiu univerzitním (studoval houslovou hru u Josefa Jedličky, byl sekundistou Brněnského vysokoškolského komorního souboru). Maturoval 1950 na Státním reálném gymnáziu ve Frýdku-Místku, 1950–55 studoval hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde jeho hlavními učiteli v oboru muzikologie byli Jan Racek a Bohumír Štědroň, v oboru estetiky Mirko Novák a Oleg Sus. Již za studia (1953–56) působil externě na Vyšší hudební škole (dnes Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského) v Kroměříži. Po brněnském absolutoriu (1955, promovaný historik, diplomní práce Slovanské prvky v díle Ludvíka van Beethovena, uznáno jako doktorská disertace 1966, PhDr.) působil na muzikologickém pracovišti (seminář, oddělení, katedra s různými názvy) jako asistent (1955–61) a odborný asistent (1961–84); vykonával zde funkci tajemníka (1956–71) a zástupce vedoucího katedry (1971–89), byl i vedoucím oddělení hudební vědy (1971–89). Po aspirantuře v Brně získal titul kandidát věd o umění (CSc., 1968, práce Skladatel Josef Mysliveček a jeho jevištní epilog. Listy z dějin neapolské školy, tiskem jako Josef Mysliveček und sein Opernepilog, Brno 1970), 1989 obdržel titul doktor věd o umění (DrSc., 1989, práce Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena I. Nesplněné touhy, II. Prométheovský boj, Brno 1986, rotaprint, tiskem jako Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena, Brno 1999). Docentem v oboru teorie a dějiny hudby byl jmenován 1984 (habilitační spis Ke slohové analýze hudby osvícenského údobí předložil již 1970, přepracován 1976), profesorem téhož oboru 1990. Po listopadu 1989 zastával funkci proděkana Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity pro pedagogiku (do konce roku 1991). Současně s působením na FF MU přednášel 1956–90 (s přerušením) i na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty a nepravidelně působil též na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde činný i jako školitel a oponent magisterských a doktorských prací.
Od 2004 působí v Ústavu hudební vědy FF MU jako externí učitel, zaujímá zde však významné místo: koná přednášky (též pro Akademii staré hudby a pro Seminář estetiky), v rámci doktorského studia muzikologie je předsedou Oborové rady (komise), působí jako školitel doktorandů pro muzikologii a estetiku, je předsedou či členem komisí rigorózních, doktorských, habilitačních a profesorských (v těchto funkcích spolupracuje i s jinými vysokými školami: Univerzitou Karlovou, Univerzitou Palackého, Ostravskou univerzitou, Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Hudební fakultou Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakultou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, se slovenskými univerzitami v Bratislavě, Banské Bystrici, Nitře). Od sedmdesátých let býval členem či předsedou komisí pro kandidaturu věd (CSc.) v oborech hudební věda a hudební výchova, později též komisí doktorských (DrSc.), které měly celostátní působnost (ČSSR, ČR). Od 1957 byl výkonným redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity (řada F – uměnovědná a poté řada H – hudebněvědná), od 1990 předsedou redakční rady řady H, po odchodu do důchodu jejím členem.
Byl (či je) členem (čestným členem, funkcionářem) řady oficiálních univerzitních grémií, hudebních institucí, organizací, spolků (např. vědecká rada Filozofické fakulty MU, umělecká rada Státní filharmonie Brno, výbory společností Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů), často působí jako člen či předseda různých muzikologických, pedagogických apod. komisí. Aktivně se zapojil do činnosti Svazu československých skladatelů (pak Svazu skladatelů a koncertních umělců), kde od 1957 zastával různé funkce, z nichž důležitá byla zejména funkce předsedy komise pro hudební vědu a kritiku při brněnské krajské svazové pobočce v 70. a 80. letech; v současnosti je členem České společnosti pro hudební vědu, čestným členem České Händelovy společnosti, atp.
Četné publikační počiny v zahraničí, nesené i dobrou aktivní znalostí němčiny, a přítomnost v brněnských organizačních strukturách mu umožnily a umožňují výrazné zapojení do mezinárodního muzikologického dění; kontakty udržuje zejména s rakouskou a německou muzikologií. Působí mimo jiné od 1965 v Georg-Friedrich-Händel-Gesellschaft v Halle nad Sálou, kde fungoval i jako člen prezídia (1976–96), ve Voltairově společnosti pro výzkum 18. století (Univerzita v anglickém Cambridge), ve Společnosti pro výzkum dějin hudby ve střední Evropě (Univerzita v Lipsku), spolupracuje s dalšími vědeckými společnostmi v Kanadě a USA apod. Hojně se zúčastňuje kongresů doma i v zahraničí (mimo jiné Chorvatsko, Itálie, Kuba, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko resp. bývalý SSSR, Slovensko, Slovinsko, Srbsko), přednášel na univerzitách, vysokých hudebních školách, Akademiích věd v Bulharsku, Srbsku, Chorvatsku, Německu, Polsku, Rakousku, Slovinsku, Slovensku). Uskutečnil delší studijní a badatelské pobyty v Itálii (Řím, 1973–74) a Rakousku (Vídeň, 1992).
Záhy začal rozvíjet rozsáhlou činnost hudebně publicistickou, kritickou a popularizační. Pravidelně ji vykonával od 1952 do 1996 (tehdy tuto činnost v podstatě ukončil), v denním tisku (Rovnost, Práce, Mladá fronta, Lidová demokracie, Literární noviny atd.), od 1957 pak hlavně v odborných časopisech (Hudební rozhledy, Opus musicum – byl 1966 spoluzakladatelem časopisu, Estetická výchova, Hudební věda, Host do domu, Koncertní život a další), dále v programových sbornících Pražského jara, Mezinárodního hudebního festivalu v Brně, v tištěných programech Státní filharmonie Brno, Kruhu přátel hudby, koncertního oddělení Parku kultury a oddechu, Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, Komorní opery Miloše Wasserbauera při JAMU v Brně, atp. Hojně psal stati, články i glosy do časopisu Program (Státní divadlo v Brně), do zpravodaje KAM, jehož byl 1955 spoluzakladatelem, texty pro programové katalogy a jednotlivé koncerty různých festivalů (Brněnský hudební máj, Mezinárodní hudební festival Brno, atp.), na obaly gramofonových desek apod. Podílel se na organizaci řady festivalů a konferencí, s Jaroslavou Zapletalovou patřil k zakladatelům Mezinárodního hudebního festivalu Brno (1966; později Moravský podzim) a též kolokvia při tomto festivalu; působil jako generální tajemník festivalů 1966–76, předseda kolokvií 1966, 1967, pak místopředseda a člen výboru. Jako činitel festivalu sepsal a redakčně připravil deset festivalových programových sborníků (jež byly vydávány i v angličtině, němčině, ruštině) a edičně připravil celou řadu sborníků kolokvijních i dalších (celkem na sto titulů). Horlivá byla činnost pro Kruh přátel hudby Brno při PKO Brno v letech 1959–98 (Kruh zanikl a přeměnil se ve Spolek přátel hudby při Státní filharmonii Brno). Konal pro něj pravidelné přednášky, byl i jeho předsedou, redaktorem a hlavním autorem měsíčníku Zpravodaj KPH (1959–98). V letech 1970–98 pro KPH vydal dvacet sedm samostatných zhruba stostránkových titulů, které (spolupracoval zde s Jaroslavou Zapletalovou) připravoval k vydání, výtvarně a graficky řešil; posléze jmenován čestným členem. Redigoval i sborníky ze sympozií Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (odbočka Brno), sborníky z kolokvií o Otakaru Zichovi (1981) a Otakaru Hostinském (1982), sborník Hudba slovanských národů (1981), sborníky Muzikologické dialogy, Československá Beethoveniana a jiné. Často přednášel pro různé osvětové instituce (mimo jiné absolvoval sto přednášek na téma Hudba vychovává a zušlechťuje, za což získal diplom někdejšího Ministerstva kultury), pro česká kulturní zařízení v zahraničí apod. Pravidelně spolupracoval (od 1960) s Malým divadlem hudby a poezie (pak Divadlem hudby), s Československým (Českým) rozhlasem (např. pořady Hudba na Temži, Honeggerova Liturgická symfonie, Hudba na zámku Hradec nad Moravicí, Napoleon a Beethoven atp.) a Československou televizí (do 1976 pořady o Mezinárodním hudebním festivalu Brno).
Ve své vědecké a pedagogické práci, kde je těžiště jeho působení, se zaměřuje především na dějiny hudby (a zde na hudbu 18. století), dějiny opery, libretistiku, teorii hudební interpretace, hudbu první poloviny 20. století (speciální pozornost věnuje Janáčkovi a Martinů), hudební a obecnou estetiku. Celoživotně se důrazně hlásí k tradicím brněnské hudební vědy, tak jak ji formoval Vladimír Helfert, jemuž věnoval knižní monografii (přináší biografickou a hodnotící studii, ale i helfertovské příspěvky jiných muzikologů spolu s výňatky z Helfertova díla), a jak Helfertův odkaz rozvíjeli jeho učitelé Racek a Štědroň. Na Racka navazuje zejména úsilím o široké spektrum pohledů, o vidění v estetických souvislostech (viz zejména Pečmanovy práce o hudebních slozích), o mezioborovost, o výběr světových témat a o zapojení do světových badatelských kontextů (viz zvláště jeho práce věnované Händelovi a Beethovenovi); v estetice a hudební estetice zpracovával především problémy spjaté s názory a přínosy jednotlivých, zejména českých osobností. Na Štědroně zase navázal zájmem o dílčí, „malé“ problémy, snahou řešit je v množství specializovaných, materiálově založených studií a statí (často konferenčních příspěvků), zhusta věnovaných jednotlivým osobnostem vědy a umění resp. vazbám těchto osobností navzájem, k době, k zanedbávaným momentům apod. Největší zájem projevuje o problematiku opery, hudebního baroka a klasicismu (a to zejména na české a italské půdě), kterou zpracovával i v podobě monografií (vedle již jmenovaných jde hlavně o spis věnovaný Myslivečkovi; o Myslivečkovi resp. jeho opeře Medonte, Re di Epiro polemizoval s ruskou spisovatelkou Mariettou Sergejevnou Šagiňanovou), dále o problematiku janáčkovskou, martinůovskou a o problematiku hudební interpretace; do týmových projektů, tj. i brněnských lexikografických, se zapojil jen okrajově (má několik hesel v ČSHS a ve Slovníku české hudební kultury), právě tak jako do úvah metodologických apod. Hodně pozornosti věnoval Brnu a jeho muzikologii: knižně vedle Helferta zpracoval i život a dílo Graciana Černušáka, a publikoval své paměti, v nichž svérázně glosoval brněnské obecně hudební, ale zejména muzikologické dění své doby a svého prostředí (přináší mimo jiné i podrobný přehled autorových prací citovaných ve spise).
Prodlením let, literární plodností (vedle knih a samostatně vydaných publikací resp. edičních počinů vykazuje na pět set studií, statí, větších článků, nehledě na novinovou apod. publicistiku; k některým tématům se vrací v různých jazykových, rozsahových, funkčních verzích), tematickou šíří prací související s velkou znalostí příslušné odborné literatury, systematickým pedagogickým působením, svéráznou elokvencí a vůbec prezentací, rozsahem a dosahem vědecko-organizační činnosti (včetně činnosti v různých graduačních grémiích apod.) se stal jednou z nejvíce patrných osobností české muzikologické scény své doby.
Během působení obdržel řadu cen a vyznamenání: Smetanova cena (1974, Ministerstvo kultury); Janáčkova cena (1984, rovněž MK), Mozartova cena (1987, MK), cena České hudební rady (1997), Nummo memoriali Ateneo rector (1995, MU), cena rektora Masarykovy univerzity (2005, za knihu Vladimír Helfert a za celoživotní působení na univerzitě), dále čestná členství různých institucí a společností. Životní jubilea připomínají a bibliografie přinášejí Sborníky prací Filozofické fakulty brněnské univerzity z roku
Dílo
Dílo literární:
Knihy
Josef Mysliveček und sein Opernepilog (Brno 1970);
Beethoven dramatik (Hradec Králové 1978);
Josef Mysliveček (Praha 1981);
Beethovens Opernpläne (Brno 1981);
Sloh a doba. Metamorfózy hudby ve vývoji lidské společnosti (Brno 1984);
Georg Friedrich Händel (Praha 1985);
Sloh a hudba 1600–1900 (Brno 1991, 21996);
Útok na Antonína Dvořáka (
Händel a Bach. O dnešním pojetí jejich díla (s kolektivem, Brno 1993);
Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena (Brno 1999);
Vladimír Helfert (Brno 2003);
Hudební kontexty staré Itálie (Brno 2006);
Z hlubin paměti. Vzpomínky muzikologa (Brno 2007);
Člověk čistého srdce – Gracian Černušák (Praha 2007).
Další samostatně vydané publikace
10 let Brněnských hudebních májů (Brno 1965);
Výrazové prostředky neapolské vážné opery (Brno 1970);
Beethovenovy smyčcové kvartety (Brno 1970);
Händel a Bach (Brno 1971);
Čechy, konzervatoř Evropy (Brno 1972);
Brahms a Reger. Předchůdci novodobé hudby (Brno 1973);
Hudba romantiků (Brno 1974);
Hudba staré Itálie (Brno 1975);
Haydn a Mozart (Brno 1976);
Česká pocta Beethovenovi (Brno 1977);
Franz Schubert (Brno 1978);
Bohuslav Martinů (Brno 1979);
250 let české opery 1730–1980 (Jaroměřice nad Rokytnou 1980);
Josef Suk a hudební secese (Brno 1980);
Sbohem, má lásko. Pohled na umění trubadúrů a truvérů (Brno 1980);
Musica rediviva (Brno 1981);
Klavír v zrcadle doby (Brno 1982);
Varhany, Perspektivy a návraty (Brno 1983);
Musica antiqua aurea (Brno 1985);
Poezie a hudba. Průhledy k věčnému tématu (
Ludwig van Beethoven. Miscellanea da camera (
Prameny hudby dneška (
Eseje o Martinů. Doba – dílo – tvůrčí estetika (
F. X. Richter und seine “Harmonische Belehrungen” (Michaelstein/Blankenburg 1992);
Sonáta včera a dnes (Brno 1994);
Hudební salón (Brno 1995);
Cesty k hudbě dneška (Brno 1996);
Schubertiana (Brno 1997);
Čtvrté desítiletí Kruhu přátel hudby v Brně (s Jaroslavou Zapletalovou, Brno 1998);
„Všechny cesty vedou k životu“. F. X. Šalda a hudba (Praha 2004, Zápisník o Šaldovi č. 13).
Edice (sborníky z brněnských muzikologických kolokvií)
The Stage Works of Bohuslav Martinů / Bohuslav Martinůs Bühnenschaffen (Praha 1967);
Musica antiqua (Brno 1968);
Leoš Janáček et musica europaea (Brno 1970);
Musica vocalis (Brno 1971);
Musica bohemica et europaea (Brno 1977);
Homo hodiernus musicam audit & Idea nationis et musica moderna (= Colloquium musicologicum Brno 1972 & 1976, Brno 1979);
The Music Work (
Wort-Ton-Beziehung vom theoretischen und historischen Aspekt & Musik und Revolution (= Colloquium musicologicum Brno 1975 & 1976; Brno 1978);
Leoš Janáček ac tempora nostra (
Musica communicatio (
The Musical Theatre (
Dvořák, Janáček and their Time (
Další edice (výběr)
Vladimír Helfert. Pokrokový vědec a člověk (s Jiřím Vysloužilem,
Čechy – rezervoár hudebnosti (Mladá Boleslav 1978);
20 let Kruhu přátel hudby v Brně (s Jaroslavou Zapletalovou,
Hudba a výtvarné umění (Frýdek-Místek 1978);
Tvůrčí odkaz Zdeňka Nejedlého (
Úloha umění ve výchově studentů (
Almanach Společnosti Bohuslava Martinů 1979 (Praha – Brno 1979);
250 let české opery 1730–1980 (Jaroměřice nad Rokytnou 1980);
Libreto “O původu Jaroměřic na Moravě” (Jaroměřice nad Rokytnou 1980);
Muzikologické dialogy 1978 (
Hudba slovanských národů a její vliv na evropskou hudební kulturu (
Vědecký odkaz Otakara Zicha (
Pocta Otakaru Hostinskému (
Gracian Černušák. Hudebněvědná konference (
Hudba a literatura (Frýdek-Místek 1984);
Morava v české hudbě (
Bibliografie profesorů Jana Racka, Bohumíra Štědroně a Zdeňka Blažka (
Umění a příroda s přihlédnutím k hudbě (Frýdek-Místek 1989);
Oleg Sus redivivus (s Petrem Osolsobě,
Musicologia Brunensis. Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905–2005 (s Petrem Mackem, Brno 2005).
Studie, stati, články (výběr)
Druhá serenáda Bohuslava Martinů (Bohuslav Martinů. Sborník vzpomínek a studií,
Dvě jihoslovanské písně v Beethovenově “Pastorální” (Hudební rozhledy 10, 1957, s. 455–457);
Práčův písňový sborník z roku
Janáčkova opera Šárka (Slezský sborník 56, 1958, s. 498–502);
Ke skladebnému stylu Amanda Ivanschitze (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, F 2, 1958, s. 39–43);
Vánoční moteto Františka Navrátila (Slezský sborník 57, 1959, s. 457–479);
K terminologii v kritice hudební reprodukce (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, F 4, 1960, s. 93–102);
Jak interpretovat soudobou hudbu (Host do domu 8, 1961, s. 402–404);
Ztráta pro hudební vědu (nekrolog Graciana Černušáka, Host do domu 8, 1961, s. 526);
Závěrečné slovo o Medontovi (s Jaroslavem Ludvíkovským, Hudební rozhledy 14, 1961, s. 1022);
K některým otázkám hudební interpretace (Hudební věda III–IV, 1962, s. 209–212);
S Milošem Ištvanem o věcech hudby a života (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 673–674);
Řecké pašije jako operní typ (Host do domu 9, 1962, s. 274–276);
Felsensteinova koncepce opery (Host do domu 9, 1962, s. 141–143);
Symfonické dílo Leoše Janáčka v pojetí Břetislava Bakaly (sborník Leoš Janáček a soudobá hudba, Praha 1963, s. 250–253);
K některým obecným zákonitostem hudební interpretace (Hudební rozhledy 15, 1963, s. 748–750);
O opeře s Milošem Wasserbauerem (Hudební rozhledy 17, 1964, s. 185–187);
Tvůrčí rozvoj interpretačního umění Státní filharmonie (sborník Státní filharmonie Brno, Brno 1965, s. 45–49);
Zur schöpferischen Ästhetik von Jiří Antonín Benda und Ludwig van Beethoven (sborník Beiträge zur Geschichte alter tschechischer Musik, Praha 1966, s. 19–35);
Janáček und Martinů als dramatische Typen (Acta Janáčkiana I, Brno 1966, s. 65–67);
Ästhetisch-theoretische Ausgangspunkte und stilistische Verwandtschaft im Schaffen von Jiří Benda und Ludwig van Beethoven (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 2, 1967, s. 43–53);
Musicologie (Universitas Brunensis 1919–1969, Brno 1969, s. 143–151);
Katedra musikologie (Ročenka brněnské university 1964–1968, Brno 1968, s. 432–440);
Janáčkovo dílo jako interpretační problém. Skici a marginálie (sborník Festival Leoš Janáček et musica europaea, Brno 1968, s. 46–55);
Obecně o hudební interpretaci (předmluva ke knize Lev Ginsburg: Estetika studia nástrojové hry, Praha 1968, s. 7–13);
Der junge Mozart in Mähren (Wiener Figaro 37, 1969, č. 3, s. 6–8);
Otazníky v interpretaci staré hudby (Opus musicum 1, 1969, s. 7–10);
Svár slova a hudby? (sborník Festival Musica vocalis, Brno 1969, s. 5–15);
Zur Interpretation der Opern des 18. Jahrhunderts unter besonderer Berücksichtigung von Telemanns „Pimpinone“ (Konferenzbericht der 3. Magdeburger Telemann-Festtage, Bd. 1, Magdeburg 1969, s. 88–91);
Benda´s „The Village Market“ as a Precursor of „Fidelio“ (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 5, 1970, s. 141–150);
„Literarizace“ hudby
Leoš Janáček und einige Strömungen des modernen Theaters (sborník Leoš Janáček et musica europaea Brno 1968, Brno 1970, s. 131–140);
Předchůdci aneb vědomí souvislostí. Mannheimští, Jiří Benda a Mysliveček v ohnisku vývoje (sborník Festival Musica bohemica et europaea, Brno 1970, s. 25–41);
Ludwig van Beethoven und Jiří Antonín Benda (Bericht über den Internationalen Beethoven-Kongreß /…/, Berlin 1971, s. 453–464);
Die Musik in der Auffassung Heinrich Christoph Kochs. Ein Kapitel aus der Geschichte der Musiktheorie und -lexikographie (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 6, 1971, s. 51–62);
Kriticky o mannheimské škole (Opus musicum 3, 1971, s. 33–42);
Svět komorní hudby (sborník Festival Musica cameralis, Brno 1971, s. 5–19);
Böhmen und Italien. Ein offenes Kapitel aus der Geschichte der Musik Böhmens im 18. Jahrhundert (sborník Colloquium Musica bohemica et europaea Brno 1970, Brno 1972, s. 289–297);
Der junge Haydn und die tschechische Musik des 18. Jahrhunderts (sborník Der junge Haydn, Kongressbericht Graz 1970, s. 31–37);
Musicae metamorphoses saec. XX. Cesta k syntéze (sborník Festival Musicae metamorphoses saec. XX., Brno 1972, s. 7–27);
Protokol pracovní porady o problémech edic díla Leoše Janáčka (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 7, 1972, s. 97–154);
Niveau général de la controverse du Baroque musical et du Classicisme. Contribution à la critique des notions (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 7, 1972, s. 63–93);
Die Prinzipien des Musiktheaters und der Interpratationsstil der Opern Janáčeks (Otázky divadla a filmu III, Brno 1973, s. 137–150);
Jak hrál František Benda? (Opus musicum 5, 1973, s. 146–152);
Musik und Wort im Vokalschaffen des Abendlandes (sborník Colloquium Music and World Brno 1969, Brno 1973, s. 127–130);
Slované a tzv. národní kultury (sborník Festival Musica Slavorum,
Zu den tschechischen Theorien der Nationalen Wiedergeburtszeit über die Übersetzung von Operntexten (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 8, 1973, s. 21–41);
Zum Begriff des Rokokostils in der Musik (Muzikološki zbornik IX, Ljubljana 1973, s. 5–34);
Herderovo pojetí jazyka a Janáčkova nápěvková teorie (Opus musicum 6, 1974, s. 161–164);
Světový význam české hudby. Glosy ke staronovému problému (sborník Festival Česká hudba – Musica bohemica, Brno 1974, s. 19–35);
Der Generalbaß in der Auffassung Georg Philipp Telemanns und František Xaver Brixis (sborník Telemann und die Musikerziehung, Magdeburg 1975, s. 93–99);
K Helfertovu pojetí italské opery 18. století (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 9, 1974, příloha);
Deset let Mezinárodního hudebního festivalu v Brně (sborník Festival Hudba pokroku a míru, Brno 1975, s. 117–144);
František Bendas Kunst des Violinspiels in bezug auf sein kompositorisches Schaffen (sborník Violinspiel und Violinmusik in Geschichte und Gegenwart, Wien 1975, s. 27–40);
Král Václav II. postavou italského operního libreta 18. století (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 420–423);
Hudba a slovo včera a dnes (sborník Festival Vokální hudba národů, Brno 1976, s. 35–53);
Janáčkův umělecký názor (Opus musicum 8, 1976, s. 226–230);
Tomáškova autobiografie jako pramen. Pokus o zobecňující pohled (Hudební rozhledy 39, 1976, s. 274–275);
Myšlenky o interpretačním umění (Opus musicum 8, 1976, s. 114–115);
Zu einigen Fragen der Nationalität der tschechischen Musik im 18. Jahrhundert (Studien zur Aufführungspraxis und Interpretation der Musik des 18. Jahrhunderts, Heft 2, Bd. 2, Blankenburg/Harz 1976, s. 103–105);
Apoteóza Břetislava Bakaly (zvláštní dvojčíslo Opus musicum 9, 1977, s. 12–34);
Beethoven pianista (Opus musicum 9, 1977, s. 43–46);
Händel, Mozart und die sog. Innere Reform der Opera seria (sborník Georg Friedrich Händel als Wegbereiter der Wiener Klassik, Halle/S. 1977, s. 47–57);
Beethovenův rozhovor o služebnictvu a o tom, jak je vyživovat (Opus musicum 9, 1977, s. 205–206, použito jako libreto k opeře Miloše Štědroně Beethovenovy kuchyňské starosti);
Johann Sebastian Bach und der Stil der italienischen Triosonate (sborník Colloquium Musica cameralis Brno 1971, Brno 1977, s. 337–343);
K problému národní hudby v Evropě a v českých zemích (Opus musicum 9, 1977, s. 8–13);
Estetické vnímání hudby a navozování výtvarných představ (sborník Hudba a výtvarné umění, Frýdek-Místek 1978, s. 57–68);
Mozart oder Beethoven. Eine Grundfrage des Prager Musikmilieus der ersten Dezennien des 19. Jahrhunderts (Bericht über den Internationalen Beethoven-Kongreß 1977 Berlin, Leipzig 1978, s. 345–350);
Barok, osvícenství a klasicismus na příkladě díla Jiřího Antonína Bendy (sborník Čechy – rezervoár hudebnosti, Mladá Boleslav 1978, s. 41–58);
Der Titanismus als Form des künstlerischen und gesellschaftlichen Protestes des Komponisten (sborník Colloquium Musicologica Brno 1976 & 1977, Brno 1978, s. 449–455);
Disjunkce estetických názorů a skladebného díla u Leoše Janáčka (Opus musicum 10, 1978, s. 175–178);
Musik und Wort in der Auffassung Herders und Janáčeks (sborník Colloquium Musicologica Brno 1976 & 1977, Brno 1978, s. 288–294);
Zur Typologie der Operngestalten Telemanns und ihrer Beziehung zur italienischen Librettistik (sborník Telemann und seine Dichter I, Magdeburg 1978, s. 52–57);
Josef Durdík und die Musik (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 13/14, 1978/1979, s. 7–26);
Aktuální problémy estetické výchovy (sborník Úloha umění ve výchově studentů, Brno 1979, s. 10–22);
Ethos und Musik (sborník Musica viva in schola, Brno 1979, s. 11–17);
Starší hudba očima vědy. Prolegomena pro posluchače muzikologických a nemuzikologických oborů (sborník Úloha umění ve výchově studentů, Brno 1979, s. 68–124);
Zrození estetika (sborník Zdeněk Nejedlý, klasik naší vědy a kultury, Praha 1979, s. 159– 168);
Tvůrčí estetika Bohuslava Martinů (Almanach Společnosti Bohuslava Martinů 1979, Praha-Brno 1979, s. 29–34);
Muzikologický odkaz Zdeňka Nejedlého (sborník Tvůrčí odkaz Zdeňka Nejedlého, Brno 1979, s. 15–24);
Nejedlého „Všeobecné dějiny hudby“ a některé otázky textologické povahy (tamtéž, s. 33–40);
Zákonodárce české estetiky (/Otakar Zich/ Opus musicum 11, 1979, s. 225–228);
Zur Frage der Wahrnehmung der Musik (sborník Colloquium Musicologica Brno 1972 & 1973, Brno 1979, s. 34–41);
K otázce modernizace výchovně-vzdělávacího procesu ve výuce muzikologie (sborník Modernizace výchovně-vzdělávacího procesu na vysoké škole, Brno 1980, s. 100–101);
Antonio Vivaldi ve světle muzikologických výzkumů a interpretační praxe anno 1978 (sborník Muzikologické dialogy 1978, Brno 1980, s. 47–51);
Dvě úvahy o Otakaru Hostinském (Opus musicum 12, 1980, s. 65–72);
Ein heroisches Ballett von Leopold Koželuh (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, 29, H 15, 1980, s. 21–45);
Italská libretistika ve Sporckově divadle (sborník Muzikologické dialogy 1978, Brno 1980, s. 31–33);
Die Musikkritik in der Auffassung Václav Jan Tomášeks und Robert Schumanns (5. Wissenschaftliche Arbeitstagung zu Fragen der Schumann-Forschung, Zwickau 1981, s. 33–41);
Alessandro Scarlatti: A Predecessor of Joseph Haydn in the Genre of the String Quartet (sborník Haydn Studies. Proceedings of the International Haydn Conference Washington, D.C., 1975, New York-London 1981, s. 456–459);
Mirko Novák jako hudební estetik a muzikolog (Opus musicum 13, 1981, č. 10, s. I–IV);
Hudební divadlo Bohuslava Martinů a jeho vztah ke světu antiky (Opus musicum 14, 1982, s. 292–296);
Josef Durdík a hudba (Slovo o Hostinského vědeckém souputníkovi) (sborník Pocta Otakaru Hostinskému, Brno 1982, s. 229–243);
Der tschechische Beitrag zur Entwicklung des Solokonzerts im 18. Jahrhundert (von Vejvanovský bis Mysliveček) (sborník Studien zur Aufführungspraxis und Interpretation der Musik des 18. Jahrhunderts, Heft 20, Blankenburg/Harz 1983, s. 78–81);
Janáčeks Beziehung zu der Wissenschaft und Ästhetik (sborník Colloquium Leoš Janáček ac tempora nostra Brno 1980, Brno 1983, s. 123–127);
Námětová geneze Věci Makropulos (Cesta od Shawa k Čapkovi a Janáčkovi) (sborník Colloquium Leoš Janáček ac tempora nostra, Brno 1980, Brno 1983, s. 245–265);
Die Idee der tschechischen Nationaloper bei Otakar Hostinský (Schriftenreihe der Hochschule für Musik Carl Maria von Weber, 3. Sonderheft, Dresden 1983, s. 91–100);
Tvůrčí odkaz Graciana Černušáka (sborník Gracian Černušák. Hudebněvědná konference, Brno 1983, s. 10–14);
Vztah F. X. Šaldy a Arna Nováka k hudbě (sborník Hudba a literatura, Frýdek-Místek 1983, s. 52–60);
Zur Auffassung des Nationalcharakters der Musik bei Telemann und den tschechischen Komponisten des 18. Jahrhunderts (sborník Die Bedeutung Georg Philipp Telemanns für die Entwicklung der europäischen Musikkultur im 18. Jahrhundert, Teil 1, Magdeburg 1983, s. 89–93);
Libretti legen ihre Zeugenschaft ab (sborník Colloquium The Musical Theatre Brno 1980, Brno 1984, s. 59–92);
Český přínos vývoji hudby 18. století (sborník Historická Olomouc a její současné problémy V, Olomouc 1985, s. 359–367);
Obecná rovina sporu o hudební barok a klasicismus. Příspěvek ke kritice pojmů (sborník Colloquium „Czech Music“ Brno 1974, Brno 1985, s. 258–302);
Ján Levoslav Bella a idea wagnerovského hudebního dramatu (Poznámky k problematice) (sborník Zrod a vývoj slovenskej národnej moderny, Bratislava 1985, s. 57–64);
Podněty Otakara Zicha k teorii slovenské lidové písně a slovenské národní hudby (sborník Česká a slovenská skladateĺská tvorba vo vzájomnej kontinuite a ovplyvnení /1918–1983/, Bratislava 1986, s. 119–126);
Metamorfózy funkcí hudby v díle estetika Mirko Nováka po r. 1945 (sborník Janáčkiana IX, Ostrava 1986, s. 119–126);
K významu estetika Josefa Bartoše (sborník Filozofie v dějinách a v současnosti, Brno 1986, s. 153–159);
Beethoven a Smetana (sborník Hudební řeč Bedřicha Smetany. Konsonance a disonance z hlediska hudby 20. století, Praha 1986, s. 49–85);
K problému manýrismu v hudbě (sborník Nové poznatky o dějinách starší české a slovenské hudby, sv. 2, Praha 1988, s. 136–148);
Ohlédnutí za léty práce 1978–1988 (sborník Třetí desítiletí Kruhu přátel hudby v Brně, Brno 1988, s. 5–22);
Musikdramatische Termini in Jungmanns „Slovesnost“ (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 23–24, 1988, s. 47–57);
Problém přírody v estetice, zejména starší (sborník Umění a příroda s přihlédnutím k hudbě, Frýdek-Místek 1989, s. 10–22);
Otázka funkce umění – klíčový problém novodobé české estetiky (sborník Musica viva in schola IX, Brno 1989, s. 80–87);
Affektenlehre und semantische Darlegung der Musik des 18. Jahrhunderts (sborník Colloquium „Musica communicatio“ Brno 1979, s. 215–220);
Sub olea pacis et palma virtutis. Zur Frage nach dem Schwanken Jan Dismas Zelenkas zwischen Oper, Oratorium und Schauspiel (Händel-Jahrbuch 36, 1990, s. 163–170);
F. X. Richter a jeho „Harmonische Belehrungen“ (Časopis Matice moravské 109, 1990, č. 2, s. 275–306);
Die Beziehungen des jungen Mozart zu Olmütz und Brünn (sborník Studien zur Aufführungspraxis und Interpretation der Musik des 18. Jahrhunderts, Heft 44, Michaelstein/Blankenburg 1991, s. 68–72);
Mozart und die Venezianisch-Neapolitanische Schule (Festschrift Hubert Unverricht zum 65. Geburtstag, Tutzing 1992, s. 207–211);
Susův návrat (doslov k publikaci Oleg Sus: Geneze sémantiky hudby a básnictví v moderní české estetice. Dvě studie o Otakaru Zichovi, Brno 1992, s. 69–81);
Brněnská muzikologie v časech minulých (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 25, 1992, s. 91–103);
Zur Typologie der Gestalten in Händels „Orlando“ und Mozarts „Die Zauberflöte“ (Händel-Jahrbuch 38, 1992, s. 52–59);
Beethovens Tendenz zur Romantik (sborník Colloquium Romanticism and Music Brno 1987,
Licht im Dunkel. Zur Brünner Urafführung von Prokofjews Ballett Romeo und Julia (sborník Köllner Beiträge zur Musikforschung, Band 175, Regensburg 1992, s. 251–268);
Zum Innovationsproblem in den sog. Schöpferischen Ästhetiken ausgewählter Komponisten des 20. Jahrhunderts (Strawinski – Martinů – Hindemith) (sborník Colloquium Innovationsquellen der Musik des 20. Jahrhunderts, Brno 1993, s. 158–163);
Problematik der ästhetischen Kategorien bei O. Hostinský, dargestellt am Beispiel seiner Auffassung des Tragischen (sborník Colloquium Music in Matamorphoses of Aesthetic Categories, Brno 1993, s. 219–223);
Karel Vetterl jako hudební historik a muzikolog (sborník Živý odkaz Karla Vetterla, Brno 1993, s. 23–36);
Lyrik s gestem tyrana. Téma “Nietzsche a hudba” v pojetí Otokara Fischera (Hudební věda 30, 1993, č. 4, s. 330–337);
Oleg Sus jako znalec Otakara Zicha (sborník Oleg Sus redivivus,
Die Oper der Neapolitanischen Schule als Inszenierungsproblem (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 29, 1994, s. 63–67);
Begriff des „vermischten Geschmacks“ bei Johann Joachim Quantz im Kontext der gesellschaftlichen und künstlerischen Entwicklung (sborník Colloquium Musica ac societas, Brno 1994, s. 181–185);
Paul Nettls Prager Jahre (sborník 2. sudentendeutsch-tschechisches Musiksymposium... „Der jüdische Beitrag zur Musikgeschichte Böhmens und Mährens“, Regensburg 1994, s. 16–24);
Förderung der Musik: Schönbergs Ideen zu deren Sozialisierung (sborník Kontexte, Musica iudaica 1994, Praha 1995, s. 30–34);
Brněnský operní libretista v zorném poli Ludwiga van Beethovena (sborník Kritické edice hudebních památek, Olomouc 1966, s. 59–65);
Tschechische Musikforschung über Carl Ditters von Dittersdorf (sborník Carl Ditters von Dittersdorf. Leben – Umwelt – Werk, Tutzing 1997, s. 15–21);
Joseph Preiss und seine Pastorellen (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 32, 1998, s. 21–28);
Jaroměřice nad Rokytnou als Zentrum der Opernpflege im 18. Jahrhundert (sborník Musikgeschichte in Mittel- und Osteuropa, Heft 3, Chemnitz 1998, s. 211–220);
Die slowakische Orientierung bei Vítězslav Novák (1870–1949) (sborník Slovenskí skladatelia I. Medzinárodné kolokvium... 1998, Bratislava 2000, s. 89–98);
Bakala a Janáček (sborník Leoš Janáček, jeho žáci, spolupracovníci a přátelé, Ostrava 2000, s. 10–25);
Zur Abschwächung historischer Perspektiven in der Musikwissenschaft der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts (sborník Colloquium Brno 1999–2000, Brno 2001, s. 247–250);
Psychologická orientace české hudební estetiky (Opus musicum 33, 2001, č. 2, s. 4–8);
Goethe a opera (Slovenské divadlo, 49, 2001, č. 4, s. 251–260);
Carl Philipp Emanuel Bach und die tschechische Klaviermusik des 19. Jahrhunderts (Carl-Philipp-Emanuel-Bach-Konzepte, Sonderband 3, Teil 2, Frankfurt /Oder/ 2002, s. 355–359);
„Musikalisches Räuberhandwerk“ Georg Friedrich Händels (Händel-Hausmitteilungen 2002, Halle /Saale/, č. 1, s. 12–22);
Hudební festival jako společenský a umělecký fenomén (Historie a současnost slavností hudby) (Opus musicum 34, 2002, č. 1, s. 30–34);
Hudební divadlo Bohuslava Martinů na cestě od impresionismu k dadaistickému lyrismu (sborník K pocte Jána Cikkera, Bratislava 2002, s. 125–143);
Recepce staré hudby v našem věku (sborník Recepcia súčasnej európskej tvorby v slovenskej hudobnej kultúre 1. polovice 20. storočia, Bratislava 2003, s. 163–174);
Musica regularis sive artificialis (Některé terminologické problémy v učebnici skladby F. X. Richtera) (Univerzitní noviny – List Masarykovy univerzity a Nadace Universitas Masarykiana, 10, 2003, č. 4, s. 46–49);
Hrst vzpomínek na Jiřího Fukače (Opus musicum 35, 2003, č. 1, s. 43–44);
„Olomoucká“ symfonie F dur, KV 43, Wolfganga Amadea Mozarta. Poznámky k jejímu stylovému zařazení (sborník Hudba v Olomouci, Historie a současnost I, Olomouc 2003, s. 83–92);
Heinrich Haugwitz und Georg Friedrich Händel (sborník Haugwitzové a hudba, Námešť nad Oslavou 2003, s. 13–19);
Josef Durdík a hudba (Sborník z konference uspořádané ke 100. výročí úmrtí…, Praha 2003, s. 70–85);
C. Ph. E. Bach und die Affektenlehre (Bemerkungen zur Aufführungspraxis) (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 36–37, 51–52, Brno 2003, s. 17–22);
18th Century Libretto Research and Understanding Baroque Opera Production (sborník The World of Baroque Theatre, Český Krumlov 2003, s. 167–196);
Zmysel výskumu operných libriet 18. storočia pre dnešok (Slovenské divadlo 51, 2003, č. 3–4, s. 214–224);
Pojem „hudební myšlení“ u Otakara Zicha a Vladimíra Helferta (Slovenská hudba 30, 2004, č. 1–2, s. 109–113);
Negativní vliv Ždanovových tezí o umění na pojetí dějin hudby v Čechách po roku 1948 (tamtéž, č. 4, s. 470–478);
Georg Friedrich Händel im Dritten Reich. Alttestamentarische (jüdische) Oratorienthematik im Blickfeld der nazistischen Fälscher Georg Friedrich Händels (sborník Socialist Realism and Music, Colloquia musicologica Brunensia 36, 2001, Praha 2004, s. 97–100);
Curt Sachs a Jan Rychlík: Český skladatel a organolog odhaluje tajemství žesťových nástrojů bez strojiva (sborník Živá hudba 14, 2004, Praha 2005, s. 12–22);
Meinungsverschiedenheiten über das Wesen des Barocks und der Klassik in der Musik (Hudební věda 42, 2005, č. 2, s. 117–136);
Pater & filia. Črta o Václavu Kaprálovi a jeho dceři Vítězslavě (elektronický časopis http:// Acta musicologica.cz);
Praeambulum aneb Brněnská muzikologie v době počátku a prvních vzmachů (sborník Musicologia Brunensis, Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905–2005, Praha 2005, s. 7–32);
Helfertova „brněnská muzikologická škola“. Učitel a jeho význační žáci (tamtéž, s. 35–43);
Túžba po domove. Bohuslav Martinů (v publikaci Naďa Hrčková: Dejiny hudby VI. Hudba 20. storočia 1, Bratislava 2005, s. 103–112; též v českém vydání Praha 2006);
Haydniana Bohemica atque Europaea (sborník Music and Society in Eastern Europe, Vol. 1, Idyllwild /Kanada, USA/ 2006, s. 27–45);
Inspirativní Václav Černý (Glosy muzikologa o velké osobnosti) (sborník Česká literární kritika 20. století. K 100. výročí narození Václava Černého, Literární archiv, sborník č. 37, Praha 2006, s. 41–55);
„Minimalistische“ Kompositionen Ludwig van Beethovens (Zauber der vergessenen Albumblätter) (sborník Od Perotina po Steva Reicha. Idey "minimálneho" v hudobných dejinách a v súčasnosti, Bratislava 2006, s. 130–146);
Stará opera, její libreto a výzkum kolem nich (sborník Slovo a hudba jako štrukturálno-architektonický celok hudobného myslenia 17.–18. storočia, Prešov 2006, s. 31–47);
Begegnungen mit Jiří Fukač (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 38–40, 2003–2005, Brno 2006, s. 47–49);
Zwei Haydniana (tamtéž, s. 197–206);
Vladimír Helfert odkrývá význam Leoše Janáčka a jeho školy (sborník Fenomén Janáček včera a dnes, Konzervatoř Brno 2004, Praha 2006, s. 219–229);
Kdy se narodili? Uvádíme chybné údaje o Händelovi, Bachovi a Telemannovi (Opus musicum 38, 2006, č. 2–3, s. 48–49);
Dekorace a scénografie na pozadí výzkumu staré opery 18. věku (Myšlenky a glosy muzikologa) (The World of Baroque Theatre. A Compilation of Essays from the Český Krumlov Conferences 2004, 2005, 2006, Český Krumlov 2007, s. 101–125);
Svět libretistiky vybraných oper J. J. Fuxe a „svatováclavského“ melodramu J. D. Zelenky. Učitel a žák v popředí rostoucího zájmu (tamtéž, s. 217–248). Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Riemann-Musiklexikon. Ergänzungsband. Personenteil L-Z (Mainz 1975).
Brockhaus-Riemann-Musiklexikon (Mainz 1979).
NewGrove1.
Horst Seeger: Musiklexikon. Personen A-Z (Leipzig 1981).
International Who´s in Music and Musicians´ Directory (Cambridge 1985).
Malá československá encyklopedie IV. (Praha 1986).
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Český biografický slovník XX. století II. (Praha-Litomyšl 1999).
NewGrove2.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. 5000 životopisů (Kdo je kdo 52005).
Kdo je kdo v současné české muzikologii (Praha 2006).
II. Speciální
Sborník prací Filosofické fakulty brněnské university (Řada hudebněvědná, H 22, 1987, Convivium musicum. Liber amicorum. Editor Miloš Štědroň. Rudolfu Pečmanovi k 12. 4. 1991, Brno 1991; zde laudatio Přátelé z muzikologie a příbuzných oborů: Místo úvodu, s. 9–11, Jaroslava Zapletalová: Výběrová bibliografie prací Rudolfa Pečmana, s. 69–82, dále fotografická příloha).
Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity (Řada hudebněvědná, H, č. 36–37, Musicologica brunensia. Rudolfu Pečmanovi k sedmdesátinám, Brno 2003 /zde Výběrová bibliografie prací Rudolfa Pečmana 1992–2001, s. 9–15/).
III. Ostatní
Schoenbaum, Camillo: Beethoven dramatik (recenze knihy, Die Musikforschung 33, 1980, č. 3, s. 386–387).
Poniatowska, Irena: Beethovens Opernpläne (recenze knihy, Muzyka 1984, č. 4, s. 96–100).
Štědroň, Miloš: Georg Friedrich Händel (recenze knihy, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 35-36, 1988, H 23/24, s. 99–101).
Blahynka, Miloslav: Jevištní dílo Ludwiga van Beethovena (recenze knihy, Slovenské divadlo 2000, č. 4, s. 68-69).
Poledňák – Fukač 22001.
Štědroň, Miloš: Pečmanův přínos k rozvoji hudební vědy (Univerzitní noviny. List Nadace Universitas Masarykiana a Společnosti pro podporu univerzitních aktivit 10, 2004, č. 3, s. 2–4).
Králík, Miroslav: Rudolf Pečman a Vladimír Helfert (recenze knihy, Univerzitní noviny 10, 2004, č. 3, s. 1–4).
Sehnal, Jiří: Vladimír Helfert (Opus musicum 36, 2004, č. 2, s. 42–43).
Pospíšil, Ivo: Vladimír Helfert (Alternativa plus /Ostrava/ 2004, č. 1–2, s. 117–119).
Chalupka, Ĺubomír: Vladimír Helfert (Slovenská hudba 30, 2004, č. 1–2, s. 214–217).
Wiendl, Jan: Univ. prof. PhDr. Rudolf Pečman, DrSc. (medailon v Pečmanově cit. publikaci F. X. Šalda a hudba, Praha 2004, s. 81).
Hala, P.: Musicologica Brunensia Rudolfu Pečmanovi (Universitas. Revue Masarykovy univerzity v Brně 38, 2005, s. 72).
Gabrielová, Jarmila: Vladimír Helfert (Hudební věda 42, 2005, č. 1, s. 82–83).
Čech, Vladimír: Profesor Rudolf Pečman přiznává: K hudební vědě jsem tíhl od gymnázia (rozhovor, Kam /Příloha/ XII, 2006, č. 7–8, s. 25–26).
Richter, Gert: Rudolf Pečman 75. (Halle a. d. Saale, Händel-Hausmitteilungen 2006, č. 1, s. 24–25).
Sýkora, Pavel: Vladimír Helfert (http://acta.musicologica.cz, 2005, č. 1).
Matějková, Alena: Z hlubin paměti. Vzpomínky muzikologa (Opus musicum 39, 2007, s. 50-51).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 6.1.2009