Český hudební slovník osob a institucí

Staněk, Jaroslav Václav

Staněk, Jaroslav Václav, houslista, choreograf a malíř, narozen 22. 4. 1922, Uherské Hradiště, zemřel 28. 2. 1978, tamtéž.

Byl nejstarším ze čtyř synů manželů Františka a Marie Staňkových. Již od dětství prokazoval nadání ve hře na housle, kdy se v roce 1936 stal nejmladším členem Slováckého krúžku v Uherském Hradišti. O rok později byl značně ovlivněn návštěvou cimbálové muziky Samka Dudíka z Myjavy na Výstavě Slovácka a jeho zájem o folklórní hudbu silně vzrůstal. V Hodoníně navštěvoval učební obor hudební nástrojař, který byl však nucen ze zdravotních důvodů přerušit, a nastoupil tak v roce 1938 do Školy uměleckých řemesel v Brně, kde studoval kresbu a malbu. Paralelně také navštěvoval Slovácký krúžek v Brně. Roku 1942 však byla škola uzavřena a Jaroslav Václav Staněk začal pracovat ve firmě Kunz, která se zabývala výrobou malířských potřeb a dekorativní malbou. Nabyté zkušenosti zúročil hned po válce, kdy v roce 1945 nastoupil do Slováckého divadla jako jevištní technik. Posléze se vypracoval až na post šéfa výpravy, na kterém vydržel až do roku 1954. Divadlo opustil za účelem intenzivní souborové práce, poněvadž se v roce 1950 zasloužil o vznik souboru Hradišťan. Ten spoluzaložil s dlouholetým přítelem Otakarem Horkým spojením krúžků z Uherského Hradiště, Mařatic a Starého Města. Jaroslav Václav Staněk se stal prvním primášem souboru a vedoucím muziky. Na počátku roku 1951 uvedl Hradišťan pod dramaturgickou taktovkou dvou zmíněných umělců svůj první celovečerní pořad, jehož programem bylo několik pásem: Okolo Hradišťa, Dožínky, Veselé pásmo, vystoupení dívčího sboru a mužský verbuňk. Novátorský přístup vedoucího Hradišťanu ke scénickému zpracování folklóru vycházel z vlastní hudební i choreografické invence, která byla založena na důkladné znalosti lidové kultury získané sběrem materiálu v terénu. K proslavení mu zcela jistě pomohla i nezaměnitelná technika hry na housle – smyčec měl při hře nakloněný opačně na vnitřní stranu žíní, krk houslí držel ležérně mezi palcem a ukazováčkem, dlaň opřenou o housle a v prstokladu měl rovněž svůj systém, který umožňoval zvukově signifikantní vibrato. Jaroslav Václav Staněk byl za svou práci roku 1952 vyznamenán Cenou Klementa Gottwalda, což celému souboru otevřelo dveře na Západ, kam byl vysílán jako představitel nové, socialistické kultury. Hradišťan tak pod houslistovým vedením zajížděl na vystoupení do okolních regionů a zahraničí, výjimkou nebyl zisk několika ocenění jako Zlatý náhrdelník burgundských vévodů z Dijonu a Pohár zlaté mirabelky z roku 1962. Soubor byl však i s jeho primášem za spolupráci s politickou mocí často kritizován. Při existujících složkách souboru založil v roce 1955 dětskou taneční složku Hradišťánek, která měla sloužit jako základna budoucích členů Hradišťanu. O rok později inicioval vznik dětské cimbálové muziky. Mimo soubor se také zasloužil o vznik Dolňáckých slavností v Hluku a několik let připravoval programy i scénografické návrhy pro Strážnické slavnosti. V roce 1969 odmítl Jaroslav Václav Staněk s muzikou vystoupit na vernisáži, kterou měl navštívit vysoký důstojník sovětské posádky a primáši bylo posléze zakázáno hrát jak při oficiálních vystoupeních, tak na běžných besedách u cimbálu. Sedmdesátá léta se tedy nesla v duchu celosouborového útlumu, který byl podtrhnut zhoršeným fyzickým stavem Jaroslava Václava Staňka. Tomu se vrátila tuberkulóza z mládí, kvůli které odešel v roce 1977 do invalidního důchodu. O rok později zemřel a dodnes je ikonou dolňáckého folkloru.