Český hudební slovník osob a institucí

Honzíková, Naděžda

Honzíková, Naděžda (roz. Hympánová), pěvkyně-sopranistka, narozena 21. 7. 1936, Praha, zemřela 4. 10. 2013, České Budějovice.

Absolvovala pražskou konzervatoř u Věry Passerové, na AMU studovala pouze jeden rok u Ludmily Červinkové. Po krátkém hostování v Liberci získala angažmá v oboru koloraturního sopránu v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde působila v letech 1959–63. Její první rolí zde byla Gilda v Rigolettu a současně záskoky jako Esmeralda a Barče v Smetanových operách, následovaly role Pasáček v Krútňavě, Rosina v Lazebníku sevillském, Olympie v Hoffmannových povídkách a další. Zpívala zde měsíčně až ve dvaceti představeních. Své pohybové schopnosti projevila v roli Opice v opeře Jiřího Pauera Žvanivý slimejš. Vedle toho v tomto období vystoupila přibližně na stovce koncertů. V roce 1960 v soutěži Pražského jara získala čestné uznání 1. stupně. Roku 1961 se provdala za svého občasného uměleckého partnera a posledního učitele zpěvu Jaroslava Honzíka. Se svým manželem pak na její přání, motivovaným touhou po romantických a dramatických rolích, přesídlila do Českých Budějovic, kde se přiřadila k předním operním sólistkám Jihočeského divadla. Nastudovala zde kupříkladu všechny tři ženské role v Hoffmanových povídkách, které zpívala v jednom představení, Desdemonu, Lady Macbeth, Rusalku, Vendulku, Leonoru ve Fideliovi i Trubadúrovi, Sentu v Bludném Holanďanovi, Taťánu v Evženu Oněginovi, Aidu, Toscu... Zpívala Královnu noci a Rusalku v pražském Národním divadle. Zvládala i mezzosopránové party. Za provedení rozsáhlé a náročné titulní role Anny Kareninové ve stejnojmenné  opeře Emila Hlobila byla v roce 1972 odměněna prémií Českého literárního fondu za mimořádné umělecké výsledky, ztvárnila řadu postav v dalších soudobých dílech (Boháč, Prokofjev, Kabalevskij, Cholminov), nevyhýbala se ani účinkování v operetě (Země úsměvů, Paganini, Netopýr, Krásná Helena, Polská krev). Vynikala dokonalou intonací a mnohotvárností pěveckého i hereckého projevu. Hostovala v řadě českých divadel i v zahraničí, má písňové nahrávky v rozhlase, působila pedagogicky jako lektorka katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích (1965–75, ukončení z politických důvodů), kde ve spolupráci se svým manželem v prosinci 1970 režírovala studentské představení Blodkovy opery V studni. Často vystupovala v mnoha českých městech na koncertech pro školní i předškolní děti, u kterých tím chtěla povzbudit jejich aktivní poměr k hudbě. Jejími hlavními spolupracovníky v tomto oboru byli kytarista a zpěvák Rudolf Novák a klavírista Karel Fráňa. Byla též autorkou scénářů pořadů o Antonínu Dvořákovi, Jacquesu Offenbachovi a Karlu Hašlerovi, příležitostnou dopisovatelkou Rudého práva i Jihočeské pravdy atd.