Český hudební slovník osob a institucí

Pirner, Jan 2)

Pirner, Jan 2), tanečník, choreograf, pedagog, narozen 23. 10. 1941, Benešov (okr. Benešov), zemřel 1. 7. 2016, Praha.

Pocházel z lékařské rodiny, jeho prastrýcem byl malíř české secese Maxmilián Pirner, jeho manželkou sólistka baletu, baletní mistryně a pedagožka Nelly Danko.

Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Plzni (1948–59) studoval tamtéž Strojní průmyslovou školu (1959–60). Po maturitě, úspěších ve společenských tancích a na doporučení Luboše Ogouna nastoupil jako mimořádný talent do angažmá baletu Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni (1960–62), později působil jako člen baletu Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (1962–65), byl sólistou baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1965–67), členem baletu Národního divadla v Praze (1967–88) a choreografem v Teplicích (1988–89). Z významnějších baletních rolí se představil jako Šašek (Sergej Prokofjev: Popelka, 1963, choreografie Josef Škoda) v Olomouci, Romeo (Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, 1965, choreografie Milan Hojdys), Princ Désiré, Kavalír (Petr Iljič Čajkovskij: Spící krasavice, 1966, choreografie Milan Hojdys) v Českých Budějovicích, Theofil (Bohuslav Martinů: Špalíček, 1972, choreografie Antonín Landa), Batiatus (Aram Chačaturjan: Spartakus, 1976, choreografie Jiří Blažek a Růžena Mazalová), Roháč (Jiří Pauer: Ferda Mravenec, 1976, choreografie Antonín Landa) v Národním divadle v Praze. Společně s Nelly Danko vytvořili také četná sólová čísla pro divadlo, televizi i koncertní pódia.

V letech 1969–73 studoval choreografii na AMU v Praze. Mezi jeho nejvýznamnější učitele patřili Jan Reimoser a Václav Felix. Absolvoval choreografií baletu Orfeus na hudbu Modesta Petroviče Musorgského Obrázky z výstavy.

Jako choreograf vytvořil přes 80 choreografií pro různá profesionální i amatérská divadla a menší scény (Alfa Plzeň, Olomouc, České Budějovice aj.), podílel se i na řadě pohybových spoluprací pro činohru a operu. Působil jako choreograf, šéf baletu a tanečník v Divadle J. G. Tajovského v Banské Bystrici (1977–79), choreograf a vedoucí baletu Vojenského uměleckého souboru v Táboře (1979–81), byl vedoucím baletního souboru a choreografem Krušnohorského divadla v Teplicích (1988–89), jako choreograf hostoval také v německém Stralsundu. Z významnějších choreografií zmiňme Viktorku Zbyňka Vostřáka a Slunečnici Eleny Petrové (Banská Bystrica) a Stvoření světa Andreje Pavloviče Petrova (Tábor). 

Paralelně s aktivní taneční a choreografickou kariérou i po jejím ukončení se Pirner věnoval činnosti pedagogické v oblasti umělecké a moderní gymnastiky ve sportovních oddílech (Závodní klub Kralupy nad Vltavou, Tělovýchovná jednota Bohemians Praha, Tělovýchovná jednota Astra Zahradní město, reprezentace juniorů Nymburk) a taneční výchově v základních uměleckých školách (Hořovice, Strakonice, Žiar nad Hronom, Tábor, Lysá nad Labem, Praha 2, Odolena Voda, Klecany). V letech 1998–99 byl inspicientem Pražského komorního baletu.

Posledních dvacet let svého života se věnoval profesionálně genealogii a vytvořil desítky rodinných rodokmenů. Je pohřben na hřbitově v Praze-Bubenči.