Český hudební slovník osob a institucí

Svatováclavský hudební festival

Svatováclavský hudební festival, hudební festival, zahájení činnosti 17. 6. 2003, Ostrava.

A. Základní pilíře festivalu

B. Historie festivalu

C. Doprovodný program

A. Základní pilíře festivalu

Svatováclavský hudební festival je největší mezinárodní festival duchovní a tzv. staré hudby v České republice. Od svého vzniku v roce 2004 probíhá každoročně nejen v Ostravě, ale i v mnoha chrámech celého Moravskoslezského kraje v průběhu měsíce září (prvních 10 ročníků se konalo mezi dvěma státními svátky – od 28. září do 28. října). Tradičně více jak třiceti koncerty oslavuje svátek sv. Václava představující symbol české státnosti.

Hlavním cílem festivalu je prezentace tzv. poučené interpretace staré a duchovní hudby v sakrálních prostorách, a to ve snaze navrátit této hudbě její původní význam. Vysoce kvalitní festivalová dramaturgie ředitele Svatováclavského hudebního festivalu Igora Františáka je vedena třemi stěžejními liniemi: monumentální vokálně-instrumentální koncerty, programy zaměřené na tzv. autentickou interpretaci staré hudby a komorní a sólové projekty, které jsou každoročně doplňovány netradičními a crossoverovými projekty. Svatováclavský hudební festival systematicky podporuje talenty mladé generace, prezentuje laureáty prestižních soutěží, novodobé premiéry a unikátní projekty (crossoverové projekty, balet, videoart či film v kostele). Patriotisticky pečuje také o genia loci uváděním koncertů moravskoslezských rodáků evropských uměleckých parametrů a děl zapomenutých skladatelů, kteří v regionu žili a tvořili již od doby baroka. Prestižními rezidenčními soubory Svatováclavského hudebního festivalu jsou Collegium 1704, Collegium Marianum a Český filharmonický sbor Brno.

Doprovodný festivalový program je rozšířen o promítání artových či dokumentárních filmů s muzikologickými úvody, o hudebně-edukativní workshopy pro děti a besedy s umělci. Festival prezentuje koncerty evropských parametrů, a to jak domácích, tak zahraničních interpretů, za což byl opakovaně hodnocen odbornou komisí Ministerstva kultury České republiky jako jeden z pěti nejlepších projektů profesionálního umění v sekci hudební festivaly (v roce 2019 se umístil jako čtvrtý hned po festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a Dvořákova Praha). Všechny koncerty realizované na Svatováclavském hudebním festivalu jsou audiovizuálně zaznamenávány. Oficiálním fotografem festivalu od jeho zrodu je Ivan Korč.

Svatováclavský hudební festival od roku 2009 realizoval v kostelích také celoroční cykly „Čtvero ročních období“. Nový formát projektu představil v roce 2018 pod názvem „Hudební výlety“. Prostřednictvím tohoto celoročního cyklu nyní prezentuje exkluzivní hudební produkce sahající od artificiální hudby přes jazz až k folkloru, a to v architektonicky i akusticky nejzajímavějších památkách Moravskoslezského kraje (kostely, zámky, technické prostory). Nově v roce 2019 začal Svatováclavský hudební festival navazovat systematickou spolupráci s prvotřídními polskými tělesy a do budoucna se chce zasadit o těsnou a logickou kulturní provázanost česko-polského Slezska založenou na spolupráci uměleckých špiček regionů zaručujících vysokou interpretační kvalitu. Pilotním projektem tohoto záměru se stalo vytvoření česko-polského projektu „Muzika bez hranic“.

B. Historie festivalu 

Doba zrodu, stanovy spolku (2003)

Svatováclavský hudební festival se v původně silně komunistickém Moravskoslezském regionu vyprofiloval jako největší festival duchovní hudby v České republice. Jeho koncerty se konají výhradně v akusticky i architektonicky zajímavých sakrálních prostorách regionu. Jako „Spolek Svatováclavský hudební festival“ vznikl z iniciativy ostravské skupiny umělců, hudebních teoretiků a milovníků hudby a umění v červnu roku 2003. Spolek byl zaregistrován Ministerstvem vnitra České republiky 17. června 2003. Statutárním zástupcem (předseda spolku Svatováclavský hudební festival) zmocněným jednat jménem Svatováclavského hudebního festivalu byl na ustavující schůzi zvolen klarinetista a vysokoškolský pedagog Igor Františák. Členové Svatováclavského hudebního festivalu jsou v nynější době: koncertní mistr Janáčkovy filharmonie Ostrava Jakub Černohorský, sopranistka v angažmá opery Národního divadla moravskoslezského a pedagožka Fakulty umění Ostravské univerzity Eva Dřízgová-Jirušová, houslistka, pedagožka, vedoucí umělecké agentury Presto a členka realizačního týmu Mezinárodního hudebního festivalu Musica Pura Halina Františáková (její zesnulý otec Josef Ptak byl zakládajícím členem), dále italský dirigent a klavírista Paolo Gatto, vdova po akademickém malíři Karlu Harudovi (který byl zakládajícím členem) Ludmila Harudová, klarinetistka a pedagožka, ředitelka základní umělecké školy Pavla Kovalová, flétnista a pedagog Jan Kvapil, mistr zvuku Michael Ruman, pedagog, někdejší ředitel základní umělecké školy Josef Swierkosz, pedagožka Pedagogické fakulty Ostravské univerzity Veronika Ševčíková, varhaník a pedagog Tomáš Thon a baskytarista a IT manažer Lukáš Varaja. Zakládajícím členem byl též Igor Horváth, někdejší ředitel Českého rozhlasu Ostrava.

Festival je financován za podpory statutárního města Ostravy, Moravskoslezského kraje a jeho jednotlivých obcí a měst a Ministerstva kultury. Dlouholetým hlavním mediálním partnerem je Česká televize.

Svatováclavský hudební festival mezi dvěma státními svátky (2004–2012)

Historicky první ročník Svatováclavského hudebního festivalu (2004) byl zahájen v kostele sv. Vojtěcha v Opavě, a to přesně na svátek Svatého Václava 28. září 2004, koncertem Martiny Jankové s Cameratou Janáček (program: Sukova Meditace na Svatováclavský chorál, Stamicova Synfonia, Mozartovy koncertní árie pro soprán a orchestr). Festival nabídl přehlídku od Wallingerova kvarteta přes Stadlerovo klarinetové kvarteto, slovenské Musicy Aeterny či Janáčkův komorní orchestr a Cameratu Janáček až po vystoupení houslistů Jiřího Vodičky s Martinou Bačovou či komponovaný večer Alfreda Strejčka s Jitkou Molavcovou za doprovodu Josefa Fojty (bicí) a Davida Burdy (klarinet), kdy byla provedena hra Jana ze Žatce Oráč a smrt (1401). Poprvé v moravskoslezském regionu vystoupil barokní soubor Collegium Marianum vedený Janou Semerádovou se sólisty Hanou Blažíkovou a Mariánem Krejčíkem. Tento hudební maraton byl zakončen Dvořákovým Stabat mater v katedrále Božského Spasitele v centru Ostravy dne 28. října (Janáčkova Filharmonie Ostrava, Moravský komorní sbor, Eva Dřízgová-Jirušová, Jana Sýkorová, Martin Gurbaľ, Jaroslav Dvorský).

Druhý ročník festivalu (2005) zahájila Schola Gregoriana Pragensis, následovaly koncerty např. Pražského jazzového sexteta s Alfredem Strejčkem či trumpetisty Paola Bacchina, Slovenského komorního orchestru Bohdana Warchala s Davidem Danelem či souboru Musica Divina Praga. V tomto roce bylo realizováno celkem 31 koncertů. Poprvé v rámci Svatováclavského hudebního festivalu zazněla velkolepá Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha (pod taktovkou Romana Válka účinkovali Solamente Naturali, Ars Brunensis Chorus, sólisté Anna Mikolajczyk, Piotr Olech, Marek Olbrzymek a Adam Plachetka). Koncert zaznamenala Česká televize. Poprvé se také představil tenkrát jako začínající dirigentská hvězda Jakub Hrůša, který druhý ročník Svatováclavského hudebního festivalu uzavřel Dvořákovým Requiem (Janáčkova filharmonie Ostrava, Slovenský filharmonický sbor Bratislava, sólisté Eva Dřízgová-Jirušová, Jana Wallingerová, Tomáš Krejčiřík, Richard Novák). Svatováclavský hudební festival byl vůbec prvním organizátorem, který začal do Moravskoslezského kraje přivážet soubory a umělce, kteří se specializují na dobovou interpretaci staré hudby. Již z druhého ročníku vzniklo festivalové CD, jehož vydání se od té doby stalo tradicí.

Třetí ročník (2006) byl zahájen PKF – Prague Philharmonia s německou mezzosopranistkou a klavíristkou Veronicou Amarres. Stále častěji se v dramaturgii objevovaly barokní soubory, které se specializují na tzv. autentické provozování staré hudby, z nichž nejvýraznější byly LʼOrfeo Baroque Orchestra s houslistkou Elizabeth Wallfisch a hráčkou na hoboj d’amore Carin van Heerden nebo Solamente Naturali. Svůj program Costanza e Clemenza představilo Collegium Marianum se švýcarským kontratenoristou Alexem Potterem. 

Celkově se konalo 32 koncertů, do kterých byly zařazeny také žánrově odlišné a netradiční projekty – například v podobě Projektu 6D: Dimenze ticha (David Dorůžka – kytara, Dan Dlouhý – bicí a David Danel – housle) nebo také legendární cimbálové muziky Technik s Janem Rokytou. Festival byl zakončen již tradičně v katedrále Božského Spasitele 28. října 2006, a to Verdiho Requiem (Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno, sólisté Eva Dřízgová-Jirušová, Veronika Hajnová, Gianluca Zampieri, Martin Gurbaľ).

Čtvrtý ročník (2007) se stal pro Svatováclavský hudební festival přelomovým, jelikož zde vystoupily dva zásadní soubory – Pavel Haas Quartet (který se v průběhu následujících let stal jedním z nejlepších smyčcových kvartet světa) a barokní ansámbl Collegium 1704 s Václavem Luksem, který je od té doby rezidenčním orchestrem festivalu. Mimo tyto soubory v rámci celkových 33 koncertů vystoupil i Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala, Schola Gregoriana Pragensis s Markem Ebenem či Jiřím Bártou, Societas Incognitorum, anglický soubor Florilegium s Henrym Villcou, Ensemble Inégal, Flautando Köln či Musica Florea. Na závěrečném koncertu zaznělo Verdiho dílo Quattro pezzi sacri a Janáčkova Glagolská mše (Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno a sólisté Eva Dřízgová-Jirušová, Erika Šporerová, Petr Levíček, Martin Gurbaľ a varhaník Petr Čech). Vydán byl programový katalog, který od té doby vzniká ke každému dalšímu ročníku.

Na pátém ročníku (2008) vystoupilo Collegium 1704 (včetně sólistů Hany Blažíkové, Markéty Cukrové a Tomáše Krále ad.) hned na čtyřech koncertech se dvěma různými programy, které zaznamenávala Česká televize. Na zahajovacím koncertu vystoupila domácí Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou Stanislava Macury, a to s Beethovenovou Missou Solemnis (dále Slovenský filharmonický sbor Bratislava, sólisté Margaret Chalker, Jana Sýkorová, Lesław Świdziński a Peter Mikuláš). Celkově proběhlo 33 koncertů, kdy vystoupili např. Pavel Haas Quartet, Collegium Marianum s Luigim de Filippim, Petr Wagner s Jacquesem Oggem, Philharmonia Octet Prague či Ostravská banda. Český filharmonický sbor Brno s dirigentem Petrem Fialou uvedl program a capella z díla právě Petra Fialy a Leoše Janáčka. V tomto roce se stal také rezidenčním festivalovým sborem a od té doby tvoří nedílnou součást každého nadcházejícího ročníku Svatováclavského hudebního festivalu. Koncert Collegia 1704 byl zaznamenán na festivalové DVD – Bach, Pergolesi, Zelenka. Vrcholem festivalu se stalo Brahmsovo Německé requiem (Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno, sólisté Eva Dřízgová-Jirušová a Martin Gurbaľ).

Šestý ročník (2009) vedle tradičních koncertů duchovní hudby uvedl Jazzovou mši Jaromíra Hniličky, který osobně hrál sólový part trubky společně se saxofonistou Rudou Březinou v doprovodu B Side Bandu (ve spolupráci s Moravským hudebním festivalem 2009). Ročník nabídl 36 koncertů, mezi nimiž se také poprvé na festivalu představila sopranistka Simona Šaturová, která od té doby na Svatováclavském hudebním festivalu vystupuje takřka každoročně. Haydnovo oratorium Stvoření pod taktovkou Jakuba Hrůši, Händelovo oratorium Vzkříšení provedené Collegiem 1704 (sólisté Martina Janková, Kateřina Kněžíková, Mariana Rewerski, Jaroslav Březina, Lisandro Abadie) nebo koncert dechového oktetu Amphion lze považovat za vrcholy tohoto ročníku. Představil se Janáčkův komorní orchestr, Camerata Janáček, Musica Florea, Brass 6, Bennewitzovo kvarteto ad. Závěrečného koncertu se ujala Janáčkova filharmonie Ostrava (Mendelssohnova Symfonie č. 2 g moll „Lobgesang“).

Na sedmém ročníku (2010) zaznělo celkem 36 koncertů a poprvé se představil mladý dirigent Tomáš Netopil (Mahlerova Symfonie č. 2), který zakrátko odstartoval strmou uměleckou kariéru. Festival byl zahájen provedením Dvořákovy Svaté Ludmily a z netradičních projektů zazněly koncerty slovenského tria Pacora s inspirativním houslistou Stanem Palúchem nebo Mužského sboru Ipatjevského kláštera z Moskvy, který zcela vyprodal kostel v Ostravě-Vítkovicích. Vystoupila Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Collegium 1704, Ensemble Tourbillon ad. Provedení Caldarova díla Maddalena ai piedi di Cristo Collegiem Marianem v čele s Hanou Blažíkovou bylo zaznamenáno na festivalové DVD.

Monumentální Brittenovo Válečné rekviem v podání České filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila se stalo jedinečným zahájením osmého ročníku (2011). Poprvé na Svatováclavském hudebním festivalu vystoupila mezzosopranistka Magdalena Kožená za doprovodu Collegia 1704 (podruhé v roce 2018) a představila se také celá řada legend barokní hudby, mezi nimiž se objevil houslista John Holloway, cembalista Lars Ulrik Mortensen, violoncellista Rainer Zipperling či flétnista Peter Holtslag. Zrealizovalo se celkem 34 koncertů, kdy Simonu Šaturovou doprovodila Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, vystoupila PKF – Prague Philharmonia, Moravská filharmonie Olomouc, Ensemble Phoenix Munich, Sbor polského rozhlasu Krakov, Pavel Haas Quartet či Tiburtina Ensemble atd. Závěr patřil Janáčkově filharmonii Ostrava a srbské sopranistce Katarině Jovanović (Suk, Schönberg, Messiaen).

Sopranistka Martina Janková zahájila společně s Collegiem 1704 v katedrále Božského Spasitele bachovským projektem devátý ročník festivalu (2012). Ozdobami tohoto ročníku, který čítal 29 koncertů, byl také houslový recitál Josefa Špačka, vystoupení norského souboru Currentes či flétnistů Jana Ostrého a Philippa Bernolda, které vůbec poprvé doprovázel nově založený Festivalový orchestr Svatováclavského hudebního festivalu pod vedením Vojtěcha Spurného. Vystoupil např. také Ensemble Inégal, Collegium Marianum, Talichovo a Škampovo kvarteto, Musica Florea, Musica Bohemica, Cappella Mariana či PKF – Prague Philharmonia. Závěrečný koncert byl věnován Dvořákovu dílu Svatební košile.

Renomovaný zářijový festival (2013–19)

Jubilejní 10. ročník Svatováclavského hudebního festivalu (2013) byl v mnoha ohledech mimořádný. Zásadní změnou se stalo přesunutí konání festivalu o měsíc dříve především díky nekomfortní teplotě v kostelích, čímž se ustálil závěrečný koncert na den svátku Svatého Václava (28. září). V tomto roce se konalo 35 koncertů a festivalovou dramaturgii ozdobily crossoverové koncerty legendárního Roby Lakatos Ensemble a také projekt Musica Globus, na němž se spolupodílel slovenský barokní soubor Solamente Naturali společně s Janem Rokytou hrajícím na cimbál a nejrůznější zobcové flétny. V tomto roce také poprvé v Ostravě vystoupila společně s Czech Virtuosi mladinká talentovaná houslistka Esther Yoo, která se stala v průběhu dalších let vyhledávanou sólistkou a držitelkou prestižního ocenění BBC New Generation Artists. Poprvé na festivalu také účinkoval izraelský violoncellista Gavriel Lipkind s houslistkou Annou Lipkind.

Ostravský bard Jaromír Nohavica sestavil pro jedenáctý ročník Svatováclavského hudebního festivalu (2014) speciální program a vystoupil v Evangelickém Kristově kostele v centru Ostravy. Collegium Marianum s Janou Semerádovou jako dirigentkou uvedlo společně se souborem Buchty a loutky Cavalliho barokní operu Calisto, která v roce 2019 měla na festivalu svou derniéru. Ředitel Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák vystoupil jako klarinetista se Zemlinského kvartetem s klarinetovými kvintety Mozarta a Brahmse. Tyto dva koncerty zaznamenali na live CD Mozart – Brahms Clarinet Quintets, za něž společně obdrželi prestižní ocenění v podobě Tipu časopisu Harmonie. Festival začal Dvořákovým Requiem (Janáčkova filharmonie Ostrava) a celkem se konalo 30 koncertů, kdy vystoupili i např. francouzští umělci Philippe Portejoie, Pascal Vigneron či Philippe Bernold, španělská La Grande Chapelle, Drážďanský komorní sbor a Wroclavský barokní orchestr. Festival byl uzavřen Rejchovým Requiem a Dvořákovým Te Deum.

Dvanáctý ročník (2015) zahájil postupné uvádění zásadních duchovních skladeb francouzských skladatelů, kdy na závěrečném koncertu zaznělo monumentální Berliozovo oratorium Faustovo prokletí. Vedle koncertů kontratenoristy Damiena Guillona s Collegiem Marianem, španělské mezzosopranistky Marty Infante či v pořadí již druhého uvedení Bachovy Mše h moll v podání Václava Lukse a jeho Collegia 1704 festival uvedl také jedinečný projekt – němý film z roku 1928 Utrpení Panny orleánské s hudbou Broniuse Kutaviciuse v podání Orchestru Berg. Celkem zaznělo 32 koncertů, kdy byl proveden i unikátní projekt Hudba – recitace – tanec, vystoupil Koncertní sbor Permoník i Kühnův dětský sbor, Baborák Ensemble, Lotz Trio, Flanders Recorder Quartet ad.

Na třináctém ročníku (2016) začal barokní orchestr Ensemble Inégal s Adamem Viktorou realizovat první část Zelenkových Nešporů, které v průběhu dalších let byly systematicky uváděny. Vystoupila např. Capella Cracoviensis, Haydn Ensemble, Gavriel Lipkind, australský Island Quartet, Paweł Gusnar a Bartosz Jakubczak či Pražákovo kvarteto a další. Účinkovali také moravskoslezští rodáci Martina Janková a Ivo Kahánek (program Dvořák, Janáček, Martinů). Novinkou tohoto ročníku, čítajícího 35 koncertů, byla změna grafiky a rozměru festivalového bulletinu, festival začal také používat zkratku SHF a výrazně se proměnilo jeho public relations.

Čtrnáctým ročníkem (2017) se festival začal rozrůstat o doprovodný program – besedy s umělci, promítání filmů s hudební tematikou a muzikologickými úvody či workshopy pro děti. Svatováclavský hudební festival realizoval 35 koncertů a této doby používá také motto festivalu „Koncert v kostele je zážitek“. Velkým magnetem pro návštěvníky tohoto ročníku byl projekt Dana Bárty s Robert Balzar triem a Filharmonií Brno, který zcela vyprodal Evangelický Kristův kostel v centru Ostravy. Zahajovacím koncertem (Brahmsovo Německé requiem) a koncertem v Českém Těšíně za těsné spolupráce Slezské církve evangelické se festival připojil k oslavám 500. výročí Lutherovy náboženské reformace. Premiérově se v tomto roce představil Ostrava Youth Orchestra (Rossiniho Stabat Mater) složený ze studentů Fakulty umění Ostravské univerzity a Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, a to pod taktovkou Paola Gatta. Collegium 1704 interpretovalo Mozartovo Requiem, Svatováclavský hudební festival navštívil také flétnista Barthold Kuijken či houslista Martyna Pastuszka se svým {oh!} Orkiestra Historyczna. Závěrečný koncert patřil uvedení monumentálního Berliozova oratoria Dětství Ježíšovo pod taktovkou Philippa Bernolda.

Jubilejní patnáctý ročník (2018) se nesl v duchu „100 koncertů mezi stovkou hvězd a pod ochranou andělských křídel“. V průběhu celého roku Svatováclavský hudební festival zrealizoval společně se svým projektem Hudební výlety celkem 100 koncertů symbolicky k výročí 100 let od založení samostatného Československa. Rekordních 39 koncertů se konalo v rámci zářijového festivalu, kdy mezi vrcholy lze zařadit koncert Mahana Esfahaniho s německým souborem La Folia Barockorchester, sólový houslový recitál Isabelle Faust, společný projekt Janáček – Chopin sopranistky Martiny Jankové s klavíristou Ivem Kahánkem či nezapomenutelný koncert Magdaleny Kožené společně s Collegiem 1704 Zahrada barokních nářků (první koncert jejich turné, které vyvrcholilo natočením CD Il giardino dei sospiri). Unikátním festivalovým vybočením bylo uvedení baletu v kostele Česká kvarteta – projekt Pražského komorního baletu společně se Zemlinského kvartetem a Igorem Františákem či projekt varhanice Katta.

Šestnáctý ročník (2019) nesl podtitul „Okřídlený festival: 30 let od sametové revoluce – 30 let svobody“. Nad dvěma ze 30 koncertů převzali záštitu významné osobnosti – biskup Slezské církve evangelické augsburského vyznání Tomáš Tyrlík nad „Koncertem vděčnosti za svobodu“ (Collegium 1704 Vocale) a rektor Ostravské univerzity Jan Lata nad závěrečným koncertem „Svatý Václave“ (Suk, Kabeláč, Dvořák). V tomto roce se Svatováclavský hudební festival stal jediným festivalem, který v rámci let 2016–19 systematicky provedl celé Zelenkovy Nešpory díky Enseble Inégal a také výrazně vzrostla prestiž festivalu díky dokončení uvedení kompletního duchovního díla Antonína Dvořáka. Svatováclavský hudební festival uvedl koncerty domácích umělců – klavíristy Martina Kasíka, sopranistky Kateřiny Kněžíkové či Veroniky Holbové a Janáčkovy filharmonie Ostrava. Dále přivezl fenomenálního italského kontratenoristu Filippa Mineciu a v neposlední řadě Český filharmonický sbor Brno, který vystoupil hned na čtyřech samostatných koncertech. Ze světově uznávaných komorních souborů hostil Z.E.N. Trio, Peter Holtslag Trio či žesťový soubor In Medias Brass. S mimořádně zajímavými projekty vystoupili bratři Paľové s Jarmilou Balážovou a Ensemblem Opera Diversa (Pärt, Emmert) či Ondřej Ruml s Matej Benko Quintetem a Jihočeskou filharmonií České Budějovice (Ježek, Voskovec, Werich). Hostovala též Poznaňská filharmonie (projekt Moniuszko 200) a sbor města Katovice Camerata Silesia. Novinkou tohoto ročníku bylo vytvoření úzké sítě spřátelených festivalových kaváren, pražíren a hospůdek a posílení Klubu přátel Svatováclavského hudebního festivalu.

C. Doprovodný program

Od roku 2007 se tradičně konaly výstavy fotografií Ivana Korče z minulých ročníků Svatováclavského hudebního festivalu – ať už ve foyeru Divadla Antonína Dvořáka, na radnici města Ostravy či v katedrále Božského Spasitele. V roce 2008 se konala také výstava obrazů Karla Harudy na hudební téma. Festivalové besedy s umělci se vždy konají v průběhu festivalu v partnerském Knihcentru v centru Ostravy.

Promítání artových a dokumentárních filmů se v letech 2017 a 2018 konalo během festivalu s muzikologickými úvody Martina Čurdy, který filmy také vybíral. V roce 2017 byly promítány v ostravském Minikinu Farinelli: Il Castrato (1994) a Mahler (1974), v roce 2018 pak Bohuslav Martinů: Čím lidé žijí (2018), Humoreska (1946) a Poslední kvartet (2012). V roce 2019 vybírala filmy Stanislava Hrušková a byly promítány jako festivalové preview (červen): Já, Maria Callas (2017) – Macbeth (2019) – Tak jako v nebi (2004).

Svatováclavský hudební festival pořádá rovněž hudebně-edukativní pořady pro děti. Poprvé je realizoval v roce 2017, kdy se konaly v nejstarším ostravském kostele – kostele sv. Václava. Workshop nesl název nového motta Svatováclavského hudebního festivalu „Koncert v kostele je zážitek“ a jeho tvůrcem se stala muzikoložka a lektorka Nikola Illeová. Děti v sakrálním prostoru poznávaly hudební nástroje, lepily vitráže, poslouchaly hudbu a vedly také hovor s varhaníkem, který jim vysvětloval varhanní konstrukci i hru na tento nástroj. V roce 2018 se na počest výročí hukvaldského rodáka Leoše Janáčka (celoroční projekt Janáček Ostrava 2018) organizovaly workshopy nesoucí název „Hrajeme si s Bystrouškou“. Workshop byl sestaven opět za vedení lektorky Illeové s asistencí Evy Mikuláškové a realizace proběhla během festivalu v září jak v Ostravském muzeu v centru Ostravy, tak především na základních školách. Děti byly vedeny operním i zvířecím světem jak hudebně, tak výtvarně a používaly se též Orffovy nástroje a Boomwhackery. V roce 2019 workshop vytvořila muzikoložka a dramaturgyně Eva Mikulášková a byl předsazen v červnu jako festivalové preview. Workshop „Hudba ve zvířeti – zvíře v hudbě“ přiblížil dětskému publiku přirozenou cestou svět klasické hudby prostřednictvím hudebních ukázek a hudebních, hudebně-dramatických i výtvarných aktivit založených na uměleckých inspiracích zvířecí říší. Cílem bylo seznámit žáky základních a základních uměleckých škol přímo ve školách celého Moravskosleszkého kraje s hudebními nástroji, kompozičními styly, hudebními formami i druhy, podstatou uměleckých povolání, ale také s uměleckými funkcemi a hodnotami včetně možností ztvárnění vlastních inspirací na základě vjemu zvuku, obrazu, akce či samotného významu slova. Během workshopu se posluchači edukativně-hravou formou seznámili s hudebními kompozicemi nejstarších slohových období (renesance, baroko) až po skladby velkých romantiků, ale také s rozmanitými formami a druhy uchopení jejich inspirace animalitou. Děti byly seznámeny s výjimečnými zvukomalebnými díly sahajícími od jednoduššího vícehlasu po nejkomplikovanější a nejkomplexnější formy – operu či balet.