Český hudební slovník osob a institucí

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Olomouc

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Olomouc (Mezinárodní festival Olomoucké hudební jaro), festival artificiální hudby, zahájení činnosti 2002.

A. První desetiletí (2002–11)

B. Druhé desetiletí (2012–19)

Historie Mezinárodního festivalu Olomoucké hudební jaro, předchůdce Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Olomouc, byla dopodrobna zmapována a popsána v rámci rozsáhlé publikace Hudba v Olomouci 1945–2013 (Jan Vičar a kolektiv, Olomouc 2014, s. 250–257). Tento festival byl po 43 ročnících přejmenován na Dvořákovu Olomouc, čímž poukazoval na olomouckou tradici uvádění děl Antonína Dvořáka, který hanáckou metropoli opakovaně navštěvoval a dedikoval jí několik svých skladeb.

Nově pojmenovaná platforma se i nadále konala každoročně v průběhu měsíce května a přinášela sedm až jedenáct kulturních produkcí uspořádaných v prostorách olomouckých koncertních sálů (sál Moravské filharmonie Olomouc Reduta, Mozartův sál, Slavnostní sál Vojenské nemocnice Olomouc, Klášterní hradisko, Kaple Božího těla v Uměleckém centru Univerzity Palackého) a také v místních kostelech (katedrála sv. Václava, kostel sv. Mořice, kostel sv. Michala).

Festival se konal pod záštitou primátora města Olomouce a bylo zvoleno čestné předsednictvo, jehož členy byly osobnosti působící na významných postech v oblasti kultury, politiky a školství. Předsedou čestného předsednictva a uměleckým garantem festivalu byl po dlouhá léta renomovaný houslista Václav Hudeček. V období 2005–12 byl festival pořádán jako součást Českých kulturních slavností, které se konaly pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Festival byl organizován za finanční podpory Olomouckého kraje a města Olomouce, dále z prostředků vycházejících z partnerských smluv o propagaci, ze sponzorských darů a u příležitosti Roku české hudby (2004 a 2014) také za podpory Ministerstva kultury.

A. První desetiletí (2002–11)

První ročník Dvořákovy Olomouce měl vytčeno motto „pocta houslím“ a s výjimkou jednoho koncertu, zněly na všech ostatních produkcích skladby Antonína Dvořáka. V tomto roce byl zahájen i zamýšlený víceletý cyklus, v rámci něhož měly být uvedeny všechny Dvořákovy kantáty. V následujících letech se však dílům tohoto skladatele věnovalo výrazně méně pozornosti. Jednotlivé festivalové celky byly věnovány například „zpěvu v nejrůznějších podobách“, „Dvořákovi a jeho hostům“ apod., konaly se akce u příležitosti různých výročí narození či úmrtí skladatelů, jako je Bohuslav Martinů, Johannes Brahms, Ludwig van Beethoven, Zdeněk Fibich i Antonín Dvořák, dále výročí vzniku hudebních souborů (Pěvecké sdružení moravských učitelů, Wihanovo kvarteto, Akademický sbor Žerotín), a také připomínky významných historických a společenských událostí (konec druhé světové války, vstup České republiky do Evropské unie). Koncepce prvního ročníku Dvořákovy Olomouce byla i z hlediska obsazení velice ambiciózní – uskutečnily se až čtyři orchestrální koncerty. Takto velkoryse však festival dále nepokračoval. Interpretační základnou festivalu byli členové místní filharmonie, občas se zde objevila další česká orchestrální tělesa, jako je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Pražský komorní orchestr, Janáčkova filharmonie Ostrava, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Hudba Hradní stráže a Policie České republiky apod.

Dramaturgii jednotlivých ročníků obvykle lemovaly slavnostní koncerty, na kterých byly uvedeny závažné vokálně-instrumentální kompozice – kantáty či oratoria Antonína Dvořáka, Wolfganga Amadea Mozarta, Johannese Brahmse ad. Kromě pravidelné účasti místního Akademického sboru Žerotín na těchto koncertech opakovaně účinkoval Český filharmonický sbor Brno a Smíšený sbor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, Pěvecké sdružení Moravských učitelů, Český národní sbor či Philharmonia Chor Hamburg. Z řad významných domácích dirigentů vystoupil Jiří Bělohlávek, Jaroslav Kyzlink, Ondřej Koukal, František Preisler, Stanislav Vavřínek a Marek Čermák; méně často byli angažováni dirigenti ze zahraničí (Hyun-Jong Kim z Jižní Koreje, Robert Montenegro z Uruguaye, David Curtis z Velké Británie, Christian Kroll, Alexander Rumpf, Christof Bergemann z Německa).

V průběhu první dekády festivalu byly do programu ojediněle zařazeny sólové recitály (Bohuslav Matoušek a Václav Hudeček – housle, Jiří Bárta – violoncello, Carlos Bernal – kytara). V rámci orchestrálních koncertů se představili další výrazní sólisté, v první řadě lotyšský violoncellista Mischa Maisky se svými dětmi, dále vynikající interpreti téhož nástroje Eugen Prochác ze Slovenska a Jan Páleníček, houslistka Sophia Jaffé, klavírista Gerhard Oppitz z Německa, pěvci Pavel Černoch (tenor), Simona Houda-Šaturová (soprán), Marta Beňačková (alt), Peter Mikuláš (bas) a další.

V Slavnostním sále Vojenské nemocnice Olomouc bylo v rámci festivalových produkcí možné navštívit vystoupení mnoha renomovaných komorních souborů (Smetanovo trio, Afflatus Quintet, Wihanovo kvarteto, Kocianovo kvarteto, Pražské žesťové kolegium, Pavel Haas Quartet, Kvarteto Martinů, Kubelíkovo trio, Abegg trio, Brahms Collegium, Alexander Sting Quartet, MozART GROUP apod.). Pokračovala i tradice uvádění staré hudby v provedení souborů Musica Florea, Musica Figuralis, Orpheus Britanicus, Krless, Collegium Marianum a Mužský byzantský sbor sv. Efraima z Maďarska.

Roku 2004 byla ve festivalové brožuře zvýrazněna orientace také na jiné hudební žánry. Byly tudíž zařazeny lehčí hudební žánry, jako je muzikál či hudebně-taneční pásma, zazněl rovněž jazz, šanson, flamengo, tango a lidová hudba ve formě rozmanitých komponovaných projektů. V rámci těchto akcí vystoupil soubor Gentlemen Singers, Ondřej Havelka a Melody Makers, Rudolfinum Jazz Orchestra, Hradišťan a rovněž „pěvecké hvězdy“ z Broadwaye i z milánské La Scaly. S totožným záměrem oslovit co nejširší publikum byly provedeny kratší divadelní představení s hudební tematikou: hra Terrence McNallyho Mistrovská lekce a představní Kontrabas Patricka Süskinda (Divadlo Bez zábradlí, Praha). V roce 2005 byla zavedena tradice promítání němých filmů v Kině Metropol za doprovodu autorské hudby Roberta Israele – skladatele a dirigenta amerického původu, a to v provedení Moravské filharmonie Olomouc. Od dalšího ročníku (2006) byly součástí festivalové nabídky semináře na různá muzikologická témata poukazující na význam tvorby a působení Antonína Dvořáka; přednášejícími byli pedagogové z Katedry hudební vědy Univerzity Palackého.

B. Druhé desetiletí (2012–19)

První programový celek v druhé dekádě festivalové existence byl i posledním ročníkem konajícím se v rámci cyklu České hudební slavnosti. Počínaje rokem 2012 byl změněn vizuál všech festivalových tiskovin a zaznamenáváme také úsilí vedení festivalu po oslovení co nejširšího publika a navýšení obratu finančních prostředků. Dramaturgie tak vsadila na značně nákladné projekty, pro něž postupně angažovala světoznámé operní hvězdy, jako je José Cura, Ramón Vargas, Eva Urbanová, Dagmar Pecková, Štefan Margita či Adam Plachetka. Za účelem dosažení tohoto záměru byly do programu od roku 2013 pravidelně zařazovány i tzv. cross over koncerty, na nichž vystoupil slovenský zpěvák a skladatel Miro Žbirka, české hudební skupiny Čechomor, Hradišťan, Olympic či písničkář Tomáš Klus. Všichni uvedení interpreti byli doprovázeni výhradně Moravskou filharmonií (jedinou výjimkou byl závěrečný koncert 17. ročníku, na němž basbarytonistu Adama Plachetku doprovodila Filharmonie Bohuslava Martinů, kdy na dirigentském stupínku stál Robert Jindra). Z dalších „superstar“ se v průběhu sledovaného období opět objevil lotyšský violoncellista Mischa Maisky a také jeho krajan – uznávaný houslista Gidon Kremer se svým ansámblem Kamerata Baltica. Další novinkou v dramaturgii, kterou lze vnímat jako opak zmíněného přístupu, byly nízkonákladové projekty. Jednalo se o vystoupení místních cimbálových uskupení v Mozartově sále a projekce hraných filmů věnujících se skladatelským osobnostem české hudby (Lev s bílou hřívou, režie Jaromil Jireš, 1986; Intimní osvětlení, režie Ivan Passer, 1965; Božská Ema, režie Jiří Krejčík, 1979). Do téže skupiny patří i festivalové produkce, na kterých koncertovali místní hudebníci: komorní tělesa sestavená z členů Moravské filharmonie Olomouc, Pěvecký sbor Gymnázia v Olomouci-Hejčíně, Komorní sbor Lenky Mlynářové při Katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, Akademický sbor Žerotín a Pěvecký sbor Campanella Olomouc. Jako stálice festivalu se od jeho přejmenování udrželo uvádění Dvořákových vokálně-instrumentálních děl v kostele svatého Mořice a každoročně probíhal i cyklus nazvaný „Ve světě němého filmu“ – v provedení Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou autora hudby Roberta Israele. Výjimečnou součástí festivalu byly koncerty komorní hudby, v rámci nichž v průběhu let vystoupily soubory, jako je PhilHarmonia Octet, Prague Cello Quartet, Wihanovo kvarteto, Trio Martinů či Dvořákovo klavírní kvarteto, a také koncerty „staré hudby“, na kterých mohlo olomoucké publikum slyšet ansámbly: Musica Aeterna, Musica Florea, Collegium Marianum, Czech Ensemble Baroque, Prague Baroque Trumpets, Musica Figuralis a Ensemble Versus. Lze říci, že za uplynulou dobu festival nabyl podoby střižené na míru místního publika, kdy nebyl problém zajistit objemný rozpočet festivalu a pořádané akce byly hojně navštěvovány. Menší důraz byl kladen na původní myšlenku festivalu, jímž byla pocta osobnosti a tvorbě Antonína Dvořáka. Ačkoli se jedná o jeden z nejstarších festivalů v republice, nebyla zvolená koncepce konkurenceschopná. Dramaturgická nabídka festival řadila spíše mezi množství jiných regionálních kulturních platforem.       

Od roku 2019, kdy se v Moravské filharmonii udály personální změny, došlo i v rámci Dvořákovy Olomouce k jistým změnám. Koncerty s hudbou lehčího žánru, jako je například cimbálová muzika či muzikálové projekty, se na programu již neobjevily. Po dlouhé době v Olomouci vystoupila Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou svého šéfdirigenta Heiko Mathiase Förstera a byly pozvány kvalitní zahraniční komorní soubory, jako je Lisztův komorní soubor a Acelga Quintett z Německa.

Ivana Kalina Tabak