Český hudební slovník osob a institucí

Památník Leoše Janáčka

Památník Leoše Janáčka, muzeum, založen 1957, Brno.

V roce 1907 se brněnská varhanická škola, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček, přestěhovala do nového sídla na rohu Giskrovy (dnešní Kounicovy) a Haberlovy (Smetanovy) ulice.  Leoš Janáček s manželkou Zdenkou, roz. Schulzovou, v té době již více než 20 let žili v bytě na Klášterním (Mendlově) náměstí. Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě jako zřizovatel varhanické školy rozhodla, že v zahradě nového sídla školy, v místě bývalých koníren, bude nově vystavěn domek pro ředitele. Náklady na stavbu domku měly být spláceny v nájemném, které by ředitel platil. Stavba byla realizována podle projektu stavitele Aloise Horáka. Janáčkovi s hospodyní Marií Stejskalovou se do nového domku přestěhovali 2. 7. 1910. Obytný prostor byl menší než v bytě na Starém Brně, ale na svou dobu komfortně zařízený, včetně elektrického osvětlení. Do bytu se vcházelo ze zahrady, která byla od nádvoří varhanické školy oddělena nízkým plotem a brankou. Za vstupními dveřmi byla veranda, ze které vedly jedny dveře do kuchyně a druhé do předsíně. Do bytu se vcházelo verandou, kde byly dveře do předsíně a také do kuchyně. Z předsíně se vstupovalo do salonu a dále do Janáčkovy pracovny. Ložnice byla mezi pracovnou a kuchyní a podobně jako kuchyně to byla místnost uvnitř bytu, bez oken a přímého osvětlení. Většina nábytku a dalšího zařízení pocházela z výbavy Zdenky Janáčkové. V pracovně se nacházel klavír zn. Ehrbar, který Janáček dostal v roce 1881 jako svatební dar od svého tchána Emiliana Schulze. Domek za varhanickou školou, kterému se brzy začalo říkat „domeček“, se stal místem vzniku celého Janáčkova stěžejního díla – včetně oper Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, orchestrálních skladeb Taras Bulba a Sinfonietta nebo kantáty Glagolská mše. Janáčka v domku  navštěvovali jeho žáci, přátelé, pracoval zde se svými opisovači, přijímal návštěvy z domova i z ciziny. Po Janáčkově smrti v roce 1928 věnovala Zdenka Janáčková zařízení manželovy pracovny tehdejšímu Zemskému muzeu v Brně. Mobiliář pracovny byl krátce umístěn v Městském muzeu (v budově dnešní Nové radnice) a v roce 1935 byl přestěhován do prostor Moravského zemského muzea. V domku dále žila vdova Zdenka Janáčková s hospodyní, až do své smrti 17. 2. 1938. Poté domek obýval školník a byla zde učebna, kterou využívala konzervatoř a posléze JAMU. Janáčkova pracovna byla přestěhována zpět do domku a instalována v původní podobě roku 1956 a o rok později byla zpřístupněna veřejnosti (zbývající část bytu obýval domovník). Dnes je objekt domku přístupný jako Památník Leoše Janáčka a je ve správě Moravského zemského muzea v Brně. Návštěvníci zde mohou spatřit původní Janáčkovu pracovnu s nedávno restaurovaným klavírem a  expozici se základními textovými a obrazovými informacemi o životě a díle skladatele. Ve vedlejším objektu bývalé varhanické školy sídlí Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea včetně Archivu Leoše Janáčka obsahujícího kompletní skladatelovu pozůstalost, který byl díky svým rozsáhlým a uceleným fondům zapsán v roce 2017 do registru Paměť světa UNESCO.