Český hudební slovník osob a institucí

Nadace Bohuslava Martinů

Nadace Bohuslava Martinů, hudební nadace, zahájení činnosti 16. 10. 1975, Praha.

Po smrti skladatele Bohuslava Martinů přešla veškerá autorská práva na jeho manželku Charlotte Martinů. Ta jednala s interprety o dalším provozování a s nakladatelskými domy o vydávání. V době své nemoci roku 1969 zřídila z podnětu dlouholetého přítele, právníka Ulricha Uchtenhagena ve Švýcarsku nadaci.

V roce 1973 Charlotte Martinů opět zvažovala, jak naložit s manželovým odkazem (manželé zůstali bezdětní). Tehdejší legislativa u nás nedovolovala zřízení nadace. Český hudební fond proto zřídil jako svou součást Nadaci Bohuslava Martinů (dále Nadace). Formálně byla Nadace ustavena ke dni 16. října 1975, v té době ještě nikoli jako samostatný právní subjekt. Po doporučení klavíristy Josefa Páleníčka i dalších přátel, na radu právníka Českého hudebního fondu Richarda Klose a po dlouhých jednáních s českými úřady odkázala ve své závěti z 12. ledna 1977 autorská práva k dílu Bohuslava Martinů Českému hudebnímu fondu a částečně švýcarské nadaci Martinů.

Se změnou politického režimu Československa v listopadu 1989 přišla i nová možnost právní existence Nadace a jejího faktického osamostatnění. O vyčlenění z Českého hudebního fondu bylo rozhodnuto 21. 6. 1990 na základě usnesení výboru fondu. Usnesením výboru Českého hudebního fondu ze 17. prosince 1991 byla zřízena Nadace jakožto samostatný právní subjekt, schválen její statut a dne 13. ledna 1992 byla zaregistrována u Obvodního úřadu pro Prahu 1.        

V této fázi se předsedou Nadace stal skladatel Viktor Kalabis, na pozici místopředsedy byl zvolen Ivan Štraus (ten v roce 2004 vystřídal ve funkci Viktora Kalabise). Členy správní rady byli Jan Kapusta, Oldřich František Korte, Emil Leichner, Vladimír Ševčík, Kateřina Maýrová a Stanislava Střelcová; právním poradcem se stal Richard Klos.

Na základě usnesení výboru Českého hudebního fondu byl vytvořen Statut Nadace, stále se ovšem počítalo s patronací Českého hudebního fondu. Dle Statutu měl být výbor řídící nadaci devítičlenný, stávající počet byl proto doplněn o Michala Novenka. Proces byl dokončen k 1. 1. 1992. Tato transformace na samostatný právní subjekt otevřela Nadaci kvantitativně i kvalitativně zcela nové možnosti podpory a propagace díla Bohuslava Martinů doma i ve světě.

Další následné změny bylo možné provést po přijetí nové právní úpravy obsažené v zákoně č. 227/1997 Sb. o Nadacích a Nadačních fondech. Dne 7. dubna 2003 byl vytvořen nový Statut Nadace Bohuslava Martinů, který předchozí zrušil a nahradil. Stávající znění statutu odpovídá nové právní úpravě obsažené v občanském zákoníku účinném od 1. ledna 2014.

Od svého založení do roku 1994 sídlila nadace v budově Českého hudebního fondu (Besední 3, Praha 1), posléze se přestěhovala na náměstí Kinských 3, Praha 5. V roce 2008 změnila Nadace svou adresu díky akvizici vlastního objektu v Kobylisích (Bořanovická 14, Praha 8), jehož část poskytuje pro činnost Institutu Bohuslava Martinů, International Martinů Circle, Společnosti Bohuslava Martinů a Nadačního fondu Zuzany Růžičkové a Viktora Kalabise. 

Zdrojem financí jsou výnosy ze zapsaného nadačního jmění, úroky z finančních prostředků, inkaso z provozování skladeb Bohuslava Martinů, dary a příspěvky státních institucí a dalších nestátních subjektů. Od roku 2013 má Správní rada Nadace 6 členů (předseda a členové), Dozorčí rada potom tři členy (předseda a členové). Interními zaměstnanci jsou pouze ředitel Nadace a tajemnice.

Činnost Nadace je dána zřizovací listinou a povahou právní existence. Spočívá především ve finanční podpoře projektů propagujících tvorbu a osobnost Bohuslava Martinů. Díky svým rozsáhlým podpůrným aktivitám se Nadace stala významným spolutvůrcem českého hudebního života.

Dle svých stanov má Nadace napomáhat k „poznání, šíření a uplatňování celého hudebního díla českého skladatele Bohuslava Martinů i poznání jeho života a osobnosti v nejširších souvislostech v jeho vlasti a v celém světě“. Součástí je i „péče o uplatnění, ochranu a realizaci autorských práv ke skladatelovu dílu, o jejich integritu a důstojnost jejich užití“, a to „všemi dostupnými a vhodnými prostředky“. Nadace „podporuje vydávání a všechny formy šíření skladatelových děl včetně zvukových, obrazových a jiných záznamů, vznik hodnotných vědeckých, literárních, publicistických i výtvarných prací se vztahem k jeho životu, dílu a době, provedení důstojných záměrů k uchování a uctění jeho památky a díla či k rozvoji intencí jím sledovaných. Vznik výrazných interpretačních výkonů při provádění jeho děl a vůbec závažných děl všeho druhu se vztahem k jeho osobnosti, životu a dílu. Ve všech těchto směrech vyvíjí podle potřeby vlastní iniciativu. Pečuje rovněž o získání resp. uchování památek a věcí důležitých z hlediska jejího účelu“.

S postupným snižováním výnosů z provozování skladatelova díla i bankovního úročení, které je patrné od roku 2008 (v návaznosti na bankovní politiku a celosvětovou hospodářskou situaci) reagovala Nadace reformou a regulací svých cílů a redukcí širokého spektra podporovaných aktivit.

Nadace podporuje činnost Institutu Bohuslava Martinů (Souborné kritické vydání děl Bohuslava Martinů), International Martinů Circle, který ve spolupráci s Institutem vydává časopis Martinů Revue, Společnosti Bohuslava Martinů a dalších společností propagujících život a dílo skladatele. Podpořila rekonstrukci Centra Bohuslava Martinů v Poličce (dříve Památník Bohuslava Martinů) do nynější podoby a nadále podporuje jeho činnost. Spolufinancuje také ediční projekty či půjčovné za notové materiály.

Nadace realizuje festival Dny Bohuslava Martinů, v němž klade jeho skladatelské dílo do širokého historického a mezinárodního kontextu. V rámci Interpretační soutěže Nadace Bohuslava Martinů, která je integrální festivalovou součástí, pak inspiruje a iniciuje mladou interpretační generaci k poznání, nastudování a veřejnému šíření jeho skladatelského odkazu. Cílem soutěže, jejíž první ročník se konal v roce 1996, je „podpora mladých hudebních talentů při jejich vstupu do praxe, trvalá propagace skladatelského odkazu Bohuslava Martinů a péče o uvádění české tvorby“.

Nadace rovněž podpořila dvouletý projekt Martinů Revisited (2009–2010), který připomínal výročí úmrtí a narození skladatele a čítal stovky akcí konaných po celé České republice. Z nejvýznamnějších jmenujme světovou premiéru Tří fragmentů z opery Julietta v podání České filharmonie, řízené Sirem Charlesem Mackerrasem, Magdaleny Kožené a Steva Davislima. Provedení fragmentů z opery se konalo k zahájení předsednictví České republiky Evropské unii. Nahrávka provedení získala prestižní cenu Echo Klassik 2010. Součástí Martinů Revisited byl také v tuzemsku ojedinělý tanečně-sociální projekt Špalíček (v koprodukci Nadace se Společností pro taneční a múzickou výchovu a Institutem umění – Divadelním ústavem), který propojil profesionální umělce a děti bez hudebního vzdělání a částečně ze sociálně limitovaných rodin. 

Nadace také podpořila řadu scénických inscenací díla Bohuslava Martinů (například první provedení původní verze Řeckých pašijí v Bregenzi), vystoupení českých souborů v zahraničí, nahrávku kompletního skladatelova klavírního díla v interpretaci Emila Leichnera a rovněž houslového díla Bohuslavem Matouškem (získala v roce 2001 cenu Grand Prix na MIDEM v Cannes), vznik dokumentárních filmů České televize (režie Jiří Nekvasil) Návrat z exilu (1998) a Martinů a Amerika (2000) či vznik kompletu čtyř kompaktních disků s výběrem skladeb Bohuslava Martinů a kompletu propagačních CD z festivalů Dny Bohuslava Martinů. Nadace zakoupila bustu skladatele od akademického sochaře Milana Knoblocha, která je dnes umístěna před Sálem Martinů v pražském Lichtenštejnském paláci, sídle Hudební fakulty AMU (1993).

Nadace přispívá na publikační aktivity. Podpořila vznik významné a obsáhlé monografie o Bohuslavu Martinů od Jaroslava Mihuleho (Praha 2002), cennou publikaci Sborové dílo Bohuslava Martinů Zdeňka Zouhara (Praha 2001), vzpomínky Charlotte Martinů Můj život s Bohuslavem Martinů (Praha 2003), brožuru Poslední věci člověka o exhumaci, výzkumu a převezení ostatků skladatele ze Švýcarska do Poličky z pera Emanuela Vlčka (Praha 2005), vzpomínky Martinů přítele Miloše Šafránka Setkání po padesáti letech (Praha 2006) a revidovaný a aktualizovaný katalog díla Bohuslav Martinů: Werkverzeichnis und Biographie Harryho Halbreicha (Mainz 2007). Dále podpořila mj. důležitou knihu Jana Kapusty Neuvěřitelná kauza Martinů (Praha 2014). Nadace také průběžně přispívá na činnost hudebních časopisů Harmonie a Hudební rozhledy.

Vedle výše zmíněných aktivit Nadace každoročně uděluje Medaili Nadace Bohuslava Martinů za zásluhy o propagaci a péči o dílo skladatele. Z nejvýznamnějších držitelů ocenění je možné jmenovat osobnosti, jakými jsou Guy Erismann (1995), Paul Sacher (1995), Harry Halbreich (1996), Zuzana Růžičková (1996), Charles Mackerras (1997), Christopher Hogwood (1998), David Poutney (1999), Magdalena Kožená (2002), Viktor Kalabis (2003), Jiří Bělohlávek (2006), Serge Baudo (2014), Brian Large (2017), Emil Leichner (2017), Vladimír Válek (2017), Lubomír Malý (2018). Jaroslavu Mihulemu udělila v roce 2018 Nadace poprvé svou Výroční cenu.