Český hudební slovník osob a institucí

Ostravské muzeum – hudební oddělení

Ostravské muzeum – hudební oddělení, městské muzeum se sbírkami přírodovědnými a společenskovědnými, zahájení činnosti 1924, Ostrava.

Ostravské muzeum vzniklo v roce 1924 sloučením tří muzeí: nejstarší, které založil učitel, osvětový pracovník a sběratel Karel Jaromír Bukovanský roku 1872 a v roce 1904 vzniklé dvě muzejní instituce – německé Industrie und Gewerbe Museum für das Ostrau-Karwiner Revier a české Umělecko-průmyslové muzeum při průmyslové, živnostenské a obchodní jednotě v Moravské Ostravě. Tyto tři spojené sbírky, které po provizorním umístění v Mariánských Horách získaly budovu staré radnice, slavnostně otevřenou (po patřičných úpravách vhodných pro muzeum) dne 4. října 1931. V budově staré ostravské radnice na Masarykově náměstí se pravidelně (kromě stálé expozice) pořádaly od roku 1932 výstavy (ve druhé polovině 30. let se uskutečnily dvě výstavy reflektující hudební tematiku; v roce 1937 k 70. narozeninám Petra Bezruče to byla výstava skladatelských rukopisů kompozic Vítězslava Nováka, Otakara Jeremiáše, Václava Kálika, Rudolfa Kubína a dalších, zhudebňujících básníkovy verše, a o rok později na podzim se konala výstava k životu a dílu Leoše Janáčka, jenž v srpnu 1928 v Ostravě zemřel).

V současnosti jsou v muzeu nejrozsáhlejší sbírky přírodovědné (entomologické, geologické, botanické, zoologické) a společenskovědné (prehistorické, historické, uměleckohistorické, národopisné a hudebně historické). U zrodu hudebně historického oddělení na konci 50. let minulého století stál ostravský muzikolog a folklorista Ivo Stolařík, který pracoval dříve v opavském Slezském studijním ústavu Československé akademie věd. Stolařík ještě před zrušením uměnovědných referátů tohoto akademického ústavu nechal převést v roce 1957 část materiálů Slezského ústavu (týkajících se hlavně Ostravy) do hudebně historického oddělení Ostravského muzea. Dnes tato sbírka, soustavně rozšiřovaná pracovnicemi hudebně historického oddělení Evou Sýkorovou (1965–78), Ludmilou Malotovou (1978–90) a Lenkou Černíkovou (1990–dosud), obsahuje na 13 000 položek sbírkových předmětů dokumentujících hudební a hudebně-divadelní dění ostravského regionu. Je to například soubor hudebnin (rukopisy, opisy i tisky) z 18. a 19. století z regionálních kostelních kůrů, ale také libreta, partitury, programy, plakáty, teoretická díla o hudbě, dokumenty o umělecké činnosti hudebních těles 20. století (Ostravský symfonický orchestr, pozdější Státní a Janáčkova filharmonie, Vašatovy Ostravský komorní orchestr a Ostravská komorní opera, pěvecké sbory, jako třeba Pěvecké sdružení moravských učitelů, Marx či Lumír). Dále je zde archivní materiál dokumentující koncertní činnost v regionu ve 30. a 40. letech, např. Spolku pro komorní hudbu, Kruhu přátel hudby, dále třeba materiály z festivalů Janáčkův máj a jeho předchůdců. Zvláštní část tvoří korespondence a memoáry významných osobností (např. Jaroslava Vogela, Mirko Hanáka, Josefa Schreibera a jiných). Další část sbírkového fondu obsahuje podrobnou dokumentaci k historii Národního divadla moravsko-slezského (např. makety scén ostravských hudebně-divadelních inscenací, korespondence i pozůstalosti umělců apod.). Součástí sbírky jsou i staré hudební nástroje. Svou činnost hudebně historické oddělení prezentuje také formou výstav, přednášek a publikační činností.