Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Janáčkovy Hukvaldy

Tisk


Charakteristika: festival a občanské sdružení

Datum narození/zahájení aktivity:24.6.1994
Text
Literatura

Janáčkovy Hukvaldy, mezinárodní hudební festival a občanské sdružení (od února 2016 zapsaný spolek), zahájení činnosti 24. 6. 1994, Hukvaldy.

 

V létě 1994 (v době připomínání 140. výročí narození Leoše Janáčka) se uskutečnil první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy. U jeho zrodu stáli především představitelé Národního divadla moravskoslezského, tehdejší ředitel Ilja Racek mladší a manažerka divadla Radmila Kotterbová, i obce Hukvaldy (starosta Petr Sobotík) a další členové tehdy založeného občanského sdružení Janáčkovy Hukvaldy (Ministerstvem vnitra České republiky bylo schváleno 16. října 1995), mj. Ivan Měrka, Jan Hališka, Jaromír Javůrek, Bohdana Rywiková a další. Janáčkovy Hukvaldy tak vyplnily citelnou mezeru v pořádání hudebních slavností ve skladatelově rodišti po Janáčkově hudebním Lašsku, festivalu, jenž se v 90. letech omezil jen na setkávání folkloristických souborů a v roce 1997 ukončil po 50 letech svoji činnost. Prvotní ideou nového festivalu bylo vedle uvádění děl Leoše Janáčka v různých interpretacích také propojení divadelního umění a hudby. Ostravské divadlo na Hukvaldech premiérově uvádělo řadu velkých operních děl, ale i drobných hudebně dramatických kusů jen zřídka uváděných ve velkých operních domech.

O názvu festivalu Janáčkovy Hukvaldy se uvažovalo již v roce 1962, kdy sílily snahy přejmenovat tehdejší festival úzce spojený s Janáčkovým rodištěm – Janáčkovo hudební Lašsko na Janáčkovy Hukvaldy, což se ale dříve nestalo. V programu prvního ročníku nového festivalu, konaného na přelomu června a července 1994 (tedy ve dnech Janáčkova narození v roce 1854), dostala prostor především Janáčkova díla (ostravská Janáčkova filharmonie provedla Lašské tance, Tarase Bulbu i Sinfoniettu), ale i skladby dalších českých klasiků. Zahajovací den, 24. červen 1994, patřil Příhodám lišky Bystroušky Leoše Janáčka v nastudování souboru opery Státního divadla Ostrava v režii Davida Sulkina z Anglické státní opery a pod dirigentskou taktovkou Jiřího Pinkase z Národního divadla v Brně. Na programu festivalu tehdy participovaly zejména soubory ostravského divadla, Janáčkova filharmonie Ostrava a zahraniční sólisté.

V dalších letech byla na hukvaldském festivalu provedena díla, jako např. opera Jana Franka Fischera Dekameron, jednoaktovka Luboše Fišera Lancelot, dětská opera Hanse Krásy Brundibár, dílo Pavla Helebranda Jesličky svatého Františka, miniopera Josefa Berga Eufrides před branami Tymén, dětská opera Huga Colea Midasovy oslí uši, Broučci Ladislava Matějky, jednoaktové opery Provdaná nevěsta Jindřicha Součka, Počátek románu Leoše Janáčka a řada dalších děl (scénické fantazie na Janáčkova díla Zápisník zmizelého či V mlhách apod.).

Zcela originální bylo propojení festivalu s životem obce a jeho obyvatel především prostřednictvím dětí, žáků hukvaldské základní školy, kteří se aktivně podíleli jako účinkující v četných na festivalu uváděných operních inscenací (Hans Krása: Brundibár, Jaroslav Křička: Ogaři, Benjamin Britten: Archa Noemova a další). V letech 2009–10 byly také Janáčkovy Hukvaldy ve spolupráci s Fakultou umění Ostravské univerzity hlavním organizátorem mezinárodní stejnojmenné pěvecké soutěže. V prvních ročnících Janáčkových Hukvald převzal záštitu nad festivalem premiér České republiky Václav Klaus, poté co byl zvolen prezidentem pak festival zaštítila první dáma Livie Klausová.

Janáčkovy Hukvaldy se postupně vypracovaly do současné podoby multižánrového festivalu šťastně zohledňujícího mnohočetné (kompoziční, folklorní, literární, hudebně-teoretické atd.) podoby umělcovy činnosti. Ke koncertům i divadelním představením se využívaly prostory na Hukvaldech (amfiteátr v oboře, motta a kaple sv. Ondřeje na hradě a jiné), v Rychalticích (kostel sv. Mikuláše), Příboře, Frýdku-Místku i dalších, historií a přírodními krásami obdařených míst. To, že se mnoho koncertů konalo „pod širým nebem“ (stejně jako dříve při Janáčkově hudebním Lašsku), bylo u festivalu zaměřeného spíše na vážnou hudbu ojedinělé a divácky vděčné, na druhé straně to však přinášelo určité potíže při provozu za nepříznivého počasí. Pořadatelé v těchto případech využívali v roce 2000 upraveného koncertního sálu pro 200 diváků Základní a mateřské školy Leoše Janáčka.

V programech velké většiny festivalových koncertů byla samozřejmě díla Leoše Janáčka. Často zaznívala skladatelova Suita pro smyčce, smyčcové kvartety č. 1 a 2 „Z podnětu Kreutzerovy sonáty" Lva Nikolajeviče Tolstého a „Listy důvěrné“, klavírní a houslová sonáta či jeho úpravy lidových písní, ohlasové i vrcholné sbory v podání mužských, ženských, smíšených sborů, nejčastěji Moravského komorního sboru, Pěveckého sdružení moravských učitelů atd. Interpreti se rekrutovali z řad domácích i zahraničních sólistů i uměleckých těles, nezanedbatelný podíl tvořili regionální umělci, vnímající účinkování na festivalu jako poctu hukvaldskému géniovi. Do programů jednotlivých ročníků se dostávali také renomovaní interpreti nonartificiální hudby (např. Iva Bittová, Jaromír Nohavica, Lenka Filipová, Lucie Bílá atd.). Janáčkův vztah k lidové písni se odrazil v tom, že v programech nechyběli ani sóloví cimbalisté, jako Daniel Skála, Jan Rokyta mladší, valašské a lašské lidové soubory či představitelé folklorní hudby odlišných kultur (např. libanonská zpěvačka Yolls Khalifé se svým hudebním uskupením Al Makedonija Quartet či Liselotte Rokyta, hráčka na panovu flétnu); ovšem tradičně v prostorách hukvaldské obory zaznívaly Janáčkovy opery i pozoruhodně inscenovaná díla dalších operních skladatelů.

Za čtyřiadvacet let své existence se Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, kdy se ve funkci ředitele vystřídali Jaroslav Slaný, Bohdana Rywiková, Jan Hališka a Jaromír Javůrek, dostal jednoznačně do povědomí nejen moravsko-slezského hudebního publika a ve spojení s nezastupitelným geniem loci lašské krajiny se podařilo dát festivalu nezaměnitelnou podobu. V roce 2017, po ukončení 24. ročníku festivalu, schválila valná hromada členů spolku Janáčkovy Hukvaldy za předsednictví Aleny Lévové návrh ředitele Janáčkových Hukvald a zároveň festivalu Janáčkův máj Jaromíra Javůrka, prezidenta České hudební rady a významného představitele Asociace hudebních festivalů v České republice, na sloučení obou hudebních slavností konaných v místech od sebe nepříliš vzdálených v jeden festival. Sloučení, jež bylo motivováno vhodnějším ekonomickým zajišťováním jednoho velkého hudebního festivalu potvrdilo Memorandum o finanční participaci na pořádání Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka podepsané hejtmanem Moravskoslezského kraje Ivo Vondrákem, primátorem Statutárního města Ostravy Tomášem Macurou, starostou Hukvald Luďkem Bujnoškem, ředitelem Janáčkova máje Jaromírem Javůrkem a předsedkyní Janáčkových Hukvald Alenou Lévovou, které bylo podepsáno 23. prosince 2017. Zapsaný spolek Janáčkovy Hukvaldy ovšem nezanikl, ale stal se spolupořadatelem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Při prvním jeho ročníku, který se konal od 21. května do 1. července 2018, byla celá jedna třetina koncertů na Hukvaldech v oboře, na hradě, v rodné škole, blízkých Rychalticích a ve Frýdku-Místku.


Literatura

I. Lexika

Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).

 

II. Ostatní

Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan: Janáčkovské festivaly na Moravě (In: Janáčkův máj. 40. ročník mezinárodního festivalu, Ostrava 2015, s. 14–25).

Bátor, Milan: Janáčkův máj a Janáčkovy Hukvaldy se spojí v jeden festival. Nejtěžší bude zvyknout si na nový název, říká Jaromír Javůrek (In: Ostravan.cz, internetový deník pro kulturu a umění, http://www.ostravan.cz/44463/).

 

http://www.janackovyhukvaldy.cz/cz/festival/o-festivalu/

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 8.12.2020