Český hudební slovník osob a institucí

Národní ústav lidové kultury

Národní ústav lidové kultury (Krajské středisko lidového umění ve Strážnici; Ústav lidového umění ve Strážnici; Ústav lidové kultury ve Strážnici), vědecká a odborná instituce, zahájení činnosti 1956, Strážnice.

Národní ústav lidové kultury je příspěvková organizace Ministerstva kultury se sídlem ve Strážnici (Jihomoravský kraj), která plní důležité úkoly státní kulturní politiky, především v oblasti tradiční lidové kultury. Ústav je pověřen funkcí národního odborného pracoviště, které vykonává informační, vzdělávací a metodologické služby pro dokumentaci tradiční lidové kultury a pro péči o ni, dále také pro pořádání specializovaných školení pro dobrovolné i profesionální pracovníky v tomto oboru, zejména ve vztahu k pověřeným odborným pracovištím, která poskytují obdobné služby v regionech.

Ústav provádí výzkum nehmotného i hmotného kulturního dědictví v oboru tradiční lidová kultura a folklor, shromažďuje, uchovává a odborně zpracovává doklady týkající se tohoto oboru, spravuje, ošetřuje, ochraňuje, bezpečně uchovává a zveřejňuje sbírky hmotných dokladů k dějinám vývoje kultury, zejména lidové kultury, organizuje folklorní a vzdělávací akce, aktivně se účastní mezinárodních aktivit v oblasti lidové kultury a folkloru, především ve smyslu naplňování rezoluce 25. generální konference UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization / Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu) z roku 1989 Doporučení k ochraně tradiční lidové kultury a folkloru, poskytuje poradenské a informační služby a zabezpečuje odborné dokumentační služby pro všechny druhy folklorních aktivit v České republice, zveřejňuje výsledky své činnosti v publikacích a časopisech, které sám vydává, ale i u jiných vydavatelů v České republice a v zahraničí, poskytuje další kulturní, propagační, rekreační a obchodní služby návštěvníkům a organizacím, které podporují poslání instituce.

Jeho historie sahá do období po konci druhé světové války, kdy byly v režii místních obyvatel realizovány první tři ročníky strážnických folklorních slavností (viz Mezinárodní folklorní festival Strážnice). Po roce 1948 se však pořadatelem této akce stala krajská pobočka družstva Umění lidu, která v roce 1950 zřídila ve Strážnici placenou funkci tajemníka festivalu. Organizátoři tehdy zároveň usilovali o zřízení hudební školy III. stupně. Tato myšlenka se nakonec nerealizovala, ale v souvislosti s rozvojem strážnického festivalu a v rámci úvah o zajištění kulturně osvětového zázemí, které mělo podpořit obnovu a rozvoj zanikajících jevů tradiční lidové kultury, bylo rozhodnutím Krajského národního výboru v Gottwaldově v roce 1956 zřízeno Krajské středisko lidového umění ve Strážnici. Ředitelem byl jmenován Vítězslav Volavý, veřejnosti známý také jako legendární primáš místní cimbálové muziky (cimbálová muzika Slávka Volavého).

Po změně administrativního uspořádání státu v roce 1960 přešla instituce pod přímé řízení Jihomoravského krajského národního výboru v Brně. Od roku 1962 rozšířila odborně poradenskou a výstavní činnost, budovala muzejní sbírky i odbornou knihovnu. Bezprostřední spolupráce s katedrou národopisu na brněnské univerzitě (dnešní Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně) umožnila budování samostatného etnografického pracoviště, z něhož vycházelo mnoho významných odborných podnětů. Svědčí o tom nejenom od roku 1964 vydávaný časopis Národopisné aktuality (dnes Národopisná revue), ale i odborná strážnická sympozia, náměty mnoha projektů i vytváření databází a dokumentačních fondů různých folklorních akcí, především folklorních festivalů z celého Československa, dále také fondů zaměřených na obyčejové, zejména masopustní, tradice. Od 60. let 20. stol. je systematicky budován a spravován archiv listinných, fotografických, zvukových i audiovizuálních materiálů. 

Název instituce se v průběhu dalších desetiletí proměňoval v souvislosti s přijímáním nových úkolů, se zpracováváním nových koncepcí činnosti i se změnami zřizovatelů. Instituce tedy existovala jako Středisko lidového umění ve Strážnici, Ústav lidového umění ve Strážnici, Ústav lidové kultury ve Strážnici. Od 1. ledna 2004 nese oficiální název Národní ústav lidové kultury.

Administrativním sídlem instituce je zámecký komplex, ležící uprostřed rozsáhlého parku na severozápadním okraji města Strážnice. Budova zámku je kulturní památkou, z tohoto důvodu je jeho část zpřístupněna veřejnosti k prohlídkám a kromě historických interiérů si zde mohou návštěvníci prohlédnout také stálou expozici lidových hudebních nástrojů z Čech, Moravy a Slezska a řadu dalších, většinou sezónních výstav.

Instituce je sídlem České národní sekce CIOFF (Conseil International des Organisations de Festivals de Folklore et ďArts Traditionnels / Mezinárodní rada pořadatelů festivalů folkloru a lidového umění se statutem konzultanta UNESCO) a zabezpečuje činnost této sekce. Ústav je také organizátorem Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice, který je jedním z největších středoevropských folklorních festivalů. V současnosti tvoří každoročně programovou strukturu festivalu přibližně 30 programů, ve kterých vystupuje více než 2000 účinkujících z České republiky i ze zahraničí.

Ústav spravuje Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy – strážnický skanzen, jehož strategická příprava započala v rámci odborné činnosti této instituce v roce 1968. Výstavba byla následně zahájena v roce 1973 a v roce 1981 bylo toto muzeum v přírodě, koncipované jako výběrová expozice z části přenesených, většinou však věrných kopií, staveb ze subregionů etnografické oblasti Slovácka nebo k němu přilehlých přechodných oblastí, otevřeno veřejnosti. Muzeum v přírodě je členěno na několik samostatných současně však na sebe navazujících areálů. Návštěvníci zde mohou vidět usedlosti z moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, z Horňácka, areál vodních staveb, areál lučního hospodářství a vinohradnický areál s ukázkami sklepů dokládající historii tradičního vinařství na jižní Moravě.

Odborní pracovníci a spolupracovníci ústavu se podíleli na vypracování vládních usnesení ke Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice a instituce byla jmenována centrálním pověřeným pracovištěm pro koordinaci a plnění úkolů souvisejících s tímto dokumentem. Cílem uvedené koncepce je systematicky napomoci identifikaci, dokumentaci, uchování, šíření a prezentaci tradiční lidové kultury na území České republiky. Text vychází nejen ze současných potřeb při péči o české kulturní dědictví, ale navazuje na celosvětové snahy UNESCO. Zapojení ústavu do těchto mezinárodních programů dokládá mj. spolupráce při pořádání porad expertů ze zemí střední, jižní a východní Evropy, dále také aplikace programu UNESCO (Žijící lidské poklady) do českého prostředí s názvem Nositelé tradice lidového řemesla nebo příprava, případně spolupráce na zpracování nominačních dokumentací pro zápis českých kulturních statků do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva (např. slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, jízdy králů na jihovýchodě České republiky, technologie výroby modrotisku, české loutkářství atd.). Ústav je také pověřen správou Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky, vykonává zejména činnosti správce dat tohoto seznamu, posuzuje předložené návrhy z hlediska jejich věcné správnosti a zajišťuje periodickou redokumentaci statků.

Dle zřizovací listiny je ústav také výzkumnou organizací, jejímž hlavním účelem je provádět základní výzkum, aplikovaný výzkum nebo experimentální vývoj a šířit jejich výsledky prostřednictvím výuky, publikováním nebo převodem technologií. Mezi nejvýznamnější projekty novodobé historie instituce patří realizace projektu Lidové tance v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V rámci první etapy dokumentace bylo v regionech České republiky zachyceno celkem 1035 tanců, druhá řada byla věnována mužským tanečním projevům a třetí se pokusila identifikovat a zachytit taneční profily vybraných mikroregionů nebo konkrétních lokalit. Obdobnou audiovizuální dokumentační metodou začal vznikat i projekt Lidová řemesla a lidová umělecká výroba v České republice, který zachycuje vybraná řemesla, rukodělnou výrobu a technologie.

V oblasti výzkumu a vývoje ústav realizoval několik dlouhodobých samostatných projektů. V letech 1996–98 se jednalo o výzkumný záměr nazvaný Sběr, dokumentace a různé formy vědeckého zpracování dokladů o tradiční a lidové kultuře. Na něj v letech 1999–2003 navázal Výzkum jevů hmotného a nehmotného kulturního dědictví v oboru lidové kultury a folkloru, další, naplňovaný v letech 2004–10 nesl název Proměny tradiční lidové kultury a její vazby na hmotné a nehmotné kulturní dědictví lidstva. Po změně systému jsou v rámci samostatných programů institucionální podpory Ministerstva kultury určené k dlouhodobému koncepčnímu rozvoji výzkumné organizace podporovány projekty zaměřené na dějiny etnologie na Moravě a ve Slezsku, terminologii oboru, elektronické zpřístupňování vybraných etnologických publikací nebo sbírkových fondů, na dokumentaci lidových tanců, lidové odívání atd. V rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity řešil ústav v letech 2011–15 ve spolupráci s Masarykovou univerzitou dva samostatné projekty: Tradiční lidový oděv na Moravě – identifikace, analýza, konzervace a trvale udržitelný stav sbírkového materiálu z let 1850–1950 a Technologie tradičního hliněného stavitelství na Moravě a vztahové souvislosti k oblasti středního Podunají.

Rozsáhlá je i vydavatelská činnost ústavu. Kromě již výše zmíněného odborného periodika Národopisná revue, které je každoročně doplňováno o samostatnou personální bibliografii vybrané významné osobnosti oboru etnologie, vydává ústav řadu odborných publikací v tištěné, ale i elektronické podobě. Mezi vydavatelskými počiny jsou však i výstupy audiovizuální (např. videoencyklopedie lidových tanců a řemesel) nebo kolekce zvukové s nahrávkami interpretů lidové hudby.

Mezi významné spolupracovníky ústavu patřili či patří etnomuzikologové či muzikologové Karel Vetterl, Jaromír Gellnar, Vladimír Klusák, Dušan Holý, Lubomír Tyllner, Miloš Štědroň, Miloš Schnierer, Lucie Uhlíková, Zdeněk Vejvoda, organolog a muzeolog Ludvík Kunz, hudební redaktoři Československého, později Českého rozhlasu Jaromír Nečas, Jaroslav Jurášek, Zdeněk Bláha, Antonín Jančík, Jan Rokyta, Jiří Pavlica, Magdalena Múčková a celá řada významných interpretů českého, moravského, slezského i slovenského hudebního, tanečního a slovesného folkloru aktivně působících od poloviny 20. století až do současnosti. Etnomuzikologickými, případně organologickými tématy se na pozicích odborných pracovníků ústavu zabývali Vítězslav Volavý, Josef Tomeš, Pavel Kurfürst, Jiří Pajer, Jan Blahůšek a Jiří Höhn.