Český hudební slovník osob a institucí

Konzervatoř a střední škola Jana Deyla

Konzervatoř a střední škola Jana Deyla, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 1. 10. 1910 (Deylova výchovna slepých), 1949/50 (Městský hudební ústav města Prahy – pobočka pro nevidomé v Praze – Deylův ústav pro slepé), 1951 (Hudební škola pro slepé v Praze), 1957 (Odborná hudební škola pro slepé v Praze), 1960 (Střední hudební škola internátní pro mládež s vadami zraku 1961 – připojena Odborná ladičská škola internátní pro mládež s vadami zraku), 1976 (Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež a odborná ladičská škola pro zrakově postiženou mládež), 1992 (Konzervatoř a ladičská škola Jana Deyla), 1. 9. 2006 (Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené), Praha.

Historie Konzervatoře a střední školy Jana Deyla sahá do prvního desetiletí 20. století. Péčí o nevidomé se začala zabývat Národní rada a pověřila lékaře – oftalmologa Jana Deyla (1855–1924), aby vytvořil stanovy k založení prvního ryze českého vzdělávacího ústavu pro slepé. Dne 1. října 1910 zahájila činnost Deylova výchovna slepých (později Deylův ústav pro slepé) na Maltézském náměstí na Malé Straně. V tomto ústavu se zpočátku vyučovala jen řemesla, ale od 20. let byla stále více akcentována výuka hudby se záměrem připravit žáky na profesi hudby a ladiče klavíru. V roce 1924 se na škole začal vyučovat obor ladění a od 1. června 1931 probíhala výuka hudby již samostatně na Soukromé hudební škole pro nevidomé při Deylově ústavu pro slepé, jejímž ředitelem se stal Jan Bušek. Počátkem třicátých let byl přijat jako učitel klavíru a hudební teorie Karel Hejda, který od roku 1934 působil ve funkci správce hudební školy až do roku 1948.

V letech 1946–48 byl připravován nový školský zákon, který vstoupil v platnost roku 1950. Šlo o zákon o jednotné škole ze dne 21. dubna 1948, č. 95 Sb., část pátá, § 59 a další, jímž byly zrušeny všechny výchovně vzdělávací ústavy. Dne 1. září 1948 vznikla Hudební škola pro nevidomé s celorepublikovou působností jako pobočka pražského Hudebního ústavu. Ředitelem byl jmenován Jan Drtina (1948–82), který přišel s myšlenkou připravit pro nevidomé hudebníky přehlednou notopisnou příručku. Na této práci se podílel učitel klavíru a sluchové analýzy Ladislav Korunka (1932–70), hudební teoretik Ivan Tylňák (1932–69) a především klavírista Karel Hejda (1934–73). Mezi další absolventy a pedagogy bývalého Deylova ústavu patřil například Bohumír Nálevka (1951–74, akordeon a krátce i dějiny hudby), Jaroslav Naňka (1951–68, housle), Otakar Heindl (1948–99, příčná flétna), Václav Effler a Tomáš Pošta (violoncello). Obor ladění vyučovali Bohumil Novák (1951–74), Jaromír Trdla, Bedřich Lancinger (1948–68), František Podlucký (1950–65), František Procházka a další.

Na podzim 1956 byla nově zřízena Odborná škola hudební pro slepé s hudebním a ladičským oborem. V roce 1961 se status školy změnil na Střední hudební školu internátní pro mládež s vadami zraku. Hudební větev se stala střední školou s pedagogickým zaměřením, která nabízela pětileté maturitní studium a dvouletou nástavbu, čímž se dostala na úroveň konzervatoří, a větev ladičská se stala samostatnou odbornou školou zpočátku bez maturity Odborná ladičská škola internátní pro mládež s vadami zraku (1961), v roce 1967 byl obor ladění prodloužen na čtyři roky a stal se oborem maturitním. Během 60. a 70. let přišli na školu noví pedagogové, např. v oboru ladič klavírů Ján Melicher (1967–2009), Zdeněk Procházka (1969–91), Stanislav Plichta (1972–2002), klarinet Jiří Kratochvíl (1962–95), sólový zpěv Jaromír Vavruška (1962–71), dějiny hudby, klavír Jarmila Škachová (1960–92), akordeon Jan Ende (1960–94), Karel Melíšek (1969–2012), kytara Vlastimil Halouzka (1961–86) a Jiří Kohler (1966–2017), hudební skladatel Lukáš Matoušek (1967–68), klavír Zdena Holovská (1968–76), Jana Prchalová (1967–77), Ester Špinarová (1965–66), Iva Albrechtová-Skaláková (1966–2012), Ladislav Matějíček (1971–80), Jan Pražák (1973–2005), Otakar Kohl (1974–92), zpěv Jana Šlégrová (1970–2006), hornista Jaroslav Vlasatý (1967–91), trumpetisté Antonín Dokoupil (1963–82) a František Pok (1967–79), trombonisté Karel Vrbovec (1963–66) a František Janát (1966–83), houslistka Drahoslava Prokopová (1972–86), kontrabasista Karel Schler (1963–74), hudební teorie František Fořt (1969–79), Jaroslav Rybář (1967–77), skladatel, violoncellista Vilém Prokop Mlejnek (1963–71), skladatel a klavírista Vadim Petrov (1970–74) založil pěvecké kvarteto „Carmina lucis“, Vladimír Tichý (1977–96), Michal Zenkl (1977), Tomislav Volek (1985–2000).

V roce 1976 se škola transformovala v Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež a Odbornou ladičskou školu pro zrakově postiženou mládež. Od 1. 9. 2006 nesla název Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené. V roce 2012 byla upravena organizace vzdělávání a z původně sedmiletého studia bylo nově studium rozvrženo do šesti let a současně byla zrušena povinnost druhého oboru. Ladičský obor zůstal čtyřletým maturitním oborem a vedle něj existuje i nematuritní dvouletý ladičský obor, určený zejména pro velmi nadané žáky, kteří nemohou vykonat maturitní zkoušku. Výuka probíhá na dvanácti odděleních: Klávesové nástroje (vedoucí Jana Köhlerová), Dechové a bicí nástroje (vedoucí Jiří Urban), Strunné nástroje (vedoucí Petr Šporcl), Zpěv (vedoucí Daniela Štěpánová-Šimůnková), Zpěv sekce populárního zpěvu (vedoucí Lída Nopová), Ladění klavírů (vedoucí Jan Triebenekl), Hudebně teoretické (vedoucí Ondřej Štochl) a oddělení Všeobecně vzdělávací.

V čele konzervatoře postupně působili Jan Drtina (1948–82), Josef Mikeš (1982–89), Josef Dvořák (1989–2006), Milada Rybářová (2006–11). Současnou ředitelkou se v září roku 2011 stala Naděžda Ostřanská.