Český hudební slovník osob a institucí

Katedra hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni

Katedra hudební kultury Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 14. 11. 1948, Plzeň.

Počátky dnešní katedry hudební kultury sahají do roku 1948, kdy vznikla v Plzni pobočka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Slavnostní otevření plzeňské pobočky pražské fakulty se 13 ústavy, mezi kterými byl i ústav hudební výchovy, bylo 14. listopadu 1948. V plzeňském Ústavu hudební výchovy byli pověřeni přednáškami učitelé z Prahy, mj. externí lektor Univerzity Karlovy v letech 1947–49 Plzeňan Bořivoj Mikoda a také chemik a výborný hudebník Ludvík Novák, který se stal vedoucím plzeňského hudebně výchovného pracoviště. Praktické hudební předměty byly vyučovány externími pracovníky, vesměs učiteli pedagogického oddělení Městské hudební školy Bedřicha Smetany. Ve vedení plzeňského hudebně výchovného ústavu (od roku 1951 katedry hudební výchovy) vystřídal Ludvíka Nováka po roce Bořivoj Mikoda, který pak stál v čele katedry až do roku 1970. To už se ale plzeňská pobočka Univerzity Karlovy transformovala v roce 1953 na dvouletou Vyšší pedagogickou školu v Plzni, vzdělávající učitele pro 1.–8. ročník základní školy, a pak o šest let později (1959) na Pedagogický institut (tři roky trvalo studium učitelství pro 1.–5. ročník, čtyřleté bylo studium učitelství pro 6.–9. třídu základní školy).

V roce 1964 se z pedagogických institutů, které byly ve všech dřívějších krajských městech, staly v novém krajském zřízení většinou samostatné Pedagogické fakulty (na plzeňskou fakultu přešlo i několik vyučujících ze zrušeného institutu v Karlových Varech, např. Bohumil Dušek, Jaroslav Fiala či Jiří Štěpánek). Denní studium všech oborů na pedagogických fakultách trvalo 4 roky (dálkové bylo o rok delší), od roku 1976 byla zavedena pětiletá příprava učitelů pro 5.–12. ročník a učitelství pro 1. stupeň základních škol bylo čtyřleté.

S postupným nárůstem počtu studentů se personálně rozrůstala i katedra, takže ve školním roce 1969/70 měla už deset interních pedagogů. Byli to: Bořivoj Mikoda (od roku 1949), Miroslav Mrázek (1954), Jaromír Klobouk (1959), Václav Lukáš (1959), Rudolf Siebr (1960), Vlasta Bokůvková (1961), Bohumil Dušek (1964), Jiří Štěpánek (1964), Jaroslav Fiala (1965), Jana Jindrová (1968). Ovšem během 70. let někteří ze starších členů katedry odešli do důchodu nebo z různých důvodů (na začátku tzv. normalizace i politických, jako např. Vlasta Bokůvková či Eva Chvašťulová) katedru opustili. Ale i ve složitém období let 1970–90, kdy funkci vedoucího katedry vykonával didaktik hudební výchovy Rudolf Siebr, se členové katedry (kromě výuky) také zapojili do umělecké i vědecké činnosti. Zásluhou vynikajícího sbormistra Klobouka (později také Jiřího Fuchse a od roku 1976 též nového člena katedry Zdeňka Vimra, sbormistra smíšeného pěveckého sboru Česká píseň, respektive Nová Česká píseň, jakož i stálé klavírní doprovázečky Jany Jindrové) se např. Ženský akademický sbor plzeňské Pedagogické fakulty nominoval na celé desetiletí mezi nejlepší pěvecké sbory v republice a velmi úspěšně reprezentoval fakultu v zahraničí (Německá demokratická republika, Svaz sovětských socialistických republik, Maďarská lidová republika, Dánsko, Německá spolková republika, Anglie). Přestože výrazná osobnost naší hudební vědy Bohumil Dušek odešel v roce 1976 do Prahy a dalším předním plzeňským hudebním historikům Jaroslavu Fialovi a Vlastě Bokůvkové byla publikační činnost značně ztěžována (Bokůvkové přímo znemožněna), bylo do konce 70. let vydáno dvanáct sborníků Umění, včetně dvou monotematických publikací (In memoriam Bořivoje Mikody, Praha 1972, a Bedřich Smetana a Plzeň, Praha 1974). Posilou katedry byla i didaktička Marie Slavíková, která na pracoviště přišla v roce 1977. K tomu je třeba připomenout, že významným spolupracovníkem katedry v oblasti hudební akustiky a hudební historiografie zaměřené na západočeský region byl i člen a později vedoucí katedry fyziky profesor Antonín Špelda.

K zásadním změnám však došlo začátkem 90. let 20. století. Pedagogická fakulta se stala součástí v roce 1991 vzniklé Západočeské univerzity v Plzni. Umělecké aktivity hudebněvýchovné katedry, v jejímž čele stála od roku 1990 klavíristka a hudební popularizátorka Jana Jindrová, se postupně staly součástí kulturního života fakulty, univerzity, města i regionu. V roce 1992 se podařilo akreditovat umělecko-pedagogické obory: sólový zpěv, hra na akordeon a sbormistrovství. Na pracoviště se mohla vrátit Vlasta Bokůvková (ta vzápětí obhájila na Univerzitě Karlově v Praze kandidátskou disertaci – získala titul CSc. a habilitovala se jako docentka na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v roce 1992) a spolu s dalšími členy katedry se výrazně zapojila do publikační činnosti, zaměřené především na hudební regionalistiku a teorii (mj. ve sbornících vydaných Západočeskou univerzitou v Plzni, které v letech 2000–16 redigoval Tomáš Kuhn).

Všechny tyto aktivity se promítly do změny názvu pracoviště – Katedra hudební kultury. Tuto katedru pak personálně posílili jednak zkušení pedagogové, umělci či vědci (např. z Prahy dojíždějící Jarmila Vrchotová-Pátová, která zaštítila nově akreditovaný obor Zpěv, akordeonista Jaroslav Vlach (byl na katedře od roku 1987), folkloristka Marta Ulrychová Lindaurová (byla na katedře od roku 1990), pěvkyně Svatava Luhanová-Jiroušková (byla na katedře od roku 1987), z ústecké fakulty příchozí pěvkyně a pedagožka Daniela Mandysová či skladatel Jiří Bezděk od roku 1990), jednak mladí odborní asistenti: Tomáš Kuhn (od roku 1991), Romana Feiferlíková (od roku 1995), Štěpánka Lišková (od roku 1997), Vít Aschenbrenner (od roku 2003).

V současné době katedra hudební kultury poskytuje učitelské hudebněvýchovné vzdělání pro všechny stupně škol, tj. od škol mateřských až po školy střední. V letech 1992–2011 bylo možné zde studovat hudební výchovu ve spojení s umělecko-pedagogickými disciplínami: sólový zpěv a hra na akordeon, sbormistrovství (od roku 2006). S výjimkou studia učitelství pro 1. stupeň základní školy se ostatní hudební studijní obory od akademického roku 2006/07 studují strukturovaně, tj. v tříletém studiu bakalářském (Hudba pro vzdělávání) a v dvouletém navazujícím studiu magisterském (Učitelství pro základní školy, střední školy).

Při katedře působí Dívčí akademický sbor a Plzeňský akademický sbor, které vedou Romana Feiferlíková, Daniela Mandysová a Vít Aschenbrenner. V roce 2009 se stal vedoucím katedry, po Janě Jindrové, Jiří Bezděk, který v roce 2015 přijal funkci proděkana Pedagogické fakulty Západočeské univerzity pro vědu a umění. Od téhož roku byla zastupující vedoucí katedry Romana Feiferlíková, jež se stala v roce 2017 vedoucí katedry hudební kultury poté, co docent Bezděk přijal funkci vedoucího Ústavu dějin a teorie hudby na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.