Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Referát pro hudební vědu při Slezském studijním ústavu

Tisk

(Slezský ústav Československé akademie věd)

Charakteristika: muzikologická instituce

Datum narození/zahájení aktivity:1949
Text
Literatura

Referát pro hudební vědu při Slezském studijním ústavu (Slezský ústav Československé akademie věd), muzikologická instituce, zahájení činnosti 1949, Opava.

 

A. Období 1949–1953

B. Období 1954–1963

 

A. Období 1949–1953

Základy Slezského studijního ústavu byly položeny 9. ledna 1946 v Moravské Ostravě. Úkolem ústavu, který zpočátku fungoval na spolkové bázi, byl od jeho vzniku výzkum a studium Slezska i někdejších severomoravských oblastí mezi Odrou a Ostravicí (okresu moravsko-ostravského, místeckého, novojičínského) po stránce historické, archeologické, geografické, jazykovědné, národopisné, folkloristické, přírodovědecké, technické, sociologické či zdravovědní. V prvních dvou letech reprezentovalo ústav pět badatelských sekcí, a sice sekce filologická, přírodovědecká, sociografická hospodářsko-technická a zejména historicko-vlastivědná, do níž patřil také výzkum dějin hudby. V dubnu 1948 došlo ke sloučení Matice opavské se Slezským studijním ústavem, čímž se stal jediným pracovištěm zaměřeným na regionální vlastivědnou a společenskovědní výzkumnou práci. Zestátnění tentokrát už Slezského studijního ústavu v Opavě proběhlo 8. prosince 1949.

Ve Slezském studijním ústavu byla ještě před jeho ustavením vytvořena dvě oddělení namísto původních pěti sekcí. Od roku 1948 do něj spadalo Oddělení pro vědy přírodní, jehož součástí byl referát pro zoologii, botaniku a geologii, a Oddělení pro vědy o společnosti, jehož jádrem se stal referát pro historii a vlastivědu, dočasně sem patřil mimo referátu pro sociologii, etnografii, vědu o výtvarném umění a jazykovědu také referát pro hudební vědu. V roce 1953 byl Slezský studijní ústav zařazen pod muzejní odbor Ministerstva kultury a roku 1958 se stal součástí Československé akademie věd jakožto Slezský ústav.

Referát pro hudební vědu byl založen 16. listopadu 1949 a na post prvního referenta nastoupil hudební historik Oldřich Petráš. V obecné rovině se činnost referátu týkala vědecké problematiky slezského hudebního života a vyrůstala z potřeby ovlivňovat současnou slezskou hudební produkci. Cílem vědecké činnosti byl průzkum a evidence hudebně historického materiálu a započetí slezského hudebněvědného bádání. Zmíněný hudebně historický materiál zahrnoval hudebniny, historické hudební nástroje, odbornou hudební literaturu, hudební ikonogramy či další rozmanité materiály, vztahující se k hudbě. Ke sběru a výzkumu hudebnin docházelo na zámcích, v klášterech, kostelích, muzeích, archivech, knihovnách a ve sbírkách soukromých majitelů v rámci celé výzkumné oblasti. V oblasti hudebního národopisu bádání probíhalo již v dřívějších dobách, proto se nejednalo o oblast hudebním výzkumem nedotčenou. Hudební referát si však kladl za cíl detailnější průzkum hudebněvědného odvětví spočívající ve sběru lidových písní slezské provenience. Stranou zájmu nezůstal ani výzkum hudebně-folklórních památek. Zřízení referátu pro hudební vědu se stalo v roce 1949 základem k organizaci systematického hudebněvědného výzkumu ve Slezsku.

Po praktické stránce se výsledky vědecké práce hudebního referátu odrazily ve spolupráci s rozhlasem, divadelními scénami, orchestrálními, komorními, pěveckými soubory, jednotlivými umělci, dále v jeho působení jako poradní a kritické instituce jak v uměleckých sférách, tak v oblasti hudebního školství.

Hudební referát při Slezském studijním ústavu měl rovněž mnoho externích spolupracovníků, např. z řad pedagogů či vysokoškolských studentů hudebněvědných pracovišť z Brna, Olomouce či Prahy. Enormní podíl na výzkumu hudebnin slezské provenience měli muzikologové Jan Racek a Bohumír Štědroň, kteří stáli u zrodu referátu a formulovali jeho pracovní náplň.

Počátky systematického sběru a evidence slezských klášterních a kůrových hudebních archivů jsou spjaty se jménem Bohumíra Štědroně. Pod jeho vedením se v rozmezí od 5. do 10. září 1949 uskutečnil první muzikologický průzkum starých hudebnin v Opavě a Hradci nad Moravicí, kterého se zúčastnilo pět posluchačů semináře hudební výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, mezi něž patřili mimo dalších např. Milan Uherek a František Mikulica. Výzkum se týkal kostelních kůrů, jejich hudebních sbírek, farních hudebních archivů a soupisu hudebních nástrojů, zejména varhan nejen v jednotlivých chrámech Opavy, Krnova, Hradce nad Moravicí, Holasovic a Neplachovic, ale také dalších lokalit širšího Opavska a Krnovska. Nejcennější hudebniny byly objeveny v Opavě – šlo o hudební sbírku kostela sv. Ducha, jejíž jádro je datováno do 18. století a dodnes patří v rámci regionu k nejrozsáhlejším a nejcennějším souborům svého druhu. Výsledkem tohoto průzkumu byla katalogizace přibližně 500 hudebnin. Výzkum poslední části minoritské sbírky byl dokončen v roce 1950, prováděli jej opět posluchači vyšších ročníků hudební výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Bohumíra Štědroně. K jeho výsledkům patřilo uspořádání sbírky starých hudebnin a odborné zpracování jejího autorského a tematického katalogu, představující první vědecké podchycení celé sbírky. Opavskou minoritskou sbírku z větší části tvořily rukopisné liturgické skladby především z poslední čtvrtiny 18. století, přičemž zde došlo také k nálezu menšího počtu tisků. Cenné hudebniny byly objeveny též na zámku v Hradci nad Moravicí, kde došlo ke katalogizaci nejen hudebnin hradecké provenience, ale také dalších exemplářů shromážděných zde z jiných regionálních zámeckých rezidencí během poválečných svozů.

V roce 1949 byl realizován hudebně etnografický průzkum zaměřující se na lidovou píseň na Hlučínsku a Opavsku. Provedl jej Státní ústav pro lidovou píseň v Brně ve spolupráci s hudebněvědným seminářem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Cílem tohoto průzkumu, jehož se zúčastnili mj. Bohuslav Indra i Jiří Vysloužil, bylo zachycení a vyhodnocení písně ve Slezsku. Bylo sesbíráno 700 písní z Bělé, Bohuslavic, Bolatic, Dvořiska, Hněvošic, Chuchelné, Kobeřic, Kravař, Oldřišova, Rohova, Služovic, Strahovic, Svobody, Šilheřovic a Štěpánkovic.

Roku 1950 proběhl pod vedením Jiřího Vysloužila další průzkum lidové písně a lidových tanců na Hlučínsku a Těšínsku, kterého se již tehdy za Státní ústav pro lidovou píseň v Brně zúčastnil muzikolog, etnograf, rozhlasový pracovník a pedagog Ivo Stolařík, pozdější referent Slezského studijního ústavu pro hudební vědu. Výzkumy se uskutečnily i ve farním kostele v Drahotuších, v němž byl ve sbírce starých hudebnin objeven notový materiál z konce 18. a počátku 19. století, jenž dokumentoval českou hudební tvorbu zdejšího kraje, a v roce 1951 ve farním kostele sv. Martina v Krnově. Na tomto výzkumu, studiu a katalogizaci hudební sbírky se podíleli studenti a budoucí hudební vědci, jako např. František Hrabal, Miloslav Masařík, Rudolf Pečman nebo pozdější sběratel lidových písní Alfred Vondráček z brněnské univerzity v rámci archivní praxe pod vedením Bohumíra Štědroně. Hudební sbírky farního kostela tvořily tamní chrámové hudebniny, dále hudební materiál z kaple Panny Marie na Cvilíně či ze soukromých sbírek některých ředitelů kůru a krnovských učitelů z let 1792–1860. Nejstarší skladby datované do rozmezí let 1792–1825 náležely krnovskému kantorovi Josefu Questlovi. Mladší hudebniny pocházející z let 1830–60 byly v majetku krnovských kantorů Johanna a Antona Bayerových. Nejmladší sbírka zahrnovala pozůstalost Antonína Weisse, ředitele kůru ve Velkém Meziříčí, jež ve větší míře obsahovala též skladby českých autorů.

Roku 1952 proběhl na Opavsku další výzkum pod vedením Bohumíra Štědroně. Spolu s ním se ho účastnili i studenti z Pedagogické a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Posluchači hudebněvědného semináře ve spolupráci se skladatelem a dirigentem Cyrilem Vymetalem vytvořili pod Štědroňovým vedením soupis archivu z pozůstalosti Josefa Stypy, učitele ze Slavkova u Opavy, a jeho vnuka Ondřeje Skotáka, tamního regenschoriho. V tomtéž roce pak skupina studentů v rámci své archivní praxe pokračovala v katalogizaci přibližně 200 hudebnin ze sbírek zámku Hradec u Opavy.

Hudební referent Slezského studijního ústavu Oldřich Petráš se zabýval tematikou spojenou s hudebními skladateli (Pavel Josef Vejvanovský, Franz Ludwig Poppe, Pavel Křížkovský). Podílel se také na organizaci hudebních akcí konaných na podzim roku 1950 v rámci padesátiletého výročí úmrtí Zdeňka Fibicha a 18. prosince téhož roku zahájil Fibichovými skladbami pravidelně se konající akci „Divadlo hudby" v paláci Razumovských, jejímž cílem bylo na základě reprodukované hudby seznamovat veřejnost s jednotlivými epochami hudebních dějin. Petrášova vědecko-výzkumná činnost byla rozšířena také o přednáškové aktivity. Na počátku 50. let začalo v souladu s politickou situací docházet k potlačování původního záměru Slezského studijního ústavu, a sice všeobecně zkoumat historický vývoj českého Slezska. Do popředí se dostával výzkum průmyslového vývoje, zejména problematika hornictví a hutnictví, což měly zohlednit i další obory. V referátu pro hudební vědu se tato nová orientace projevila např. v přípravě vydání hornických písní od ostravského skladatele Milana Balcara, na jehož přípravě participoval také Oldřich Petráš. V pozici hudebního referenta však Petráš setrval jen do 31. prosince 1951.

 

B. Období 1954–1963

1. ledna 1954 nastoupil na vedoucí pozici referátu pro hudební vědu Ivo Stolařík, jenž pomocí dotazníkové akce začal s podrobnou evidencí slezských hudebníků a kromě toho se zabýval hudebně historickým a hudebně folkloristickým výzkumem Slezska. Jeho úkolem bylo pokračovat ve výzkumu lidové písně na Těšínsku, který probíhal již od roku 1950, dále pak doplňovat, třídit, inventarizovat a katalogizovat materiál Slezského hudebního archivu. Jeho další aktivity se potom zaměřovaly na studium, sběr památek a materiálu s vazbou k Pavlu Křížkovskému a Leoši Janáčkovi, zkoumání jejich vzájemného vztahu a vlivu na národní hudební kulturu. V neposlední řadě věnoval pozornost také tehdejšímu hudebnímu životu v Ostravském kraji. V popředí Stolaříkova odborného zájmu se kromě Janáčka a Křížkovského ocitl také Ludwig van Beethoven, zejména pak jeho vztah k českým zemím a české hudební kultuře. Do širokého spektra Stolaříkových zájmů patřil konečně také vliv poezie Petra Bezruče na českou hudbu. K dlouhodobějšímu plánu ústavu se řadilo např. vydání slezské hudebněhistorické bibliografie či hudebněfolkloristické a muzikologické literatury. I nadále měla pokračovat spolupráce s hudebněvědným seminářem brněnské Filozofické fakulty a také s Kabinetem pro lidovou píseň Československé akademie věd v Brně.

V roce 1955 Stolařík formuloval a upřesnil úkoly, jimiž se měl referát pro hudební vědu zabývat. Obecnějším úkolem byl komplexní výzkum hudební minulosti tehdejšího Ostravského kraje, jenž zahrnoval organizaci, soupis, zhodnocení hudebních památek a jejich využití pro zpracování dějin hudby této oblasti. Konkrétněji se jednalo o výzkum zdejší lidové hudby, tzn. lidových písní zaměřených na dělnickou píseň a novou tvorbu, a hornických kapel ostravsko-karvinského revíru, dále o sběr pramenů a jejich výzkum pro syntetické zpracování dějin hudby Ostravského kraje s důrazem na historii hornických kapel, čtenářsko-pěveckých spolků, o vliv jeho lidové hudební tvořivosti na umělou hudební kulturu, o přínos jeho hudební tradice národní hudbě. Pozornost se měla obrátit k nejvýznamnějším osobnostem tohoto kraje, ať už se jednalo o Pavla Křížkovského, Leoše Janáčka nebo Milana Balcara a Rudolfa Kubína. Úkolem referenta bylo také nejen publikovat práce o významných hudebních obdobích, osobnostech, ale také sledovat a kriticky reflektovat hudební dění kraje.

Jako bývalý redaktor a hudební režisér Československého rozhlasu v Ostravě měl Ivo Stolařík v tomto oboru nemalé zkušenosti, které uplatnil i na svém novém pracovišti vytvářením hudebně zaměřených pořadů pro  ostravský rozhlas, např. o moravské a slezské lidové písni v rámci cyklu Naše lidové písně vysílané téměř v měsíčním intervalu od února 1954. Podle stanoveného plánu prováděl Stolařík výzkum lidových písní na Ostravici, Hrčavě, ve Dvořisku u Opavy, dokončil zapisování nových písní lidové skladatelky Anny Dřevjané z Janovic a pokračoval ve výzkumu Hrčavy s akademickým malířem Ferdišem Dušou.

Stolařík realizoval i hudebně folkloristický výzkum v okolí Frýdlantu nad Ostravicí a zapisoval lidové písně především na Jablunkovsku. Cenné materiály objevil v Bukovci, Písku a Milíkově. Jak si žádal výzkumný záměr Slezského studijního ústavu, do středu zájmu se dostaly také hornické kapely, kvůli nimž Stolařík navštívil Antonína Štefaníka, skladatele hornických písní, v Petřvaldě a Josefa Uherka v Karviné. Následně se zabýval zápisy lidových písní ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Trojanovicích, na Bílé, Starých Hamrech, v dalším výzkumu pokračoval v Heřmanovicích, Michálkovicích u Ostravy, v Karviné-Fryštátě, Hlučíně a ve Slezské Ostravě.

Hodnotné byly nálezy z Karviné-Fryštátu, kde se našlo 132 světských a církevních hudebních skladeb, přičemž některé opisy pocházely již z 18. století. Z větší části se zde ovšem našly české, polské a německé opisy z 19. století. Obsáhlý byl rovněž nález ze Slezské Ostravy, jehož součástí bylo 43 inventárních čísel opisů a tisků z 19. a počátku 20. století. Do sbírky Slezského hudebního archivu přibylo rovněž několik rukopisů skladeb a část korespondence z pozůstalosti ostravského skladatele Eduarda Marhuly.

Od roku 1955 hudební referát vydával hudební edici Slezského studijního ústavu (později Slezského ústavu Československé akademie věd), v níž vyšlo 17 svazků, které doplňovaly studie publikované např. ve Slezském sborníku nebo Radostné zemi. V letech 1955–59 se referát pro hudební vědu podílel na vzniku Československého hudebního slovníku, pro který vypracoval více než 70 hesel osob a institucí ze Slezska. Roku 1956 získal referát cenný hudební archiv z frýdeckého kůru, jenž obsahoval 612 inventárních čísel. Jednalo se o díla českých, polských a německých autorů z 18. a 19. století. 

V rámci badatelských aktivit týkajících se především Leoše Janáčka a Ludwiga van Beethovena, navázal hudební referát úzkou spolupráci s odborníky ze Sovětského svazu, Izraele, Jugoslávie, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska nebo Spojených států amerických, z nichž někteří dokonce několikrát osobně navštívili pracoviště referátu. Významná byla zejména návštěva ruské spisovatelky Marietty Šagiňanové 12. srpna 1957. Ve svém zájmu o hudební dění tehdejšího Československa se zaměřila na Josefa Myslivečka, o němž vydala dvě monografie. Při své druhé návštěvě 22. července 1959 věnovala Šagiňanová Slezskému hudebnímu archivu vzácné mikrofilmy rukopisu partitury opery Josefa Myslivečka Il Medonte, re de Epiro a partitury jeho pěti instrumentálních skladeb.

V roce 1957 podnikli Ivo Stolařík a Jaromír Gelnar, historik z Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd v Brně, společný výzkum lidových písní a lidových skladeb na Frenštátsku, Rožnovsku a Vsacku. Rovněž byla dokončena inventarizace Slezského hudebního archivu, jehož součástí bylo 2 549 inventárních čísel, z toho 2 415 inventárních čísel skupiny A – rukopisné a tištěné hudebniny. Samostatný oddíl archivu tvořil Archiv lidových písní, založený Ivo Stolaříkem roku 1954. Vzorem mu byl Ústav pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd v Brně a základ tvořilo 17 sbírek lidových písní s 1 415 písňovými zápisy.

Roku 1958 došlo k inkorporaci Slezského studijního ústavu do Československé akademie věd, s čímž rovněž souvisela zásadní proměna jeho badatelského zaměření na počátku 60. let. Zejména díky Stolaříkově neutuchající aktivitě získal Slezský hudební archiv do konce dubna 1960 kolem 3 500 nově zkatalogizovaných hudebnin, které pocházely převážně z Frýdku, Fryštátu, Opavy, Staré Vody, Moravské Ostravy, Slezské Ostravy a jeho součástí byly např. pozůstalosti ostravských skladatelů, pedagogů a dirigentů Artura Könnemanna, Rudolfa Wünsche, Eduarda Marhuly nebo již zmíněného ostravského skladatele Milana Balcara, Václava Kálika či opavského hudebního kritika Karla Brachtla.

V závěrečném období svého působení na Slezském ústavu Československé akademie věd se Ivo Stolařík zaměřil na práci s prameny k tématu Pěvecké spolky ve Slezsku a na Ostravsku do roku 1918 a Hudba v Ostravě 1918–1958, u něhož dokončil heuristiku a pro Sborník města Ostravy napsal článek týkající se Klubu přátel vážné hudby v Moravské Ostravě. Byl redaktorem publikace k 60. výročí založení Pěveckého sdružení moravských učitelů.

V roce 1963 došlo k reorganizaci ústavů Československé akademie věd. Prezidium akademie rozhodlo o změně zaměření Slezského ústavu, který se měl zabývat studiem dělnického hnutí, a o zrušení uměnovědných oborů – hudebních věd, věd o výtvarném umění a literárních věd. Za těchto okolností 1. října 1963 ukončil svou činnost také Ivo Stolařík, který položil základy sbírkových fondů budoucího muzikologického pracoviště Slezského muzea v Opavě.


Literatura

Indra, Bohumír: Průzkum lidové písně ve Slezsku (Slezský sborník 47, 1949, č. 4, s. 380–381).

Štědroň, Bohumír: Zpráva o musikologickém průzkumu Opavy a Hradce (Slezský sborník 47, 1949, s. 380).

Petráš, Oldřich: Úkoly hudebně vědeckého referátu SSÚ (In: Slezský studijní ústav: 1948–1958, 15. zpráva, prosinec 1949, s. 1–2).

Petráš, Oldřich: Hudebně historický výzkum ve Slezsku v r. 1950 (Slezský sborník 48, 1950, č. 4, s. 564).

Štědroň, Bohumír: Hudebně historický průzkum ve Slezsku v r. 1951 (Slezský sborník 49, 1951, s. 589–590).

Štědroň, Bohumír: Zpráva o hudebně historickém výzkumu Slezska (Slezský sborník 50, 1952, s. 631).

Racek, Jan: Problémy a úkoly slezské hudební historiografie (Slezský sborník 52, 1954, č. 1, 2, s. 1–22).

Stolařík, Ivo: K úkolům referátu pro hudební vědu SSÚ (In: Slezský studijní ústav: 1948–1958, 62. zpráva, březen 1954, s. 1).

Stolařík, Ivo: Hudební věda ve Slezsku po roce 1945 (Slezský sborník 58, 1960, č. 4, s. 575–580).

Grobelný, Antonín: Činnost oddělení společenských věd SÚO ČSAV v roce 1962. (In: Publikace Slezského ústavu ČSAV v Opavě; 1959–1967, zprávy č. 124-A, červenec 1963, s. 2–6).

Knapík, Jiří: Slezský studijní ústav v Opavě 1945–1958. Proměny vědeckého pracoviště v regionu (Praha 2004).

Steinmetz, Karel – Boženek, Karel – Mazurek, Jan: Ivo Stolařík. Osobnost hudebního Ostravska (Ostrava 2006).

 

Markéta Haničáková

Datum poslední změny: 3.1.2018