Český hudební slovník osob a institucí

Řemeslnická beseda Svatopluk

Řemeslnická beseda Svatopluk, pěvecký a vzdělávací dělnický spolek, zahájení činnosti 1868, Brno, ukončení činnosti 1951. 

A. Vznik spolku a počátky činnosti

B. Svatopluk za Leoše Janáčka

C. Svatopluk po odchodu Leoše Janáčka 

A. Vznik spolku a počátky činnosti

Počátky spolku sahají do roku 1861, kdy se v brněnských hostincích „U Labutě“ na Cejlu a „U Lípy“ v Nové ulici začala scházet česká společnost, jež při svých setkáních pěstovala vzdělávání se čtením, pořádáním přednášek a společným zpěvem z not. Jádro této společnosti se rekrutovalo z tzv. „druhého“ nebo též „řemeslnického“ odboru Besedy brněnské, složeného z českých řemeslníků a dělníků, kteří pěstovali zpěv pod vedením sbormistra Jana Nesvadby. Po několika letech zesílily snahy o osamostatnění tohoto odboru. Definitivní vytvoření samostatného českého řemeslnického spolku bylo možno uskutečnit po schválení stanov moravským místodržitelstvím 20. dubna 1868. Ustavena byla Řemeslnická beseda „Svatopluk“ na své první valné schůzi 5. července 1868. Prvním starostou Svatopluku byl zvolen právník a hudební skladatel Josef Illner (1868–75, 1892–93), jednatelem Adolf Růžička, sbormistrem Jan Nesvadba. Dalšími spolkovými starosty (předsedy) byli Jan Rudiš (1876–91), Dr. František Prokeš (1894), František Kostečka (1895–1914), po roce 1918 pak zejména Arnold Klíčník a Vladimír Hatlák. Účelem spolku bylo pěstování zábavy společenské a poučné, cvičení se ve zpěvu a v hudbě, provozování veřejných pěveckých, hudebních a deklamatorních produkcí a pořádání osvětových přednášek. Později přibylo rovněž zaměření sociální (podpora starých, zchudlých členů, nemajetných studentů). Spolkové heslo („Buďmež svorni, vlasti věrni!“) a zaštítění spolku jménem velkomoravského knížete Svatopluka poukazovaly jednak na orientaci směrem ke křesťanskému socialismu, jednak na propojení zájmů dělnicko-řemeslných s dobovým národním buditelstvím. Na počátku své činnosti roku 1868 měl spolek 180 členů, z toho 56 členů výkonných.

Pod vedením sbormistra Jana Nesvadby uspořádal mužský pěvecký sbor Svatopluk své první vystoupení 30. srpna 1868 v rámci zahradní zábavy, kde přednesl sbory skladatelů Emanuela Vašáka, V. Zvonaře, H. Sedláčka a Emanuela Horáka. Sborové produkce se v počátcích působení Svatopluku za sbormistrů Jana Nesvadby (1868–69), Gustava Mareše (1869–72) a Albína Kučery (1872–73) konaly především v rámci spolkových besed, zábav, různých slavností nebo mší. Mužský sbor, jenž se skládal z hudebních laiků a amatérů, při nich prováděl oblíbené mužské čtverozpěvy a drobné a nenáročné kusy české liedertafelové produkce: díla Ludevíta Procházky, Hynka Vojáčka, Norberta a Antonína Javůrkových, Leopolda Zvonaře, Aloise Jelena, Arnošta Förchtgotta Tovačovského atd. 

B. Svatopluk za Leoše Janáčka

Vzestup umělecké úrovně zaznamenal spolek v době sbormistrovské činnosti Leoše Janáčka. Janáček byl zvolen sbormistrem Svatopluku na schůzi spolkového výboru 13. února 1872 a svým uměleckým programem se následně pokusil spolek pozvednout od pouhého ochotnictví k vyšším uměleckým cílům. Janáček dal jednak pevný řád sborovým zkouškám, jednak vytvořil výběrový sbor spolehlivých zpěváků, s nimiž mohl provádět technicky náročnější kompozice. Podílel se také aktivně na organizaci zábav a besed, vybíral kvalitní spoluúčinkující deklamátory a umělce. Vyvedl spolkové zábavy z hostinského prostředí a nově organizoval tzv. „koncertní besedy“ v prostorách brněnského Besedního domu. Na program zařazoval v rámci spolkových besed dosud neznámá skladatelská jména. Vrcholem jeho činnosti byla provedení Mendelssohnova smíšeného sboru Poutník (společně s fundatisty starobrněnského kláštera), Bendlova smíšeného sboru Důvěra v Boha (společně s ženským sborem brněnské Vesny) a Křížkovského Odvedeného prosby a kantáty Cyrill a Method (17. března 1874). Na koncertní besedě 9. listopadu 1873 se Janáček s mužským sborem Svatopluku odvážil zařadit na program revoluční Marseillaisu. Pro potřeby Svatopluku zkomponoval Janáček řadu sborů (většinou na lidové texty), které byly provedeny v rámci spolkových besed a výletů: Když mne nechceš, co je víc?, Orání, Válečná, Nestálost lásky, Divím se milému, Vínek stonulý, Osamělá bez těchy a Láska opravdivá. Spolku byly v této době věnovány také některé mužské sbory Illnerovy. Janáčkova sbormistrovská činnost ve Svatopluku, která byla spolkovým výborem i hudebními referenty v tisku vřele oceňována, byla přerušena Janáčkovým odchodem na studia do Prahy 24. září 1874. Jako dík za pozvednutí umělecké úrovně spolku byl 18. října 1874 Leoš Janáček jmenován jeho čestným členem.

V době Janáčkova pražského pobytu vedl Svatopluk varhaník a skladatel František Musil a krátkou dobu také Jan Budík. Během jejich působení však Svatopluk zaznamenal stagnaci v pořádání zábavních akcí i pokles uměleckého růstu. Po svém návratu do Brna se Leoš Janáček stal od 15. srpna 1875 do 20. října 1876 znovu sbormistrem spolku. Toto druhé Janáčkovo období ve Svatopluku nedosáhlo ovšem intenzity období předchozího. Zvláště poté, co se Janáček v únoru 1876 stal sbormistrem Besedy brněnské, nebylo již možno, aby se Svatopluku věnoval v plné míře. Posledním Janáčkovým spolkovým vystoupením byla beseda na památku Tovačovského, konaná 15. října 1876. Ještě před 26. říjnem 1876 se Janáček vzdal sbormistrovství Řemeslnické besedy Svatopluk. 

C. Svatopluk po odchodu Leoše Janáčka

Po Janáčkově odchodu ze Svatopluku se na pozici sbormistra v krátké době vystřídalo několik osobností: Karel Neumann (1876–77), Jindřich Hartl (1876), Karel Doubek (1877–78), Karel Žalud (1878–79), Bohumil Sáblík (1879). Následně vedl sbor několik let znovu Jan Nesvadba (1879–86), následovali J. A. Kún (1886–88) a Josef Malásek (1888–90). Umělecká úroveň sboru v těchto letech znovu poklesla a nepřevyšovala běžnou ochotnickou úroveň. V 80. letech byl spolek také postižen úbytkem členské základny.

V letech 1890–1902 byl ve funkci sbormistra angažován varhaník starobrněnského kláštera Maxmilián Koblížek. Roku 1893 spolek uspořádal slavnost k 25letému výročí svého trvání za spoluúčasti Kmochovy kolínské sokolské hudby. K tomuto jubileu věnovali Svatopluku své sbory také Leoš Janáček (Což ta naše bříza) a František Musil (Těžký odchod). Kvůli nedůsledné docházce a špatné umělecké úrovni však již roku 1894 bylo výborem navrhováno rozpuštění spolkového sboru. Roku 1895 spolek zanechal Janáčkem založených koncertních besed a pořádal pouze masopustní a hodové plesy, na nichž sbor přednášel díla lehčího, zábavného charakteru. Pro nedostatek zpěváků byl v letech 1897–1902 Maxmiliánem Koblížkem sestaven sbor smíšený. Při zábavním odboru Svatopluku „Družstvo veselých kosů“ fungovala od 90. let rovněž spolková hudba (orchestr čítající kolem 15 členů) řízená nejprve Čeňkem Janešem, posléze Antonínem Šubrtem. Pod Janešovým vedením provedla hudba např. Janáčkovy Moravské tance (11. února 1894). Svou činnost orchestr ukončil patrně s počátkem první světové války.

Roku 1902 převzal funkci sbormistra jednatel Bohumil Čepelák, který smíšený sbor Svatopluku opět přeměnil v původní sbor mužský a jemuž se podařilo stabilizovat činnost tělesa. Ke 40. výročí své činnosti uspořádal Svatopluk pod Čepelákovým vedením koncert ve dvoraně Besedního domu. Sbor na tomto koncertě uvedl v premiéře Slavnostní zpěv pro mužský sbor s průvodem dechových nástrojů, op. 21 brněnského skladatele Antonína Hromádky, mužský sbor Ach vojna, vojna... Leoše Janáčka a Smrť Prokopa Velikého, scénu pro mužský sbor a barytonové sólo s průvodem klavíru, Karla Bendla. V roce 1910 se Svatopluk stal členem nově vzniklé Pěvecké župy Křížkovského.

Od roku 1895 provozoval spolek vlastní hudební školu, kterou po odchodu Maxmiliána Koblížka od roku 1902 řídil kapelník Antonín Šubert, posléze Antonín Hromádka. Škola poskytovala hudební vzdělání dětem spolkových členů. Vyučovacími předměty byla hra na klavír, housle, violoncello a zpočátku též zpěv. Škola byla zrušena po vypuknutí první světové války roku 1914.

Po vzniku Československa byl od roku 1919 pod vedením Bohumila Čepeláka kvůli nedostatku mužských hlasů pěvecký sbor znovu přeměněn na sbor smíšený. Spolek i nadále pořádal koncertní besedy, plesy a hodové zábavy. Po úmrtí sbormistra Čepeláka roku 1925 převzal vedení sboru na nějaký čas František Havrda, na konci 20. let pak sbormistr Rákosník. Poválečná činnost spolku již nedosáhla původního rozsahu a intenzity. Ve 30. a 40. letech spolek své veřejné působení značně omezil. K zániku spolku došlo 1. ledna 1951, kdy byl Svatopluk sloučen se Závodním klubem Revolučního odborového hnutí Spořitelny a záložny v Brně.