Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity
Charakteristika: hudebně vzdělávací instituce
Datum narození/zahájení aktivity:1.9.1959
Text
• Literatura •
Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 1. 9. 1959, Ostrava.
V Ostravě mohli zájemci o vysokoškolské vzdělání v oboru učitelství hudební výchovy studovat hned po 2. světové válce na moravsko ostravské pobočce Vysoké školy pedagogické v Brně. Tato škola však byla již v roce 1946 zrušena a nahrazena pobočkou nově vzniklé brněnské Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Tak vysokoškolští učitelé z Brna dojížděli do Moravské Ostravy a pro nedostatek vhodných prostor konali své přednášky a semináře v sálech ostravských biografů (např. Bohumír Štědroň v kině Elektra). Po školské reformě v roce 1953 byly pedagogické fakulty zrušeny a až do roku 1959, kdy vznikly Pedagogické instituty, nebylo možné v Ostravě získat pro obor hudební výchova vysokoškolské vzdělání.
Katedru hudební výchovy na přímém předchůdci ostravské Pedagogické fakulty – Pedagogickém institutu v Ostravě – založil v září 1959 Vladimír Gregor, který předtím působil na olomoucké Vysoké škole pedagogické. Spolu s pedagogy, již přešli z tehdejšího ostravského pedagogického gymnázia a Vyšší pedagogické školy v Opavě i v roce 1961 do Ostravy vrátivším se Josefem Schreibrem, vybudoval první vysokoškolské hudebně výchovné pracoviště v Ostravě. Katedra hudební výchovy ostravského Pedagogického institutu se pak v roce 1964 stala součástí samostatné Pedagogické fakulty v Ostravě, která se pak v roce 1991 začlenila do nově vzniklé Ostravské univerzity.
Původní tým spolupracovníků, který kolem sebe Gregor soustředil – Alice Ryšková, Václav Stuchlý, Jan Foltýn, Josef Schreiber – se dále rozšiřoval o sbormistry Antonína Tučapského a Lumíra Pivovarského, klavíristy Rudolfa Bernatíka, Janu Schneeweisovou, Alici Knížátkovou, hudební pedagogy, historiky a teoretiky Miloslava Petráše, Miroslava Maluru, Ondřeje Bednarčíka, Evžena Bače. Stejně jako jiné pedagogické instituty a pak pedagogické fakulty, také ostravská katedra připravovala budoucí učitele hudební výchovy na základních školách prvního i druhého stupně (hudební výchova pro 2. stupeň se studovala v kombinaci s dalšími předměty). Vedle pedagogické činnosti hleděl vedoucí katedry na rozvíjení vědecké a umělecké práce svých kolegů a zvyšování jejich odborné kvalifikace a celkově dbal na posílení a rozvíjení vědecké činnosti pracoviště (již v roce 1969 byl několika učiteli katedry zahájen výzkum možnosti uplatnění metody Zoltána Kodályho v naší hudební výchově; pak třeba ve druhé polovině 70. let věnovala katedra velkou pozornost uplatňování tzv. nového činnostního pojetí hudební výchovy, tj. využívání pěveckých, instrumentálních, poslechových a pohybových aktivit. Pracoviště zorganizovalo vědecko pedagogické konference a semináře o hudební výchově mládeže v době dospívání, zvl. učňovské mládeže (1963), o hudebně dramatické tvorbě pro děti (1965), později o spojování světonázorové výchovy s odbornou přípravou či později o využití hudební sociologie v rámci přípravy učitelů hudební výchovy na pedagogických fakultách (1981); katedra získala možnost rigorózního řízení a vedoucí katedry se stal školitelem ve vědecké výchově aspirantů. Důležitý mezník v životě katedry bylo v roce 1966 založení Vysokoškolského pěveckého sboru sbormistrem Lumírem Pivovarským.
Na počátku 70. let minulého století, v době začínající tzv. normalizace, byli donuceni z politických důvodů opustit katedru Antonín Tučapský (sbormistr Pěveckého sdružení moravských učitelů), Miroslav Malura, Jan Foltýn, Evžen Bače, do důchodu odešel Josef Schreiber, Alice Ryšková vážně onemocněla. V té době (1973) však na katedru přišli Luděk Zenkl, Alena Kreplová a Jan Mazurek, na počátku 80. let pak zpěvačka Inez Kozelská a hudební pedagogové Zora Stiborová, Pavel Mazur či Šárka Zedníčková.
Po odchodu Gregora z funkce vedoucího katedry (1974) se stal jeho nástupcem Ondřej Bednarčík, kterého po revolučním období 1989–90 na krátkou dobu vystřídal Rudolf Bernatík, a to před svým zvolením děkanem Pedagogické fakulty. V té době se habilitoval a krátce nato získal profesuru Luděk Zenkl, který pak ve vedení katedry vystřídal Rudolfa Bernatíka (krátce byl vedoucím katedry také Jan Mazurek, který se však stal v letech 1992–97 a 1999–2001 proděkanem Pedagogické fakulty). Na katedru se po dvaceti letech vrátil Miroslav Malura, jenž se zde také habilitoval poté, co ostravská Pedagogická fakulta získala právo konat habilitace a profesorská řízení, mj. též v oboru hudební výchova. Na katedru postupně přišli pěvec Josef Fryščák, klavíristé René Adámek, Miluše Tomášková a Milan Macura, pro výuku didaktiky hudební výchovy Jarmila Lasevičová. V roce 1992 se z katedry odštěpila část pracoviště a příchodem několika pedagogů z ostravské konzervatoře vznikla na Pedagogické fakultě nová katedra, tzv. umělecko-pedagogická katedra (UPK) – zárodek pozdější hudební větve Fakulty umění Ostravské univerzity. Na personálně poněkud oslabenou katedru hudební výchovy pak přišli sbormistr Jan Spisar a hudební pedagogové Veronika Ševčíková, Hana Adámková Heiderová, Jiří Kusák, klavírista Jaromír Zubíček, hudební teoretik a estetik David Kozel a po několikaletém externím působení v Ostravě do té doby vedoucí sesterské katedry na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Karel Steinmetz. Dosavadního vedoucího ostravské katedry Luďka Zenkla vystřídal René Adámek a v době jeho vážného onemocnění jej zastupovala Inez Kozelská, která se pak stala vedoucí katedry v období let 2006–13. Katedra se po nuceném „zeštíhlení“ značně zmenšila na sedm členů a výuku teď musí také často zajišťovat pod vedením garantujících pedagogů i interní doktorandi oboru Hudební teorie a pedagogika (ten byl akreditován na ostravské katedře již v roce 1995) společně s erudovanými externisty z praxe, jako jsou např. Jiří Čech, Jurij Galatenko, Aneta Suchomelová, Daniela Střílková, Věra Marhevská či kolegové z brněnské katedry docenti Marek Sedláček a Jana Frostová. Nyní je v čele katedry Jiří Kusák. V roce 2011 vzniklo na pracovišti Centrum studií regionální hudební kultury.
Literatura
I. Lexika
Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).
II. Ostatní
Báče, Evžen: Hudební školství a výchova (In: Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945, Ostrava 1984, s. 102–112).
Hubáček, Jaroslav: Ke vzniku a počátkům rozvoje Ostravské univerzity (In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 18, Šenov u Ostravy 1997, s. 233–244).
Datum poslední změny: 18.6.2017 Zenkl, Luděk: Počátky doktorského studia v oboru Hudební teorie a pedagogika. K 10. výročí zahájení doktorského studia na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (In: Acta Facultatis Paedagogicae Universitatis Ostraviensis, řada U-5, Ostrava 2005, s. 83–89).
Mazurek, Jan: Z historie ostravské katedry hudební výchovy se zvláštním zřetelem k její vědecko-výzkumné činnosti (In: Hudební teorie a pedagogika na Ostravské univerzitě 1995–2011, Ostrava 2011, s. 10–16).
Steinmetz, Karel – Mazurek, Jan – Kusák, Jiří – Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava 2014).
Mazurek, Jan: K historii katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity (In: OU! 25 let, Ostrava 2016, s. 74–75).
Karel Steinmetz