Český hudební slovník osob a institucí

Jakubek, Imrich

Jakubek, Imrich, pěvec-tenorista, narozen 1. 3. 1922, Rajec (Slovensko), zemřel 9. 5. 1969, Hradec Králové.

Zpěv studoval u Imricha Godina a na bratislavské konzervatoři u Dariny Žuravlevové (1945–50). První angažmá získal v divadle Jonáše Záborského v Prešově (1951) jako sólista zpěvohry. Po úspěšném nastudování role Lukáše v Hubičce Bedřicha Smetany přešel v roce 1955 do operního souboru košického divadla. Byl především vynikajícím představitelem postav v operách italského bel canta. Právě úspěchem v roli malíře Cavaradossiho v Tosce Giacoma Pucciniho upoutal vedení brněnské opery, takže po dvou letech, v roce 1958, přešel do tamního souboru.

V první sezóně brněnského působení nastudoval kromě Cavarodossiho také Števu Buryju v Její pastorkyni (1961). V témže roce vystoupil se souborem brněnské opery na festivalu Smetanova Litomyšl jako Jeník v inscenaci Prodané nevěsty. Jako Radamisto účinkoval v Aidě Giuseppa Verdiho nejen v Brně (1961), ale také jako host v Národním divadle v Praze (1965). Vedle menších rolí v československé premiéře opery Semjon Kotko (1959) Sergeje Prokofieva, Lucerně (1960) Vítězslava Nováka a Příběhu noci vánoční (1961) Sergeje Rimského-Korsakova vystoupil i jako Erik v Bludném Holanďanu (1960) Richarda Wagnera, Don José v Carmen (1962) George Bizeta nebo Jíra ve Smetanově Braniboři v Čechách (1959). Zapojoval se i do brněnského koncertního života, například v roce 1960 zpíval na koncertě k narozeninám skladatelů Karla Konvalinky a Viléma Steinmana a jako sólista v uvedení Glagolské mše Leoše Janáčka k 100. výročí založení Besedy brněnské.

V Brně zůstal pět sezón a koncem roku 1964 odešel do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde následovala řada rolí, z nichž největší úspěch mu přinesla titulní postava v opeře Andrea Chénier Giordana Umberta. Hostoval rovněž v zahraničí (Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko, Belgie, Itálie, Lotyšsko apod.). Pro rozhlas nazpíval množství písní od lidových až po árie domácích i světových skladatelů. Uprostřed pracovního nasazení těžce onemocněl aortální insuficiencí, po několika letech boje s nemocí byl nucen v dubnu 1969 opustit divadlo uprostřed generálních zkoušek na Normu Vincenza Belliniho a v květnu ve věku 47 let zemřel. V roce 1972 vydalo nakladatelství Opus výběr jeho nahrávek pod názvem Spevácky portrét.