Český hudební slovník osob a institucí

Molavcová, Jitka

Molavcová, Jitka, zpěvačka, herečka, spisovatelka, moderátorka, saxofonistka a skladatelka, narozena 17. 3. 1950, Praha.

Roku 1971 absolvovala studium na střední průmyslové škole grafické (obor polygrafie a knihtisk); při studiu se vzdělávala ve hře na klavír, na kytaru, banjo, saxofon i na středověké hudební nástroje (psalterium, kantele, trumšajt, loutna, lyra). Současně se věnovala zpěvu. V roce 1970 nastoupila po úspěšném konkursu do Divadla Semafor (jako jedna ze semaforských „girls“ zpívala zde v originále zvláště francouzské šansony); zahájila spolupráci s dvojicí Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, odtud v roce 1971 přešla do souboru Jiřího Suchého a stala se pro několik následujících desetiletí Suchého hereckou a pěveckou partnerkou, jež plně nahradila tragicky zemřelého Jiřího Šlitra a v některých ohledech (herecká dispozice, kvalita pěveckého projevu) jeho přínos i přesáhla. Molavcová účinkovala v semaforských hrách Ten pes je Váš?, Čarodějky, Kytice, Zuzana v lázni, Elektrická puma, Člověk z půdy, Smutek bláznivých panen, Dr. Johann Faust, Praha 2, Karlovo nám. 40, Každý má svého Leona, Jonáš, dejme tomu v úterý, kde v roce 1985 (5. 3. 1985) poprvé vytvořila Jiřím Suchým inspirovanou komickou postavu Slečny Žofie Melicharové, zamilované hospodyně Suchého v roli stárnoucího kabaretiéra; tato figura se stala její životní rolí, v níž později ve dvojici se Suchým vystoupila i ve filmech Jonáš a Melicharová (1986) a Jonáš, aneb jak je důležité míti Melicharovou (1988). Od počátku devadesátých let byla Molavcová neodmyslitelnou součástí dalších her Jiřiho Suchého, s nimiž Divadlo Semafor putovalo poté, co muselo opustit scénu v pasáži Alfa, po různých pražských jevištích (mj. v Divadélku Karlínek, jež bylo zničeno při záplavách v roce 2002, a od roku 2005 (první sezóna 2005/06) v nově vybudovaném Divadle Semafor v Praze-Dejvicích, kde sídlí dosud. Divadlo uvedlo mimo jiné hry Nižní Novgorod, Mé srdce je Zimmer frei, Víkend s Krausovou, Jako když tiskne, Sukně smutnou jehlou spíchnutá, Lysistrata, Patero důvodů pro voo doo, Sekta, Tak co, pane barone, Kytice, Hodiny jdou pozpátku, Šlitr s námi (a zlý pryč), Mamzelle Nitouche, Život je náhoda v obnošené vestě, Vocaď pocaď aneb Zuzana má doma zebru, Dal si růži do polívky, Já jsem otec Bemle, Začalo to akordem, Levandule, Život je náhoda v obnošený vestě, Kam se poděla Valérie a další. V inscenaci Dobře placená procházka, kterou v roce 2007 režíroval na scéně pražského Národního divadla Miloš Forman, vytvořila roli Tety z Liverpoolu.

Herecky i pěvecky se Molavcová brzy po nástupu do Divadla Semafor uplatnila také mimo divadlo a nabídla publiku obsáhlý, výrazově i tématicky mimořádně pestrý repertoár (mimo jiné písně Ladislava Štaidla a Ondřeje Suchého Adie, Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Barevná holka, Jiřího Baura a Jana Wericha Bleška a veška, Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka Jitrocel, Jacquese Brela a Pavla Kopty Lásko má, Ferdinanda Havlíka a Jiřího Suchého Letní večer, Jaromíra Klempíře a Ondřeje Suchého Málem atd.). Molavcová je autorkou hudební složky písní Pere-li paní na text Ondřeje Suchého, Rozkvetlá zahrada (text Jiří Suchý), Uhořelá (text Miroslav Florian), Život je zápletka (Jiří Suchý) atd., dobovými hity byly v její interpretaci písně Teď hádej, Hej Tony, Nové boty, Vrať mi moje srdce zpátky, Náledí a další.

V průběhu více než čtyř desetiletí působení na jevišti Divadla Semafor vyrostla Molavcová v osobitý typ komičky. Jako herečka se prosadila také ve filmu a v televizi (mimo jiné televizní pořady Já ubohá děvečka, Reklamy Jitky Molavcové, Ty hvězdičko malá, Znám tvůj sen. Molavcová rovněž účinkovala v muzikálech Toulavý Engelbert, Vrabci z devátého poschodí, dále v činoherních inscenacích Malostranské povídky; dabovala řadu filmů, vystupovala v pořadech pro děti (Malé televizní kabarety, připravované Ondřejem Suchým a Oldřichem Dudkem, Studio Kamarád, Kosmická čarodějnice, Taneček přes dvě pekla, Královna koloběžka, Doktorská pohádka, O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem, Vohnice, Kylián atd.; propůjčila svůj příjemný, kultivovaný a mimořádně tvárný hlas televiznímu Večerníčku Káťa a Škubánek a Berta a Ufo, pro nejmenší diváky připravovala televizní pořady Kouzelná školka a působila v zájezdovém Divadélku pohádek Jitky Molavcové. Početná je její účast ve filmové tvorbě (mimo jiné Amadeus Miloše Formana, Hvězda padá vzhůru Ladislava Rychmana, Lidé z metra Jaromila Jireše, Žena pro tři muže Jaroslava Papouška atd.). Účinkovala také v televizním seriálu Saský lesk, pruská sláva v někdejší Německé demokratické republice; jako moderátorka uváděla společně s Otou Nutzem televizní seriál Kolotočr a pořady s Jiřím Suchým. V Hudebním divadle Karlín utvořila v incenaci hry Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka Golem společně se Suchým ženskou polovinu dua Prach a Popel, velký úspěch jí přineslo několikaleté účinkování v hlavní roli Dolly Leviové v muzikálu Hello Dolly (za tento výkon byla vyznamenána Cenou Thálie za rok 1996). V Radošínském národném divadle měla hlavní roli Mařenky v muzikálu Nevesta predaná Kubovi. V inscenaci Chevalierových Zvonokosů v Hudebním divadle v Karlíně vytvořila roli Eulalie Čuříkové. V Semaforu vytvořila role Dorničky ve hře Kytice (1972), Varvary ve hře Nižnij Novgorod, mimořádného úspěchu dosáhla v roli Soni Valskové v americkém muzikálu Každý má svého Leona, dále hrála v komediích Víkend s Krausovou a Pokušení svatého Antonína.

V roce 1970 získala první cenu v soutěži Talent, roku 1989 cenu za herecký výkon ve filmu Jonáš a Melicharová, 1990 Cenu Vlasty Buriana jako nejlepší komik roku, 1996 Cenu Thálie za roli Dolly v muzikálu Hello Dolly, 1997 Cenu Masarykovy akademie umění za uměleckou tvůrčí činnost. V roce 2012 byla navržena do širší nominace na cenu Thálie za roli Žanety Borské v představení Divadla Semafor Hodiny jdou pozpátku.

Molavcová se však neomezuje pouze na tvorbu divadelních a komických rolí; účinkuje v duchovních prostorách, v kostelích a v kaplích. Vystoupila mimo jiné v roli Smrti v inscenaci se středověkou tématikou – disputace Jana ze Žatce Oráč a smrt (za tuto roli byla nominována na cenu Thálie 1996), v hlavní roli v barokním melodramatu Jiřího Antonína Bendy Ariadna na Naxu, v Meditaci o lásce a naději; dále spolupracovala s Janáčkovým kvartetem při realizaci projektu Důvěrné listy Leoše Janáčka. V roce 1987 uvedla premiéru hry Vetešník v anglické verzi ve Finsku. Molavcová vystupovala rovněž pro české krajany ve Spojených státech amerických, v Kanadě, v Austrálii, v Tasmánii, ve Švýcarsku, ve Francii atd. Moderovala Ceny Týtý a Ceny Thálie. Dále napsala pohádkové kníhy Pohádky z pastelky, Pohádky a písničky pro šikovné děti, Malé pohádky Jitky Molavcové. Vystupovala rovněž v poetické vinárně Viola (Písně zbožné, milostné a darebné – 1994). Věnuje se také recitaci melodramu, spolupracovala s Komorní filharmonií, zpívá a recituje v latině, francouzštině, němčině a polštině. Vystupovala na četných koncertech ve Spojených státech, v Kanadě a v Austrálii.

Molavcová, která začínala jako půvabná mladičká dívka s kytarou, dosáhla virtuozity nejen díky svému ojedinělému komediálnímu talentu, ale také soustavným prohlubováním hereckého projevu. Její dobře rozeznatelná barva hlasu, schopnost výrazově přesného uchopení zadaných rolí, spolehlivá intonace (skvěle uplatněná v a capellových duetech s Jiřím Suchým) a věkem téměř nedotčený exteriér učinily z Jitky Molavcové jednu z předních českých hereckých a pěveckých osobností v daném oboru.