Český hudební slovník osob a institucí

Faltýnek, Jan

Faltýnek, Jan, herec a zpěvák, narozen 12. 4. 1936, Ostrava, zemřel 12. 12. 1995, Praha.

Syn herce Arnošta Faltýnka a operetní pěvkyně Míly Janů, původně vyučený elektrotechnik, působil nejprve jako osvětlovač a poté inspicient v Krušnohorském divadle v Teplicích, kde příležitostně zpíval v operetním souboru (od roku 1954) a později (od 1957) se prosadil také jako činoherec. V letech 1959–62 působil v divadle v Příbrami, kde se poprvé uplatnil i jako zpěvák šansonů (Žebrácká opera) a v Divadle Jiřího Wolkera v Praze (1962–67). 1967 na pozvání Oldřicha Nového hostoval v představení hry podle románu Gabriela Chevalliera Zvonokosy. Současně se stal členem Divadla Stanislava Kostky Neumanna v Praze-Libni (1967–86) a poté Městských divadel pražských (1986–92); v těchto angažmá se rovněž prezentoval jako zpěvák (mimo jiné v komedii Nebe na zemi Voskovce a Wericha v libeňském divadle, šansony v Brechtově hře Život Galileiho v Národním divadle atd.). Realizoval rovněž několik představení jednoho herce v pražské poetické vinárně Viola (Lavina – 1979, Požár – 1985), hostoval v inscenacích v Národním divadle (Lucerna, Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Život Galileiho), v Československé televizi (Růžový Hubert) a v Československém rozhlase (Sto dukátů za Juana, Ljubov Jarova, Les, Urfaust ad. K nejlepším Faltýnkovým hereckým výkonům patřily role v divadelních inscenacích Dobrý voják Švejk, Scapinova šibalství, Hrátky s čertem, Lišák Volpone a další. Účinkoval v menších rolích v mnoha filmech (mimo jiné Zločin v dívčí škole – 1965, Drahé tety a já – 1974, Hvězda padá vzhůru – 1974, Dým bramborové natě – 1976, S tebou mě baví svět – 1982) a televizních seriálech (Nemocnice na kraji města – 1977, Plechová kavalérie – 1977, Malý pitaval z velkého města – 1982, Synové a dcery Jakuba skláře – 1985, Panoptikum města pražského – 1986, Chlapci a chlapi – 1988) a v televizních pořadech (Kabaret u dobré pohody – 1975, Sešlost – 1980, V Praze bejvávalo blaze – 1992) a filmech (Obavy komisaře Maigreta – 1970, Muzikant – 1971, Svatba Krečinského – 1971, Příběh se starou lenoškou 1972, Čertova nevěsta – 1975, Snídaně v pánském pyžamu – 1980, Jako kníže Rohan – 1983, Povídky malostranské: Přivedla žebráka na mizinu – 1984, Záhada zamčeného pokoje – 1986, Fantom opery – 1987). Faltýnek se v letech 1968–92 uplatnil jako přední člen skupiny Šanson v pořadech Šanson – věc veřejná; jeho herecká interpretace dějem naplněných písní byla srovnatelně účinná jako výkony Ljuby Hermanové, Rudolfa Pellara a Aleny Havlíčkové v týchž programech, jež byly označovány rovněž jako Pražský šanson nebo Opravna duší. Faltýnek se tu interpretací skladeb Gilberta Bécauda, Julliet Gréco, Jaroslava Jakoubka, Milana Jíry a dalších projevoval především jako herec-šansoniér širokého výrazového rejstříku, rtuťovité pohyblivosti a mimické zkratky; jeho pěvecký projev se opíral o schopnost spolehlivé intonace. Faltýnek je rovněž autorem několika šansonů (např. Jsem Francois o Francoisi Villonovi na text Jaroslava Jakoubka) a scénické hudby (Pohádka máje Viléma Mrštíka pro Divadlo v Kolíně).