Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Miksch, Johann

Tisk

(Mieksch; Johannes Aloisius; Johanne Aloys)

Charakteristika: Hudebník, pěvec-tenorista, skladatel a výtvarník

Datum narození/zahájení aktivity:19.7.1765
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.9.1845
Text
Literatura

Miksch, Johann (psán též Mieksch; Johannes Aloisius; Johanne Aloys), hudebník, pěvec-tenorista, skladatel a výtvarník, narozen 19. 7. 1765, Jiřetín pod Jedlovou, zemřel 24. 9. 1845, Drážďany (Německo).

 

Starší bratr hornisty Alexe Miksche získával první hudební základy od sedmi let od svého otce, který byl v Jiřetíně kantorem. V roce 1777 (1778?) odešel do Drážďan, vstoupil zde do slavného chlapeckého sboru (Dresdner Kapellknaben), po dobu pěti let se věnoval studiu hudby vokální (u Ludwiga Cornelia) i instrumentální (klavír a varhany u Eckersberga staršího a Christiana Gottlieba Bindera, hru na housle u Franze Zicha) a v posledních letech studoval také skladbu a teorii pod vedením kapelníka Josepha Schustera. Mimoto se věnoval malbě a řezbě (u Quirina Jahna) a brzy dovedl zručně vyřezávat hlavy či celé postavy ze dřeva, slonoviny i vosku. V letech 1783−87 mu byl v drážďanské kurfiřtské kapele vyplácen čekatelský plat pod podmínkou, že se stane členem kapely, jakmile se uvolní místo pěvce Stephana, což se také v roce 1787 stalo a Miksch byl přijat jako tenorista. Jelikož však jeho hlasová poloha byla spíše barytonová, zpíval vysoké tóny s velkou námahou, což mu podle Schillinga přivodilo zánět hrtanu. Špatná pěvecká technika způsobila, že již ve třiadvaceti letech téměř přišel o hlas. Rozhodl se proto, svěřit se do péče italského pěvce-kastráta Vincenza Caselliho (žák slavného boloňského kastráta Antonia Marii Bernacchiho), který jej zdokonalil v italském zpěvu a zachránil jeho hlas, který pak Mikschovi sloužil až do sedmdesáti let. V roce 1799 začal účinkovat v italských operách s ročním platem 600 tolarů. V roce 1801 se stal učitelem zpěvu drážďanského chlapeckého sboru a roku 1820 byl na podnět Carla Marii von Webera jmenován sbormistrem při italské a německé opeře. O čtyři roky později (1824) si jej zvolil saský král Friedrich August za archiváře své soukromé hudební knihovny a následně byl jmenován také dozorcem chrámového archivu. V roce 1831 odešel do penze.

 

Miksch byl činný také jako skladatel − zhudebnil řadu písní, árií, příležitostných kantát, mší, ofertorií a rekviem. Podle Gerbera vydal Rondo pro klavír a zpěv (Leipzig, Breitkopf 1797). Také si jako pěvecký pedagog získal vysoké uznání a vychoval celou řadu vynikajících žáků (mimo jiné Friederike Funk, Julie Zucker-Haase, Charlotte Veltheim, Wilhelmine Schröder-Devrient, Agnes Schebest, Bergmann, Alfons Zezi, Julius Stern, Karl Risse a mnozí další). Jeden z jeho žáků, Heinrich Mannstein, zaznamenal ve svém spisu Denkwürdigkeiten der Kurfürstlichen und Königlichen Hofmusik zu Dresden im 18ten und 19ten Jahrhundert Mikschovy pedagogické metody.


Literatura

I. Lexika

Meusel, Johann Georg: Teutsches Künstlerlexikon oder Verzeichnis der jetztlebenden teutschen Künstler (Lemgo 1778, 18082, svazek 2, s. 53).

Keller, Heinrich: Nachrichten von allen in Dresden lebenden Künstlern (Leipzig 1788, s. 114−115).

Gerber, Ernst Ludwig: Neues Historisch-biographisches Lexicon der Tonkünstler (Leipzig 1812−1814, svazek 3, s. 428).

Dlabacz (1815, svazek 2, s. 319−320).

Schilling, Gustav: Encyclopädie der gesamten musikalischen Wissenschaften oder Universal-Lexicon der Tonkunst (Stuttgart 1834−38, svazek 4, s. 694−695).

Fétis, François-Joseph: Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Bruxelles 1837, svazek 6, s. 137).

Gassner, Ferdinand Simon: Universal-Lexikon der Tonkunst: neue Hand-Ausgabe in einem Bande (Stuttgart 1849, s. 613).

Mendel, Hermann − Reissman, August: Musikalisches Conversations-Lexikon (Berlín 1870−1883, svazek 7, s. 147).

Allgemeine Deutsche Biographie (Leipzig 1885, svazek 21, s. 726).

Eitner, Robert: Biographisch-bibliographisches Quellen-Lexikon (Graz 1959, svazek 6, s. 473).

Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (Wien 1975, svazek 6, s. 285−286).

Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien (München 2000, svazek 2, s. 918).

Schlesisches Musiklexikon (Augsburg 2001, s. 721).

 

II. Ostatní

Mannstein, Heinrich: Denkwürdigkeiten der Kurfürstlichen und Königlichen Hofmusik zu Dresden im 18ten und 19ten Jahrhundert (Leipzig 1863, s. 106).

Fürstenau, Moritz: Beiträge zur Geschichte der königlich-sächsischen musikalischen Kapelle (Dresden 1849, s. 171−172, 176).

Landmann, Ortrun: Über das Musikerbe der Sächsischen Staatskapelle: Drei Studien zur Geschichte der Dresdner Hofkapelle und Hofoper anhand ihrer Quellenüberlieferung in der SLUB Dresden (Dresden 2010, s. 17, 18, 94, 100).

 

Tereza Berdychová

Datum poslední změny: 16.2.2012