Český hudební slovník osob a institucí

Miksch, Johann

Miksch, Johann (psán též Mieksch; Johannes Aloisius; Johanne Aloys), hudebník, pěvec-tenorista, skladatel a výtvarník, narozen 19. 7. 1765, Jiřetín pod Jedlovou, zemřel 24. 9. 1845, Drážďany (Německo).

Starší bratr hornisty Alexe Miksche získával první hudební základy od sedmi let od svého otce, který byl v Jiřetíně kantorem. V roce 1777 (1778?) odešel do Drážďan, vstoupil zde do slavného chlapeckého sboru (Dresdner Kapellknaben), po dobu pěti let se věnoval studiu hudby vokální (u Ludwiga Cornelia) i instrumentální (klavír a varhany u Eckersberga staršího a Christiana Gottlieba Bindera, hru na housle u Franze Zicha) a v posledních letech studoval také skladbu a teorii pod vedením kapelníka Josepha Schustera. Mimoto se věnoval malbě a řezbě (u Quirina Jahna) a brzy dovedl zručně vyřezávat hlavy či celé postavy ze dřeva, slonoviny i vosku. V letech 1783−87 mu byl v drážďanské kurfiřtské kapele vyplácen čekatelský plat pod podmínkou, že se stane členem kapely, jakmile se uvolní místo pěvce Stephana, což se také v roce 1787 stalo a Miksch byl přijat jako tenorista. Jelikož však jeho hlasová poloha byla spíše barytonová, zpíval vysoké tóny s velkou námahou, což mu podle Schillinga přivodilo zánět hrtanu. Špatná pěvecká technika způsobila, že již ve třiadvaceti letech téměř přišel o hlas. Rozhodl se proto, svěřit se do péče italského pěvce-kastráta Vincenza Caselliho (žák slavného boloňského kastráta Antonia Marii Bernacchiho), který jej zdokonalil v italském zpěvu a zachránil jeho hlas, který pak Mikschovi sloužil až do sedmdesáti let. V roce 1799 začal účinkovat v italských operách s ročním platem 600 tolarů. V roce 1801 se stal učitelem zpěvu drážďanského chlapeckého sboru a roku 1820 byl na podnět Carla Marii von Webera jmenován sbormistrem při italské a německé opeře. O čtyři roky později (1824) si jej zvolil saský král Friedrich August za archiváře své soukromé hudební knihovny a následně byl jmenován také dozorcem chrámového archivu. V roce 1831 odešel do penze.

Miksch byl činný také jako skladatel − zhudebnil řadu písní, árií, příležitostných kantát, mší, ofertorií a rekviem. Podle Gerbera vydal Rondo pro klavír a zpěv (Leipzig, Breitkopf 1797). Také si jako pěvecký pedagog získal vysoké uznání a vychoval celou řadu vynikajících žáků (mimo jiné Friederike Funk, Julie Zucker-Haase, Charlotte Veltheim, Wilhelmine Schröder-Devrient, Agnes Schebest, Bergmann, Alfons Zezi, Julius Stern, Karl Risse a mnozí další). Jeden z jeho žáků, Heinrich Mannstein, zaznamenal ve svém spisu Denkwürdigkeiten der Kurfürstlichen und Königlichen Hofmusik zu Dresden im 18ten und 19ten Jahrhundert Mikschovy pedagogické metody.