Danko, Nelly
Charakteristika: Tanečnice, baletní mistryně, asistentka choreografie, vysokoškolská a středoškolská pedagožka
Datum narození/zahájení aktivity:3.7.1951
Text
Danko, Nelly, tanečnice, baletní mistryně, asistentka choreografie, vysokoškolská a středoškolská pedagožka, narozena 3. 7. 1951, Lvov (Ukrajina).
Dětství strávila v Užhorodě. V letech 1961–69 se školila na taneční konzervatoři v Kyjevě. Na svá taneční studia navázala v období 1981–85 při studiu oboru taneční pedagogika na Hudební fakultě AMU u Boženy Brodské, Věry Ždichyncové a Františka Bonuše. Magisterský titul získala v roce 1985 obhajobou diplomové práce Lidové tance cizích národů – návrh učebnice pro Hudebně taneční školu pod vedením Františka Bonuše. V letech 1976–81 se účastnila letních tanečních kurzů na Palluca Hochschulle für Tanz v Drážďanech.
Po absolutoriu v Kyjevě se Danko v roce 1970 s matkou přestěhovala do Československa. Díky důkladné přípravě u Borise Bregvadzeho uspěla při konkurzu do baletu Národního divadla v Praze a od 1. 9. 1970 nastoupila do angažmá. Nejprve tančila ve sboru, kde dostávala i malé sólové příležitosti, od září 1979 do června 1996 byla sólistkou baletu.
Nelly Danko vytvořila za svoji baletní kariéru přes třicet rolí pro Národní divadlo v Praze. Mezi její nejvýznamnější sólové role patřily Bathilde, Družka Myrthy (Adolf Charles Adam: Giselle, 1970, choreografie Jiří Blažek; 1996, choreografie Jean Coralli, Jules Perrot, Marius Petipa), Nelle (Enšpíglova šibalství, 1972, choreografie Vlastimil Jílek), Čmelák, Sestra Popelčina (Bohuslav Martinů: Špalíček, 1972, choreografie Antonín Landa), Kapuletová, Chůva (Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, 1973, choreografie Miroslav Kůra; 1998, choreografie Libor Vaculík), sólo (Paquita Bajadérka, Coppélia – Pas de deux, Korsár – Pas de deux, Pas de quattre, Paquita), 1974, choreografie Marius Petipa, Boris Bregvadze), Runa (Josef Suk: Radúz a Mahulena, 1976, choreografie Miroslav Kůra), Carmen (Rodion Konstantinovič Ščedrin: Vášeň, 1976, choreografie Miroslav Kůra), Léto, Zima, Macecha Popelky (Sergej Prokofjev: Popelka, 1977, choreografie Konstantin Michajlovič Sergejev; 1994, choreografie Vlastimil Harapes, Vlastimil Jílek), Druhá žena Gireje (Boris Vladimirovič Asafjev: Bachčisarajská fontána, 1978, choreografie Saša Machov, rekonstrukce Karel Lukšík, Astrid Štúrová), Poživačnost, Moc zlata (Charles Gounod: Faust a Markétka, 1979, choreografie Miroslav Kůra), sólo (Fryderyk Chopin: Les Sylphides, 1980, choreografie Olga Skálová),Cikánka (Sergej Prokofjev: Kamenný kvítek, 1981, choreografie Jiří Němeček), Královna (Pjotr Iljič Čajkovskij: Labutí jezero, 1982, choreografie Jiří Němeček, Olga Skálová; 2009, choreografie Kenneth Greve), Krasavice (Oskar Nedbal: Z pohádky do pohádky, 1983, choreografie Jiří Blažek), Matka, Smrtka (Josef Páleníček: Kytice, 1984, choreografie Daniel Wiesner, Miroslav Kůra, Jiří Blažek), Lady Macbeth (Václav Riedelbauch: Macbeth, 1984, choreografie Daniel Wiesner), Gardeobiérka (Léo Delibes: Sylvie, 1985, choreografie Lázsló Seregi), Mercedes (Ludwig Minkus: Don Quijote, 1986, choreografie Marius Petipa, Alexandr Gorskij), Cikánka (Igor Stravinskij: Petruška, 1987, choreografie Miroslav Kůra), Žebračka (Ladislav Simon: Jennifer, 1987, choreografie Daniel Wiesner), Madge (Jean Schneitzhoeffer: La Sylphide, 1988, choreografie Pierre Lacotte; 2008, choreografie August Bournonville), Královna (Pjotr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka, 1990, 2000, choreografie Fjodor Lopuchov, Konstantin Michajlovič Sergejev, Marius Petipa; 2005, choreografie Jaroslav Slavický), Maminka (Otmar Mácha: Broučci, 1992, choreografie Jiří Blažek), Normanova maminka (Petr Malásek: Malý pan Friedemann / Psycho, 1993, choreografie Libor Vaculík), Nenávist rodu Monteků (Charles Gounod: Roméo et Juliette, 1994, choreografie Libor Vaculík), Majitelka skupiny (Sladká Sue) (Petr Malásek: Někdo to rád…, 1994, choreografie Libor Vaculík), Paní von Meck (Čajkovskij, 1994, choreografie Libor Vaculík), sólo (Cesty (Et cetera, Ven z hlubiny, Adagietto, Oči plné slz), 1994, choregrafie Petr Zuska, Libor Vaculík), Emílie (Amerikana, 1995, choreografie George Balanchine, José Limón, Alvin Ailey), Vlčice Rákšasí (Milan Svoboda: Mauglí, 1995, choreografie Libor Vaculík), Matka Josého (Carmen ou La tragédie de Don José, 1997, choreografie Alexander Schneider-Rossmy), Isadora (Petr Malásek: Isadora Duncan, 1998, choreografie Libor Vaculík), Maminka Larina (Oněgin, 2005, choreografie John Cranko) atd.
Kromě Národního divadla v Praze hostovala jako sólistka v Divadle Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici (1978–79), Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni (2003) a ve Státní opeře Praha (2008), věnovala se komorní sólové činnosti pro představení v Divadle hudby v Praze (1981–85), vystupovala v komorních večerech tance a hudby pořádaných Pražským kulturním střediskem a Pragokoncertem po celé republice.
Jako sólistka či asistentka choreografie spolupracovala s celou řadou významných světových osobností (Frank Andersen, Boris Bregvadze, Peter Darrell, Nacho Duato, Natálie Dudinskaja, Jurij Grigorovič, Jiří Kylián, Pierre Lacotte, Sulamit Messerrer, László Seregi, Konstantin Sergejev, Youri Vámos).
Od konce devadesátých let se zabývá také účinkováním v muzikálech. Debutovala v Rusalce režiséra Jozefa Bednárika a choreografa Libora Vaculíka v roli Vody (Divadlo Milénium, 1999), následovala dvojrole Anity a Příslušnice SS v muzikálu Edith Piaf – vrabčák z předměstí (Divadlo v Dlouhé, 2002) a role Paní MM v muzikálu skladatele Michala Davida a choreografa Libora Vaculíka Angelika (Divadlo Broadway, 2007). V roce 2009 společně s Igorem Žukovem novodobě premiérovala barokní tanec Louise-Guillaume Pécoura Chaconne de Phaëton vydaný roku 1704, který rekonstruovala Helena Kazárová a byl proveden v rámci projektu MEMA (Middle European Music Academy) v pražském Rudolfinu.
S Pražským komorním baletem i baletem Národního divadla v Praze procestovala řadu evropských zemí (Belgii, Finsko, Francii, Holandsko, Itálii, Lucembursko, Německo, Polsko, Rakousko, Rusko a Izrael).
Mimo taneční kariéry se uplatňuje také jako baletní mistr Pražského komorního baletu (1999–2000) a Národního divadla v Praze (od 1983), je asistentkou choreografa nejen v Praze, ale i ve světě (Les bras de mer, Mariinské divadlo, Petrohrad, 2005, choreografie Petr Zuska; Mariin sen, Lotyšské národní divadlo, Riga, 2006; Štátne divadlo Košice, 2008, choreografie Petr Zuska), za svoji kariéru nastudovala několik desítek baletů. Příležitostně spolupracuje s Českou televizí.
Od roku 1976 je Nelly Danko činná také pedagogicky. Nejprve vyučovala v Místní osvětové besedě v Újezdě nad Lesy (1976–81), od září 1976 dodnes vyučuje na taneční katedře pražské konzervatoře předměty klasický tanec, scénická praxe a tance cizích národů. Mezi její nejvýznamnější žáky patří Stanislav Fečo, Jiří Pokorný, Libor Vaculík a další. V letech 1989–97 byla externím pedagogem AMU, kde se specializovala na tance cizích národů. Krátce učila také klasický tanec a scénickou praxi na Tanečním centru Praha – konzervatoři (1993–96) a klasický tanec na Taneční konzervatoř Ivo Váni Psoty v Praze (1996–97).
V dubnu 1987 získala vyznamenání za vynikající práci, v roce 1990 cenu Baletní žatvy za nejlepší ženský sólistický výkon za role Lady Macbeth v představení Macbeth a Žebračky v představení Jennifer v Národním divadle v Praze udělovanou Českým literárním fondem. Jejím největším úspěchem bylo získání Ceny Thálie za roli Isadory Duncan ve stejnojmenném baletu v březnu 1998.
Diskografie
Angelika. Markýza muzikálového nebe (DVD, Popron, 526437, 2007);
Vlastimil Harapes. Primo ballerino (DVD, Supraphon, SU 7017-9 011, 2008).
Televizní balety a inscenace, předávání cen, záznamy představení, dokumenty (výběr)
Sergej Prokofjev: Popelka (Československá televize 1978; režie Jan Bonaventura);
Franz Lehár: Paganini (Československá televize 1982; režie Přemysl Kočí);
Bohuslav Matinů: Špalíček (Československá televize 1984; režie Jan Bonaventura);
Dialog tvarů (Československá televize 1986; režie Jaromil Jireš, Daniel Wiesner);
O Háderunovi a víle Elóře (Československá televize 1987; režie Jaromil Jireš);
Běžec (Československá televize 1989; režie Filip Renč);
Alibaba a 40 zbojníkov (Československá televize 1990; režie Zaal Kakabadze);
Lašské tance. Filmové fantasie (Československá televize 1991; režie Jan Urbášek);
Čajkovskij (Česká televize 1996; režie Libor Vaculík);
Životní role Nelly Danko (Richard Korbut 1999; režie Richard Korbut – 1. cena na festivalu amatérských filmů v kategorii dokumentů a reportáží v Praze);
Thálie ´98. Galavečer s udílením za nejlepší divadelní výkony v roce 1998 (Česká televize 1999; režie Jiří Adamec);
Thálie 1999. Galavečer s udílením za nejlepší divadelní výkony v roce 1999 (Česká televize 2000; režie Jiří Adamec);
Pjotr Iljič Čajkovskij: Šípková Růženka (Česká televize 2009; režie Gustav Skála);
Vodník a Karolínka (Česká televize 2010; režie Jaroslav Hovorka).
LiteraturaI. Lexika
Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního (Praha, 11988, s. 70).
Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima (Praha, 12001, s. 51).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha, 2002, s. 95–96; Praha, 52005, s. 98).
II. Práce tiskem nevydané
Mücková, Johana: Nelly Danko(diplomová práce, Taneční konzervatoř, Praha, 2000; vedoucí Petra Kindlová).
III. Rozhovory a medailony
Představujeme osobnosti baletu ND. Nelly Danko, 3. 7. 1951 (sólistka a pedagog baletu ND) (Taneční listy 30, září 1992, č. 7, 3. strana obálky časopisu).
MK [= Křenková, Mahulena]: Nelly Danko v letošním roce slaví dvacet pět let své umělecké činnosti v Národním divadle (Národní divadlo informuje, listopad 1995, s. 21).
Scheirichová, Věra: Královna vášeň i žebračka nenávist. Sólistka baletu Národního divadla v Praze a taneční pedagožka Nelly Danko (Národní divadlo informuje, červen 1996, s. 24–25).
Danko, Nelly – Hajn, Luboš – Podařilová, Tereza – PK [= Kindlová, Petra]: Až potkáte Isadoru… (Národní divadlo, květen 1998, s. 33–[35]).
Ceny Thálie ´98 byly uděleny (Divadlo 5, 1999, č. 1, s. 22–24).
Nelly Danko (Magazín Cen Thálie ´98, březen 1999, s. 19).
Janeček, Václav: Tři dámy na sále aneb co je baletní mistrovství (Taneční listy 36, květen 1999, č. 5, s. 6–7).
Danko, Nelly – Kravčenko, Oksana – Zacharova, Naděžda: Gorjačeje serdce Nelli Danko (Pražskije Ogni, květen 1999, č. 5, s. 30–[33]).
DF [= Flídrová, Dana]: Paní Nelly Danko jsme se zeptali (Národní divadlo, červen 2000, č. 6, s. [24]).
Vašut, Vladimír: Konec kariéry? Ne. Čas pro Thálii! Nejkrásnější role na Nelly Danko čekaly až po čtyřicítce, tedy vlastně už v „tanečně-důchodovém“ věku (Mladá fronta Dnes 19, 21. 3. 2008, č. 69, s. B/6).
Nelly Danko a Libor Vaculík (Národní divadlo, únor 2009, č. 6, s. 9–10).
[3. července oslaví své 60. narozeniny tanečnice, pedagožka a baletní mistryně Nelly Danko…] (Národní divadlo, 30. 5. 2011, č. 10, s. 17).
IV. Recenze představení (výběr)
Hošková, Jana: Balet podle Kytice nebo Kytice podle baletu? (Scéna, 1. 8. 1984, č. 15, s. 4).
Brodská, Božena: Bregvadzeho verze Dona Quijota (Scéna, 13. 7. 1987, č. 14, s. 3).
Malcev, Viktor: Sylfida s francouzským hostem (Rudé právo, 28. 6. 1988, č. 150, s. 5).
Hošková, Jana: Lacottova Sylfida ve Smetanově divadle (Lidová demokracie, 14. 7. 1988, č. 164, s. 5).
mks.: Die Tanzkunst im Spannungsfeld zwischen Ost und West. Uraufführung des tschechischen Ballets „Deseti“ (Daniel Wiesner) eröffnet die 2. Berner Tanztage im Stadttheater mi teinem Grosserfolg (Der Bund, 5. 9. 1988, č. 207, s. 27).
Paseková, Dana: Malý pan Friedemann (Taneční listy 31, prosinec 1993, č. 10, s. 5).
Páclová, Dagmar: Správná setba – čekání na první sklizeň. Mezinárodní týden tance umožnil zájemcům proškolení v různých technikách (Zemědělské noviny, 2. 2. 1994, č. 27, s. 7).
Vašut, Vladimír: Mezinárodní týden tance po sedmé (Literární noviny, 17. 2. 1994, č. 7, s. 11).
Kazárová, Helena: Popelka pro pamětníky (Lidové noviny, 22. 2. 1994, č. 44, s. 12).
Cafourek, Ivan: Živel jménem Bednárik. Nebývalá operní inscenace v Národním (Večerník Praha, 7. 3. 1994, č. 46, s. 5).
Havlíková, Helena: Romeo a Julie zpívají v garáži (Lidová demokracie, 16. 3. 1994, č. 63, s. 9).
Brodská, Božena: Prokofjevova Popelka, aneb vzpomínání na Machova (Taneční listy, 32, březen 1994, č. 3, s. 4).
Stanislavčík, Tomáš: Někdo to rád balet (Dobrý večerník, 18. 4. 1994, č. 75, s. 9).
Cafourek, Ivan: Někdo to rád horké (a v pohybu). Balet Národního divadla podle slavného filmu (Večerník Praha, 18. 4. 1994, č. 75, s. 5).
(pol): Někdo to rád horké (Svobodné slovo, 19. 4. 1994, č. 91, s. 7).
Kazárová, Helena: Horká a lehká show (Lidové noviny, 20. 4. 1994, č. 92, s. 9).
(vš): Joe a Jerry – dvě holky z baletní školky (ZN noviny, 3. 5. 1994, č. 103, s. 6).
Holeňová, Jana: Někdo to rád málo horké (Divadelní noviny, 31. 5. 1994, č. 11, s. 5).
Paseková, Dana: Opožděná reportáž o Cestách (Taneční listy, listopad 1994, č. 9, s. 14).
Cafourek, Ivan: Cesty, co někam vedou. Baletní experiment v Národním divadle (Večerník Praha, 14. 6. 1994, č. 116, s. 13; foto Večerník Praha – Brada).
Kazárová, Helena: Cesty k zamyšlení (Lidové noviny, 15. 6. 1994, č. 140, s. 10).
Karabello, Martina: Zdařilý start Baletu Národního divadla. Čtyři taneční premiéry v jednom večeru (Svobodné slovo, 17. 6. 1994, č. 142, s. 8).
Paseková, Dana: Konec sezony – vrchol sezony (Lidová demokracie, 17. 6. 1994, č. 142, s. 9).
(vš) [= Vašut, Vladimír]: Taneční Cesty vedou správným směrem (ZN noviny, 30. 8. 1994, č. 203, s. 19).
Holeňová, Jana: Schůdné cesty Cest (Divadelní noviny, 20. 9. 1994, č. 15, s. 5).
Karabello, Martina: Americana zblízka (a neúplně) (Svobodné slovo, 13. 1. 1996, č. 11, s. 13).
Kazárová, Helena: Balanchine, Limón a Ailey v Praze (Taneční listy, 1996, č. 3, s. 8–10).
Vangeli, Nina: Samá voda… přihořívá… (Divadelní noviny, 5. 3. 1996, č. 5, s. 4).
Paseková, Dana: Mauglí jako balet v Národním divadle překonává nejbujnější dětskou fantasii (Denní Telegraf, 21. 6. 1996, č. 145, s. 11).
Vangeli, Nina: Vitrína evropské melancholie. Balet: V Národním divadle ofoukli prach z labutího peří (Lidové noviny, 28. 12. 1996, č. 302, s. 10).
Paseková, Dana: Sto let mladé Labutí jezero s baletem Národního divadla (Denní Telegraf, 8. 1. 1997, č. 6, s. 10).
jas: Isadora tančí. Příběh ženy, která to nevzdala. Život jako balet (Večerník Praha, 8. 4. 1998, č. 69, s. 13).
Greene, Richard Allen: Duncan’s loves and losses, but little of her work (The Prague Post, 22.–28. 4. 1998, příloha Day and Night, s. B3).
Vangeli, Nina: Příběh tanečnice (Týden 5, 1998, č. 17, s. 64).
Soprová, Jana: Život v modré a rudé. Novinka baletu první scény na jedničku (Večerník Praha, 15. 4. 1998, č. 73, s. 13).
Kemrová, Martina: Neobyčejný Isadořin osud je žel zpodobněn tradičně (Mladá fronta Dnes, 15. 4. 1998, č. 88, s. 19).
Vangeli, Nina: Bednárik si hraje jako rozkošné rozmazlené dítě. Balet Isadora Duncan, příběh slavné tanečnice, měl premiéru ve Stavovském divadle (Lidové noviny, 16. 4. 1998, č. 89, s. 13).
Malcev, Viktor: Isadora Duncan – legenda na scéně (Slovo, 21. 4. 1998, č. 93, s. 8).
Hrbotický, Saša: Národní divadlo uvádí balet o ženě, která bořila konvence (Haló noviny, 21. 4. 1998, č. 93, s. 8).
Kazárová, Helena: Lekce o Isadoře (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 7, s. 28–29).
Hrdinová, Radmila: Muzikálová Rusalka nápady zrovna nehýří (Právo, 17. 2. 1999, č. 40, s. 14).
Tichý, Zdeněk A. – Vlasák, Vladimír: Rusalka je spíš pastva pro oči než pro uši (Mladá fronta Dnes, 17. 2. 1999, č. 40, s. 21).
Vašek, Roman: Dobrý baletní bulvár se vrací (Mladá fronta Dnes, 15. 3. 2001, č. 63, s. 18).
Kochánková, Hana: Také rádi horké? (Zpravodaj klubu přátel baletu při Národním divadle v Praze, č. 62, 2. 6. 2001, s. 5–6).
Bohutínská, Jana: Plzeňské baletní řádění (Divadelní noviny, 6. 1. 2004, č. 1, s. 5).
Vašek, Roman: Šípková Růženka jako balet pro fajnšmekry i jako pohádka pro děti (Mladá fronta Dnes, 7. 2. 2005, č. 31, s. B5).
Benoniová, Marcela: Klenot zvaný Bournonville. Národní divadlo v Praze uvedlo klasický balet La Sylphide (Právo 18, 28. 2. 2008, č. 50, s. 8).
Vašek, Roman: Baletní romantika Národnímu sedla (Mladá fronta Dnes, 11. 3. 2008, č. 60, s. B4).
V. Články, zprávy, rozhovory atd. (výběr)
[Národní divadlo na výstavě 50 let SSSR…] (Večerní Praha, 24. 11. 1972, č. 235, s. 5).
(ku): Se Stendhalem o lásce (Lidová demokracie, 2. 2. 1984, č. 28, s. 5).
Brodská, Božena – Němeček, Jiří – Leszkowová, Lilka: Rozhovor s povolanými (Taneční listy 23, únor 1985, č. 2, s. 9–11).
Wiesner, Daniel – JH: Co je to Balet deseti (Scéna 13, 28. 11. 1988, č. 24, s. [8]).
Umění a divadlo (Praha 1994, s. 20–21).
Scheirichová, Věra: Dar chápat, hledat, přetvářet. Pokus o zprávu o lidech, tanci a tvoření (Dotyk, prosinec 1994, s. 14–15).
Vaculík, Libor – Hubová, Dagmar: Rozhovor s Liborom Vaculíkom (Tanec, 1995, č. 3, s. 26–29).
[Dne 29. ledna 1993 se konal v prostorách zkušebních sálů…] (Taneční listy 31, březen 1993, č. 3, s. [17]).
[Václav Havel vysoce ocenil vizionářské pojetí…] (Maxi magazín 2, 5. 4. 1994, č. 14, s. 15).
Paclík, Jiří: Padesát let taneční konzervatoře v Praze (Taneční listy 33, 1995, č. 7, s. 9–12).
[V září tohoto roku oslavila sólistka baletu Nelly Danko…] (Taneční listy 33, 1995, č. 8, s. [17]).
(zat): Národní divadlo uvede balet o tanečnici Duncanové (Mladá fronta Dnes, 24. 3. 1998, č. 70, s. 18).
Kindlová, Petra: Pohybové novely (Xantypa 4, červen 1998, č. 6, s. 104–105).
Bednárik, Jozef – Stanislavčík, Tomáš: Drácula pod kontrolou. „Mám rád svoje privátne jazero, v ktorom mám, čo potrebujem, a v ktorom čo potrebujem, to aj mám.“ (Sezona 7, listopad 1998, č. 11, s. [30]–33).
Soprová, Jana: Tháliím letos kralovaly slavné divy z Vinohrad. Dagmar Havlová slíbila, že se brzy vrátí (Večerník Praha, 29. 3. 1999, č. 61, s. [1], 6).
Bednárik, Jozef – Stanislavčík, Tomáš: Politiku, city a divadlo až tak moc neprožívám, tvrdí režisér Jozef Bednárik v souvislosti se svou muzikálovou Rusalkou (Lidové noviny, 28. 1. 1999, č. 23, příloha Kulturní servis, 28. 1. 1999, s. [1], 5).
Jenčík, Karel: Vlastimil Harapes bude tančit Stalina (Zemské noviny, 14. 3. 1998, č. 62, s. 7).
Kindlová, Petra: Příběh Isadory Duncanové jako světová premiéra (Slovo, 17. 3. 1998, č. 64, s. 8).
(ČTK) [= Česká tisková kancelář]: Profesní Thálii získala také Jirásková (Metro, 29. 3. 1999, s. 10).
(rad): Národní divadlo získalo nejvíc Thálií (Mladá fronta Dnes, 29. 3. 1999, č. 74, příloha Praha, s. 4).
Přehled Cen Thálie udělených za rok 1998 (Mladá fronta Dnes, 29. 3. 1999, č. 74, s. 12).
Jeníková, Eva: Múza Thálie přála Národnímu divadlu. V sobotu se udílely prestižní divadelní ceny v činohře, opeře, operetě a baletu (Slovo, 29. 3. 1999, č. 74, s. 7).
Jeníková, Eva: Thálie přála zlaté kapličce. Prestižní divadelní ceny v činohře, opeře, operetě a baletu (Zemské noviny, 29. 3. 1999, č. 74, s. 7).
Ceny Thálie ’98 (Blesk, 29. 3. 1999, č. 74, s. 11).
nn: Jmenuje se Thálie a je múzou divadelní (Mladý svět 41, č. 17, 1999 s. 66).
Tichý, Zdeněk A.: A Musical with a Fairy Tale Heart (ČSA Review, 1999, č. 4, s. 103).
Paseková, Dana: Ceny Thálie! (Taneční listy 36, květen 1999, č. 5, s. 7).
Roubková, H.: [Za finanční podpory Ministerstva kultury ČR pořádalo…] (Národní divadlo, červen 2000, č. 6, s. [24]).
Divadlo v Dlouhé. Edith Piaf – Vrabčák z předměstí (Mladá fronta Dnes, 25. 7. 2002, č. 171, s. D7).
VI. Fotografie (výběr)
Štoll, Karel: Popelka ve Smetanově divadle (Učitelské noviny, 31. 8. 1978, č. 30, s. 10; foto Karel Štoll).
Neue Ballettvorstelungen im Smetana-Theater (Wilkommen in der Tschechoslowakei, 1980, č. 4, s. 30; [foto Karel Štoll]).
[Nelly Danko vytváří jednu z postav…] (Lidová demokracie, 27. 2. 1985, č. 49, s. 5; foto Karel Štoll).
kš [= Štoll, Karel]: Macbeth jako balet (Květy 35, 8. 8. 1985, č. 32, s. 47; foto Karel Štoll).
Kašlík, Václav: Jak jsem dělal operu (Praha 1987, fotografie č. 53, nestránkovaná příloha).
[Do 15. ledna vystavoval náš spolupracovník…] (Svoboda 96, 20. 1. 1987, č. 15, s. 6; foto Karel Štoll).
Jean Schneitzhoeffer – La Sylphide (Národní divadlo informuje, září 1988, s. [7]; foto Oldřich Pernica).
Vašáková, Jana: Hitchcock na Pražském jaru (Lidové noviny, 25. 5. 1993, č. 119, s. 6; foto Oldřich Pernica).
(Taneční listy 31, červen 1993, č. 6, zadní obálka časopisu).
Jašková, Kamila – Hajn, Luboš: Na návštěvě u Luboše Hajna (Rudé právo, 25. 6. 1993, č. 146, příloha Styl, s. [11]; foto [Oldřich Pernica]).
Karabello, Martina: Komplexy a dav (Divadelní noviny, 7. 9. 1993, č. 14, s. 5; foto Oldřich Pernica).
(Taneční listy 32, duben 1994, č. 4, obálka časopisu; foto Karel Štoll).
Vašut, Vladimír: Bednárikův Čajkovskij (Taneční listy 33, 1995, č. 3, s. 3–5; foto Oldřich Pernica).
Křenková, Mahulena: Adagietto a Petr Zuska (Národní divadlo informuje, duben 1995, s. 3; foto Oldřich Pernica).
Flídrová, Dana – Křenková, Mahulena – Vaculík, Libor – Pokorný, Jiří – Dinev, Ivan – Podařilová, Tereza – Zuska, Petr: Mauglí. Vyprávění matky džungle. Jsme z jedné krve, ty i já (Národní divadlo informuje, červen 1996, s. 22–23; foto Hana Smejkalová).
(The Prague Post 7, 11. – 17. 3. 1998, č. 10, příloha Night & Day, s. [B1], B3).
Isadora Duncan. Příběh slavné tanečnice (Národní divadlo, červen 1998, s. [19]; foto Hana Smejkalová).
(Taneční listy 36, květen 1999, č. 5, obálka časopisu; foto Hana Smejkalová).
Jeníková, Eva: Balet z Národního divadla jako nevázaná ztřeštěnost (České slovo, 10. 3. 2001, č. 59, s. 13; foto Hana Smejkalová).
Dvořák, Petr: Odpočívejte a vychutnejte humor s baletem Někdo to horké rád (Plzeňský deník, 14. 11. 2003, č. 267, s. 29; foto Marta Kolafová).
Jan Pirner
Datum poslední změny: 7.10.2011