Český hudební slovník osob a institucí

Franz, Karl

Franz, Karl (Frantz; Karl Johann; Carlo), hornista a hráč na violu di bordoni, narozen 1738, Bielawa (Langen-Bielau, Polsko), zemřel 1802, Mnichov.

Narodil se na svídnickém panství (slezské Polsko) v roce 1738. Od devíti do osmnácti let pobýval a vzdělával se v hudbě a zemědělství u svého strýce z otcovy strany, který byl hornistou a hofmistrem hraběte Michaela Žerotína ve Falkenberku (nyní Niemodlin). Fitzpatrcik uvádí, že svá studia zakončil v Praze pravděpodobně jako žák Josefa Matějky. V roce 1758 (ve dvaceti letech) vstoupil jako hornista do služeb knížete biskupa Leopolda Egka v Olomouci. Podle Dlabače dosáhl ve hře na svůj nástroj takové dokonalosti, že se mu žádný jiný umělec nemohl vyrovnat − dokázal totiž krytím ruky zahrát čisté půltóny, proslul svoji virtuózní rychlostí a neobvyklým rozsahem (pět oktáv). Po smrti biskupa (15. 12. 1760) odešel do Vídně a čtrnáct let (1762−76) byl zaměstnán jako druhý hornista (prvním hornistou byl Thadäus Steinmüller) ve službách knížete Esterházyho (Paul II. Anton Esterházy de Galantha), kde působil jako Kapellmeister Joseph Haydn. Během tohoto působení se také naučil hrát na violu di bordoni, oblíbený nástroj knížete Nikolause I. Josepha, který po bratrově smrti převzal kapelu a který údajně sám hru na tento nástroj ovládal. Podle Nowaka opustil Franz kapelu poté, co hrabě ztratil o tento nástroj zájem. Podle jiných zdrojů (Meusel, Schilling, Mendel-Reissmann) byl příčinou odchodu fakt, že Franz nezískal od vrchnosti povolení k uzavření sňatku. Odešel tedy do Prešpurku a stal se hudebníkem kardinála Józsefa Batthyányho, v jehož službách setrval osm let. Kapelu údajně zrušil po nástupu na trůn císař Josef II. Podle informace Meierse uvádí Jiří Sehnal, že kapela byla však ještě v roce 1784 činná a že v seznamu členů kapely vystupoval Karl Franz jako „Poridonist“ (další ekvivalenty termínu viola di bordoni jsou paradon, paridon, pariton, viola paradon atd.) s platem 500 guldenů ročně. Po rozpuštění kapely se Franz vrátil do Vídně a zůstal zde dva roky, během nichž uspořádal celkem dvanáct koncertů. V letech 1786−88 cestoval po Německu a snažil se získat místo na některém z německých dvorů. Když se mu to nepodařilo, vypravil se do Francie, Anglie, Ruska a Holandska. Nakonec získal v roce 1787 místo na dvoře falckraběte a kurfiřta Karla Theodora v Mnichově, kde roku 1802 zemřel (Eitner mylně uvádí jako rok úmrtí 1820). Zřejmě na jeho přání zkomponoval Joseph Haydn skladbu Deutschlands Klage auf den Tod des großen Friedrichs Borussens König (Hob XXVIb:1; 1. Er ist nicht mehr! Tön’ trauernd, Baryton; 2. Entschwungen ist sein Geist; 3. Umpflanzt des grossen Friedrichs) − jedná se o smuteční kantátu na smrt Friedricha Velikého (17. 8. 1786) s doprovodem violy di bordoni. Podle některých zdrojů (Gerber, Allgemeine Deutsche Biographie) zastal Franz oba party zároveň, když ji prováděl v roce 1788 v Norimberku, při dalším provedení téhož roku v Lipsku již zpěvní part obstarala manželka tomášského kantora Johanna Gottfrieda Schichta. Viola di bordoni, kterou Franz používal, měla šestnáct střevových strun nad krkem a dalších sedm nad hmatníkem. Inspirován Franzovou virtuozitou zkomponoval Haydn hornové party ve svých symfoniích č. 13, 72, 31 a 51 a přímo pro Franze složil také některé skladby pro baryton, např. soubor divertiment pro baryton.