Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Šimek, Miloslav

Tisk


Charakteristika: Herec, dramatik, spisovatel, organizátor divadelního a hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:7.3.1940
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.2.2004
Text

Šimek, Miloslav, herec, dramatik, spisovatel, organizátor divadelního a hudebního dění, narozen 7. 3. 1940, Praha, zemřel 16. 2. 2004, tamtéž.

 

Pocházel z pražské umělecké rodiny (otec Rudolf Šimek byl básníkem). Po maturitě (1957) usiloval (z politických důvodů neúspěšně) o přijetí na právnickou fakultu. Pracoval jako účetní a skladník, od roku 1959 studoval na Pedagogickém institutu v oborech čeština, dějepis a výtvarná výchova (absolvoval v roce 1963 diplomovou prací o Osvobozeném divadle) a stal se učitelem na základní škole v Praze-Střešovicích (1965–67). V průběhu vojenské služby založil soubor VOJ, po návratu do civilu pak kabaret Mlok (Mládí okolo kultury) a v roce 1962 kabaret Karkulka (Karlínský kulturní kabaret). Roku 1961 se spojil s textařem, hercem, spisovatelem a zpěvákem Jiřím Grossmannem, s nímž založil Divadelní klub Olympik, ve kterém se v šedesátých letech prosazovaly hlavní vývojové tendence české rockové produkce. S Grossmannem vytvořil Šimek hereckou a autorskou dvojici vystupující v Klubu Olympik. Společně vystupovali také v divadélku Sluníčko, kde byl položen základ pozdějších pořadů Návštěvní dny. Od roku 1967 získali oba profesionální angažmá v Divadle Semafor. Po předčasném úmrtí Jiřího Grossmanna našel Šimek nového partnera nejprve v herci Luďkovi Sobotovi; společně s nimi vystupoval herec Petr Nárožný (1972–78), v letech 1986–96 účinkoval Šimek ve dvojici s hercem Jiřím Krampolem (s nimi spolupracovala také herečka Uršula Kluková). Po odchodu z Divadla Semafor (1990) založil Šimek Divadlo Jiřího Grossmanna, kde v posledních letech života spolupracoval ve dvojici s televizní moderátorkou Zuzanou Bubílkovou v pořadech S politiky netančím (1995–2000) a Politické harašení (2001–03).

Ačkoli se Šimek – na rozdíl od svého původního partnera Jiřího Grossmanna – nikdy neuplatnil jako skladatel či zpěvák, jeho autorský i interpretační podíl na programech textappealového typu byl s Grossmannovým přínosem rovnocenný. Už v Klubu Olympik spoluvytvořil s Grossmannem hry Dva z Plivníku aneb V tomhle teta nehraje, Hoj Štěchovice, Nečekejte twist aneb Besídka zvláštní školy, Proces s bigbítovým králem, Polotrapno (společně s Vladimírem Bystrovem), Nádraží Twist nad Vltavou (s Tomášem Pačesem). V Semaforu uvedli s Grossmannem pořady Besídka divadelní, Besídka v rašeliništi aneb Zvláštní škola v přírodě, Návštěvní den (čtyři díly), Othello odpadá aneb Večer u kulečníku, Večer pro otrlé aneb Pět pupáků. V mezidobí 1971–72 uvedl sám v Semaforu pátý Návštěvní den a pořad Zavěste, prosím, volá Semafor. S Luďkem Sobotou pak realizoval pořady Celaskon a cyankali, Dva pestré týdny v oblastním muzeu, Jemný mrav aneb Beseda oslušném chování, Návštěvní den 6 a 7, Šípková Růženka napřed a Robinson Kreutznauer potom, Třetí nejlepší představení na světě aneb Zázrak. S Jiřím Krampolem pak Besídka bývalých žáků zvláštní školy, Návštěvní den 8 atd.

Šimek se jako herec uplatnil i ve filmové produkci (Případ mrtvého muže – 1974, Jen ho nechte, ať se bojí – 1977, Hop – a je tu lidoop – 1977, Buldoci a třešně – 1981, Kam doskáče ranní ptáče – 1987); některé z povídek byly zachyceny na videozáznamech (Důchodci na poště, FKÚ pátrá, radí, informuje, Jedovatá slina, Kurz první pomoci, Lucerna, Má se zapřádat ve vlaku rozhovor se spolucestujícími?, Můj první klobouk, Nad dopisy čtenářů, Parlamentní spojení). Společná tvorba obou komiků byla pravidelně zveřejňována v časopise Klubu Olympik, ve sborníku Taneční hudba a jazz (1968–69) i v samostatných knižních publikacích. Společně s Josefem Fouskem napsal Šimek rovněž dvě hry pro Divadlo Spejbla a Hurvínka.


Diskografie

Diskografie (výběr)

 

Návštěvní den 1 (Panton 1970);

Návštěvní den 2 (Panton 1972);

Návštěvní den 3 (Panton 1973);

Zavěste, prosím, volá Semafor I., II. (Supraphon 1976 a 1985);

Ze Soboty na Šimka I., II. (Supraphon 1977 a 1980);

Návštěvní den 6 (Supraphon 1978);

Povídky Šimka a Grossmanna čte Miloslav Šimek I., II., III. (Supraphon 1979–81);

Decentní večer (Supraphon 1981);

Kurzy první pomoci (Supraphon 1986);

Návštěvní den 4 (Supraphon 1997).

Literatura

I. Lexika

Pytlík, Radko: Malá encyklopedie českého humoru (Praha 1982).

EJ.

Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).

Kdo je kdo, osobnosti české současnosti (Praha 2002).

Slovník české literatury po roce 1945 – Bibliografická databáze Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky (Praha 2008) – autoři hesla Hemelíková, Blanka a Přibáň, Michal.

 

II. Knihy

Wágner, Milan: Co vy Pražáci víte o životě aneb Miloslav Šimek, jak ho znám já (Praha 2001).

Bubílková, Zuzana – Šimek, Miloslav: Politický orloj aneb Figurky se vracejí (Praha 2004).

Wágner, Milan: Miloslav Šimek – pro někoho šoumen, pro mě kamarád Slávek (Praha 2004).

 

III. Články, stati, studie

Grossmann, Jiří: Jak jsme hráli komedie (časopis Klub Olympik, prosinec 1966, s. 2).

Grossmann, Jiří: My a Semafor (časopis Klub Olympik, září 1967, s. 2).

Sýkora, Jan Křtitel: Návštěvní den Šimka a Grossmanna v Semaforu (Pop Music Expres 1968, č. 8, s. 5).

Zapletal, Petar: Návštěvní den (Melodie 9, 1971, s. 60).

Zapletal, Petar: Š&G podruhé (Melodie 9, 1971, s. 287).

Just, Vladimír: Z dílny malých scén (Praha 1989).

Janáčková, Soňa: K jazyku a stylu povídek Šimka a Grossmanna (Češtinář, 1995–96, č. 6, s. 120–133).

Just, Vladimír: Z českých hájů rozptylu (Divadelní noviny, 1996, č. 14).

Just, Vladimír: Horníček + Šimek = Rozměr zmizelého (Divadelní noviny, 2005, č. 22).

 

Petar Zapletal

Datum poslední změny: 19.3.2011