Český hudební slovník osob a institucí

Slavoj 1)

Slavoj, pěvecký a hudební spolek, založen 16. 12. 1856, Chrudim.

Na podnět Emanuela Pippicha a Josefa Klimše byl v Chrudimi v roce 1856 založen mužský zpěvácký spolek. Jeho stanovy vstoupily v platnost 16. 12. téhož roku, samostatně ovšem vystoupil až o pět let později, v roce 1861. V březnu roku 1862 byly potvrzeny nové stanovy a spolek dostal jméno podle legendárního staroslovanského bojovníka Slavoje. Jeho činnost byla od samého počátku velice rozmanitá – věnoval se pěstování církevního a světského zpěvu, orchestrální hudby, pořádání přednášek, organizování koncertů, plesů, dokonce i sportovních výletů.

Šedesátá léta 19. století představovala v existenci spolku období velkého rozkvětu. Pod vedením Aloise Hniličky Slavoj zpíval na mnoha koncertech v Chrudimi a okolí, na sjezdu pěveckých spolků v Praze a v Brně, na koncertu pro císaře Františka Josefa I. Své vlastenecké cítění členové projevili účastí na slavnosti položení základního kamene Národního divadla v Praze nebo na vítání Svatováclavské koruny a korunovačních klenotů převážených z Vídně do Prahy.

Po částečném útlumu začátkem sedmdesátých let se Slavoj zásluhou Aloise Hniličky, Josefa Klimše, tehdejšího sbormistra, a především doktora Karla Pippicha v roce 1874 probral k životu a znovu se zapojil do hudebního dění v Chrudimi a okolí. Zúčastnil se pěveckého sjezdu v Praze, nastudoval Schumannovo oratorium Ráj a Peri, za přítomnosti autora provedl Dvořákovo oratorium Stabat Mater atd. V roce 1885 byla založena ženská složka Slavoje.

Přes tyto poměrně úspěšné akce se činnost spolku v roce 1891 zastavila. Byla obnovena až o pět let později, díky nově příchozím Josefu Posltovi a Jindřichovi Součkovi, kteří se začali aktivně angažovat v hudebním dění a rovněž působili jako sbormistři. Devadesátá léta pro Slavoj znamenala období rozmachu. Byla prováděna velká díla předních českých i zahraničních skladatelů, např. Dvořákova Ludmila, Svatební košile, na které Slavoj spolupracoval s Českou filharmonií, Česká píseň Bedřicha Smetany, Neščasná vojna, Slovácká suita, Bouře Vítězslava Nováka, Olav Trygvason Eduarda Griega, Beethovenova Devátá symfonie, vokální part Faustova prokletí Hectora Berlioze. V roce 1905 se Slavoj stal členem Východočeské pěvecké župy Fibichovy se sídlem v Pardubicích. Funkci sbormistra do začátku války postupně zastával Karel Štika, Josef Musil a Josef Masopust.

Činnost spolku v roce 1914 narušila první světová válka, ale již roku 1918 se spolek zúčastnil oslav jejího konce, následně vystoupil na oslavě padesáti let výročí položení základního kamene Národního divadla v Praze, uspořádal slavnost k příležitosti příjezdu prezidenta republiky Tomáše Masaryka do Chrudimi. Všeobecná vlna národního uvědomění se dotkla i koncertního repertoáru, který věnoval větší prostor lidové písni. Slavoj pod vedením Františka Tlustého zároveň dál pracoval na dílech významných autorů – byly nastudovány skladby Vražedný milý Vítězslava Nováka, Smetanova Libuše,Beethovenovo oratorium Kristus na hoře Olivetské, Foersterovy a Fibichovy sbory atd. V roce 1923 se odtrhla ženská část spolku a vytvořila samostatný sbor Smetana, v roce 1936 byla zřízena dětská škola Slavoje.

Během druhé světové války se spolku dařilo držet se při životě, Slavoj vedený Antonínem Johnem zpíval na velkých oslavách výročí skladatelů Josefa Bohuslava Foerstera, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, přesto v padesátých letech působnost spolku ochabovala.

V roce 1960 byla jeho činnost na čtyři roky obnovena, funkci sbormistra zastával Jan Lipavský. Po tříleté odmlce začal Slavoj, řízený Janem Lipavským, později Karlem Židkem, znovu pracovat. Politická situace sedmdesátých let velkou měrou ovlivňovala tehdejší podobu sboru – Karla Židka vystřídal Josef Plavec, následně Svatopluk Kozdera; z repertoáru vymizela většina duchovních písní; změnilo se i těžiště působení Slavoje – vystupoval především na politických schůzích, výročních schůzích Jednoty klubu pracujících, výročích, vernisážích, Písních přátelství atd. Samostatný koncert se uskutečnil až v roce 1980.

Osmdesátá léta představovala pro sbor šťastnější období, oslavil 125 let výročí své existence, zpíval na Smetanově Litomyšli a navázal první kontakty se zahraničními soubory z Německa. Sametová revoluce sboru přinesla naprostou volnost při výběru repertoáru, také ovšem klesající zájem obecenstva. Post sbormistra zastával Jan Stejskal, poté Eva Kadeřávková, následně Tomáš Židek. Slavoj začal spolupracovat se sbory z Holandska, Chorvatska a Spojených států.

V současnosti sbor řídí Zdeněk Kudrnka, pod jehož vedením Slavoj získal stříbrný diplom na Mezinárodním festivalu Bohuslava Martinů.