Český hudební slovník osob a institucí

Pražský soubor bicích nástrojů

Pražský soubor bicích nástrojů, instrumentální soubor, zahájení činnosti 1974.

Záměr utvořit podobné uskupení se zrodil v roce 1959; od svého vstupu do řad členů pedagogického sboru pražské konzervatoře usilovali Vladimír Vlasák a Stanislav Hojný o získání rovnoprávného postavení bicích nástrojů s ostatními instrumentálními obory. V roce 1967 vystoupil v Praze soubor Les Percussions de Strassbourg; jeho koncert se stal bezprostřední inspirací pro další přípravu k založení Pražského komorního souboru bicích nástrojů. Vladimír Vlasák, Stanislav Hojný, Václav Mazáček a Oldřich Šatava ustavili unikátní komorní sdružení poté, co příležitostné vystoupení k Roku české hudby 1974 „Bicí nástroje v hudbě českých skladatelů“ dosáhlo mimořádného ohlasu. Jejich posluchači z oddělení bicích nástrojů na konzervatoři vystupovali sólově i v komorních sestavách na veřejnosti: v roce 1968 se konal první samostatný koncert (se spoluúčastí jiných instrumentů). V roce 1971 došlo v Praze k provedení první komorní skladby, komponované výhradně pro bicí nástroje (Tauno Martinen: Loitsu). Od té doby provázel pravidelné každoroční koncerty souboru až nečekaně velký zájem hudební veřejnosti. Ve složení Vladimír Vlasák, Václav Mazáček, Oldřich Šatava, Miloš Kozelka, Jiří Svoboda, Daniel Mikolášek a Václav Voják pak soubor provedl četné skladby soudobých autorů (mimo jiné Marek Kopelent: Rondo pro 8 bicích, Ivana Loudová: Koncert pro bicí a dechové nástroje, Svatopluk Havelka: Percussionata, Miloslav Kabeláč: Osm invencí pro bicí nástroje, Symfonie č. 8, op. 54 „Antiphonies“, Josef Berg: Nonet pro bicí a drnkací nástroje a další. Zásluhou členů souboru (zejména Vladimíra Vlasáka a Daniela Mikoláška) byla v roce 2000 otevřena katedra bicích nástrojů na Akademii múzických umění v Praze, jejímž vedením byl pověřen Vladimír Vlasák.