Český hudební slovník osob a institucí

Kareš, Miloš

Kareš, Miloš, rozhlasový pracovník, spisovatel, hudební a rozhlasový publicista, libretista, překladatel, narozen 22. 11. 1891, Praha, zemřel 2. 2. 1944, Praha.

Na gymnasiální studia navázal studiem pedagogiky a filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kterou zakončil doktorátem. Do veřejného života vstoupil nejprve jako novinář - v letech 1919-20 byl redaktorem deníku Tribuna, v následujících dvou letech novinářem na volné noze. V letech 1922-30 byl oficielně úředníkem tiskového odboru předsednictva ministerské rady, ale fakticky čerpal neplacenou dovolenou za účelem rozhlasové činnosti „ve veřejném zájmu". Do širšího kulturního povědomí se dostal až díky své literární činnosti, působení v rozhlasu a spolupráci s mnoha skladateli. V Radiojournalu začínal jako spolupracovník jeho periodika (Věstník Radiojournalu), od června 1926 dodával informativní články o skladatelích a po určitou dobu obstarával pražský i brněnský týdenní přehled. Jako literát začal s Radiojournalem spolupracovat v lednu 1925, v listopadu a prosinci 1926 zaznamenaly velký úspěch jeho tři původní dramatické scény: Staropražský večer (první reprízovaná rozhlasová činohra), Přástky (první česká rozhlasová hra) a Český betlém (první simultánní vysílání v Evropě).

Od 1. 4. 1927 do 31. 3. 1942 zastával funkci šéfa slovesného odboru (ředitel literárního vysílání) a byl jeho prvním dramaturgem. Po roce 1939 pracoval i jako programový intendant s odpovědností za celý rozhlasový program. Od roku 1927 byl uváděn spíše z formálních důvodů i jako šéf zpravodajského odboru, od roku 1930 byl uváděn i jako šéf literárního a dramatického oddělení (resp. literárně-dramatického oddělení). Po reorganizaci rozhlasu se 1. 10. 1940 stal intendantem, 31. 3. 1942 s ním byl rozvázán pracovní poměr.

Vývoj podoby rozhlasového vysílání obohatil přibližně o 100 her, scén, kompozic a pásem, v nichž Kareš definoval svými nápady a spoluprací se známými umělci a režiséry základy dramaturgie slovesného vysílání. Volil témata ze světové a české literatury. Z domácích látek mu byla nejbližší doba národního obrození. Jednou z Karešových priorit bylo výchovně-vzdělávací působení na širokou posluchačskou veřejnost. Proto měly jeho hry nezřídka lidový charakter a byly doprovázeny hudbou. Této charakteristice odpovídají již zmíněné první původní dramatické scény pro rozhlas - Staropražský večer. Na úspěchu posledně jmenované hry (provedena v pražském rozhlase 24. 12. 1926) měla velký podíl hudba Jaroslava Křičky. 

Karešovy texty vícekrát zhudebnil Jaromír Weinberger, přičemž největším úspěchem jejich spolupráce byla světoznámá opera Švanda Dudák (premiéra  27. 4. 1924 v Praze). Dalšími společnými díly byly ouvertura Mikuláš Dačický z Heslova, Písně s průvodem klavíru (1. Má první láska byla Olympia. 2. Rozhovor), lidová zpěvohra Lidé z Poker Flatu, hudební veselohra Mušketýři z katakomb a opera Valdštýn. Otakar Jeremiáš zhudebnil tyto Karešovy úpravy: Honza (1932, Stanislav Lom), Zpěv století (1935) a Hra svatojánská (1937).

Kareš napsal první českou původní rozhlasovou operu, Letní noc. Zhudebnil ji Rudolf Kubín a uvedena byla v roce 1931. Dle Karešova zpracování hry Mušketýři z katakomb (Gustav Davis) byl v režii Martina Friče a s hudbou Julia Kalaše natočen v roce 1940 film s názvem Katakomby.