Linha Singers

Linha Singers (Vokální skupina Jiřího Linhy), vokálně-instrumentální skupina, zahájení činnosti 1964, Praha.

Původní skupina, založená v roce 1964 jako doprovodný soubor na půdě Uměleckého souboru ministerstva vnitra ČSSR a inspirovaná ve výběru repertoáru, ve stylu i ve zvuku obdobnými americkými ansámbly, měla nejprve jen tři zpěváky a dvě zpěvačky. Od počátku působila také v rozhlase, zejména spolupracovala s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a s Ostravským rozhlasovým orchestrem. V repertoáru měla v této první etapě výběr skladeb z pestré žánrové palety: černošské spirituály, skladby z oblasti country & western music, písně z muzikálů, běžné popové písně, šansony atd.

Sbormistr Jiří Linha ustavil v závěru roku 1967 novou šestičlennou skupinu, jež se v interpretačním stylu řídila vzorem francouzské vokální skupiny Les Swingle Singers, kterou v roce 1962 založil Ward Swingle a realizoval s ní instrumentální skladby barokního, klasického i romantického repertoáru, převedené do vokální podoby (skladby Johanna Sebastiana Bacha, Georga Friedricha Händla, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna, Modesta Petroviče Musorgského), ale koncem 60. let také skladby ze sféry Nové hudby (Luciana Berii a dalších).

S názvem Vokální skupina Jiřího Linhy se soubor v prvé fázi (do roku 1968) uplatnil především jako doprovodný ansámbl populárních sólových zpěváků (mimo jiné Karla Gotta, Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové, Waldemara Matušky a mnoha dalších); vystupoval však i samostatně v pořadech souboru ministerstva vnitra, v Československém rozhlase, v Československé televizi i ve filmu, a nahrával ve studiích gramofonových firem Supraphon, Panton a Opus. Soubor, složený tehdy ze tří zpěváků a tří zpěvaček, interpretoval samostatně černošské spirituály, skladby z oblasti hudby country & western, melodie ze světových muzikálů, taneční písně a šansony. Od roku 1968 působil soubor (již pod názvem Linha Singers) v angažmá v rámci Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 1967–69 spolupracoval soubor se skupinou Karla Velebného SHQ a natočil s ní svou první gramofonovou desku.

V letech 1969–70 byla skupina angažována v Divadle Rokoko. V té době v ní působilo sedm pěvců a šest instrumentalistů. Od 1. 9. 1970 se skupina stala součástí Státního divadelního studia. Repertoár byl postupně rozšířen o Linhovy přepisy instrumentálních skladeb českých autorů 17., 18. a 19. století (Antonína Rejchy, Františka Josefa Rösslera-Rosettiho, Jana Jiřího Bendy, Leopolda Antonína Koželuha, Jana Ladislava Dusíka, Tomáše Norberta Koutníka, Františka Xavera Budinského, Jiřího Ignáce Linka, Jiřího Antonína Bendy, Františka Adama Míči, Bohuslava Matěje Černohorského, Františka Xavera Richtra, Jana Dismase Zelenky a dalších). Soubor nastudoval a provedl také původní skladby českých současných autorů, komponované pro soubor (mimo jiné „hvězdářskou operu“ – muzikál Planeta s tiše fialovou září Jiřího Suchého a Zdeňka Lukáše – 1982, Concerto grosso Otmara Máchy – 1982, Přelíčení Petra Ebena aj.). Mimořádných úspěchů dosáhl soubor na mezinárodních hudebních festivalech v Lublani (1968), v Praze (1969), v Szekesfehérváru (1971) ad. V roce 1969 spoluúčinkoval při vystoupení Elly Fitzgeraldové.

Koncem roku 1979 byl soubor po deseti letech donucen odejít ze svazku Státního divadelního studia a stal se součástí Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK (1980–93). V tomto umělecky, existenčně i dramaturgicky nejpříznivějším období své existence absolvovalo těleso v každém roce kolem stovky veřejných vystoupení a podniklo řadu úspěšných zahraničních zájezdů do většiny evropských zemí (mimo jiné do obou tehdejších německých států, do Rakouska a Švýcarska, dále do tehdejší Jugoslávie, Belgie, Polska atd.). Soubor natočil několik gramofonových desek a kompaktních disků a pronikl do povědomí veřejnosti jako umělecké těleso, v němž se díky neústupné náročnosti jeho uměleckého vedoucího spojovala minuciézně vypracovaná technická úroveň, skvělé vyvážení barev jednotlivých vokálních partů a důsledně promyšlená dynamická i stavebná koncepce skladeb s přístupností tohoto způsobu hudební interpretace pro široké vrstvy posluchačů ve formě quasi „instrumentálního“ pěveckého projevu a moderně koncipovaného doprovodu nástrojové skupiny.

Skupinou Linha Singers prošli četní zpěváci a instrumentalisté (mimo jiné Milan Zelenka, Ivan Dominák, Luděk Hulan, Lubomír Brabec, Emil Viklický, František Uhlíř, Josef Vejvoda a další); spolupracovali s ní přední instrumentalisté a soubory (například trumpetisté Miroslav Kejmar, Vladislav Kozderka či Carl Reinhardtová, houslisté Josef Suk, Ernst Kovacic, pianista Pavel Větrovec, Dvořákův komorní orchestr, Pražský komorní orchestr, Slovenská filharmonie, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Hallenser Philharmonie a další).

Soubor získal rovněž řadu ocenění: za přínos k vývoji zábavné hudby a za práci s mládeží Cenu Národního výboru města Prahy, za provádění skladeb soudobých autorů Cenu Českého hudebního fondu a za nastudování programů k Roku české hudby 1974 Medaili Ministerstva kultury České socialistické republiky.

V roce 1993 byly tzv. přidružené soubory při Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK z další činnosti v instituci z ekonomických důvodů vyloučeny. Linhou založená Nadace Orfeus umožnila další existenci tělesa v letech 1993–98. V roce 1998 nadace zanikla a soubor se stal neziskovou obecně prospěšnou společností (o. p. s.). V redukovaném obsazení dosud veřejně studuje nový repertoár, natáčí zvukové snímky a veřejně vystupuje (nynější obsazení: vokalistky Klára Brabníková, Pavla Fendrichová, Marie Kratochvílová, Jitka Rydvalová a Marta Marinová, instrumentalisté: Jitka Navrátilová – cembalo, klavír, elektronické klávesové nástroje, Kateřina Chudobová – flétny, Petr Kořínek – kontrabas, Eduard Rousek – bicí nástroje).