Český hudební slovník osob a institucí

Pražský smíšený sbor

Pražský smíšený sbor (Perun; Soubor mládeže ČKD Stalingrad; Umělecký soubor ČKD Praha; Pěvecký sbor ČKD Praha), smíšený pěvecký sbor, založen 15. 3. 1945, Praha.

Počátky sboru se datují do roku 1945, kdy devět nuceně nasazených zpěváků založilo kolektiv, který byl později doplněn zpěvačkami (1946) a malým doprovodným orchestrem (1949). Mládežnický soubor získal název Perun. První veřejný koncert realizoval v Praze na Klárově (květen 1945). Zúčastnil se prvních tří festivalů mládeže a studentstva. V zahraničí poprvé koncertoval v Maďarsku a Polsku (1948). V roce 1950 byl začleněn k podniku ČKD, jehož jméno nesl v názvu do roku 1999. Prvním sbormistrem se stal Miroslav Hroněk (1945–1957). Vedle něj působili ve sboru František Trefný (1945), Roman Fiala (1945–46), Eva Francová (1948–49), Vadim Petrov (1951–52), Eduard Fischer (1951–54) a Pavel Pokorný (1953–57). V roce 1951 započal spolupráci se sborem Miroslav Košler. Sbormistři zavedli individuální a skupinovou hlasovou práci a vyžadovali zpěv zpaměti. Se sborem pedagogicky spolupracovali sólisté Národního divadla v Praze (Rudolf Jedlička, Jindřich Jindrák, Přemysl Kočí) a Národního divadla v Bratislavě (Jelena Holečková-Dolanská). Pěvecký sbor zvítězil na 1. pěvecké olympiádě (Paříž 1956) a na festivalu mládeže a studentstva získal stříbrnou medaili (Moskva 1957). V roce 1957 ukončil činnost Miroslav Hroněk. V letech 1958–60, kdy vykonával Miroslav Košler vojenskou službu, těleso postupně řídili Karel Sodomka (1958–59), Robert Broch (1959), Jiří Kout (1959) a Rostislav Valčík (1959–60). V roce 1960 se stal Miroslav Košler uměleckým vedoucím (do roku 2010).

V roce 1960 bylo těleso přidruženo k Závodnímu klubu. Ve stejném roce vznikl Umělecký soubor ČKD Praha a smlouvou s AMU Symfonický orchestr ČKD (umělecký vedoucí a dirigent Vladimír Válek, do roku 1964). V letech 1962–63 působili v tělese jako sbormistři Pavel Staněk a Jaroslav Vodňanský. Orchestr účinkoval v Národním divadle (Fidlovačka, 1962–64). V roce 1963 byl založen Dětský sbor ČKD (do roku 1980), který vedla od roku 1976 Blanka Kulínská. V roce 1965 vznikl o pěveckém sboru první pořad v Československé televizi. Smíšený sbor zvítězil v celostátní soutěži ve Smetanově síni Obecního domu (Praha 1965) a byl nominován na mezinárodní soutěž Guido d´Arezzo, na které získal druhou, třetí a čtvrtou cenu (Itálie 1965). Smíšený sbor získal třetí cenu na mezinárodní soutěži ve Spittalu (Rakousko 1967, kategorie lidových písní), druhou a první cenu v Gorizii (Itálie 1969). V letech 1973–1974 zastával funkci druhého sbormistra Zdeněk Lukáš, který od té doby s tělesem jako skladatel úzce spolupracoval. V sedmdesátých a osmdesátých letech uskutečnil sbor koncertní zájezdy do Německa, Anglie, Rakouska, Španělska a Itálie. Spolupracoval s pěveckými spolky z Belgie (Maasmechelen) a Německé spolkové republiky (oblast Frankfurtu nad Mohanem). Získal druhou cenu na mezinárodní soutěži ve Spittalu (Rakousko 1980, kategorie lidových písní), zvítězil v Pohlheimu (Německo 1983), Tolose (Španělsko 1984) a obdržel cenu Ruth Railton Prize v Corku (Irsko 1986). V roce 1983 poprvé hostil japonský sbor Wadachi Tokyo (dále v letech 1988, 1990, 1994, 1996, 2000, 2005, 2010). Japonské těleso řídil pokaždé Shoji Moroi, který se stal v roce 2000 čestným sbormistrem Pražského smíšeného sboru. Od roku 1986 spolupracoval se sborem Pavel Vaněk (sbormistr a korepetitor, do roku 1996). Sbor účinkoval v Alte Oper ve Frankfurtu (Igor Stravinskij – Žalmová symfonie, Wolfgang Siegler, 1987; operní a operetní galavečer; Wolfgang Siegler, 1990). Koncertoval ve většině českých a moravských měst a pravidelně vystupoval na Pražském jaru.

V roce 1990 se smíšený sbor odtrhl od Závodního klubu ČKD a založil vlastní občanské sdružení Pěvecký sbor ČKD. Uskutečnil zájezdy do Španělska, Francie, Německa, Ruska, Lucemburska, Egypta, Japonska (1991, 1993, 2003), Spojených států amerických (1995) a Izraele (1997). Získal první a druhou cenu v Eisdenu (Belgie 1990), první cenu na Pražských sborových dnech (1993), Zlatý diplom v Netanyi (Izrael 1997) a zlaté pásmo na festivalu Praga Cantat (2009). Spolupracoval s pěveckými sbory z Německa, Belgie, Španělska, Holandska, Dánska, Nového Zélandu a Spojených států amerických. Na prvním zájezdu do Japonska účinkoval v Metropolitan Hall v Tokiu a v Parthenonu v Tamě, na druhém zájezdu provedl Symfonii č. 9 Ludwiga van Beethovena společně s několika japonskými sbory (1993, Tokio, Kjóto, Tama). Od roku 1993 spolupracoval s Hudbou Hradní stráže a Policie České republiky. V letech 1995–97 se zúčastnil tří Svatováclavských koncertů ve Vladislavském sále Pražského hradu za účasti prezidenta České republiky a dalších významných osobností. K padesátému výročí založení tělesa uskutečnil autorský koncert Zdeňka Lukáše v kostele Šimona a Judy. První kompaktní disk vydal v roce 1996. Dnešní název získalo těleso v roce 2000. V novém století spolupracovali s tělesem jako sbormistři Michal Hájek, Jan Steyer, Solon Kladas, Marko Ivanovič a Jiří Petrdlík. V sezóně 2008/09 uskutečnil sbor ve spolupráci s Českou filharmonií a dalšími tělesy čtyři slavnostní koncerty Pocta tvůrcům na počest Zdeňka Lukáše, Petra Ebena, Antonína Tučapského, Josefa Bohuslava Foerstra a Bohuslava Martinů. V roce 2010 byl Miroslav Košler jmenován čestným uměleckým ředitelem. Uměleckým vedoucím se stal Jiří Petrdlík a druhým sbormistrem Jan Steyer.

Sbor spolupracoval s mnoha významnými dirigenty (Jiří Bělohlávek, Václav Blahunek, Ján Mária Dobrodinský, Miroslav Hanzal, Mario Klemens, Jiří Kolář, Tomáš Koutník, Libor Krmášek, Jiří Kubík, Vít Micka, Shoji Moroi, Miriam Němcová, Charles Olivier-Munroe, Tadaaki Otaka, Libor Pešek, Vítězslav Podrazil, Jindřich Rohan, Winfried Siegler, Jiří Stárek, Leoš Svárovský, František Vajnar, Vladimír Válek, Zdeněk Vimr, Petr Vronský, Hirose Yoshichiko, Jan Zástěra), instrumentalisty (Aleš Bílek, Petr Eben, Foersterovo trio, Karel Hron, Václav Hudeček, Josef Kšica, Jan Kučera, Otmar Mácha, Břetislav Novotný, Jiří Stivín, Jiří Svejkovský, Jaroslav Svěcený, Pavel Šporcl, Ivan Štraus, Jaroslav Tůma, Zdeněk Uhlíř, Jiří Válek, Ivan Ženatý a další), pěvci a recitátory (Edita Adlerová, Lívia Ághová, Pavla Aunická, Otakar Brousek, Milan Bürger, Pavla Bušová-Kšicová, Eva Děpoltová, Vladimír Doležal, Magdalena Hajóssyová, Alfréd Hampel, Aleš Hendrych, Nao Higano, Pavel Horáček, Vlasta Chramostová, Roman Janál, Dalibor Jedlička, Jiřina Jirásková, Hana Jonášová, Jana Jonášová, Sergej Kopčák, Jana Koubková, Radovan Lukavský, Nikolaj Marčenko, Jiřina Marková, Miroslav Podskalský, Alice Randová, Marie Rottrová, Ondřej Socha, Věra Soukupová, Miroslav Švejda, Helena Tattermuschová, René Tuček, Jiří Vala, Jiří Vašíček, Luděk Vele, Ludmila Vernerová, Bohumír Vích, Leo Marian Vodička, Alena Vránová a další) a hlasovými pedagogy (Františka Krýsová, Vlasta Linhartová, Dagmar Součková, Karel Zavřel, Pavel Lowen Veselý).

Realizoval premiéry skladeb Zdeňka Lukáše (Aleluja, 2001; Modlitba, 2003), Antonína Dvořáka (Biblické písně v úpravě Jarmila Burghausera, 2003), Antonína Tučapského (Missa in sol, 2007) a Marka Ivanoviče (Tři věty do tmy, 1996; Prague Mixed Greetings, 2006). Účinkoval ve filmech Kam čert nemůže, Růže zvaná pelyněk a Hřbitov pro cizince. Několikrát se zúčastnil natáčení v televizi (koncert ze Žofína se sólistou Sergejem Kopčákem, 1996 a další) a v rozhlasu (přímý přenos ze Studia 1 pořadu Pocta české sakrální tvorbě, 2006 a další). Pražský smíšený sbor spolupracoval s významnými orchestry: Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hlavního města prahy FOK, Káhirský symfonický orchestr, Tokijský filharmonický orchestr, Kjótský symfonický orchestr, Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice a Severočeská filharmonie Teplice.