Český hudební slovník osob a institucí

Kantiléna

Kantiléna (Šlapanický dětský sbor, Brněnský dětský sbor Kantiléna), dětský pěvecký sbor, založen 1956, Šlapanice (Brno-venkov).

Pěvecký sbor založil Ivan Sedláček na Osmileté střední škole ve Šlapanicích u Brna v roce 1956 pod názvem Šlapanický dětský sbor (umělecký vedoucí do roku 2006). Již od počátku těleso pravidelně vystupovalo na veřejných akcích a účastnilo se Soutěží tvořivosti mládeže (STM), na kterých získalo řadu ocenění. V roce 1962 zvítězilo v ústředním kole v Bratislavě (kategorie pokročilých souborů). Sbor pravidelně účinkoval na výchovných koncertech pro brněnské školy. První večerní koncert v Brně uskutečnil 28. října 1959.

V roce 1960 poprvé natáčel pro Československý rozhlas, se kterým navázal dlouhodobou spolupráci. Koncertoval na Sborovém festivalu Brno (1961, 1963, 1964) a na VIII. Celostátním festivalu vokální tvorby v Jihlavě (1965). V Janáčkově opeře debutoval v Bohémě Giacoma Pucciniho (1964). Postupně spoluúčinkoval ve dvou desítkách operních, baletních a činoherních inscenací: Turandot, Příhody lišky Bystroušky, Jakobín, Jana z Arcu na hranici, Carmen, Lukullovo odsouzení, Boris Godunov, Vojcek, Ferda Mravenec (ocenění za výkon v Operní žatvě), Kouzelná flétna, Carmina burana, Růže pro Johanku, Kocour Mikeš, Faustovo prokletí, Hry o Marii, Brouk Pytlík a další. V roce 1965 se podílel na realizaci gramofonové desky České a slovenské dětské sbory výběrem z cyklu Petra Ebena Kolotoč a hvězdy. O tři roky později zahájil spolupráci s Československou televizí (pořady Mladí zpívají staré mistry, Vánoční koledy, později dva profilové pořady).

V roce 1967 získala Kantiléna bronzovou medaili na Soutěži tvořivosti mládeže v Havířově v kategorii výběrových sborů. Přeměnila se ve výběrové těleso a získala dnešní název. Funkci zřizovatele převzalo Okresní kulturní středisko Brno-venkov. Koncertní a přípravná oddělení byla doplňována pěveckými talenty z brněnských škol, nácviky se přesunuly do hlaholny Janáčkovy opery. Transformace sboru přinesla i dnešní název Kantiléna.

Zahraniční účinkování zahájil sbor opakovanými cestami do Jugoslávie (1966). Vystoupil na závěrečném koncertu festivalu Radost Evrope vysílaném Eurovizí (Bělehrad 1971). Získal řadu ocenění na mezinárodních soutěžích: Neerpelt 1974 (první cena cum laude), Celje 1975 (Zlatá plaketa), Svitavy 1971 (stříbrný vavřín a první cena za nácvik neznámé skladby bez použití nástroje), Svitavy 1975 (zlatý vavřín), Arezzo 1977 (první cena v kategorii dětských sborů), Varna 1979 (stříbrná medaile), Olomouc 1980 (vítězství a zvláštní cena za mimořádnou interpretaci), Arezzo 1981 (první cena v kategorii dětských sborů a absolutní vítězství ve finále vítězů jednotlivých kategorií – cena Bély Bartóka), Prato 1982 (první cena), Neerpelt 1984 (první cena summa cum laude – absolutní vítězství), Nantes 1985 (třetí cena, zvláštní ocenění za provedení povinné skladby), Helsinki 1987 (druhá cena v soutěži evropských rozhlasových dětských sborů Let Peoples Sing), Tolosa 1987 (druhá cena) a Arezzo 1989 (třetí cena v kategorii mladistvých). Díky výraznému uměleckému vzestupu v 70. letech a soutěžním úspěchům uskutečnil sbor 50 koncertních cest do 18 evropských zemí (do roku 1990).

V roce 1984 byl přidružen ke Státní filharmonii Brno a přijal část členů Lýskova Brněnského dětského sboru. Po dobu jejich přítomnosti nesl název Brněnský dětský sbor Kantiléna (do roku 1989). Pod záštitou filharmonie pravidelně účinkoval na jarních, podzimních a vánočních koncertech, dále v kantátové a oratorní tvorbě. Do roku 2005 spoluúčinkoval ve více než 25 projektech (Gustav Křivinka – Motýli tady nežijí, Gustav Mahler – Symfonie č. 3, Bohuslav Martinů – Špalíček, Arthur Honegger – Vánoční kantáta, Král David, Jan Křtitel Vaňhal – Stabat Mater, Leonard Bernstein – Kaddish, Benjamin Britten – Válečné requiem, František Emmert – Te Deum, Petr Eben – Apologia Socratus a další).

Během padesátiletého řízení vtiskl Ivan Sedláček Kantiléně osobitý charakter. Soustavně zařazoval do repertoáru vrcholná moteta 16. století a tvorbu soudobých autorů. Sbor se stal významným propagátorem české soudobé hudby doma i v zahraničí. V premiérách uvedl skladby Josefa Blatného, Pavla Blatného, Zdeňka Blažka, Pavla Čotka, Františka Emmerta, Osvalda Chlubny, Zdeňka Kaňáka, Ctirada Kohoutka, Lubomíra Koželuhy, Leoše Kuby, Jiřího Matyse, Jarmily Mazourové, Zbyňka Mrkose, Arnošta Parsche, Zdeňka Pololáníka, Rudolfa Růžičky, Petra Řezníčka, Miloše Štědroně, Vladimíra Wernera, Evžena Zámečníka, Ivana Hrušovského, Zdeňka Lukáše, Věroslava Neumanna a Miroslava Raichla. Dedikované novinky uváděl ve Studiu soudobé hudby JAMU v Brně, na Hudebních středách Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (SČSKU) v Brně, na Vokálních přehlídkách SČSKU v Praze (1982, 1983, 1986 a 1990), dále na festivalech Musica pax, progressusBrno (1975), Svátky písní Olomouc (1981, 1983, 1985, 1989), Festival sborového umění Jihlava (1982), Preludium Šumperk (1983), Mezinárodní festival dětských sborů Pardubice (1983), Mladá Smetanova Litomyšl (1984), Mezinárodní hudební festival Brno (1985), Janáček a dnešek Brno (1988), Talichův Beroun (1988) a Pražské jaro (1991).Významnou propagací českého sborového umění bylo vystoupení na 14. kongresu Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu ve Varšavě (ISME 1980) a na vánočním koncertu české hudby v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v Brně v živě přenášeném rozhlasovém pořadu na Speciálním dnu Eurorádia (EBU) Music for Christmas (1994). Sbor uskutečnil koncertní zájezdy do Japonska (1991) a do Spojených států amerických (1994, jeden koncert v kanadském Montrealu). Za dobu své existence realizoval přes 1200 koncertů. Nastudoval několik stylových pořadů duchovní hudby (včetně české soudobé hudby – Petr Eben, František Emmmert, Zdeněk Pololáník, Petr Řezníček) a provedl je přibližně v 250 chrámech (Vídeň, Řím, Drážďany, Kolín, Paříž, Barcelona, New York, Washington, Montreal a jinde). V Československém (Českém) rozhlasu vytvořil kolem 600 minut záznamů. Vystoupení Kantilény také natočila řada zahraničních rozhlasových stanic, mnoho koncertů bylo vysíláno živě.

Ivan Sedláček ukončil působení v Kantiléně vánočním koncertem 25. prosince 2005 v Brně a jeho nástupcem se stal Jakub Klecker (od roku 2000 korepetitor, druhý sbormistr). Pod jeho vedením získal sbor další ocenění: Neerpelt 2006 (první cena summa cum laude – absolutní vítězství), Graz 2008 (World Choir Games, dvě zlaté medaile), Montreux 2009 (cena publika, diplom Excellent), Llangollen 2013 (první cena v kategorii ženských sborů, druhá cena v kategorii mladistvých) a Olomouc 2010 (přípravné oddělení – zlatá a stříbrná medaile). S úspěchem koncertovala Kantiléna na turné v Rusku, zejména v Petrohradu. V roce 2015 získala dvě zlaté medaile a absolutní vítězství na 2nd European Choir Games & Grand Prix of Nations v německém Magdeburku.Unie českých pěveckých sborů udělila Kantiléně ocenění Sbor roku 2015.

Na uměleckém vývoji sboru se významně podíleli hlasoví pedagogové Jiří Bar (1979–89) a Anna Baarová (1999–2005). Se sborem spolupracovali klavíristé Vratislav Bělský a Jaroslav Smýkal (v době Šlapanického dětského sboru), Dagmar Klementová-Opluštilová (od vzniku názvu Kantiléna do roku 1984) a Eva Podařilová (od doby působení sboru ve filharmonii). Krátkodobě se ve sboru uplatňovali posluchači JAMU oboru dirigování Zdeněk Grunt, Boris Kobrle, František Lavička, Valerie Matašová, Zuzana Pirnerová a Michal Vajda. Po roce 2006 se podíleli na nácvicích a dirigování Beata Toczynská a Tereza Toufarová. V roce 2011 převzala vedení mladšího přípravného oddělení Veronika Hrůzová a staršího oddělení Michal Jančík (druhý sbormistr).