Filharmonie Brno
(Státní filharmonie Brno; Brünner Philharmoniker; Brno Philharmonic Orchestra)
Charakteristika: Symfonický orchestr
Text
Filharmonie Brno (Státní filharmonie Brno; Brünner Philharmoniker; Brno Philharmonic Orchestra), symfonický orchestr, založen 1959.
A. Vznik a začátky brněnské filharmonie
B. Působení Břetislava Bakaly
C. Tři roky s Jaroslavem Voglem
D. Šestnáctiletá éra Jiřího Waldhanse
E. František Jílek a jeho dědictví
F. Devadesátá léta
G. Filharmonie v novém století
A. Vznik a začátky brněnské filharmonie
Filharmonie Brno navazuje na tradici symfonických koncertů z druhé půle devatenáctého století, konaných zprvu profesionálním operním orchestrem německého divadla; český živel pronikající do městského centra začal o vlastní orchestr usilovat krátce po otevření Besedního domu (1873), svého hlavního společenského a kulturního střediska. Projekty mladého sbormistra Besedy brněnské Leoše Janáčka vyústily v občasnou činnost amatérského symfonického orchestru, která se neobešla bez pomoci profesionálů z německého divadla. Po převratu v roce 1918 se stal – zásluhou svého šéfa Františka Neumanna – protagonistou nepravidelných symfonických koncertů český divadelní orchestr. Ve třicátých letech mu v tomto ohledu začal konkurovat rozhlasový orchestr vedený Břetislavem Bakalou, dlouho ovšem příliš malý, než aby na to stačil vlastními silami; teprve přílivem rozhlasových profesionálů v roce 1938 z okupovaného pohraničí a ze Slovenska se rozrostl natolik, že z něho Bakala mohl během válečných let vytvořit v brněnském rozhlase skvělé symfonické těleso a založit pravidelné předplatitelské koncertní řady jako součást velkoměstského hudebního života. Historicky prvním brněnským samostatným profesionálním symfonickým tělesem určeným jen koncertní činnosti se stal Symfonický orchestr kraje Brněnského, založený k 1. lednu 1951. V prvé půli padesátých let minulého století působily tedy v Brně vedle sebe dva symfonické orchestry. Těžiště práce rozhlasového spočívalo ve studiovém natáčení, krajského pak v zájezdech po kraji.
Myšlenka spojit oba orchestry v reprezentativní filharmonické těleso se zrodila na Ministerstvu kultury, inspirovaném příkladem sovětských oblastních měst, která zřizovala „státní filharmonie“ jako jednotná pořadatelská střediska zaměstnávající všechny místní profesionální hudebníky. Rozhlasový orchestr s 64 hráči měl do nové filharmonie přejít jako celek doplněný vybranými 42 hráči z krajského. Její umělecké vedení bylo svěřeno Břetislavu Bakalovi, dosavadnímu šéfdirigentu rozhlasového orchestru; z téhož tělesa přešel do filharmonie dirigent Otakar Trhlík, z krajského Zbyněk Mrkos– jeho funkce se uváděla jako „dirigent a sbormistr“, protože nová filharmonie převzala záštitu nad amatérským Filharmonickým sborem Besedy brněnské.
Filharmonie zřízená k 1. lednu 1956 vystoupila veřejně poprvé 18. ledna 1956 na koncertě s monumentálním pořadem z předehry ke Smetanově Libuši, Janáčkova Tarase Bulby a Dvořákovy Novosvětské – a den nato, zase pod Bakalovým řízením, s Beethovenovou Devátou symfonií. V první půli roku (tedy ve zbytku sezony 1955/56 považované za nultou) pak orchestr nastudoval 22 vesměs velmi náročných programů a provedl je na 39 koncertech (z toho 22 v Brně); kromě toho natočil v rozhlase dalších šestatřicet titulů, z toho většinu cyklických – mimo jiné šest symfonií, pět nástrojových koncertů a čtyři suity. Na fórum takříkajíc mezinárodní se filharmonie dostala už v květnu, dvěma koncerty Pražského jara; na zájezdy po Brněnském kraji vyjela šestnáctkrát.
B. Působení Břetislava Bakaly
Charakter prvních sezon jednoznačně ovlivnila osobnost Břetislava Bakaly, jenž dosáhl své umělecké zralosti dlouholetou prací v rozhlasovém studiu. Nově založená filharmonie tedy ve svých prvních letech pracovala jako rozhlasový orchestr s rozšířenou činností koncertní: její dramaturgii vytvářel Bakala ve spolupráci s rozhlasovou redakcí a k rozhlasovému charakteru její práce přispívala skutečnost, že většinou (včetně zkoušek na koncerty) probíhala v rozhlasovém studiu.
Na počátku své první úplné sezony (1956/57) byla filharmonie vyslána na druhý ročník Varšavské jeseně pořádaný s účastí špičkových orchestrů z pěti evropských zemí jako velkorysá přehlídka orchestrálního umění. Festivalové dění bylo navíc akcentováno politickými událostmi, jež v Polsku vyvolaly vlnu protisovětských projevů; zatímco Moskevská filharmonie musela své pofestivalové turné po polských městech přerušit a vrátit se domů, byli brněnští filharmonikové všude (po dvou koncertech ve Varšavě hráli ještě ve Vratislavi, v Lodži a v Gdaňsku) přijímáni přátelsky a vřele.Doma se respekt k orchestru a jeho šéfovi projevil několika způsoby – byl jim svěřen prestižní zahajovací koncert Pražského jara 1957 s Mou vlastí, který byl až do té doby výsadou pražských orchestrů, a navazující Brněnský hudební máj byl obsazen vynikajícími dirigenty – legendární Charles Munch zhodnotil úroveň nové filharmonie předsevzetím pravidelné spolupráce. Navrhl dokonce pořad pro své nejbližší hostování (Berlioz – Martinů), ale už se ho nedožil.
Sezona 1956/57 se stala jedinou úplnou sezonou, kterou naplánoval a uskutečnil Břetislav Bakala. Filharmonie v ní získala stálé sídlo, Besední dům; orchestr měl konečně možnost soustředit vlastní zkušebnu, šatny, ladírny, archiv a administrativní místnosti do jednoho místa. Sál se navíc ukázal vhodný pro gramofonové natáčení a Bakala mohl začít kompletovat svéhoJanáčka. Natáčení (po návratu z březnového zájezdu do Lipska, Gery a Drážďan) nedokončil: prvního dubna zemřel.
Zanechal po sobě orchestr konsolidovaný v každém ohledu: dík jeho způsobu práce disponovala mladá filharmonie mimořádnou intonační kázní, zvukovou kulturou a studijní výkonností zejména v novodobém repertoáru; její vlastní repertoár sice nebyl klasicky zakotven v symfonickém odkazu minulých století, ale v interpretaci Janáčka, Vítězslava Nováka a Bohuslava Martinů patrně neměla soupeře; doma měla za sebou početné a přející publikum a svými festivalovými vystoupeními ve Varšavě, Berlíně a Praze začala pronikat do povědomí mezinárodní hudební veřejnosti.
C. Tři roky s Jaroslavem Voglem
V roce 1959 se stal se šéfdirigentem filharmonie pětašedesátiletý Jaroslav Vogel. Čekaly ho – bezprostředně po nástupu – hned dva zahraniční zájezdy, do Německé demokratické republiky a do Rumunska. V předvečer odjezdu do Německa mu však výjezd nebyl povolen, takže následující rumunský zájezd byl jedinou příležitostí, kdy směl řídit svůj orchestr v zahraničí. Následující třínedělní zájezd filharmonie do Německé spolkové republiky a do Švýcarska na podzim 1961, první do západního světa, řídil Václav Smetáček, šéfdirigent FOKu. Jeho zásluhou zahájila filharmonie pravidelnou zájezdovou činnost na komerčním základě.
Vědomí, že pod Voglovým vedením se orchestr na zahraniční zájezd už nedostane, vedlo spolu s nespokojeností s jeho pracovním stylem k rostoucímu neporozumění, jež našlo výraz také v neshodách s uměleckou radou nad dramaturgickým plánem a mělo v důsledku šéfdirigentovu rezignaci.
D. Šestnáctiletá éra Jiřího Waldhanse
Do sezony 1962/63 tedy vstoupila filharmonie pod novým uměleckým vedením, s dirigenty Jiřím Waldhansema Jiřím Pinkasem. Spolu s Jaroslavem Voglem odešli také oba další dirigenti – Otakar Trhlík jako šéfdirigent do Ostravy, Martin Turnovský do Plzně. Těmto změnám velmi příznivě nahrávala atmosféra ideologického tání charakteristická pro šedesátá léta; zapojení orchestru do mezinárodního koncertního dění – ať už výměnou sólistů a dirigentů nebo pravidelnými zahraničními zájezdy – se jevilo velmi reálné. Waldhans ovšem začal především doma: zavedl tematické abonentní cykly, jejichž dramaturgie postupně vyplňovala prázdná místa ve filharmonickém repertoáru. V roce 1966 dosáhl se svými spolupracovníky částečné profesionalizace Filharmonického sboru Besedy Brněnské. Začlenění do svazku filharmonie, trvalé angažování sbormistra Jana Řezníčka, a zřetelná perspektiva nových uměleckých úkolů přivedly do sboru nové hodnotné pěvecké síly a otevřely mu cestu k dalšímu rozkvětu.
Jedním z nejcharakterističtějších rysů Waldhansova údobí ve filharmonii se stala její zahraniční expanze. Po historickém prvním zájezdu na Západ v roce 1961 se orchestru otvírala jedna evropská země za druhou; všude teď jezdila se svým novým šéfem a střídajícím dirigentem Pinkasem. Waldhans tak vedl první zájezdy do Itálie (1963), Rakouska (1964), Velké Británie (1966), Sovětského svazu (1969), Bulharska (1972), Spojených států (1973) a Francie (1974); rozumí se, že se filharmonie skoro ve všech těchto zemích zachytila trvale a zájezdy do nich opakovala ve dvouletých nebo tříletých intervalech.
Relativní pohodu tohoto vývoje však narušily dvě události: sovětská okupace a první havárie Besedního domu. Po invazi pěti armád filharmonie pracovala bez členů, jimž se jejich krátkodobé zahraniční angažmá změnilo v doživotní emigraci; na zahraničních zájezdech (na podzim 1968 byla v Anglii a v Itálii) pak zažila mocnou vlnu sympatií. Doma ji čekal zchátralý Besední dům, v němž už se prakticky nedalo pracovat; léta trvající nutná rekonstrukce přispěla k neurotizaci celkové atmosféry.
Politické události roku 1969 vyznačující postupné podléhání sovětskému diktátu prohloubily roztržku orchestru s jeho ředitelem Emanuelem Baršou; ten nesl těžce naprostý rozklad stranické organizace ve filharmonii, a když se orchestr od jeho názorů jako celek veřejně distancoval, přestal si s filharmoniky rozumět docela. Povolán do čela Městského výboru Komunistické strany Československa opustil filharmonii a vrátil se ke své milované politické práci. Už nemocen a tudíž ne nadlouho – ještě téhož roku zemřel.
Nový ředitel František Ostrý se ujal vedení instituce v situaci, která nebyla příznivá ani navenek (pravidelnou práci orchestru narušovala rekonstrukce Besedního domu), ani vnitřně: „normalizace po krizovém vývoji“ se už rozběhla naplno. Požadované propuštění pěti filharmoniků, kteří si v protestních akcích vedli nejdůrazněji, se však novému řediteli podařilo vyřešit ryze formálním zavedením podmínečného propuštění na rok a mezery po emigrantech zacelit novými hráči. Po odchodu Jiřího Pinkase se stal Waldhansovým novým dirigentským spolupracovníkem mladý Jiří Bělohlávek a budiž řečeno, že našel hned ve své nástupní sezoně 1972/73 pozoruhodné uplatnění: vedle tří brněnských abonentních programů dirigoval také koncert na Pražském jaru 1973 a ještě předtím se významně účastnil prvního zájezdu filharmonie do Spojených států. Jeho šestileté působení ve filharmonii pak bylo přínosem pro obě strany: mladý dirigent si rozšiřoval svůj vlastní repertoár i pověst a filharmonie v něm našla svěží a energický protějšek ke svému šéfovi. Tomu začala některé úkoly znesnadňovat postupující choroba, která nakonec vedla (v roce 1978) k jeho rezignaci.
Během šestnácti let svého šéfovského působení vybudoval Waldhans orchestru obsáhlý a pevný repertoár, který mu až do té doby chyběl;uspořádal soustavu abonentních cyklů a zapojil do ní činnost filharmonických komorních souborů i Filharmonického sboru Besedy brněnské, jež se jeho zásluhou stal poloprofesionální součástí filharmonie; provedl orchestr první velkou zahraniční expanzí do řady evropských států i do zámoří a doma pak kritickým údobím sovětské okupace a následných čistek; zasloužil se o propagaci nové české tvorby, jež nabrala v šedesátých letech mohutný dech; trvale po sobě zanechal hodiny hudby na gramofonových deskách a v rozhlasové fonotéce.
E. František Jílek a jeho dědictví
Třiapadesátiletého Waldhanse vystřídal mnohem starší František Jílek. Ten s filharmonií občas spolupracoval od jejího založení a filharmonikové oceňovali zejména jeho výkony v rozhlasovém studiu, velmi připomínající ekonomickou a zvukově brilantní práci Bakalovu. Orchestr velmi rychle pochopil, že má před sebou dirigenta, jenž přichází k pultu s ucelenou představou o výsledném tvaru skladby a který se k tomuto tvaru dokáže rychle a úsporně propracovat s partnerským využitím tvůrčích popudů ze strany jednotlivých hráčů – tento takříkajíc moderní dirigentský typ byl v Jílkově generaci výjimkou. Zahraniční činnost filharmonie se za Jílkova vedení rozšířila na několik dalších území (v roce 1980 o Západní Berlín a Jugoslávii), nejvýznamněji však, v roce 1982, o Japonsko. Úspěch zájezdu měl v zápětí další pozvání: v roce 1984 jela filharmonie do Japonska podruhé (a v roce 1990 znovu).
Po pěti letech svého šéfování předal sedmdesátiletý umělec šéfdirigentské povinnosti svému mladému spolupracovníku Petru Vronskémua ponechal si možnost účasti v akcích zvláštního významu. Jeho posledním výkonem ve filharmonii bylo zkompletování snímků Janáčkovy symfonické tvorby pro Supraphon (soubor tří kompaktů vyšel v roce 1994).
Jílkovo soustavné působení ve filharmonii se tedy neomezilo na pět let jeho šéfování, nýbrž zasáhlo až do roku 1992 a znamenalo svým způsobem vrcholné údobí v padesátileté historii orchestru. Odedávna v Brně usedlý a nerozptylován mimobrněnskými úkoly soustředil Jílek své životní zkušenosti a zejména pak komplexní znalost Janáčkova díla na práci s orchestrem: odhadl velmi dobře jeho umělecké rezervy a dík své mimořádné a trvalé autoritě jich dokázal využít. Lidským kontaktem zapojoval do tohoto náročného způsobu práce množící se nové členy o několik generací mladší a zbavil tak filharmonii nebezpečí generační střídy. Podobně si připravil také svého nástupce, takže jeho vlastní pozvolný odchod proběhl takřka nepozorovaně.
S šéfovskými povinnostmi přijal hlavní dirigentPetr Vronskýv roce 1983 také nového dirigenta: Jílkův odchovanec Petr Altrichterpůsobil krátce ve Státní filharmonii hned po svém absolutoriu JAMU (1977) jako asistent, takže se do ní teď vlastně vrátil – se zkušenostmi z České filharmonie a z orchestrů v Gottwaldově a v Pardubicích.
Pověst, jíž se těšila třicetiletá filharmonie, se zračí také v titulech, jež natáčela (na LP) pro Supraphon a Panton: ještě s Bělohlávkem natočila Janáčkovu Sinfoniettu, Tarase Bulbu a Glagolskou mši, s Jílkem pak Suitu z Lišky Bystroušky, Baladu blanickou a Capriccio, množily se snímky skladeb Bohuslava Martinů, završené nahrávkou anglické verze Řeckých pašijí s Charlesem Mackerrasem a sólisty cardiffské opery. Odchod Petra Altrichtera v roce 1987 (na místo šéfdirigenta Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK) neznamenal změnu zvlášť citelnou: čestný dirigentJílek prostě převzal zase více koncertů. Mezi dirigentskými hosty se však objevil mladý Leoš Svárovskýa dvě léta poté (1991) zaplnil prázdné místo stálého dirigenta.
Hlavním a trvalým problémem filharmonie zůstalo umístění vlastních symfonických koncertů. Pro stupňovaný hospodský hluk doléhající do sálu Stadia byly oba symfonické cykly v sezoně 1980/81 přeneseny na scény Národního divadla. V přesvědčení, že toto řešení je naprosto nedostatečné, nepřestal ředitel Ostrý usilovat o výstavbu nové koncertní síně. Na samý práh realizace byl v roce 1989 doveden jeho návrh dostavby Besedního domukoncertní síní na místě parkoviště mezi Veselou a Besední ulicí, živý podnes v projektu Janáčkova kulturního centra. Mezitím však došlo ke druhé havárii Besedního domu: budova, která nedlouho předtím prošla generální opravou, se začala rozpadat dík nepevnosti svého podloží a filharmonie se musela narychlo vystěhovat.
V časové souvislosti s tím se udál pohyb jiného druhu, totiž sametová revoluce.Protestní shromáždění, na němž se orchestr rozhodl podpořit studentskou stávku koncertem, proběhlo v orchestrální zkušebně Janáčkova divadla – havarovaný Besední dům byl uzavřen. A když revoluce dozněla, nebyly prostředky na jeho opravu, natož pak na stavbu nové koncertní síně. Nový ředitel filharmonie Julius Kessnerzdědil tedy orchestr bez střechy nad hlavou. Po řadě pokusů, provizorií a demonstračních akcí pak našel dočasné řešení v někdejším Místodržitelském paláci na místě likvidovaného Muzea dělnického hnutí.
F. Devadesátá léta
Do převratných událostí sezony 1989/90 vstoupil orchestr s mnoha novými hráči a krátce po nich došlo ke změnám i v jeho uměleckém vedení. Nový ředitel svěřil domácí i zahraniční koncertní provoz filharmonie nově vzniklé koncertní agentuře Ars/Koncert a po odchodu hlavního dirigenta Vronského se jeho role ujal (v dubnu 1991) Leoš Svárovský jako zatím nejmladší filharmonický šéf.
V nových podmínkách, to jest bez závislosti na Pragokoncertu a vůli politických autorit, začala filharmonie rozvíjet zahraniční zájezdovou činnost. Caspar Richter uplatnil filharmonii v několika ročnících (1991–94) letního festivalu v Innsbrucku, jehož se stal uměleckým ředitelem. Enoch zu Guttenberg vyvážel orchestr od roku 1992 každoročně (někdy i několikrát) do zahraničí, často na prestižní místa (do sálu Mnichovské filharmonie na Gasteigu, do Salcburku) a získal za to v sezoně 1996/97 titul prvního hostujícího dirigenta. V létě 1996 absolvovala filharmonie za jeho řízení jeden koncert v uruguayském Montevideu a poté dva v proslulém Kolumbově divadle (Teatro Colón) v Buenos Aires.
V Brně se v té době podařilo řediteli Kessnerovi a zejména Aleně Veselé, v té době rektorce Janáčkovy akademie múzických umění, odvrátit hrozící zakonzervováníhavarovaného Besedního domu a dovést do konce jeho rekonstrukci. Tou získala filharmonie v roce 1995 reprezentativní a komfortní sídlo, vyhovující jejímu provozu, a možnost umístit do skvěle renovovaného sálu hned šest (!) koncertních řad: vrátit mu (šestidílný) Komorní cyklus, obnovit tradici nedělních varhanních matiné pěti pondělními Večery varhanní hudby, začít znovu s týdenními cykly výchovných koncertůpro školy a vypsat dva nové cykly abonentní, totiž Koncertů pro rodiče s dětmia dvojitý Komorně orchestrální cyklus.
Po rezignaci šéfdirigenta Svárovského roku 1995 převzal (dočasně, do roku 1997) odpovědnost za stav a vývoj orchestru třiasedmdesátiletýOtakar Trhlík, zakladatel a jeden z prvních dirigentů filharmonie. Po jeho odchodu byl šéfdirigentem jmenován třiašedesátiletý Aldo Ceccato s celoživotními šéfovskými zkušenostmi u velkých orchestrů v Evropě a Americe a také ovšem dík sympatiím, které vzbudil provedením Beethovenovy Sedmé symfonie s filharmonií na Pražském podzimu 1996. S ředitelem Kessnerem, který se o jeho nástup zasloužil, se Ceccato ve filharmonii nesetkal: ve stejné sezoně se řízení instituce ujal Bohuš Zoubek, někdejší první hornista orchestru.
Hned při svém nástupu začal Ceccato spolu s novým ředitelem rozvíjet myšlenku na letní festival pod širým nebem na Špilberku. Umělecké řízení prvního ročníku zrealizovaného v roce 2000 si pak ponechal jako gesto na rozloučenou: v souladu se svou smlouvou vzdal se na konci sezony 2000/01 své šéfdirigentské činnosti ponechávaje si ovšem titul čestného dirigenta, jejž za ni získal. Jeho tříleté působení ve filharmonii poskytlo orchestru, poněkud rozkolísanému střídáním na místě uměleckého šéfa a obdobími bez něho, novou stabilitu a sebevědomí. Nastudování úplného komplexu Beethovenových symfonií v časovém úseku dvou sezon dalo filharmonickému repertoáru obnovený základ a početným novým hráčům potřebnou orientaci; novou zkušeností bylo Ceccatovo úsilí o zvládnutí skladeb Janáčkových a Bohuslava Martinů. Ceccato se také zasloužil o historickou událost koncertu pro papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu (2000); v Brně po sobě zanechal trvalou památku jako jeden z iniciátorů filharmonického festivalu na Špilberku.
G. Filharmonie v novém století
Do nového století, vlastně tisíciletí, vstoupila tedy filharmonie bez uměleckého šéfa, zato se čtyřmi stálými hosty – Casparem Richtrem, Vladimírem Válkem, Leošem Svárovským a Christophem Campestrinim, kteří se střídali hlavně v pořadech velkoryse koncipovaného Velkého symfonického cyklu Symfonie odcházejícího věku; v Malém se po čase (v lednu 2001) objevil jako host Petr Altrichter a právě toto jeho vystoupení zavdalo podnět k jeho angažmá na uprázdněné šéfdirigentské místo od začátku roku 2002.
V sezoně 2003/04 se filharmonického provozu začaly dotýkat opravy Janáčkova divadla: oba hlavní symfonické cykly musely proběhnout mezi listopadem a dubnem, z třídílného Svátečního cyklu, věnovaného Dvořákovu výročí, se hrál v Janáčkově divadle jenom jediný koncert. Ještě větší nesnáz způsobila už předtím redukce sedadel v přestavěném interiéru divadelního sálu, která postihla několik set předplatitelů, většinou dávných příznivců orchestru. Událostí se však stalo vystoupení filharmonie na únorovém festivalu Janáčkovo Brno: večer se symfonií Dunaj, Putováním dušičky a Glagolskou mší řídil Charles Mackerras. Koncem října 2004 odletěla filharmonie s dirigentem Svárovským do jihovýchodní Asie. Každý ze šesti koncertů zájezdu Toyota Classic 2004 pak proběhl v hlavním městě jiného státu; v pěti z nich hrála filharmonie poprvé.
Koncem roku 2006 odešel ze své funkce ředitel Bohuš Zoubek, když byl podpořil kandidaturu svého nástupce Davida Marečka, pracujícího ve filharmonii druhým rokem ve funkci dramaturga. Nový ředitel začal neprodleně usilovat o nalezení dalšího koncertního místa v Brně (potíže s obsazováním Janáčkova divadla se ukázaly trvalé) a o oživení zahraniční činnosti filharmonie. Výsledkem tohoto úsilí se stala – vedle pětinedělního zájezdu do Japonska na podzim 2007 – spolupráce s britskými umělci (skladatel a dirigent Richard Blackford se stal rezidentním skladatelem filharmonie pro sezonu 2008/09), s natáčecími společnostmi (filharmonie vystupuje nejen v soundtracku, nýbrž i v obraze televizních filmů) a účast na festivalu v Cheltenhamu 2007. V Brně byl nalezen a akusticky vyzkoušen objekt obrazové Wannieck Gallery v rozlehlé hale někdejší strojírny na okraji městského centra; experimentální cyklus čtyř koncertů v sezoně 2008/09 ukázal možnosti exkluzivních koncertních akcí režijně uspořádaných a vybavených mimořádným posluchačským komfortem.
Jedním z těchto koncertů se se svou funkcí šéfdirigenta rozloučil Petr Altrichter; uvolnil tak místo novému šéfovi Aleksandru Markovićovi, jenž svůj inaugurační koncert umístil (po dvojím hostování v předchozí sezoně) do jubilejního desátého ročníku festivalu Špilberk 2009. Navazující sezona (2009/10) na sebe upozornila nevšedně koncipovaným mahlerovským cyklem s přednesem vybraných textů (Soňou Červenou, někdejší legendou brněnské operní scény) uvádějícím každou ze čtyř prováděných symfonií (č. 2. 5, 6 a 3).
Ve druhém půlstoletí své činnosti je Filharmonie Brno se svými patnácti koncertními řadami hlavním ohniskem koncertního života ve svém sídelním městě; svou zahraniční činností, jíž podstatně přispěla ke světové expanzi Janáčkovy hudby ve druhé půli dvacátého století, zůstává věrna janáčkovské interpretační tradici, na kterou navázala ve svých počátcích a která jí vtiskuje po celou dobu nezaměnitelný charakter.
Jiří Beneš
Diskografie
Leoš Janáček: Sinfonietta / Břetislav Bakala (LP, Supraphon, natočeno roku 1979);
Bedřich Smetana: Polky, České tance / František Jílek (LP, Supraphon, natočeno v letech 1971–72);
Leoš Janáček: Mša glagolskaja / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Otakar Ostrčil: Summer, Symphonic Poem, Op. 23 / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Albert Roussel: Bakchus a Ariadna / Václav Neumann (LP, Supraphon, b. r.);
Leoš Janáček: Šumařovo dítě, Balada Blanická / Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Leoš Janáček: Sinfonietta; Igor Strawinski: Szuczne ognie / Břetislav Bakala (LP, Polskie Nagranie Warszawa, b. r.);
Arthur Honegger: Symfonie nr. 2 / Břetislav Bakala (LP, Polskie Nagranie Warszawa, b. r.);
Ladislav Vycpálek: Vzhůru srdce; Otakar Jeremiáš: Český chorál / Jaroslav Vogel (LP, Supraphon, b. r.);
Leoš Janáček: Lach Dances / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Leoš Janáček: Slavonic Mass / Libuše Domanínská, Marie Juřenová, Josef Válka, Jaroslav Hromádka, František Michálek, Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Vítězslav Novák: Serenáda D dur / Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Vítězslava Kaprálová: Partita / Otakar Trhlík (LP, Supraphon, b. r.);
Richard Strauss, Bohuslav Martinů. Koncerty pro hoboj a orchestr/ Farntišek Hanták, Jaroslav Vogel, Martin Turnovský (LP, Supraphon, b. r.);
Ladislav Vycpálek: Vzhůru srdce, meditace na staročeský chorál / Jaroslav Vogel (LP, Supraphon, b. r.);
Albert Roussel: Symfonie č. 3 g moll / Václav Neumann (LP, Supraphon, b. r.);
Zoltán Kodály: Variace na maďarskou lidovou píseň „Letěl páv“, Paul Hindemith: Symfonické metamorfózy / János Ferencsik, Jaroslav Vogel (LP, Supraphon, b. r.);
Jan Novák: Capricio pro violoncello a orchestr / František Konečný, Otakar Trhlík (LP, Supraphon, b. r.);
Jan Novák: Svatební košile / Břetislav Bakala (LP, Supraphon, b. r.);
Josef Bohuslav Foerster: Cyrano de Bergerac / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (LP, Supraphon 1954);
Vilém Petrželka: Pastorální symfonietta / Břetislav Bakala (LP, Supraphon 1956);
Leoš Janáček: Šumařovo dítě, Balada blanická / Břetislav Bakala (LP, Supraphon 1958);
Georg Friedrich Händel: Vodní hudba / János Ferencsik (LP, Supraphon 1960);
Vítězslav Novák: Jihočeská suta, Lady Godiva / Jaroslav Vogel (LP, Supraphon 1960);
Vítězslav Novák: Jihočeská suita, Lady Godiva / Jaroslav Vogel (LP, Supraphon 1962);
Musica Nova Bohemica et Slovenica / Josef Páleníček, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1964);
Musica Nova Bohemica et Slovenica / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1964);
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 40 g moll / Martin Turnovský (LP, Supraphon 1964);
Musica nova bohemica / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1964);
Musica Nova Bohemica et Slovenica / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1968);
Pancho Vladigerov: Improvisation and toccata op. 36 / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Konstantin Iljev (LP, Supraphon, b. r.);
Vítězslav Novák: Slovácká suita / Karel Šejna (LP, Supraphon 1969);
Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 2; Tanec. č. 1 / Mirka Pokorná, Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1969);
Portrét Ladislava Vycpálka / Jaroslav Vogel (LP, Supraphon 1970);
Vladimír Štědroň. Profil skladatele / Otakar Trhlík (LP, Supraphon 1971);
Václav Felix: Radostná předehra / Jiří Waldhans (LP, Panton 1971);
Petr Iljič Čajkovskij: Koncert č. 1 b moll pro klavír a orchestr / Valentina Kameníková, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1971);
Bohuslav Martinů: Špalíček / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1972);
Týden nové tvorby skladatelů českých zemí 1972 / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1972);
Aram Chačaturjan: Gajane, Maškaráda / Jiří Trávníček, Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1972);
Ctirad Kohoutek: Teatro del mondo / František Jílek (LP, Supraphon 1974);
Bohuslav Martinů: Istar / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1974);
Rok české hudby 1974 / Josef Páleníček, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1974);
Bohuslav Martinů: Orchestrální hudba z oper / František Jílek / (LP, Supraphon 1974);
Dvořák, Janáček – Suity, Sluka – Ve jménu života / Otakar Brousek, Pražský mužský sbor, Jindřich Pěnčík, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1975);
Vítězslava Kaprálová. Potrét skladatelky / Zdeňka Kareninová, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1975);
Léo Delibes: Coppélia / Ivo Savini (LP, Supraphon 1975);
Theodor Schaefer: Symfonie pro velký orchestr / Jiří Waldhans (LP, Panton 1975);
Antonín Dvořák: Legendy / Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1975);
Romantické operní předehry / Želko Straka (LP, Supraphon 1975);
Týden nové tvorby 1975 / Jiří Waldhans (LP, Panton 1975);
Týden soudobé tvorby / Jan Hališka, Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1975);
Sergej Rachmaninov: Koncert č. 3 d moll pro klavír a orchestr / Mirak Pokorná, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1976);
Jan Kunc: Stála kačenka u Dunaja / Vlasta Linhartová, Jiří Waldhans (LP, Panton 1976);
Ctirad Kohoutek: Panteon; Čestmír Gregor: Symfonie mého města / Otakar Trhlík (LP, Panton 1976);
Česká soudobá hudba / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1976);
Jiří Matys: Jitřní hudba / Jiří Waldhans (LP, Panton 1976);
Eva Děpoldová, Jiří Zahradníček – Operní dueta / Jan Štych (LP, Supraphon 1976);
Ferenc Liszt: Klavírní koncerty č. 1 Es dur a č. 2 A dur / Valentina Kameníková, Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1977);
Evžen Zámečník: Musica concertante per orchestra s’archi / Jiří Bělohlávek (LP, Panton 1977);
Rejcha / Jiří Bělohlávek (LP, Panton 1977);
Béla Bartók: Koncert pro dva klavíry, bicí nástroje a orchestr; Francis Poulenc: Koncert pro dva klavíry a orchestr / Věra a Vlastimil Lejskovi, Miloš Konvalinka (LP, Supraphon 1977);
Zdeněk Fibich: Symfonie č. 2 / Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1977);
Antonín Dvořák: Jakobín / Karel Průša, Václav Zítek, René Tuček, Marcela Machotková, Karel Berman, Vilém Přibyl, Beno Blachut, Daniela Šounová-Brouková, Ivana Mixová Ivana, Kantiléna / Ivan Sedláček, Kuhnův smíšený sbor, Pavel Kuhn, Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1978);
Pjotr Iljič Čajkovskij: Romeo a Julie, Francesca da Rimini / Oskar Danon (LP, Supraphon 1978);
Šťastný nový rok 1979 / Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1978);
Bohuslav Martinů: Fantasia Concertante pro klavír a orchestr, Koncert pro dva klavíry a orchestr / Aleš Bílek, Věra a Vlastimil Lejskovi, Jiří Waldhans (LP, Supraphon 1978);
Ladislav Kubík: Pocta Majakovskému; Ctirad Kohoutek: Slavnosti světla / Václav Halíř, Alena Veselá, Otakar Trhlík (LP, Supraphon 1978);
Leoš Janáček: Sinfonietta, Taras Bulba / Jiří Bělohlávek (LP, Panton 1978);
Karel Berman – Operní recitál / Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1978);
Arnošt Parsch: Vyletěl fták nad oblaky / Jiří Kaniak, Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1978);
Čajkovskij: Slovanský pochod; Balakirev: V Čechách, Glinka: Kamarinská; Rimskij-Korsakov: Ruské velikonoce / Oskar Danon (LP, Supraphon 1978);
Musorgskij: Noc na lysé hoře; Rimskij-Korsakov: Antar; Borodin – Ve stepích střední Asie / Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1978);
Fibich: Šárka / Václav Zítek, Vilém Přibyl, Josef Klán, Eva Děpoltová, Eva Randová, Jaroslava Janská, Božena Effenberková, Jitka Pavlová, Ana Barová, Věra Bakalová, Daniela Suryová, Sbor Janáčkovy opery, Josef Pančík, Jan Štych (LP, Supraphon 1979);
Fibich: Šárka / Eva Děpoltová, Eva Randová, Vilém Přibyl, Václav Zítek, Jan Štych (LP, Supraphon 1979);
Vítězslav Novák: Jihočeská suita, Maryša / Jiří Pinkas (LP, Supraphon 1979);
Janáček: Mša glagolskaja / Gabriela Beňačková, Eva Randová, Vilém Přibyl, Sergej Kopčák, Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka, Jan Hora, František Jílek (LP, Supraphon 1980);
Petrželka, Chlubna, Kvapil, Kaprál / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1980);
Václav Kašlík: Hudba z baletů / Václav Kašlík (LP, Supraphon 1980);
Smetana: Dalibor / Vilém Přibyl, Eva Děpoltová, Václav Zítek, Naďa Šormová, Václav Smetáček (LP, Supraphon 1980);
Martinů: The Greek Passion / John Mitchinson, sólisté Velšské národní opery v Cardiffu, Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka, Kuhnův dětský sbor, Jiří Chvála, Charles Mackerras (LP, Supraphon 1981);
Emil Hlobil: Symfonie č. 1 / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1981);
Emil Hlobil: Symfonie č. 4 / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1981);
Jaroslav Ježek: Symfonická báseň / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1981);
Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky; Bohuslav Martinů: Symfonie č. 3 / František Jílek (LP, Panton 1981);
Vlastimil Lejsek – klavír / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1982);
Námluvy Pelopovy / Jaroslava Adamová, Eduard Cupák, Jaroslav Krombholc (LP, Supraphon 1982);
Janáčkova akademie múzických umění jubilující / Jiří Skovajsa, František Jílek (LP, Supraphon 1982);
Miloš Vacek: Olympijský oheň / Jaromír Nohejl (LP, Panton 1982);
Pavel Blatný: Vrba; Václav Lídl: III. symfonie / Magdalena Blahušiaková, Richard Novák, Jiří Dušek, Filharmonický sbor Besedy brněnské, Jan Řezníček, Petr Vronský, Rostislav Hališka (LP, Panton 1983);
Paul Dessau: Bach-Variationen; Fritz Geissler: Essay pro orchestr / Miloš Konvalinka, Petr Vronský (LP, Panton 1983);
Zdeněk Fibich: Symphony No. 3 / Jiří Bělohlávek (LP, Supraphon 1983);
Bohuslav Martinů: Špalíček / Anna Kratochvílová, Miroslav Kopp, Richard Novák, Kantiléna, Jan Sedláček, František Jílek (LP, Panton 1983);
Zdeněk Pololáník: Concerto grosso pro flétnu, kytaru a smyčce, Jaromír Podešva – Pocta Leoši Janáčkovi / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1983);
Česká soudobá tvorba / Petr Vronský (LP, Panton 1984);
Týden nové tvorby. Feld, Podešva / Hana Müllerová, Petr Vronský (LP, Supraphon 1984);
Sergej Prokofjev: Symfonie-koncert pro violoncello a orchestr op. 125 / Stanislav Apolín, Miloš Konvalinka (LP, Panton 1984);
Milan Slavický: Cesta srdce / Jiří Tomášek, František Jílek (LP, Supraphon 1984);
Týden nové tvorby ‘84 / Petr Vronský (LP, Panton 1984);
Iša Krejčí: Serenáda pro orchestr / Miloš Konvalinka (LP, Panton 1984);
Novák: Nikotina / Brněnští madrigalisté, František Jílek (LP, Supraphon 1985);
Zdeněk Fibich: Smír Tantalův / František Jílek (LP, Supraphon 1985);
Martinů: Half time, La Bagarre, Intermezzo, Thunderbolt P-47, The Rock / Petr Vronský (LP, Supraphon 1985);
Leoš Janáček: Lašské tance / František Jílek (LP, Supraphon 1985);
Zdeněk Fibich: Symfonie č. 1, Bouře / Petr Vronský (LP, Supraphon 1985);
Novák: Signorina Gioventù / František Jílek (LP, Supraphon 1985);
Alexandr Rajčev: Koncert pro orchestr / Petr Vronský (LP, Panton 1985);
Hudba přítomnosti. Haas, Harašta, Řezníček, Werner / Petr Vronský (LP, Panton 1985);
Otakar Jeremijáš: Láska, Pavel Blatný: Štědrý den / Jaroslava Janská, Jan Markvart, Anna Kratochvílová, Natálie Romanová, Jiří Dušek, Brněnský filharmonický sbor, Jan Řezníček, Jiří Pinkas, Petr Vronský (LP, Panton 1985);
Zdeněk Fibich: Smrt Hippodamie / Eduard Cupák, Jaroslava Adamová, Josef Vinklář, Vladinír Brabec, Kühnův smíšený sbor, Pavel Kühn, František Jílek (LP, Supraphon 1986);
Antonín & Josef Rejcha – Piano Viola Concertos / Radoslav Kvapil, Karel Špelina, Petr Vronský (LP, Supraphon 1986);
Koncerty pro kytaru a orchestr / Vladislav Bláha, Petr Altrichter (LP, Panton 1987);
Václav Neumann: Symfonické tance; Jiří laburda: Les petits riens / Petr Vronský, Vít Micka (LP, Panton 1987);
Janáček: Sinfonietta, Taras Bulba / František Jílek (LP, Supraphon 1987);
Jitka Pavlová – Operatic Recital / Jitka Pavlová, František Jílek (LP, Panton 1987);
Wieniawski / Jan Stanovský, Petr Altrichter (LP, Supraphon 1988);
Vítězslav Novák: O věčné touze, Toman a lesní panna / František Jílek (LP, Supraphon 1988);
Alois Piňos: Koncert pro orchestr a magnetofonový pásek; Miloslav Ištvan: Hry; Pavel Blatný: Apel / František Jílek (LP, Supraphon 1988);
Famous Ballet Music / Jiří Bělohlávek (CD, Supraphon 1988);
Greetings from Russia / Oskar Danon (CD, Supraphon 1988);
Janáček Orchestral Works Vol. 1 / František Jílek (CD, Supraphon 1988);
Hanuš Domanský: Chvála zeme / Rudolf Krečmer (LP, Opus 1989);
Berlioz Overtures / Petr Vronský (LP, Supraphon 1989);
Tchaikovsky, Rachmaninov Piano Concertos 1 / Valentina Kameníková, Jiří Pinkas (CD, Supraphon 1989);
Tchaikovsky: Symphony No. 4, Francesca da Rimini / Oskar Danon (CD, Supraphonet 1989);
Dvořák: Piano Concerto, Humoresques / Radoslav Kvapil, František Jílek (CD, Supraphon 1989);
Martinů: Romance z pampelišek, Špalíček, Petrklíč / Anna Kratochvílová, Miroslav Kopp, Richard Novák, Kantiléna, Ivan Sedláček, František Jílek (CD, Supraphon 1989);
Smetana: Polky / František Jílek (CD, Supraphonet 1989);
Berlioz: Overtures / Petr Vronský (CD, Supraphon 1989);
Liszt: Piano Concertos Nos. 1, 2 / Valentina Kameníková, Jiří Bělohlávek (CD, Supraphon 1991);
Martinů: Špalíček / Jiří Skovajsa, Antonín Paseka, Eva Podařilová, Charles Mackerras (CD, Conifer 1991);
Fibich: Symphonies Nos. 2 and 3 / Jiří Bělohlávek, Jiří Waldhans (CD, Supraphon 1991);
Tchaikovsky: Sibelius Violin Concertos / Shizuka Ishikawa, Jiří Bělohlávek (CD, Supraphon 1991);
Antonín Dvořák: The Mass in D major, Te deum / Jarmila Hladíková, Vladimír Chmelo, Amicitia-Foerster, Petr Fiala (CD, Pronto, nat. 1991);
Elgar / Čajkovskij / Michaela Fukačová, Libor Pešek (CD, Supraphon 1991);
Dvořák: 7. symfonie, Othello / Leoš Svárovský (CD, G Agency 1991);
Roussel: Symphony No. 3 / Václav Neumann (CD, Supraphon 1992);
Janáček: Orchestral Works Vol. 3 / Karolína Dvoříková, Jiří Beneš, Marie Gajdošová, Ivan Ženatý, František Jílek (CD, Supraphon 1992);
Gustav Mahler’s 1895 re-orchestration of Beethoven Symphony No. 9 / Leah Anne Myers, Ilene Sameth, James Clark, Richard Conant, Sbor Janáčkovy opery, Josef Pančík, Peter Tiboris (CD, Bridge 1992);
Schumann / Rachmaninov – Piano Concertos / Oliver Triendl, Leoš Svárovský (CD, Thorofon 1992);
Jaroslav Vogel – Novák (CD, Ultraphon 1993);
Martinů: Orchestral Works / František Jílek (CD, Panton 1993);
Ludwig van Beethoven: Piano Concerto No.1, No. 3 / Sviatoslav Richter, Břetislav Bakala (CD, Harmonia Mundi Praga 1993);
Česká slavnostní hudba / František Jílek (CD, Supraphon 1993);
Famous Opera Arias / Eva Randová, Ondrej Lenárd (CD, Supraphon 1993);
New Year with the Brno Philharmonic Orchestra / Caspar Richter (CD, Panton 1993);
Menuhin Conducting Czech Music / Edna Michell, Leonid Gorokhov, Simon Mulligan,Yehudi Menuhin (CD, Supraphon 1993);
Janáček: Complete Orchestral Works 1/ František Jílek (CD, Supraphon 1993);
Janáček: Complete Orchestral Works 2 / František Jílek (CD, Supraphon 1993);
Czech Opera highlights / Marcela Machotková, Václav Zítek, Jiří Pinkas (CD, Supraphon 1994);
Antonín Dvořák: Jakobín / Karel Průša, Václav Zítek, René Tuček, Marcela Machotková, Karel Berman, Vilém Přibyl, Beno Blachut, Daniela Šounová-Brouková, Ivana Mixová Ivana, Kantiléna / Ivan Sedláček, Kuhnův smíšený sbor, Pavel Kuhn (CD, Supraphon 1994);
Marie-Magdeleine / Valentina Tchavdačová, Pavlína Kambourová, Jaromír Achatzi, Richard Haan, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Leoš Svárovský (CD, Panton 1994);
Prayers from Jerusalem / Naftali Herstik, Elli Jaffe (CD, Musica Classic 1994);
Mozart BernsteinLive / František Novotný, Andrew Mogrelia, Caspar Richter (De plein vent 1994);
Chadwick Symphonic Sketches / José Serebrier (CD, Reference Recordings 1995);
Africa. Hayden Wayne: Symphony No. 5 / Leoš Svárovský (CD, New Millennium Records 1995);
Jaroslav Halíř / Jaroslav Halíř, Leoš Svárovský (CD, Panton 1995);
Janáček: Sinfonietta, Lachian Dances, Taras Bulba / José Serebrier (CD, Reference Recordings 1995);
Bedřich Smetana – výběr nahrávek z archívu / František Jílek (CD, Supraphon 1995);
Dvořák: Humoreska / Marcela Machotková, Václav Zítek, Daniela Šounová-Brouková, Beno Blachut, Vilém Přibyl, Jiří Pinkas (CD, Supraphon 1995);
Hudba pro slavnostní chvíle / Karel Šejna (CD, Supraphon 1995);
Erwin Schulhoff: Symphony No. 1, Suite, Festive Prelude / Israel Yinon (CD, Koch Schwann 1995);
Erwin Schulhoff: Symphonies Nos. 2, 3, Concerto for String Quartet / Kynclovo kvarteto, Israel Yinon (CD, Koch Schwann 1995);
Cherubini: Requiem in C Minor / Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala (CD, Panton 1995);
Tchaikovsky. Gala 2 / Michael Guttman, José Serebrier (CD, IMG Records 1995);
Martinů: Ballets / Anna Barová, Václav Nosek (CD, Panton 1995);
Ježek: Orchestral Works / Miloš Konvalinka (CD, Bonton Music 1996);
The Courtship of Pelops / Jaroslav Krombholc, Kuhnův smíšený sbor, Pavel Kuhn (CD, Supraphon 1996);
Joe Zawinul: Stories of the Danube / Amit Chatterjee, Burhan Öcal, Arto Tuncboyaciyan, Walter Grassmann Walter, Caspar Richter (CD, Philips Classics Productions 1996);
Pavel Haas: Orchestral Music / Israel Yinon (CD, Koch Schwann 1996);
Khachaturian: Sabre Dance / Jiří Bělohlávek (CD, Supraphon 1996);
Antoine Tisné: Ombres de feu / Paul Wehage, Leoš Svárovský (CD, REM Éditions 1996);
Janáček Unknown II / Zuzana Lapčíková, Pavla Dittmannová, Petr Julíček, Ondřej Strejček, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Leoš Svárovský (CD, Supraphon 1996);
Chadwick Aphrodite / José Serebrier (CD, Reference Recordings 1996);
Jaroslav Ježek / Miloš Konvalinka (CD, Bonton Music 1996);
Novák: Nikotina, Toman and the Wood Nymph / Brněnští madrigalisté, Josef Pančík, František Jílek (CD, Supraphon 1996);
Novák: Signorina Gioventú, Eternal Longing / František Jílek (CD, Supraphon 1996);
Janáček: The Makropulos Case / Marie Gajdošová, José Serebrier (CD, Reference Recording 1996);
Antonín Dvořák: Concerto for Orchestra / Radoslav Kvapil, František Jílek (CD, Supraphon 1996);
Works Inspired by Jazz and Sport. Martinů / Petr Vronský (CD, Supraphon 1996);
Bruckner Te Deum / Angela Maria Blasi, Petra Lang, Herbert Lippert, Franz-Josef Selig, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Enoch zu Guttenberg (CD, Sony Music 1996);
The Atonement of Tantalus / František Jílek, Kuhnův smíšený sbor, Pavel Kuhn (CD, Supraphon 1996);
Dvořák: Stabat Mater / Eva Jenisová, Hana Štolfová-Bandová, Vladimír Doležal, Jiří Sulženko, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Leoš Svárovský (CD, Supraphon 1996);
Dvořák / Ježek – Piano Concertos / Igor Ardašev, Leoš Svárovský (CD, Supraphon 1997);
Richard Strauss: Songs / Carole Farley, José Serebrier (CD, Classic fM 1997);
Czech Music Bestsellers / František Jílek (CD, Supraphon 1998);
Koncerty pro kytaru a orchestr / Vladislav Bláha, Petr Altrichter (CD, Roton 1998);
Tribute to Verdi / Evgeny Dmitriev, Christian Arming (CD, Arte Nova 1998);
Vítězslava Kaprálová: Portrait of the Composer / Jiří Skovajsa, Vilém Přibyl, František Jílek (CD, Matouš 1998);
Heavy Metal – Hayden Wayne, Symphony No. 3 / Leoš Svárovský (CD, New Millennium Records 1998);
Klub moravských skladatelů. Česká soudobá orchestrální hudba / Petr Altrichter, Miloš Konvalinka, Libor Pešek (CD, Český rozhlas 1998);
Babylon / DAMA DAMA, Miloš Machek (CD, Popron 1999);
Contemporary Czech Music. Symphonic Music / Helena Červenková, Petr Vronský (CD, Český rozhlas 1999);
Serebrier Conducts Kodály / José Serebrier (CD, BIS 1999);
Stravinskij, Ravel, Janáček / Aldo Ceccato (CD, SFB 1999);
Janáček: Mša glagolskaja / Eva Dřízgová, Hana Štolfová-Bandová, Vladimír Doležal, Jiří Sulženko, Martin Jakubíček, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Leoš Svárovský (CD, Ultraphon 1999);
Charming Melody of Natural Gas / Miloš Machek (CD, Jihomoravská plynárenská a. s., natočeno v roce 2000);
Martinů: Selected Masterpieces / Charles Mackerras (CD, Supraphon – Nadace Bohuslava Martinů 2001);
Martinů: The Greek Passion / John Mitchinson, sólisté Velšské národní opery v Cardiffu, Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka, Kuhnův dětský sbor, Jiří Chvála, Charles Mackerras (CD, Supraphon 2001);
Brahms: Ein Deutches Requiem / Malin Hartelius, Dietrich Henschel, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Enoch zu Guttenberg (CD, Farao Classics 2001);
Janáček / Serebrier / José Serebrier (CD, Reference Recordings 2001);
Husa: The Trojan Women; Fantasies / Karel Husa, Lawrence Sobol (Phoenix Classics 2002);
Leoš Janáček: Sinfonietta, Glagolitic Mass / Symfonický orchestr brněnského rozhlasu, Břetislav Bakala (CD, Supraphon 2002);
Špilberk 2003 / Dagmar Pecková, Jiří Bělohlávek, Caspar Richter (CD, SFB 2003);
Prokofjev, Ščedrin, Fišer, Dvořák / Petr Altrichter (CD, SFB 2003);
Martinů: Opera Suites and Excerpts / František Jílek (CD, Supraphon 2003);
Štědroň: Malý Koncert pro ovci (CD, Radioservis 2003);
Janáček: Mša glagolskaja / Helena Kaupová, Eva Garajová, Peter Straka, Richard Novák, Aleš Bárta, Roman Patočka, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Charles Mackerras (CD, SFB 2004);
Janáček: Sinfonietta, The Fiddler´s Child, Glagolitic Mass / Jan Stanovský, František Jílek, Břetislav Bakala (CD, Radioservis 2004);
Janáček – Unknown / Leoš Svárovský (CD, Supraphon 2004);
Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2004 / Petr Altrichter (CD, MHF Český Krumlov – Auviex 2004);
Hommage a Leoš Janáček / Eva Dřízgová, Hana Štolfová-Bandová, Valdimír Doležal Vladimír, Jiří Sulženko, Martin Jakubíček, Český filharmonický sbor Brno, Petr Fiala, Břetislav Bakala, Leoš Svárovský (CD, Nadace Leoše Janáčka 2004);
Svatopluk Havelka – Výbor z díla / Marta Boháčová, Vlasta Linhartová, Vladimír Krejčík, Jan Kyzlink, Milan Friedl, Jiří Waldhans (CD, HOT JAZZ Records and LH Promotion 2005);
Státní filharmonie Brno 50. výročí / Břetislav Bakala, František Jílek, Jiří Waldhans (CD, SFB 2005);
Classic fM presents Alfie Boe / Alfie Boe, Gareth Hancock (CD, Classic fM 2006);
Janáček: Lachian Dances, Suite for String Idyll / František Jílek (CD, Supraphon 2006);
Leoš Janáček – Orchestral works / Karolína Dvořáková, Ivan Ženatý, František Jílek (CD, Supraphon 2006);
Janáček – Orchestral Works Vol. 2 / František Jílek (CD, Supraphon 2006);
Absolute Masters Brno State Philharmonic Orchestra / Mikel Toms (CD, Music Sales Ltd. 2006);
Bartók – Violin Works Complete / János Ferenczik (CD, Supraphon 2007);
Chvění / Altai Kai, Jumping Drums, Roland Würsching, Gerald Würsching, Hradišťan, Petr Altrichter (CD, Nachtigall Artists 2007);
Jan Novák, Korngold, Kodály, Khachaturian. Brno Philharmonic Orchestra / Petr Altrichter (CD, FB 2007);
Leoš Janáček / Jakub Hrůša (CD, Supraphon Music a. s. 2008);
Z hvězdy vyšlo slunce / Hradišťan, Kantiléna, Jiří Pavlica, Jakub Klecker (CD, JaM agency 2009);
Mendelssohn a Mozart / Serguei Milstein, František Novotný, Christoph Campestrini (CD, Radioservis 2009);
Pocta Moravana Leoši Janáčkovi / Akademické pěvecké sdružení Moravan, Josef Veselka, Jan Řezníček, Jiří Waldhans (CD, APS Moravan, Český rozhlas, b. r.);
Tchaikovsky: Symphony No. 5, Slavonic Marsh / Inoue Hisayoshi (CD, JOD Classics, b. r.);
Dvořák: From The New World / Leoš Svárovský (CD, JOD Clasics, b. r.);
Dvořák: Symphony No. 8, Carnival Overture / Leoš Svárovský (CD, JOD Classics, b. r.);
West Side Story / Miloš Machek (CD, Městské divadlo Brno, b. r.);
The Darius Milhaud Centenary Vol. 5 / Milena Šperlová, Vlastimil Lejsek, Věra Lejsková, Jiří Waldhans, František Jílek (CD, Harmonia Mundi, natočeno roku1975);
Edition Live Karel Ančerl Vol. 7 Debussy, Ravel, Poulenc, Roussel / Karel Ančerl, (CD, Harmonia Mundi, natočeno roku 1960);
Jan Žemla
LiteraturaStátní filharmonie, laureát státní ceny Klementa Gottwalda Brno (Brno, 1957) – čtyřjazyčný prospekt.
Státní filharmonie Brno (Brno, 1963) – mezinárodní prospekt, text Jiří Beneš.
Státní filharmonie Brno. Jubilejní sborník k desátému výročí trvání SFB
sestavil Jiří Majer (Brno, 1965)
Státní filharmonie Brno 1956–1976. Jubilejní sborník SFB, sestavil a redigoval Petr Vít (Brno, 1974)
Státní filharmonie Brno 1976–1986. Navazující doplněk k Jubilejnímu sborníku „Státní filharmonie Brno 1956–1976“, text a redakce Dr. Vladimír Telec (Brno, 1985).
Beneš, Jiří: Státní filharmonie v Besedním domě (in: Besední dům, Brno 1995, s. 159–178).
Státní filharmonie Brno 1956–2006 (Brno, 2006) – studie Jiří Beneš, faktografie Jana Baláčová.
Datum poslední změny: 24.11.2010