Janáčková, Olga
(Bartoňková)
Charakteristika: Muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka
Datum narození/zahájení aktivity:15.8.1945
Text
Janáčková, Olga (roz. Bartoňková), muzikoložka, teatroložka, operní režisérka, hudební a divadelní kritička a organizátorka, narozena 15. 8. 1945, Praha.
Po maturitě na gymnáziu v Opavě (tehdy Střední všeobecně vzdělávací škola) studovala od roku 1963 hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (diplomní práce z hudební vědy Kapitoly o operním herectví. S přihlédnutím k tzv. hereckému paradoxu 1968, diplomní práci z divadelní vědy o Ferdinandu Pujmanovi obhájila v roce 1970), souběžně sólový zpěv na brněnské konzervatoři (absolutorium 1970). Před tím (1967) začala též studovat operní režii u Miloše Wasserbauera na JAMU v Brně (diplomní práce K problematice soudobé režie Janáčkových oper 1979). Titul PhDr. získala roku 1973 na brněnské Filozofické fakultě UJEP (dnes MU) – disertační práce Ferdinand Pujman, zakladatel české moderní operní režie 1972. V době studií pracovala v sekretariátu Jugendfestspieltretten Bayreuther Festspiele 1967 a 1968. Režírovala v Komorní opeře JAMU opery J. A. Hasse: Šaty dělají člověka, K. Odstrčila: Tkáň (světová premiéra) a O. Ostrčila: Poupě, v pražském Disku operu G. Paisiella: Astrologové (1977–79) a asistovala režiséru Karlu Jernekovi v pražském Národním divadle (Ch. Gounod: Faust a Markétka, Z. Fibich: Nevěsta messinská, 1979). Byla členkou komorního sboru Brněnští madrigalisté (1965–78, sbormistr Josef Pančík). Po studiích se její zájem i nadále soustředil na operu a na její divadelní realizaci. V letech 1968–90 pracovala jako odborná pracovnice specializovaná na hudební divadlo v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd v Praze na přípravě Dějin českého divadla (5. a 6. svazek věnovaný hudebnímu divadlu zůstal nedokončen) a na divadelním slovníku, který vyšel roku 1988 v okleštěné podobě bez hesel politicky nepřijatelných osob jako Slovník Národní divadlo a jeho předchůdci. Přispívala do samizdatového divadelního časopisu Dialog (1977–80). V letech 1987–89 byla souběžně dramaturgyní opery Státního divadla (nyní Severočeského divadla opery a baletu) v Ústí nad Labem a režírovala zde Rossiniho Lazebníka sevillského (1989). V letech 1990–97 pracovala v Divadelním ústavu Praha jako odborná pracovnice specializovaná na operu, z toho půl roku (1996/97) jako tajemnice Festivalu českého hudebního divadla Praha ´97 na poloviční úvazek. Od roku 1990 (dosud) soustavně sleduje produkci operních divadel Československé (České) republiky, recenze a články publikuje v odborném i denním tisku, spolupracuje s Českým rozhlasem, aktivně se účastní odborných konferencí doma i v cizině. Po svém příchodu do Divadelního ústavu usilovala o zviditelnění kvalitní produkce mimopražských operních divadel, vstoupila do Jednoty hudebního divadla a stala se její tajemnicí. Ředitelka Divadelního ústavu Helena Albertová podpořila iniciativu, která vyústila do vzniku bienále Festival českého hudebního divadla Praha, pořádaném Jednotou hudebního divadla dodnes (nyní festival Opera Praha) a pomohla získat podporu Národního divadla (ředitel Jindřich Černý), které festivalu propůjčilo své budovy. Od samého počátku získal festival záštitu a finanční podporu Ministerstva kultury a později i významných sponzorů. V letech 1995–98 byla předsedkyní Komise pro hudební divadlo Cen Thálie, v dubnu roku 1996 založila svou Agenturu Janáček a samostatně podniká v oblasti kultury. Po třech ročnících Festivalu českého hudebního divadla Praha (1993–94, 1995 a 1997) se dále uplatňuje jako organizátorka významných akcí v oblasti operního divadla (uspořádala cyklus inspirovaný operou pod názvem “Opera žije!”, v jehož rámci hostovala ve Stavovském divadle regionální divadla s mimořádnými inscenacemi – nejen s operními, ale také s činoherními (např. zlínská inscenace hry G. Preissové Její pastorkyňa v režii J. A. Pitínského). V devadesátých letech ji zaujaly inscenace českých oper, které režíroval v zahraničí anglický režisér David Pountney. Jednání s ním vyústilo roku 2000 do koprodukce Národního divadla s Opera North Leeds na opeře B. Martinů Julietta, kterou v Národním divadle dramaturgovala. Vrcholnou akcí Agentury Janáček bylo agenturní zajištění slavnostního závěru programu Česká hudba 2004, jímž byla koprodukce Národního divadla Brno s Royal Opera House, Covent Garden London na první, zrekonstruované verzi opery B. Martinů The Greek Passion/Řecké pašije (komponováno na anglický text, s mluvenými pasážemi, režie David Pountney). Roku 2009 se vrátila k operní režii (W. A. Mozart: Cosi fan tutte, Moravské divadlo Olomouc). Působila jako členka a předsedkyně správní rady Editio Janáček v Brně, byla členkou umělecké rady operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni za šéfa Petra Kofroně, je členkou prezídia České hudební rady. Od roku 1998 pravidelně přispívá do hudebního časopisu Harmonie.
Dílo
Dílo literární
Studie a stati (výběr)
Ferdinand Pujman als Reformator des szenischen Geschehens (in: Oper heute. Ein Almanach der Musikbühne 8, Henschelverlag Berlin 1985, s. 158–164);
Velká opera 5. května (in: Divadlo nové doby 1945–1948, Panorama Praha 1989);
Hesla operních režisérů a pěvců (in: Postavy brněnského jeviště I. 1979–1984, Státní divadlo Brno 1984);
Hesla operních režisérů a pěvců (in: Slovník Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988);
Hesla operních režisérů a pěvců (in: Postavy brněnského jeviště II. 1985–1989, Státní divadlo Brno 1990);
Miloš Wasserbauer a opera dvacátého století (in: Sborník prací k 65. narozeninám prof. Josefa Burjanka, Brno-Praha 1980, s. 115–121);
Ferdinand Pujman (in: Prolegomena scénografické encyklopedie, Scénografický ústav Praha 1972, sv. 10, s. 72–80);
Divadlo na provázku. Několik poznámek k vývoji "Divadla" (Dialog, roč. 1, 1977, č. 3,
s. 1–5);
Leoš Janáček, Počátek románu (Dialog, roč. 1, 1978, č. 7, s. 21–22);
Zdeněk Kaloč, Mejdan na písku (Dialog, roč. 1, 1978, č. 7, s. 13–14);
Benjamin Britten, Peter Grimes. (Dialog, roč. 2, 1979, č. 9, s. 18–20);
K problematice operního herectví – základní tendence vývoje. (Dialog, roč. 2, 1979, č. 9,
s. 1–15);
Několik poznámek k dramaturgii opery Bohuslava Martinů Hry o Marii: Viděli jsme v divadlech (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1990, s. 23–28);
Velká opera 5. května, Praha: Opera Divadla 5. května 1945/46, Velká opera 5. května
1946-48 (Divadelní revue, roč. 1, 1990, č. 1, s. 74–78);
The Best of Mozart: Viděli jsme v divadlech (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1991, s. 26–29);
Mozartovy "pražské" opery v Brně (Scéna, 1991, roč. 16, č. 18, s. 4);
Česká operní divadla k Mozartovu roku: Co nového v divadlech (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1991, s. 11–14);
Mozartův rok na českých jevištích (Scéna, roč. 16, 1991, č. 7, s. 11);
Otello mezi kameny. (Opus musicum, roč. 23, 1991, č. 9–10, s. 28–30);
Ubohý Mozart - zpráva o jedné tiskové konferenci : Odborové informace, zajímavosti
(in: Zprávy Divadelního ústavu, 1991, s. 64–67);
V bývalém Novém německém divadle opět německy: Viděli jsme v divadlech (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1991, s. 38–41);
Baylis Programme v Praze (Divadelní noviny, roč. 1, 1992, č. 8, s. 2);
Italka ve Státní opeře Praha (Opus musicum, roč. 24, 1992, č. 10, s. 11–12);
Jak je daleko z Prahy do Opavy? (Divadelní noviny, roč. 1,1992, č. 7, s. 4);
Jak vznikla a zanikla Velká opera 5. května (Divadelní noviny, roč. 19, 2010, č. 10, Pražská příloha Divadelních novin, s. 4);
Projekt Evropské akademie pro hudební divadlo na obzoru: Připravuje se (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1992, s. 51–53);
Síla osudu v pražském Národním divadle (Opus musicum, roč. 24, 1992, č. 10, s. 2−4);
Causa Brno (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1993, s. 17–22);
Chybí profese aneb mimopražská opera jaká je, byla a měla by být (Divadelní noviny, roč. 2, 1993, č. 20, s. 8–9);
Festival českého hudebního divadla '93 Praha: ...A bude (in: Zprávy Divadelního ústavu, 1993, č. 9, s. 54–55);
Stanovisko členů výboru JHD (Jednoty hudebního divadla) k odvolání ředitele Státního divadla v Ústí nad Labem (in: Divadelní noviny, roč. 2, 1993, č. 2, s. 11);
Perníková chaloupka na smetišti (Divadelní noviny, roč. 2, 1993, č. 3, s. 6);
Festival českého hudebního divadla podruhé (Divadlo, roč. 2, 1994, s. 41);
Státní opera Praha ano, či ne? (Divadelní noviny, roč. 3, 1994, č. 6, s. 3);
Festival českého hudebního divadla Praha '95 skončil (Divadlo, roč. 3, 1995, s. 54–57);
Libuše v kůži vázaná (Opus musicum, roč. 27, 1995, č. 4, s. 9–12);
Evropská akademie pro hudební divadlo (EMA) (Divadelní noviny, roč. 5, 1996, č. 2,
s. 11);
Dvě vdovy v Národním divadle: Jiný názor (Opus musicum, roč. 28, 1996, č. 5, s. 21–24);
Prodaná nevěsta? Ostatně soudím (Loutkář, 1996, č. 3, s. 60–61);
Festival českého hudebního divadla potřetí a naposled? (Divadlo, roč. 3, 1997, č. 2,
s. 64);
Třetí přehlídka Českého hudebního divadla (Divadlo, roč. 3, 1997, č. 1, s. 21–23);
Dalibor. Edinburgh (Harmonie, roč. 1998, č. 12, s. 11–12);
Carmen Story Heleny Třeštíkové (Harmonie, roč. 1999, č.12, s. 30);
Guillaume Tell: Vídeň (Harmonie, roč. 1999, s. 25–26);
Atomová elektrárna v divadle: Plzeň (Harmonie, roč. 2000, č. 6, s. 29);
Julietta aneb Snář: Nové inscenace (Národní divadlo, roč. 2000, č. 3, s. 8–9);
Neobvyklá Šárka ke dvojímu výročí Zdeňka Fibicha: Hostování ve Stavovském divadle (Národní divadlo, roč. 2000, č. 11, s. 6);
Čertova stěna: Smetanovu Čertovu stěnu režíruje Angličan!? (Národní divadlo, roč. 2001, č. 12);
Opera 2001. 5. Festival českého hudebního divadla Praha (Hudobný život, 2001, roč. 33, č. 6, s. 25);
Z pohledu režiséra (in: Čertova stěna: Programová brožura: Praha, Národní divadlo, 2001,
s. 59–61);
Všichni doufáme v katarzi (Divadelní noviny, roč. 11, 2002, č. 10, s. 12);
Čertova stěna: Dvě otázky pro režiséra Davida Pountneyho (Národní divadlo, roč. 2002, č. 1, s. 8–9);
David Pountney: Čertovu stěnu jsem měl radikálně upravit (Harmonie, roč. 2002, č. 2,
s. 26–28);
Je Bystrouška pro děti? : Liberec, Olomouc (Harmonie, roč. 2003, č. 10, s. 29);
Opera v Olomouci (Harmonie, roč. 2003, č. 4, s. 32–33);
Plzeňská cesta k opeře: Opera žije (Harmonie, roč. 2003, č. 2, s. 22–23);
Samson a Dalila: Plzeň (Harmonie, roč. 2002, č. 4, s. 32–33);
Síla osudu dle střeženého parnasu?: Plzeň (Harmonie, roč. 2003, č. 4, s. 30–31);
Don Giovanni: Salcburk (Harmonie, roč. 2006. č. 10, s. 30–31);
Janáček ve Státní opeře: Vídeň. (In: Harmonie, roč. 2006, č. 2, s. 34–35);
Zahradnice: Salcburk. (In: Harmonie, roč. 2006, č. 10, s. 31);
Svěží Cosi fan tute. (In: Harmonie, roč. 2006, č. 3, s. 35–36);
Byla to Carmen?: Ústí nad Labem. (In: Harmonie, roč. 2007, č. 7, s. 34–35);
Děvče ze západu – druhá premiéra (in: Harmonie, roč. 2007, č. 5, s. 37–38);
Festival hudebního divadla Opera 2007.(in: Harmonie, roč. 2007, č. 5, s. 36–37);
Mimořádný Attila: Olomouc. (in: Harmonie, roč. 2007, č. 2, s. 32);
Norma v Národním divadle? (in: Harmonie, roč. 2007, č. 12, s. 35–36);
Svržení Antikrista (in: Harmonie, 2007, č. 5, s. 38);
Smutný Mozart aneb mám smůlu, že už hodně pamatuji: Praha (in: Harmonie, 2006, č. 7,
s. 34–35);
EIne Marathon-Familie: Bregenz (in: Harmonie, roč. 2008, č. 10, s. 36);
Festival Opera 2011 (in: Harmonie, roč. 2011, č. 5, s. 41–42);
La finta giardiniera: Praha (in: Harmonie, roč. 2008, č. 12, s. 37–38);
Adam Plachetka je běžcem na dlouhé trati (in: Harmonie, roč. 2008, č. 3, s. 8–9);
Gianni Schicchi a Komedianti: Brno (in: Harmonie, roč. 2008, č. 6, s. 36);
Libuše 8. května: Praha (Harmonie, roč. 2008, č. 6, s. 35);
Mai 68: Praha (Harmonie, roč. 2008, č. 8, s. 37–38);
Životní fatum Ivana Kusnjera (Harmonie, roč. 2008, č. 1, s. 24–27);
Dalibor: Olomouc (Harmonie, roč. 2009, č. 2, s. 34–35);
Franzovo Údolí suchých kostí: Brno (Harmonie, roč. 2009, č. 6, s. 37);
Oněgin?: Praha (Harmonie, roč. 2009, č. 5, s. 36);
Penthesilea: Drážďany (Harmonie, roč. 2009, č. 7, s. 38);
Rusalka: Praha (Harmonie, roč. 2009, č. 7, s. 35–36);
Smrt v Benátkách: Praha (Harmonie, roč. 2009, č. 4, s. 36);
Věc Makropulos: Praha (Harmonie, roč. 2009, č. 2, s. 35–36);
Bregenz objevila Weinberga (Harmonie, roč. 2010, č. 10, s. 9–10);
Hry o Marii: Praha (Divadelní noviny, 2010, roč. 19, č. 10, Pražská příloha Divadelních novin, s. 4);
Mozartův Idomeneo (Harmonie, roč. 2010, č. 6, s. 38);
Káťa Kabanová. Praha (Harmonie, roč. 2010, č. 8, s. 40–41);
Bude Sopende? (Harmonie, roč. 2011, č. 5, s. 5);
Mezinárodní festival Janáček Brno 2010: K poctě siru Charlesu Mackerrasovi (Harmonie, roč. 2011, č. 1, s. 43–44);
Jakobín - svátek v Národním. Praha (Harmonie, roč. 2011, č. 12, s. 42);
Mladá generace pěvců Národního divadla (Harmonie, roč. 2011, č. 7, s. 38);
Opera v Opavě (Harmonie, roč. 2011, č. 11, s. 18–19);
Parsifal: Praha (Harmonie, roč. 2011, č. 5, s. 40–41);
Prodaná nevěsta německy (Harmonie, roč. 2011, č. 4, s. 42–43);
Čarokraj – rodinná operní expedice na motivy knihy Geralda Durella Mluvící balík (Harmonie, roč. 2012, č. 2, s. 38–39);
Die Drei Pintos (Harmonie, roč. 2012, č. 2, s. 39−40);
Podrobně viz Databáze online Divadelního ústavu (bibliografie článků o divadle), Olga Bartoňková-Janáčková, Olga Janáčková (http://www.idu.cz/cs/databaze-online).
LiteraturaI. Lexika
Hübners Who is Who. Who is…? (v České republice) - průběžně aktualizováno.
II. Ostatní
Na slovíčko s operní teoretičkou PhDr. Olgou Janáčkovou: Náš rozhovor (in: Přehled kulturních pořadů v Praze, roč. 1997, č. 3, s. 4–5).
Karel Steinmetz
Datum poslední změny: 31.3.2012