Váňová, Hana
(Sedláková)
Charakteristika: Hudební pedagožka
Datum narození/zahájení aktivity:16.4.1953
Text
• Literatura •
Váňová, Hana (roz. Sedláková), hudební pedagožka, narozena 16. 4. 1953, Česká Lípa.
Dcera hudebního pedagoga a psychologa Františka Sedláka. Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Brandýse nad Labem v roce 1971 studovala v letech 1971–75 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obor čeština – hudební výchova v učitelství na 2. stupni základních škol). Po absolvování fakulty zprvu učila na Základní škole v Brandýse nad Labem, svou profesní dráhu však celoživotně spojila s katedrou hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Roku 1977 byla přijata do interní aspirantury (obor teorie vyučování hudební výchově, specializace hudební psychologie), po získání vědecké hodnosti CSc. a vykonání státní rigorózní zkoušky (PaedDr.) v roce 1981 zde působila jako odborná asistentka (1981–90) a od 1990 působí jako docentka pro obor didaktika hudební výchovy.
Specializuje se na výuku didaktiky hudební výchovy a tvořivé intonace na 1. stupni základní školy a na výuku hudební psychologie a metodologie hudebně pedagogického výzkumu ve všech typech studia. Kontakt se školní praxí udržuje organizováním a vedením průběžné i souvislé praxe studentů na l. stupni ZŠ a vlastní výukou hudební výchovy na ZŠ, Základní umělecké škole a Základní škole s rozšířenou výukou hudební výchovy.
Celoživotně se věnuje didakticko psychologickým problémům hudebně výchovné praxe, zejména pak otázkám diagnostiky hudebnosti a rozvoje dětské hudební kreativity. Je autorkou a spoluautorkou řady skript a celostátní vysokoškolské učebnice Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice. Monografie Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku patří k základním teoretickým dílům v oblasti dětské hudební tvořivosti. Jako propagátorka tzv. tvořivé intonace (Průvodce učitele hudební výchovy tvořivou intonací) navázala na myšlenky Antonína Hromádky, Františka Sedláka, Jiřího Koláře a dalších o účinném rozvoji hudebnosti dítěte propojením jeho tvořivých a intonačních dovedností v rámci vymezených tónových prostorů a zavedla ve studiu učitelství pro 1. stupeň ZŠ nový vyučovací předmět nazvaný Počátky tvořivé intonace.
Od roku 1986 pracovala průběžně jako řešitelka či koordinátorka řady výzkumných úkolů,
týkajících se pedagogických aspektů dětské hudební kreativity, postgraduálního vzdělávání učitelů základních škol, výzkumu tvořivých schopností dětí zabývajících se zájmovou uměleckou činností apod., a jako tajemnice a spoluorganizátorka konferencí pořádaných katedrou (1992 Tvořivost jako základní dimenze moderní hudební pedagogiky, 1994 Kreativita a integrativní pedagogika v evropské hudební výchově, 1996 Improvizace, 1997 Elektronické nástroje v současné hudební výchově, 1998 Poslech hudby, 1999 Populární hudba a škola apod.). Působila též jako lektor v rámci aktivit České hudební společnosti, Pedagogického centra v Praze, grantových úkolů nebo spolupráce s Metodicko-pedagogickým centrem v Prešově. Je členkou oborové rady doktorandského studia Hudební teorie a pedagogika na pedagogických fakultách v Praze a v Ústí nad Labem, školitelkou a examinátorkou doktorandů, předsedkyní rigorózní komise apod. Kromě publikačních aktivit se intenzivně věnuje též činnosti recenzní a redaktorské, od 2006 je vedoucí redaktorkou časopisu Hudební výchova.
Literatura
Dílo literární
Samostatně vydané publikace (knihy, vysokoškolské učebnice, skripta)
Pěvecká tvořivost na základní škole (Praha, SPN 1984);
Metody a techniky výzkumu v hudební výchově (Milan Holas, Oldřich Duzbaba, Hana Váňová, Praha, SPN 1987);
Hudební tvořivost žáků mladšího školního věku (Praha, Supraphon 1989);
Hudební výchova dětí předškolního věku. I. Hudební schopnosti (Miloš Kodejška, Hana Váňová, Praha, SPN 1989);
Praktické úkoly z didaktiky hudební výchovy pro 1. stupeň ZŠ (Stanislav Pecháček, Hana Váňová ad., Praha, Karolinum 1991, 22006);
Počátky tvořivé intonace. Diatonika dur I. (Jiří Kolář, Hana Váňová, Oldřich Duzbaba, Praha, Univerzita Karlova 1993);
Počátky tvořivé intonace. Diatonika dur II. (Jiří Kolář, Hana Váňová, Oldřich Duzbaba, Praha, Univerzita Karlova 1993);
Počátky tvořivé intonace. Diatonika moll (Jiří Kolář, Hana Váňová, Oldřich Duzbaba, Praha, Univerzita Karlova 1993);
Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice (Hana Váňová, Jiří Skopal, Praha, Karolinum 2002, aktualizované 22007);
Průvodce učitele hudební výchovy tvořivou intonací (Praha, UK Pedagogická fakulta 2004);
Environmentální výchova ve výuce hudební výchovy v základním vzdělávání (Hana Váňová, Alena Tichá, Jaroslav Herden, metodika + CD, Praha, UK – Pedagogická fakulta 2007);
Environmentální výchova ve výuce hudební výchovy na gymnáziích (Hana Váňová, Alena Tichá, Jaroslav Herden, metodika + CD, UK Praha – Pedagogická fakulta 2007).
Studie a stati
Analýza obsahu disciplín hudební výchovy z hlediska výchovy k péči o životní prostředí (s Tomášem Částkou, in: Výchova k péči o životní prostředí ve vysokoškolské přípravě učitelů. Sborník referátů k vědeckému semináři PedF UK, Praha, OBIS PedF UK 1984, s. 118–130);
Myšlení v dětské hudební tvořivosti (in: Hudební výchova v profilu žáka základní školy. Sborník katedry hudební výchovy PedF UK v Praze č. 5, Praha, UK 1985, s. 27–43).
Identifikace dětské hudební tvořivosti (in: Mezipředmětové vztahy v hudební pedagogice. Sborník příspěvků z celostátní konference katedry Hv PedF UK v Poděbradech, Praha, OBIS PedF UK 1987, s. 102–106);
Schöpferische Lerntätigkeiten im Prozeβ der Musikerziehung (s Oldřichem Duzbabou, in: Musikalisches Lernen und Persönlichkeitsbildung im Unterricht, Postdam 1987, s. 59–64);
Výzkum dětské hudební tvořivosti (in: Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník katedry Hv PedF UK v Praze č. 6, Praha, UK 1987, s. 39–58);
Integrace intonačních a vokálně tvořivých činností jako účinná metoda rozvoje dětské hudebnosti (in: Teoretické základy hudební pedagogiky. Sborník katedry Hv PedF UK v Praze č. 7, Praha, UK 1990, s. 51–68);
Tvořivost jako vědeckovýzkumný problém (in: Tvořivost jako základní dimenze moderní hudební pedagogiky. Sborník z mezinárodní hudebně pedagogické konference, konané dne 19. 4. 1992 na PedF UK v Praze, Praha, PdF UK 1992, s. 19–25);
Integrace intonačních a vokálně tvořivých činností (in: Kreativita a integrativní pedagogika v evropské hudební výchově. Sborník z mezinárodní hudebně pedagogické konference, konané dne 20.–21. 4. 1994 na PedF UK v Praze, Praha, SHV ČHS 1994, s. 120–122).
Tvořivostí k poslechu nebo poslechem k tvořivosti? (in: Hudba a její posluchači. Sborník z konference s mezinárodní účastí, konané dne
Dluhy a neduhy naší hudební pedagogiky (in: sborník Ako ďalej v hudobnej výchove?, Banská Bystrica, Fakulta humanitných vied UMB 1996, s. 32–37);
Jaroslav Hlavsa a jeho přínos pro psychologii hudební tvorby (in: Dějiny hudební výchovy. Ostrava, AHUV TC 1996, s. 95–98);
Myšlení v dětské hudební tvořivosti a jeho diagnostika (in: Psychologické aspekty hudební výchovy. Sborník z konference, Olomouc, UP PedF 2001, s. 51–56);
Vztah obecného a zvláštního v pojmovém aparátu společensko hudebních disciplín (in: Multimediální komunikace v hudební a polyestetické výchově konference, konané dne
Základní školy s rozšířeným vyučováním hudební výchovy v České republice (in: Hudobná výchova včera a dnes. Sborník z mezinárodní konference v Nitře, konané 12.–14. 5. 2004, Nitra, ARS SONANS 2005, s. 77–83);
Současná situace a problémy v didaktice hudební výchovy (in: Oborové didaktiky v pregraduálním učitelském studiu. Elektronický sborník z celostátní konference dne 13.–14. 9. 2004 na Pedagogické fakultě MU, Brno 2004);
Rozvoj dětské hudební tvořivosti v podmínkách základní školy (in: sborník Hudební improvizace, Praha, Česká hudební rada/Divadelní ústav 2005, s. 14–22);
Od praxe k praxi – systémový řetězec didaktiky hudební výchovy (in: Aktuální otázky současné hudebně výchovné teorie a praxe, Sborník z celostátní konference konané dne 14. 11. 2005 v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, UJEP 2006, s. 8–14);
Aktualizace hudebně didaktického odkazu Františka Sedláka (in: Česká hudební pedagogika a vzdělávání dospělých na počátku 21. století. Celostátní konference Janáčkiana, konaná
Slovní hodnocení v hudební výchově na 1. stupni základní školy (s Alenou Tichou, in: Slovní hodnocení na 1. stupni ZŠ, Praha, Raabe 2006, s. 57–66).
Články v odborných časopisech (výběr)
Osobnost učitele hudební výchovy (ještě jako Hana Sedláková, Estetická výchova 1975/76, č. 1, s. 9–10);
K problému dětské hudební tvořivosti na základní škole (Opus musicum 1980, č. 4, s. 110–116);
K vymezení pojmu dětská hudební tvořivost (Estetická výchova 1980/81, č. 3, s. 73–4, č. 4, s. 93–94);
Kapitoly z historie dětské hudební tvořivosti (Estetická výchova 1980/81, č. 5, s. 122–123, č. 6, s. 149–152, č. 7, s. 176–180);
Dětská hudební tvořivost v dílech našich autorů (Estetická výchova 1980/81, č. 8, s. 204–205, č. 9, s. 233–236);
Motivace v dětské hudební tvořivosti (Estetická výchova 1981/82, č. 6, s. 147–149);
Podněty k rozvoji pěvecké tvořivosti žáků mladšího školního věku (Estetická výchova 1982/83, č. 1, s. 8–10, č. 7, s. 175–177, č. 8, s. 203–206, č. 9, s. 231–234, 1984/85, č. 2, s. 41–43);
K některým metodologickým otázkám výzkumu v hudební výchově (in: Teorie a výzkum v hudební pedagogice. Vědeckoinformační bulletin ČHS, 1, 1988, č. 2, s. 26–42);
Hudebně teoretické poznatky a dítě (Hudební výchova 3, 1994/95, č. 3, s. 37);
Quo vadis, hudební výchovo? (Hudební výchova 4, 1995/96, 4, č. 1, s. 1–2);
Tvořivá práce v rozvoji rytmického cítění (Hudební výchova 4, 1995/96, č. 3, s. 47–48);
Kdo umí, ten umí, aneb dovednosti v hudební výchově (s Alenou Tichou a Jaroslavem Herdenem, Hudební výchova, 1996/97, 5, č. 4, s. 58–60);
Identifikace rysů hudebně tvořivého myšlení žáků ZŠ (Hudební výchova 6, 1998, č. 2, s. 21–22);
Sepětí poslechových a hudebně tvořivých činností (Hudební výchova 6, 1998, č. 1, s. 3–5).
Dílo Jaroslava Hlavsy jako teoretický základ psychologie hudební tvorby (Hudební výchova 7, 1999, č. 2, s. 27–29);
Nová řada učebnic hudební výchovy pro první stupeň základní školy (s Alenou Tichou, Hudební výchova 8, 2000, č. 2, s. 20–23);
Nebojte se hudební výchovy! (Hudební výchova 8, 2000, č. 3, s. 37–38);
Hudební teorie rychle a bez útrap aneb počty a klaviatura (Hudební výchova 14, 2006, č. 3, s. 56–57);
Ladislav Daniel a školy s RVHV (Hudební výchova 15, 2007, č. 2, s. 22–23);
Environmentální výchova ve výuce hudební výchovy (Hudební výchova 16, 2008, č. 1, s. 1–2).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 4.7.2008