Český hudební slovník osob a institucí

Markýz, John

Markýz John, pražská rocková skupina.

Skupinu původně westcoastového zaměření s bohatým vícehlasem a výraznou melodikou v převzatých i původních skladbách na pomezí kalifornského rocku a popového mainstreamu založil v roce 1967 hráč na klávesové nástroje, zpěvák a skladatel Jan Vršecký. Původní kvinteto s ním tvořili Jiří Šohájek (zpěv), Vladimír Klenka (basová kytara, zpěv), Milan Koudelka (kytara, zpěv) a Pavel Hlavatý (bicí, zpěv). Ačkoliv soubor nedefiloval na špičkových akcích pražského beatového dění, v klubech a na plesech byl žádaný a v letech 1970–72 se zapsal na tři SP a jedno EP Pantonu. Třetí z jeho singlů Paleta byl první českou na deskách vydanou verzí proslulé písně maďarské skupiny Omega, kterou Aleš Brichta v roce 1994 coveroval pod názvem Dívka s perlami ve vlasech.

V 70. a 80. letech zasáhl skupinu nekonečný propletenec odchodů a příchodů, pochopitelný při jejím amatérském statutu a změnách hudebních trendů. Vždy si však držela pozoruhodnou úroveň. Bylo to především zásluhou dvou leaderů, zakladatele Vršeckého (odešel v roce 1987, dnes podniká ve vlastním nahrávacím studiu) a kytaristy a zpěváka Vladimíra Růžka, který k Markýzům (jak se nazývali v období tažení proti anglickým názvům kapel) nastoupil v roce 1978 a skupinu vede dodnes. Tou mezitím prošli mj. Jindřich Vobořil, Karel Váně, Ladislav Čepelák, Rudolf Chundela, František Kotva, Petr Petrásek, Max Presser, Oldřich Kellner, Pavel Roth, Jiří Stárek, Pavel Sádlík, Josef „Méďa" Jelínek, Vladimír Wildt, Zdeněk Vlč a další budoucí osobnosti. Když na jaře 1988 Markýz John odehrál v pražské Lucerně koncert k 20. výročí svého vzniku, šlo zároveň v hrubém odhadu o jeho 2500. vystoupení. To už se ale těžiště činnosti skupiny přeneslo z koncertních pódií na taneční zábavy, které zejména v 80. letech přerostly ve fenomén, jehož návštěvnost šla do stovek a tisíců. Markýz John, který se vedle vlastní tvorby (celé album 1991 včetně hitu Život je náš) nikdy nebránil favoritům ze zahraničních hitparád (např. populární Chrámy skalní z repertoáru Ultravoxu), se přizpůsobil trendu pompézního, na klávesách budovaného rocku, jaký razila např. švédská skupina Europe. Pro tento směr našla vhodného zpěváka v Janu Prachařovi a s ním také v roce 1989 natočila singl pro Supraphon Lesní muž/Ve stínu slovanské lípy. Už o dva roky později však debutové, nepříliš zdařilé album pro Monitor nahrálo s výjimkou Růžka zcela jiné obsazení (se zpěvákem Emilem Smatanou) a další produkci si už skupina zajišťovala ve vlastní režii.

Po roce 1992 se už sestava stabilizovala. Sólový vokál převzal Vladimír Růžek (nar. 1955), po dvou letech přišel Zdeněk Kaplan (basová kytara, 1966), v roce 1997 Viktor Barsa (bicí, 1966) a jako poslední doplnil dnešní obsazení v roce 2001 Vladimírův syn Jakub Růžek (klávesy, 1987). Společně v roce 2003 nahráli album Toto, no proto, které se svým názvem hlásí k americkým vzorům, skupině Toto, a podává tak svědectví, že ambice souboru sahají stále vysoko. V témže roce se Vladimír Růžek a Jan Vršecký znovu sešli na jedné scéně, když skupina Markýz John oslavila koncertem v pražském klubu Kain 35. výročí svého trvání.