Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vlasák, Vladimír 2)

Tisk


Charakteristika: Hráč na bicí nástroje a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:17.2.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:8.4.2022
Text
Literatura

Vlasák, Vladimír, hráč na bicí nástroje a pedagog, narozen 17. 2. 1928, Zákolany, zemřel 8. 4. 2022, Praha.
 
Na pražské konzervatoři byl v letech 1952–58 žákem Emila Špačka. Dráhu výkonného hudebníka zahájil v roce 1950 v orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. 1958 ze souboru odešel a stal se pedagogem pražské konzervatoře (1958–88). Vyvinul pak společně se členem České filharmonie a pedagogem konzervatoře Stanislavem Hojným systematické úsilí o vytvoření moderní metodiky výuky hry na bicí nástroje a o jejich prosazení na koncertních pódiích. Vychoval řadu významných instrumentalistů svého oboru (mimo jiné Oldřich Šatava, Václav Mazáček, Rudolf Výborný, Pavel Šumpík, Milan Adamec, Miroslav Kympl, René Hokův, Daniel Mikolášek, David Řehoř, Lubor Krása a další). V roce 1967 založil Pražský soubor bicích nástrojů, s nímž v průběhu třiceti let provedl skladby Boyda Konowalského (Hudba pro housle sólo a bicí), Jindřicha Felda (Koncertantní suita pro bicí nástroje), Svatopluka Havelky (Percussionata), Jana Seidla (Můj lístek), André Joliveta (Koncertantní suita pro flétnu a bicí nástroje), Miloslava Kabeláče (Osm invencí pro bicí nástroje, Osudová dramata), Marka Kopelenta (Rondo pro šest bicích), Ivany Loudové (Koncert pro bicí, varhany a orchestr dechových nástrojů) atd. Četné skladby pak nahrál na gramofonové desky a pro Československý rozhlas (mimo jiné díla Svatopluka Havelky, Dalibora C. Vačkáře, Miloslava Kabeláče, Jiřího Pauera, Milana Slavického, Milana Jíry, Miloslava Ištvana, Luboše Fišera aj.).
V letech 1959–92 byl Vlasák tympanistou a vedoucím skupiny bicích nástrojů v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Z iniciativy americké muzikoložky, perkusionistky a pedagožky Anny Lynn Barber, která v letech 1989–96 působila v Praze, podnikl Vlasák v letech 1990 a 1993 dvě cesty do Spojených států, kde společně provedli řadu skladeb pro bicí nástroje od českých i světových autorů, vedli interpretační semináře a zúčastnili se tzv. Percussive Arts Society International Convention (PASIC) ve Filadelfii a v Columbusu v USA. Účast na konferenci (PAS) se stala inspirací založení Společnosti perkusionistů České republiky. Společnost realizovala řadu výchovných a informativních akcí: mimo jiné tři ročníky (1991, 1992 a 1993) Pražských dnů bicích nástrojů, tři dvoudenní odborné semináře (1992, 1994 a 1995), dále Dny bicích nástrojů v Brně (1996) a soutěže studentů konzervatoří v oboru (Praha 1987, Brno 1989, Ostrava 2001). Společnost vybudovala obsáhlý archiv notových materiálů skladeb pro bicí nástroje a aktivně působila do konce roku 2002. Amy Lynn Barber rovněž založila neziskovou nadaci Prague Percussion Project (1993), která organizovala koncertní činnost a vyvíjela další informační a propagační aktivity.
Vlasák byl od roku 2000 pověřeným vedoucím pedagogem katedry bicích nástrojů na AMU, kde působí dosud (doc. 2003, prof. 2007). Jeho celoživotní dílo vedlo záslužně k prosazení bicích nástrojů do pravidelného koncertního života a zejména k vytvoření možnosti vysokoškolského studia oboru, k poznání mimořádně širokého repertoárového fondu a k rozvoji zájmu o hru na bicí nástroje.


Literatura

Kozák, Pavel: Tu metodiku jsem bohužel vymyslel já (Harmonie 1996, č. 1, s. 6–7 – rozhovor).
Vlasák, Vladimír: Konzervatoře soutěžily ve hře na bicí (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 4, s. 27).
Šmolík, Jan: Představujeme Společnost perkusionistů (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 6, s. 256–258).
 
Petar Zapletal

Datum poslední změny: 13.5.2022