Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Špelina, Karel

Tisk


Charakteristika: Houslista, violista a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:2.11.1936
Text
Literatura

Špelina, Karel, houslista, violista a pedagog, narozen 2. 11. 1936, Plzeň.
 
Hře na housle se učil od roku 1942 soukromě u Reginy Řehákové a Karla Šnebergra; po studiu na Vyšší průmyslové škole papírenské (1951–55) byl na Konzervatoři v Plzni v oboru hry na violu  posluchačem Jana Pechmana (absolvoval 1967). Do roku 1962 pracoval v Západočeských papírnách v Plzni; 1962–70 byl vedoucím skupiny viol v Plzeňském rozhlasovém orchestru, 1966–70 současně působil jako hráč na violu v operním orchestru v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. 1970–2002 byl členem orchestru České filharmonie (od 1972 zastával funkci zástupce vedoucího skupiny, od 1990 skupinu vedl). Od roku 2002 pracuje v archivu České filharmonie (dosud – 2008).
Je nositelem Ceny města Plzně, udělené za reprezentaci českého výkonného umění ve vlasti i za hranicemi Plzeňskému rozhlasovému kvartetu v roce 1968, jehož byl Špelina členem.
 
Špelina se uplatnil jako komorní hráč v Plzeňském komorním orchestru (1962–70), v Plzeňském rozhlasovém kvartetu (1962–70), ve Dvořákově komorním orchestru (1974–89), v souboru Ars rediviva (1970–2002) a v Klavírním kvartetu Bohuslava Martinů (1979–2002). Dále spolupracoval se souborem Collegium musicum Pragense, se Sukovým kvartetem; jako sólista vystupoval s Plzeňským rozhlasovým orchestrem, se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, s Karlovarským symfonickým orchestrem, s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, s Komorní filharmonií Pardubice, s Českou filharmonií, s Českým národním symfonickým orchestrem a dalšími, s nimiž provedl četné koncertantní skladby pro sólovou violu (mimo jiné díla Antonína Vranického, Francesca Geminianiho, Ernsta Blocha, Georga Philippa Telemanna, Jiřího Antonína Bendy, Franze Schuberta, Jana Křtitele Vaňhala, Jana Václava Stamice, Hectora Berlioze, Zdeňka Lukáše, Christiana Graupnera a dalších). Jako sólista účinkoval Špelina rovněž v Anglii, v Německu, ve Švédsku, v Dánsku, v Rakousku, ve Švýcarsku, v Rusku atd.
 
Poprvé provedl řadu skladeb soudobých českých (Ivo Bláha, Zdeněk Lukáš, Jan Málek, Jaroslav Krček, Miroslav Hlaváč, Jan Slimáček, Jiří Bažant, Bořivoj Mikoda, Josef Bartovský, Antonín Devátý, Jan František Novák, Václav Felix, Věroslav Neumann, Jan Klusák, Milan Slavický) i světových autorů (Sonátu pro violu a klavír op. 25 č. 4 Paula Hindemitha – 1977, Sonátu pro violu a klavír op. 147 Dmitrije Šostakoviče – 1975) a jiné.
 
Od roku 1994 je Karel Špelina pedagogem pražské konzervatoře, kde vyučuje obory hra  na violu a komorní hra (dosud  – 2008). Působil rovněž jako lektor Mezinárodní komorní hudební akademie Sándora Végha; od roku 2000 je lektorem Mezinárodní komorní hudební akademie Ameropa.
 
Špelina nahrál pro firmy Supraphon, Panton, Pony Canyon, Clarton a Arco Diva na gramofonové desky a kompaktní disky mimo jiné 1. smyčcový kvartet Bohuslava Martinů (Supraphon), Variace pro housle, violu, violoncello a klavír Karla Husy (Arco Diva), Koncert pro violu a orchestr, Divertimento pro housle a violu a Meditaci pro violu a klavír Zdeňka Lukáše, Koncert Es dur pro violu a orchestr op. 2, č. 1 Josefa Rejchy, dále komorní díla Jana Křtitele Vaňhala (Sonáta Es dur pro violu a klavír, Supraphon), Paula Hindemitha (Sonáta pro violu sólo op. 25, č. 1 a č. 4, Supraphon), Carla Philippa Emanuela Bacha (Sonáta g moll pro violu, violoncello a cembalo, Supraphon), Wilhelma Friedemanna Bacha (Sonáta c moll pro violu, violoncello a cembalo, Supraphon), Daria Milhauda (Sonáta č. 1 a 2 pro violu a klavír a Quatre Visages, Supraphon), Arthura Honeggera (Sonáta pro violu a klavír, Supraphon), Antonína Rejchy, Antonína Dvořáka, Ludwiga van Beethovena, Jiřího Jarocha a další.
 
Špelina rovněž psal příležitostné články pro odborná periodika (mimo jiné Zemřel dr. Mojmír Vaněk. Hudební rozhledy 45, 1992, č. 7–8, s. 349–350). Recenze o jeho interpretačních výkonech byly od roku 1963 publikovány v Hudebních rozhledech, HarmoniiOpus musicum, Rudolfinum Revue, v centrálním i regionálním denním tisku.
Literatura
I.Lexika
Čeští koncertní umělci – instrumentalisté (Praha 1983).
Who is...? Hübners blaues Who is Who (Zug 2002).
 
II.Ostatní
Mlejnek, Karel: Ken-Ichiro Kobayashi s Českou filharmonií (Hudební rozhledy 51, 1998, č. 5, s. 10–11).
Smolka, Jaroslav: Zdeněk Lukáš, Jiří Jaroch. Karel Špelina – viola ad., recenze CD Arcodiva UP 0090–2 131 (Hudební rozhledy 60, 2007, č. 11, s. 63).
 
Petar Zapletal
Datum poslední změny: 16.12.2008