Český hudební slovník osob a institucí

Stašek, Čestmír

Stašek, Čestmír, sbormistr, pedagog, metodik, narozen 21. 8. 1926, Praha, zemřel 8. 3. 2020, tamtéž.

Narodil se do rodiny úředníka zemského národního výboru Karla Staška a účetní čokoládovny Maršner Marie Staškové rozené Fraňkové. Jeho rodiče byli nadšenými amatérskými hudebníky, matka Marie byla i jeho první učitelkou klavíru.

V letech 1937–41 studoval na nižším gymnáziu v Praze a následně vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou, na níž maturoval v roce 1945. Ve sbormistrovství se soukromě vzdělával u Vojtěcha Bořivoje Aima, jemuž dělal asistenta a korepetitora v mužském pěveckém sboru Typografia, ve skladbě byl žákem Otakara Jeremiáše, ve hře na klavír Vladimíra Polívky, hru na varhany studoval u Jana Bedřicha Krajse a trubku u Jaroslava Koláře. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval v letech 1946–50 obory hudební výchova a hudební nástroje u Petra Ebena, Bohumila Kulínského, Zdeňka Košlera a dalších, v roce 1951 vykonal státní zkoušku ze hry na klavír. V roce 1970 obhájil diplomovou práci Sbormistrovská metoda Vojtěcha Bořivoje Aima na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Po studiích získal pracovní uplatnění v Mostě, kde se záhy věnoval kultivaci a organizaci zdejšího hudebního života jako klavírista i sbormistr. V letech 1945–48 založil a řídil Mostecký dětský sbor zformovaný ze žáků gymnázia, významně se rovněž podílel na organizaci tamějšího hudebního života.

V roce 1949 založil Pražský dětský sbor, který vedl nepřetržitě přes šest desítek let, čímž se stal i rekordmanem mezi sbormistry. Ve sboru se staral nejen o hudební nácvik a umělecké vedení, ale organizoval také soustředění, vydával vlastní bulletin, rozmnožoval notové materiály, upravoval písně, často sbor také doprovázel. Vlastním vzorem formoval mnoho generací zpěváků, z nichž se mnozí později uplatnili v profesionální hudební sféře (Pavla Aunická, Vladimír Doležal, Kateřina Javůrková, Jitka Nešverová, Adam Plachetka, Martin Šrejma, Pavla Zobalová ad.). V roce 2004 Stašek bilancoval činnost Pražského dětského sboru a podle svých  záznamů zjistil, že sborem prošlo za dobu jeho existence přes 4600 dětí. Ve stejném roce působilo v celkem osmi odděleních kolem 350 zpěváků ve věku 4 a půl až 72 let, ke sboru totiž patřil i padesátičlenný sbor dospělých, rodičů a přátel Pražského dětského sboru. Pražský dětský sbor nastudoval přes 3000 skladeb od více než 250 českých a 180 zahraničních skladatelů, na konci své činnosti měl hlavní sbor za sebou více než 1700 koncertů, vystoupení, natáčení v rozhlase i na gramodesky, vydal 9 snímků na kazetách a CD, natáčel pro film a televizi, absolvoval přes 40 zahraničních zájezdů do 15 zemí Evropy, Ameriky, Afriky a Asie a získal 1. ceny na soutěžích v Ostravě (1957), Havířově (1967), Celji (1969), Neerpeltu (1972, 1998), Olomouci (1977), Nantes (1987), Székesféherváru (1990), Leccu (1992), Lindenholzhausenu (1993), Des Moines (USA, 1993) či Roodeportu (Jihoafrická republika, 1995) aj. Mezi největší úspěchy Pražského dětského sboru patřily zájezdy do Spojených států amerických (1993), Jihoafrické republiky (1995) a do Libanonu (1996).  

Kromě Pražského dětského sboru Stašek souběžně spolupracoval s mnoha dalšími dětskými sbory škol mateřských, základních i sborů na lidových školách umění, v 50. letech krátce vedl i dětský sbor Pražského hlaholu (1956–57) ad. Učitelské povolání na různých typech škol spojoval s činností metodika, v 50. a 60. letech působil střídavě v Ústředním domě pionýrů a mládeže, Osvětové besedě a v Obvodním kulturním domě v Praze 6.

Po odchodu Bohumila Kulínského z Československého rozhlasu převzal a znovu vybudoval Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu, v němž působil v letech 1973–90 a s nímž absolvoval četné koncerty a natáčení. Vedle dětských sborů vedl smíšený sbor Mládeže Mikrochor, Smíšený sbor rodičů a přátel Pražského dětského sboru, Pražský dámský a Pražský dívčí sbor.

Dětskému sborovému zpěvu zasvětil celý svůj život i jako pedagog, metodik, lektor a autor řady publikací, které ovlivnily řady začínajících sbormistrů (Učíme se zpívat ve sboru, Pěvecký soubor na základní devítileté škole, ABC začínajícího sbormistra, opakovaně vydávané publikace Hudebně pěvecký kurs pro dětské pěvecké sbory a jejich přípravná oddělení). Stašek je autorem několika set odborných článků a recenzí, které publikoval od roku 1954 až téměř do své smrti, autorského bulletinu DěS (Dětský sbor, bulletin komise Dětského sborového zpěvu České hudební společnosti, 1970–80), sestavil přes dvacet notových sborníků s metodickými návody a připravil hojně používanou Antologii české vokální tvorby pro děti. Na rozvoji dětského sborového zpěvu se podílel také sestavením osnov pro sbormistrovské kurzy tehdejších lidových konzervatoří a osnov sborového zpěvu pro lidové školy umění (1980), řadu let působil jako metodik sborového zpěvu. Své zkušenosti předával na školách všech stupňů, působil na základní devítileté škole, lidové škole umění, gymnáziu, konzervatoři, uplatnil se rovněž jako lektor metodiky sborového zpěvu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde vychoval a pro sborový zpěv nadchl generace studentů. Své znalosti předával také na celé řadě kurzů, přednáškách a seminářích, jako zkušený porotce domácích i zahraničních soutěží. Stašek působil jako předseda komise dětského sborového zpěvu České hudební společnosti, byl členem kulturní komise České ústřední rady pionýrské organizace, členem řídících výborů mezinárodních i domácích sborových festivalů i odborných rad. Upravil desítky lidových písní, připravil několik pásem i hudeb k činohrám, se svými tělesy provedl řadu premiér soudobých českých skladatelů, zasloužil se zároveň i o propagaci soudobé české tvorby v zahraničí.

Staškovo sbormistrovské a pedagogické působení ve všech tělesech dosahuje úctyhodných rozměrů. Za roky jeho umělecké práce prošlo jeho sbory přes 7000 dětí a dospělých, absolvoval přes 2000 vystoupení a koncertů a nastudoval více než 3000 skladeb různých žánrů, v rozhlasových a televizních archivech najdeme přes 600 jeho nahrávek. Na těchto úspěších má velkou zásluhu také Staškova manželka, muzikoložka a pedagožka Alena Stašková, na jeho sbormistrovský odkaz navazuje jeho dcera Marcela Miková, sbormistryně dětského sboru Fere Angeli a Pěveckého sboru Gymnázia Strakonice.         

Za svoji práci byl opakovaně oceněn, Cenou Františka Lýska (1990), Stříbrnou medailí hlavního města Prahy (1999), Cenou Bedřicha Smetany (2001), Cenou Ministerstva kultury (2005) či cenou Senior Prix (2015).