Český hudební slovník osob a institucí

Veselý, Oldřich

Veselý, Oldřich, skladatel, klávesista, zpěvák a producent, narozen 13. 11. 1948, Brno, zemřel 17. 1. 2018, tamtéž.
 
1967 absolvoval Střední průmyslovou školu textilní, původním povoláním byl textilní výtvarník. Koncem šedesátých let založil rockovou skupinu Great Music Factory, 1971–73 absolvoval angažmá v západní Evropě (mimo jiné muzikál Hair) s brněnskou skupinou Atlantis, 1974–75 členem brněnské formace Synkopy 61, která 1981 upravila název na Synkopy. „Ten název se mi od samého začátku moc nelíbil,“ prozradil Oldřich Veselý v rozhovoru pro Mladý svět (1986, č. 32, s. 31). 1976 odešel do Prahy za nabídkou Radima Hladíka a stal se klávesistou jeho Blue Effectu resp. M. efektu. 1980 se vrátil k Synkopám 61, u kterých se prosadil jako vokalista a výrazná autorská a vůdčí osobnost. Po 1990 ukončil až na výjimky koncertní činnost a věnoval se převážně autorské a studiové práci pro film, divadlo, reklamu a netradiční performance. Od 2003 občasně vystupoval se skupinou E–band ve složení Petr Raven – Krkavec (kytara), Víťa Vrbka (basová kytara), Dan Piršč (zpěv, kytara, foukací harmonika, perkuse) a Milan Esterka (bicí). Oficiálně oznámené ukončení koncertních aktivit nebránilo Veselému vracet se na pódium při atraktivních příležitostech, jako byl zájezd s Pavlem Váněm do USA v roce 2006, nebo na významných setkáních rockových celebrit, mezi něž patřilo 16. 5. 2004 „reunion“ skupiny Blue Effect v pražském klubu Vagón u příležitosti uvedení souboru do rockové Síně slávy Radia Beat.

Pro Synkopy 61 Oldřich Veselý psal stěžejní hity, a to i v dobách, než se stal jejich členem: Válka je vůl (1968), Suita pro J. S. Bacha (1968), Casanova (druhá cena na 2. čsl. Beat festivalu 1968). Už jako příslušník souboru se prezentoval Ptačí sonátou a písní Balón na albu Xantipa (1974). Rok nato ve Formuli 1 poprvé v téměř 14minutové skladbě o třech částech Touhy vystavěl na odiv své zaujetí a předpoklady pro tvorbu rozměrných kompozic s dominujícími klávesami a pompézním zvukem. Definitivně se přeorientoval na art rock s prvky artificiální hudby v první polovině osmdesátých let v audiovizuálních projektech, které skupina přenesla ve zkrácené podobě na alba Sluneční hodiny (1981) a Křídlení (1983), na nichž měl Veselý rozhodující tvůrčí  podíl. Zato Zrcadla (1985) s písněmi kratší stopáže považoval za ústupek tlakům mladším hudebníků, kdy se mu dramaturgie vymkla z rukou. Od 1985 pracoval s počítači a nechával se výrazně ovlivnit jejich možnostmi. Živou inspiraci pro něho představoval především Pavel Vrba, který se stal téměř výhradním autorem textů  k jeho projektům a jejich sólové album Dlouhá noc z 1990 zapůsobilo jako symbolické a poněkud staromódní rozloučení s trendem, který u Veselého pokračoval přerodem v tvůrce divadelní a filmové hudby, ale i nevšedních performancí. V tomto směru vynikl Slavkov Live, hodinový pořad s hudbou, zvukovými kolážemi, baletem, vizualizací, laserovou show a ohňostrojem, který byl uveden 3. prosince 2005 u příležitosti 200. výročí bitvy u Slavkova. Na jevištní scéně je posledním projektem Oldřicha Veselého hudba pro Odysseiu, představení Městského divadla Brno, z televizní tvorby je v dobré paměti seriál Detektiv Martin Tomsa.