Český hudební slovník osob a institucí

Urbánková, Naďa

Urbánková, Naďa (vl. jm. Balabánová, Naděžda), zpěvačka, herečka, textařka, narozena 30. 6. 1939, Nová Paka, zemřela 3. 2. 2023, Praha.

Absolventka vyšší zdravotnické školy v Trutnově (maturita v roce 1957) se učila hře na violu. V Jaroměři se obeznámila se základy herectví a zpěvu, které uplatnila na Jiráskově Hronově (1958), v pardubické činohře (1959) a jako moderátorka Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1960). Z AUSu, kde rovněž zpívala, přešla do Čs. souboru písní a tanců (1962) a v Laterně magice hostovala v Hoffmannových povídkách Jacquese Offenbacha. V Praze se dále zdokonalovala u pěveckých pedagogů, např. u Jaroslavy Bernardové.

V roce 1964 se zúčastnila konkursu do filmu Kdyby tisíc klarinetů režiséra Jána Roháče, který jí otevřel dveře k sedmiletému angažmá v divadle Semafor a rolím v bufo-opeře Dobře placená procházka a dalších inscenacích, např. Šest žen Jindřicha VIII., Poslední štace, Ďábel z Vinohrad, Tak co barone. Vedle toho zpívala v divadle Sluníčko se skupinou Country Beat Jiřího Brabce, která se v letech 1967–69 stala rovněž součástí Semaforu a tvořila páteř úspěšných „besídek“ a „návštěvních dnů“ umělecké skupiny Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka. Urbánková zde, podobně jako ve filmu a v televizních hrách, dala rovnou měrou vyniknout svému pěveckému i hereckému talentu s výrazovými prostředky sahajícími od komiky po sentiment, podávaný s určitou dávkou nadsázky. Ačkoliv se s Country Beatem zejména v letech 1973–75 prozpívala do center hudby country & western (Nashville, opakovaně C & W festival v londýnském Wembley, britské turné společně se zámořskými hvězdami této hudby), sotva ji můžeme považovat za ortodoxní představitelku tohoto stylu. Jako svůj pěvecky vzor v té době uváděla Ellu Fitzgeraldovou, ale i Carpenters. Anglicky zpívající interpretkou country se stala spíše souhrou příležitostí, stejně blízko měla ke swingu i šansonům, písním italské provenience (Závidím) i kabaretnímu retru (Blonďák s červenou bugatkou, Mám ráda žužu). Proto si ji Hudební divadlo Karlín v roce 1978 vybralo do hlavní role Sally pro své provedení amerického muzikálu Kabaret. Naďa Urbánková se přesto v 80. letech do Country Beatu epizodně vrátila, stejně tak zůstala věrná vazbě na Semafor (po odchodu v roce 1971 comeback v letech 1976–78 ve hře Smutek bláznivých panen, od 1985 jako stálý host).

Ačkoliv ještě v Aktualitách Melodie 1969 (č. 2, s. 3) si recenzent Jaroslav Přikryl nad singlem Nadi Urbánkové Nemám zájem/Naděje posteskl, že „její jméno se nevyskytuje na etiketách příliš často“, signalizovaly oba snímky, první s doprovodem TOČRu s Josefem Vobrubou a druhý s orchestrem Václava Hybše, že nová tvář i hlas vzbudily pozornost kapitánů českého středního písničkového proudu. „Tyto dva tituly ji představují v trochu jiné podobě, než jako její už vžitý rozverný, temperamentní a pikantní typ rozpustilé zpěvačky,“ ocenil Jaroslav Přikryl. A vskutku to byl především mainstream, který Naďu Urbánkovou po vykročení do ankety Zlatý slavík v letech 1967 (10.) a 68 (7.) vynesl v pětiletém období 1972–76 na post nejvyšší. Svůj podíl na tom měly vavříny na tehdy prestižních festivalech Bratislavská lyra (stříbro v roce 1969 za přednes písně Mosaznej džbán) a Děčínská kotva (prvenství s tituly Svítá nad velkou louží a Gondola v ročnících 1969 a 1971).K některým písním svého repertoáru si sama psala texty: Vilém peče housky, Dávám ti dar, Zdáš se mi, Žárlím.    

Do výčtu interpretů a těles, s nimiž Naďa Urbánková spolupracovala, lze zahrnout rovněž skupinu Jollies Milana Drobného (na jejich společné nahrávání v tehdejší NSR navázal příslib natočení šesti titulů s Urbánkovou v němčině pro Ariolu), orchestry Ferdinanda Havlíka, Slávy Kunsta a Václava Zahradníka, Shut Up Františka Ringo Čecha, Kroky Františka Janečka, skupinu Luďka Švábenského, ale i partnery v duetech a trojzpěvech včetně Jiřího Šlitra a Evy Pilarové (Kdo to ví, odpoví), Jiřího Grossmanna (Drahý můj) aopětEvy Pilarové (Amfora). Především byla ale sólistkou, dominující osobností v samostatných recitálech. Od roku 1986 se rovněž věnovala pedagogické činnosti na pražské konzervatoři.

V roce 1990 se Naďa Urbánková provdala do zahraničí a sedm let strávila ve Švýcarsku. I nadále se pak věnovala v Čechách podnikatelskému záměru, nabídky z divadelních scén ji však znovu postupně etablovaly v umělecké branži. Po několika společných koncertech v roce 2005 našla i novou hudební inspiraci po boku Luboše Javůrka a country-folkové skupiny Bokomara. V roce 2000 s ní Česká televize natočila a odvysílala pořad Vzlety a pády.