Český hudební slovník osob a institucí

Čižmárová, Valérie

Čižmárová, Valérie (též Valerie), zpěvačka, narozena 29. 1. 1952, Michalovce, zemřela 7. 3. 2005, Praha.

Základů uměleckého vzdělání (balet) se jí dostalo na LŠU v místě rodiště. 1967 začala vystupovat na veřejnosti jako zpěvačka a přes krajské kolo v Košicích postoupila do celostátních soutěží pěveckých talentů v České Třebové a Jihlavě (obě 1968), kde obsadila shodně 2. místo. To jí přineslo pozvánku do Prahy, do ansámblu rekonstruovaného divadla Rokoko. Typově zde nahradila Helenu Vondráčkovou, odcházející za projektem Golden Kids, v muzikálu Pan Pickwick, ale i v recitálu Osm lásek Waldemara Matušky. Zároveň poznala nahrávací studia a pódia významných festivalů. „Příjemným překvapením soutěže byla účast … Valérie Čižmárové, která se již pomalu v Praze aklimatizuje a jejíž výkon slibuje do budoucna mnohé,“ napsal Vladimír Poštulka v Aktualitách Melodie č. 13/1969 v recenzi na festival Děčínská kotva 1969. V témže roce vydala Valérie Čižmárová na singlu vlastní verzi známé, zpěváky s rhythmandbluesovým feelingem vyhledávané písně Sunny a přední kritici ji v Aktualitách Melodie č. 24/1969 ohodnotili v průměru povzbudivými třemi hvězdičkami. O dalším singlu Když mě chceš/Proč se ti zdá ale napsal recenzent Lubomír Dorůžka v Aktualitách Melodie č. 13/1970: „Škoda Čižmárové pro takový repertoár.“ Samotná zpěvačka připustila v rozhovoru s Milošem Skalkou (Melodie 1971, č. 7, str. 215) repertoárovou bezradnost a zklamání z nevydařené spolupráce s producenty Ivanem Štědrým a Bobem Ondráčkem.

Po slibném vykročení na pódia sousední NDR (2. místo na festivalu Einmal im Jahre a vítězství v soutěži Rund v témže roce 1974) a pokusu o prosazení vlastního recitálu se Valérie Čižmárová stala 1975 členkou divadla Semafor, kde se uplatnila v umělecké skupině Miroslava Šimka a Luďka Soboty a kapele Groš. Jako interpretka bez autorských ambicí nadále doplácela na různorodost nabídnutého repertoáru, který sahal od swingových evergreenů až po bubblegum typu Léta letí (její nejznámější hit z 1971). Za těchto okolností můžeme za vyzrálé období zpěvačky považovat rok 1979, kdy získala bronz na festivalu Bratislavská lyra a absolvovala koncertní vystoupení (též v SRN) s orchestrem Gustava Broma.

Za své kariéry natočila přes 200 skladeb po počátcích u Pantonu převážně v Supraphonu, ale i v Československém rozhlasu i Československé televizi. Existují i nahrávky pořízené pro české a slovenské filmy včetně populárních Holek z porcelánu. Vedle pěvecké činnosti se totiž Valérie Čižmárová prosadila rovněž jako herečka, konkrétně ve snímcích Půlnoční kolona (1972), Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Já to tedy beru, šéfe...! (1977) a Smrt krásných srnců (1986).

V roce 1998 rozpoznaná artróza a další zdravotní potíže přinutily zpěvačku k odchodu ze Semaforu (2000) a do předčasného invalidního důchodu. Nadále však vystupovala v recitálech celebrit (např. v pořadu Večírek pro zvané herečky Helyn Růžičkové) a Producentské centrum Františka Rychtaříka vydalo 2002 souhrn jejích nejoblíbenějších titulů. O tři roky později Valérie Čižmárová podlehla nádorovému onemocnění.