Rajmon, Radko
Charakteristika: Hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:27.1.1936
Text
• Dílo •
Rajmon, Radko, hudební pedagog, narozen 27. 1. 1936, Jičín.
Žil od narození s rodinou v Nové Pace, kde maturoval na jedenáctileté střední škole (1954).
Absolvoval studium němčiny na Státní jazykové škole v Brně (1954–56, státní zkouška, tlumočnický kurz). V letech 1956–58 byl posluchačem Vyšší školy pedagogické (pozdější Pedagogická fakulta), kde absolvoval 1958 studium oborů hudební výchova – čeština. Po překonání infekční žloutenky byl osvobozen od vojenské služby a nastoupil 1959 jako učitel na osmiletou (pak devítiletou) střední školu v Andělské Hoře u Bruntálu. Jako žák Františka Lýska se věnoval zejména ověřování progresivních metod rozvoje hudební představivosti dětí resp. problematice intonace. Od 1960 začal externě studovat hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy UJEP) v Brně, přednášel pro učitele hudební výchovy o metodice a realizoval ve svém obvodu průzkum úrovně vyučování hudební výchově. Od školního roku 1961–62 byl přeložen do Dolní Rožínky (okres Žďár nad Sázavou), kde mimo jiné rozšířil svou hudebně pedagogickou orientaci na rozvoj aktivity dětí při poslechu hudby. Od 1962 začal publikovat odborné práce, od 1964 spolupracovat s hudebním oddělením Výzkumného ústavu pedagogického v Praze při ověřování prvků připravované nové koncepce školní hudební výchovy. Působil i jako klavírní korepetitor pro moderní gymnastiku, ve výuce se soustředil pouze na hudební výchovu, přednášel v Okresním pedagogickém středisku ve Žďáru nad Sázavou o hudební teorii a estetice; studium muzikologie uzavřel 1967 prací Hlavní intonační metody v českých zemích na rozhraní
Ve VÚP se podílel na tvorbě a ověřování pojetí, obsahu a metod hudební výchovy na základní škole a gymnáziu (včetně projektu škol s rozšířeným vyučováním hudební výchově), na střední pedagogické škole, základní škole pro nevidomé, zvláštní škole, konzervatořích, v předškolní výchově a v ústavech sociální péče, pracoval na tvorbě učebních osnov. Výrazně se podílel na vytváření a prosazování tzv. nové koncepce hudební výchovy (zdůraznění aktivních muzikantských činností apod.). Byl autorem a spoluautorem učebnic, metodických příruček a učebních pomůcek (pro vydavatelství Komenium), v přípravě učitelů k práci podle nově zaváděného pojetí předmětu (od 1976 1.–4. ročník základní školy, od 1980 5.–9. ročník) působil jako ústřední lektor. Odborný poradce Československého rozhlasu a Československé televize při tvorbě pořadů pro školy, autor několika cyklů rozhlasových pořadů (k některým vyšly i metodické pokyny otiskované v čsp. Estetická výchova 1972–73). Práci brzděnou v době normalizace mohl výrazněji rozvíjet až po 1980, kdy uskutečnil několik studijních pobytů (Berlín-NDR, Sofia, Budapešť, Nový Sad), stal se 1982 vedoucím oddělení hudební výchovy a získal 1984 titul PhDr. na Masarykově univerzitě (tehdy UJEP) v Brně.
Pro zvyšující se ideologický tlak nicméně z VÚP koncem roku 1987 odešel, působil jako hudební publicista ve svobodném povolání a odborný konzultant, připravoval dílo Hudební výchova v Československu 1964–1988 (nedokončeno). Od vzniku České hudební společnosti (ČHS) v roce 1971 byl členem předsednictva jejího ústředního výboru, od listopadu 1988 vedoucím jejího sekretariátu při Českém hudebním fondu, po právním osamostatnění ČHS 1990 pak jejím generálním sekretářem (do 31. 8. 1991). Po celých dvacet let působil jako lektor prázdninových kurzů ČHS pro učitele hudební výchovy. Od školního roku 1990/91 spolupracoval s manželkou, Evou Rajmonovou, vyučující mimo jiné hudební výchově na ZŠ na Jižním Městě v Praze, jako metodik, konzultant, aranžér pro školní soubory, organizátor a korepetitor příležitostných instrumentálních doprovodných souborů a doprovázeč při soutěžních i školních vystoupeních. Od září 1990 vyučoval hudební výchovu na 2. stupni této školy (manželka 1990–96 ředitelkou školy), později i angličtinu a němčinu; současně učil externě (do 1992) na pražské konzervatoři (dechovém oddělení) harmonii a intonaci. Pedagogickou činnost uzavřel v červnu 1997, v dalších letech vyučuje hudbě ve svých soukromých kurzech.
Od 1998 spolupracuje se Spolkem pro vokální a komorní hudbu Laetitia (smíšený komorní sbor Laetitia a smyčcový komorní orchestr Musica academica) v Praze (2002–07 prezident spolku). Podílel se zvláště na organizaci mezinárodního festivalu duchovní hudby pro amatérské soubory Šumava – Bayerischer Wald (11 ročníků 1997–2007, Laetitia s Unií českých pěveckých sborů, Ministerstvem kultury ČR, Muzeem Šumavy atd.). Místopředseda Společnosti pro aktivní výchovnou prevenci, která s podporou Nadace F. A. Urbánka rozvíjí mravní odkaz skladatele Jana Hanuše.
Dílo
Samostatně vydané publikace
Učební osnovy hudební výchovy na gymnáziu, platné od 1. 9. 1972. Povinný (v alternaci s výtvarnou výchovou), volitelný a nepovinný předmět (s Janem Budíkem, Praha 1972);
Hudební výchova pro 5. ročník experimentálních škol (učebnice, s Miroslavem Střelákem, Praha 1977, 1979);
Metodické pokyny k učebnici Hudební výchova pro 5. ročník experimentálních škol (Praha 1979);
Hudební výchova pro 5. ročník základní školy (učebnice, s Miroslavem Střelákem, Praha 1980, 1981, 1984, 1988, 1989, 1997);
Metodická příručka k učebnici Hudební výchova pro 5. ročník základní školy (s Miroslavem Střelákem, Praha 1981);
Hudební výchova pro
Kluby přátel hudby. Programy, organizace a metodika pro zájmové útvary při základní škole (Praha 1987);
Výchovno-vzdelávací program pre záujmový útvar Klub priateľov hudby pre žiakov 5.–8. ročníka základnej školy (Bratislava 1989);
Metodická příručka k hudební výchově pro 4.–5. ročník zvláštní školy (s Jaroslavem Jahodou a Janou Vášovou, Praha 1989, 1991);
Hudební výchova pro 5. ročník základní školy (učebnice, přepracované vydání, Praha 1990, 1996).
Stati a články
O poslechu hudby na všeobecně vzdělávacích školách (Estetická výchova 7, 1964–65, č. 1, příloha pro učitele HV, s. 9);
Nad publikacemi Františka Lýska (Estetická výchova 9, 1966–67, č. 5, příloha pro učitele HV, s. 8);
Konečně sami? Ke vzniku nového časopisu (Hudební výchova 1, 1968–69, č. 1, s. 1);
První krok v Pardubicích. I. ročník IFAS (Hudební výchova 1, 1968–69, č. 1, s. 15);
Co s Kocianovou soutěží? Historie, problematika, poslání (Hudební výchova 1, 1968–69, č. 1, s. 16–17);
Devítka zpívá…(Hudební výchova 1, 1968–69, č. 2, s. 37–38, č. 3–4, s. 50);
Návrh učebních osnov. Hudební výchova 1.–9. ročník ZDŠ (s Ivanem Poledňákem a Libuší Kurkovou, Hudební výchova 2, 1969–70, č. 1, s. 3–14);
Maďarská ponaučení aneb Sonata ungarica. Československá hudební pedagogika v mezinárodní soutěži (Estetická výchova 1970–71, č. 4, s. 100–102);
Hledání podstaty. Hudebně antropologická a sociologická argumentace nového pojetí hudební výchovy na gymnáziu (Estetická výchova 1970–71, č. 4, s. 104–105);
Je mládež jiná? Ontogenetické podmínky hudebně estetického rozvoje žáka gymnázia (Estetická výchova 1970–71, č. 6, s. 152–153);
Mládež hraje a zpívá. Hudební výchova na gymnáziu a nové rysy masového konzumu hudby (Estetická výchova 1970–71, č. 7, s. 180–181);
Mládež hraje a zpívá. Spontánní hudební aktivity studentů gymnázia (Estetická výchova 1970–71, s. 212–214);
Ke koncepci našeho předmětu. Referát ze sympozia o hudební výchově na gymnáziu v Brně (Estetická výchova 1971–72, č. 3, s. 67–68);
Hudební výchova, Sborový zpěv, Instrumentální hra. Principy nové koncepce hudební výchovy na základní škole (s Janem Budíkem, Zprávy VÚP 26, Praha 1972, s. 181–184);
Mezipředmětové vztahy a specifika hudební výchovy. Práce učitele na málotřídních školách. Problematika intonačních cvičení. Výchovný koncert – ano či ne? (in: Ivan Poledňák, Jan Budík a kolektiv: 40 rozhlasových přednášek o hudební výchově. Praha 1974, s. 24, 68,
Metodické pokyny ke klasifikaci žáků ZDŠ v hudební výchově (s Janem Budíkem, Estetická výchova 1974–75, č. 5, s. 124);
Hudba v rodině (Rodina a škola 22, 1975, č. 9, s. 4);
Česká hudební společnost na počátku cesty (Opus musicum 8, 1976, č. 4);
Tvořivý princip – metoda hudebněvýchovné práce (Estetická výchova 1975–76, č. 8, s. 213);
Činnosti – poznatky – operace I, II (Estetická výchova 1975–76, č. 9, s.
Česká hudební společnost na počátku cesty doplňuji stránky (Opus musicum 8, 1976, č. 4, s. 97–101);
Dítě, hudba a hudební výchova v 5. ročníku (Estetická výchova 1979–80, č. 5, s. 120);
Janu Budíkovi. K pětašedesátinám Jana Budíka (Estetická výchova 1979–80, č. 10, s. 263);
Príprava učiteľov a jej osnovy. Nová koncepcia hudobnej výchovy v ČSSR v 5. ročníku základnej školy (in: Ľubica Šikulová, Bohumil Dušek, Radko Rajmon: O novom chápaní výchovy a vzdelania na 2. stupni základnej školy, Bratislava 1979, s. 5–17);
Principy práce s hudebním dílem v nové koncepci hudební výchovy v ČSSR (Musica viva in schola 7, Brno 1985, s. 40–55);
Hudební výchova a zpěv (in: Výchova k péči o životní prostředí na 2. stupni základních škol, Praha 1986, s. 125–141);
Hudební výchova od Nitry po dnešek (Musica viva in schola 8, Brno 1987, s. 34–50);
Příprava učitele z hlediska požadavků učebních osnov (in: Příprava učitelů hudební výchovy;
Materiály z konference o hudební výchově v Nitře 1986, Praha 1988);
Formování hudebního vědomí (Hudební rozhledy 1986, č. 10, s. 522–527).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 3.7.2008