Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Rainoldi, Paolo

Tisk


Charakteristika: Tanečník, baletní mistr a mistr pantomimy

Datum narození/zahájení aktivity:18.4.1781
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.1.1853
Text

Rainoldi, Paolo, tanečník, baletní mistr a mistr pantomimy, narozen 18. 4. 1781, Miláno, zemřel 1. 1. 1853, Praha.
 
A. Životopis
B. Dílo

A. Životopis
Žák Francesco Sediniho v Miláně, poté byl přijat jako čtrnáctiletý do dětského souboru v Bergamu (1795). V letech 1804–13 byl tanečníkem ve vídeňském Kärtnerthortheater, nejdříve na tři roky jako figurant (za 400 fl. ročně), později dostával menší komické role, například Filippo Taglioni mu svěřil menší roli v baletu Dansomanie (1808). Na své benefici 20. 3. 1812 tančil výstižně parodii na Duportovu variaci z baletu Flora a Zefýr, a to se stalo jeho nejpopulárnějším číslem. V roce 1812 se oženil s Angiolinou Martignoni, též groteskní tanečnicí, a oba nalezli uplatnění v Theater in der Leopoldstadt (1813–30), kde se provozovala výtečná pantomima s Johanem Brinke jako Harlekýnem a Karlem Schadeckým jako Pierotem. Rainoldiová vystupovala jako Kolombína. Rainoldi představoval specielní postavu nazvanou „chevalier“, něco na způsob směšného kavalíra. Když ředitel divadla v roce 1830 udělal bankrot, byli Rainoldiovi osm měsíců bez práce. Poté nastoupili v Theater in der Josephstadt, kde dával Rainoldi své nejlepší pantomimy z minulých let jako byly Der betrogene Vormund, Perseus und Andromeda, Der lustige Schuster a jiné. Po šestiměsíčním angažmá (přesně 26. 3. 1831) odešli manželé Rainoldiovi do soukromí, zakoupili si farmu a hospodařili. Peníze prohospodařili a museli znovu hledat zaměstnání. Nyní to již nebyla Vídeň, ale menší města rakouského mocnářství. Začali v Bratislavě (v březnu 1833), kde měli v krátké době s minimálním personálem na repertoáru tituly Bräutigam in tausend Aengsten, Der Teufel in allen Ecken, Arlequin als Spinne, Die Unterhaltung in der Ukraine. Jako svou benefici uvedl Rainoldi v Bratislavě parodii na vídeňskou oficielní scénu, na balet Der blöde Ritter (10. 3. 1833), ve kterém kdysi tančil roli učitele tance, hudby a šermu. Dále manželé hostovali v Opavě (1835), Těšíně (1836), Olomouci a Badenu. V letech 1837–40 byli opět ve Vídni v Theater in der Josephstadt, kde dával  Rainoldi jako svou benefici pantomimu Perseus a Andromeda (7. 8. 1837), ve které vynikala zejména paní Rainoldi v roli Kolombíny. Ve Stavovském divadle působili manželé Rainoldiovi v letech 1840–46 a pak již pouze sám Rainoldi ještě jednou od léta do prosince 1852. Působil zde za ředitele Stögra a s ním také v roce 1846 odešel. Je zajímavé, že tehdejší vídeňské noviny (Allgemeine Theaterzeitung, Nr. 47 z 24. 2. 1840) psaly, že jeho pražské angažmá je „doživotní“. Pro Stögra byl Rainoldi zajímavý tím, že ve Vídni v Josephstädtertheater vytvořil tance do populární frašky Die Schlimmen Frauen im Serail, která se hrála jako seriál a vynesla divadlu mnoho peněz. Tuto frašku s hudbou Jindřicha Pocha také přenesl do Prahy (15. 5. 1840). Ve čtyřicátých letech ve Vídni byl Rainoldi i nadále velmi populární a byl chválen epitety jako „nadaný,“, „vynalézavý“. V Praze měl úspěch pouze v první své sezóně, jak u Němců tak u Čechů, tj. jak v Bohemii, tak v Květech. Líbily se tance v oněch Vzpurných ženských v serailu, zejména tanec se zbraněmi a vojenská cvičení. Bylo to efektní představení, s „brilantním osvětlením“, kde na konci prvního jednání za bengálského světla se vznášel celý zástup dívek do vzduchu. Rainoldi se nemohl v Praze lépe představit. On sám tančil již málo, pouze starce-komiky. Jeho Harlekýnem byl Bedřich Feigert, Kolombínou pak Julie Springrová, neboť již v prosinci 1840 psala Bohemie (Nr. 147 z 8. 12.), „že bychom si přáli, aby paní Rainoldiovou zastoupila jiná sólistka“. Když v dubnu 1841, tedy rok po příjezdu do Prahy, hráli ve Stavovském divadle pantomimu Die Riesen- und Zwergfamilie (16. 4.), bylo z galerií slyšet pískání. České obecenstvo si navíc přálo slyšet z jeviště český jazyk a ne bezduché pantomimy, takže Květy psaly (č. 20 z 20. 5. 1841) v recenzi na pantomimu Rodina velikánů a trpaslíků, že „je to jedna z oněch nechutných pantomim, které si letos divadlo české za častější rejdiště zvolily“. 2. dubna 1846 bylo poslední Stögrovo představení a nový ředitel Hoffmann Rainoldiho neangažoval. V Praze se objevil v dubnu 1852, tedy po šesti letech sám (jeho manželka zemřela ve Vídni 18. 2. 1849) .V té době totiž převzal vedení divadla opět August Stöger, jenž už v květnu obnovil v letním Divadle ve Pštrosce svou oblíbenou frašku Vzpurné ženské v serailu (18. 5. 1852), při které se upíjelo u stolů pivo. V srpnu (10. 8.) pak hráli ve Pštrosce Fliegende Blätter, což byl kaleidoskop se zpěvem a tancem a ohňostrojem ve druhém odděleních. V druhém oddělení byla zařazena Rainoldiho pantomima Die Verwirrung in der Schusterwerkstatt. O této události psala pak Bohemia, že „čtvrthodinová záležitost tak nudila, že při začátku druhého jednání (pantomima měla tři) na všeobecnou žádost musela spadnout opona. Na to byl takový potlesk, že Rainoldi vylezl před oponu a řekl „ Ich danke“ – „Děkuji“.
Nezajímavé taneční produkce baletu byly v té době málo navštěvovány. Druhé období Rainoldiho v Praze trvalo pouze do podzimu. Byl zřejmě již nemocen. Zemřel v Praze na přelomu roku.

B. Dílo

Rainoldi pěstoval repertoárově úzké spojení Stavovského divadla s vídeňskými předměstskými scénami. Dařily se mu tance v Toldově Čarovném závoji (h. Titl, 2. 1. 1843), kde na jevišti uplatnil české tance Strašáka a Zákolanskou. Venkovské kratochvíle aneb Tyrolové (h. Karmazín, 21. 5. 1840), Arlequin und Colombine auf den Alpen, oder der Zaubergarten (1. 8. 1840), Die lustige Bäckerine, oder der im Backofen verbrannte Arlequin (6. 12. 1840), Veselý švec, aneb Ďábel ve všech koutech (21. 10. 1841), Lov na medvědy a hloupý Petr jakožto rekruta aneb Kratochvíle v Ukrajině (h. Volkert, 8. 1. 1842), Rulík z vlasů, aneb Slavnost v Hloupětíně (30. 1. 1842), Harlekýn co ďábel, Pierot co strašidlo a slepý muzikant co šrák (28. 3. 1842), Perseus a Andromeda, aneb kouzelný orel (2. 4. 1842), Cikáni v černém lese, aneb mílek jakožto ranhojič ( h. W. Fischer, 2. 4. 1843), Arlequin als Spinne (28. 11. 1844), České národní tance uspořádané od baletního mistra Rainoldiho, provozované od veškerého baletního sboru, ve prospěch kapelníka Jana N. Škroupa (21. 12. 1845).
Literatura
I. Lexika
Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988).
Český taneční slovník (Praha 2001).
 
II. Speciální problémy, periodika
Divadelní cedule Stavovského divadla, 1840-46 a 1852.
Almanachy Stavovského divadla 1840–46 a 1853.
Allgemeine Theaterzeitung und Originalblatt, 1820, s. 88 (chválí oba Rainoldiovi); 1830, s. 27 (odchod z Leopoldstädtertheater), s. 496 (nové angažmá); 1831, Jhg. XXIV, s. 34 (přejí si novinky), Nr. 41 z 5. 4., s. 166 (Rainoldi koupil usedlost); 1837, s. 638 ( benefice Rainoldiho); 1839, s. 358 (Das Narrenhaus); 1840, Nr. 47 z 24. 2., Nr. 81 z 3. 4., s. 348, Nr. 85 z 8. 4., s. 362.
Wiener Zeitschrift für Kunst Theater und Mode, 1839, Nr. 44 z 11. 4., s. 352 (Das Narrenhaus).
Bohemia, 1840, Nr. 56 z 10. 5. (nástup Rainoldiho), Nr. 59 z 17. 5. (Die schlimmen Frauen), Nr. 93 z 4. 8., Nr. 105 z 1. 9., Nr. 147 z 8. 12 (žádost o jinou sólistku); 1841, Nr. 12 z 26. 1., Nr. 47 z 18. 4. (pískání na galerii), Nr. 102 z 24. 8., 1842; Nr. 5 z 11. 1. ( Rainoldi na konci volán), Nr 14 z 1. 2., Nr. 41 z 5. 4. (chválí Perseus und Andromeda); 1852, Nr. 140 z 12. 8. (vypískání Rainoldiho).
Květy, 1841, č. 5 z 4. 2. (Posvícení v Hloupětíně), č. 9 z 4. 3. (ševcovský tovaryš), č. 20 z 20. 5.( jedna z nechutných pantomim); 1842, č. 26 z 2. 4. s. 104 (nelibost obecenstva); 1843, č. 13 z 5. 2., s. 51, č. 51 z 22. 7., s. 231, č. 91 z 15. 11. (Zákolanská, Strašák opakovat); 1846, r. XIII, č. 15. z 5. 2., s. 59.
 
III. Ostatní
Junk, Victor: Handbuch des Tanzes (Stuttgart 1930).
Eine autobiographische Skizze (Rainoldi diktoval svůj životopis) (Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1946/47, Wien, 1949).
Winter, Marian Hannah: The Pre-Romantic Ballet (London 1974, s. 240–42).
Brodská, Božena: Dějiny českého baletu (skripta HAMU, v tisku).
 
Božena Brodská
Archivalie
Wiener Stadtbibliothek, I.N.18.865.
 
Text

Datum poslední změny: 18.3.2009