Seve, Franz Xaver
(Sewe)
Charakteristika: Tanečník, baletní mistr a divadelní podnikatel
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.7.1791
Text
• Literatura • Archiválie •
Seve, Franz Xaver (psáno též Sewe), tanečník, baletní mistr, divadelní podnikatel, narozen 1754, zemřel 10. 7. 1791, Vídeň.
Pocházel z rozvětvené taneční rodiny, působící v rakouských zemích. Učil se u svého otce Ignáce Seveho, byl žákem Jeana George Noverra a také Gasparo Angioliniho. Stal se figurantem ve vídeňském Burgtheater v letech 1773–76 a poté přešel jako tanečník do Štýrského Hradce k Josephu Jacobellimu (1776–78). V roce 1778 byl členem baletního souboru Carla Wahra, jenž hrál střídavě v Salcburku a v Prešpurku a jehož baletním mistrem byl Josef Schmalögger. U Wahra byl Seve sice figurantem, ale tančil též sóla jak uvádí Theaterjournal für Deutschland IX (1779, s. 59). Když pak Wahr přivezl svůj soubor do Divadla v Kotcích (1779), stal se tam Xaver Seve baletním mistrem. Původně sice druhým baletním mistrem, protože prvním měl být Peter Vogt, ale ten se v Praze zdržel jen krátce a přijal angažmá u principála Josefa Böhma (Schmalögger zůstal v Prešpurku). Seveho balety z let 1779–83, kdy působil v Kotcích, neznáme. Poté se stal baletním mistrem v Nostitzově divadle (1783–84) a ve stejné funkci členem tak zvané Druhé bondinské společnosti (1784–86). Ve svém souboru měl jako sólové tanečníky Carla Spozziho, Jeana Butteaua a Georga Schmidta a tanečnice paní Fränkyovou, Scheiblovou, Höpflerovou a slečnu Walderovou, dále pět párů figurantů a v dětském souboru malou Butteauovou, Spozziovou, Schmidtovou. Bondini dal pak některým hercům k 1. březnu 1786 výpověď a mezi nimi byl také baletní mistr Seve. Ten dostal alespoň 11. 4. 1786 povolení dávat dětská baletní představení v Thunovském divadle, ale to už se blížilo otevření divadla na Koňském trhu – Boudy. Xaver Seve se stal jedním ze čtyř zakladatelů této vlastenecké scény a zároveň baletním mistrem. Při zahajovacím představení 8. 7. 1786 uvedl na konci svůj pantomimický balet Prager Köchinen oder die abgebrannten Bauern (Pražské kuchyňky aneb uhořelí sedláci). Své balety stavěl také na pobočné scéně, kde se hrálo převážně v létě, v Divadle v Růžodole. Po zániku Boudy stal se Xaver Seve spolu s Antonem Zappem podnikatelem Vlastenského divadla u Hybernů, které bylo otevřeno 12. 12. 1789. V něm Seve sestavil ze dvou svých dětí, Karla a Žofinky, tří dětí Zappových a několika dalších dětský baletní soubor, který řídil až do své smrti 10. 7. 1791. Jak můžeme soudil z titulů jeho baletů, byly to většinou kratší komické balety z městského či venkovského prostředí, které vyhovovaly návštěvníkům. Obliba baletních představení v 18. století byla velká. Balety byly jakoby vizitkou divadla. V repertoáru Vlastenského divadla měly navíc tu výhodu, že byly srozumitelné oběma národnostem Prahy. Vznešené pastýřské hry a hrdinské ballets d´action noverrovského typu Seve neuváděl. Zachoval se notový zápis baletu Václava Vincence Maška Kozácký tábor, který obsahuje scénické poznámky, z nichž lze vyčíst libreto a způsob inscenace tohoto Seveho komického baletu.
V sezóně 1784/85 – (Druhá bondinská společnost):
Die Nachtmuzik, oder der Spaziergang in der Alee (Noční hudba, aneb Procházka alejí), h.Vincenc Václav Mašek,
Das Kosakenlager, oder Der verunglückte Stutze (Kozácký tábor, aneb Neštěstím postižený hejsek), 17. 7., 7. 8. a 28. 8. 1785, h. Vincenc Václav Mašek.
Die Wildprettschützen (Lovci divoké zvěře).
Die Rauchfangkehrer (Kominíci), 24. 7. 1785.
Der betrogene alte (Oklamaný stařec).
Der Jundentändelmarkt (Židovské vetešnictví).
1786-88, divadlo Bouda:
Prager Köchinen , oder Die abgebrannten Bauern (Pražské kuchaňky, aneb Uhořelí sedláci), h.Václav Sýkora.
Čihadlo, aneb Tak vás čížky chytáme, 19. 9. 1786.
Die Türkische Redoute (Turecký maškarní bál), 28. 6. 1787, Divadlo v Růžodole.
Die Bauernhochzeit (Selská svatba), 3. 2. 1788.
Chinesky swadební zapuzení aneb Jeden ženich a tři swadby jednoho dne, 20. 4. 1788, h.Václav Sýkora.
1789/90, Divadlo u Hybernů:
Nepodařený prodej aneb Živý vůz se senem,
Rychlí poslové z Bělehradu aneb Vídeňské veselí, 14. 12. 1789, (v baletu se zpíval chvalozpěv na generála Laudona, jenž osvobodil Bělehrad od Turků).
Tejraný stařec aneb Tak býváme ošizeni, 27. 12. 1789.
Bílý a růžový aneb Slavnost pastýřů, 30. 12. 1789.
Třikrát utopený Harlekýn a pak přece šťastným učiněný ženich, 10. 1. 1790.
Velký i malý mezi upejpavými pastýřkami aneb Šťastné zoufalství, 31. 1., 7. 2. a 10. 2. 1790.
Židovské rekrutýrování aneb I mezi židami jsou udatní muž , 16. 2. 1790.
1790/91:
Die Chineser (Číňané).
Horja und Gloska.
Der Vogelherd (Čihadlo).
Die Bauernkirchweih (Selské posvícení).
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Teuber, Oscar: Geschichte des Prager Theaters II. (Prag 1885, s. 62, 156, 163, 165, 197, 476).
Sabina, Karel : Počátky českého divadla (Praha 1940, s. 119, 121, 124).
Vondráček, Jan: Dějiny českého divadla, Doba obrozenská (Praha 1956 s.48, 68, 70, 97, 105, 107, 108, 111, 123–4, 126, 139, 142–3, 149, 156, 158, 160, 163, 178–9, 180–2 ,199–202).
Fleischmann, Katharina: Das steirische Berufstheater im 18.Jahrhundert (Wien 1974, s. 95).
Mikuláš, Jiří: Kozácký tábor na Starém městě pražském L.P. 1785 (Divadelní revue, 2002, č. 3, s. 89–95).
Brodská, Božena: Dějiny českého baletu (skripta katedry tance HAMU), v tisku (vydání Praha 2005).
Božena Brodská
Archivalie
Památník národního písemnictví Praha, inv. č. E 468 – divadelní cedule.
Theater-Journal für Deutschland IX (Gotha 1779, s. 59).
Theater – Kalender auf das Jahr 1785 (Gotha 1785, s. 201).
Theater – Kalender auf das Jahr 1786 (Gotha 1786, s. 126).
Taschenbuch für die Schaubühne auf das Jahr 1792 (Vaterländisches Theater) (Gotha 1792).
Datum poslední změny: 1.3.2006