Karhánek, Rudolf
(Pal, Rudolf)
Charakteristika: Tanečník, choreograf a šéf baletu
Datum narození/zahájení aktivity:21.11.1923
Text
• Dílo • Literatura •
Karhánek, Rudolf (Pal, Rudolf), tanečník, choreograf, šéf baletu, narozen 21. 11. 1923 Praha.
V roce 1930 navštěvovalo lekce klasického tance u Jelizavety Nikolské. Angažmá nastoupil do sboru Národního divadla v Brně v roce 1940, od roku 1941 tančil sólové role, po uzavření českého divadla i v brněnském Städtische Bühnen Brünn (1941–33). Po osvobození v roce 1945 byl v Brně sólistou 1952–65, od 1955 také choreografem, a v období 1966–68 vedl baletní soubor Národního divadla Brno, od 1969 stal šéfem operního baletu. V Brně vytvořil na čtyřicet rolí, byl obsazován do partů prvního, technicky náročného oboru (Princ v Princezně Hyacintě, 1947; Princ v Labutím jezeře, 1955; Princ v Popelce, 1967), především však charakterních a dramatických postav, např. Rytíř v Raymondě (1946), Tybalt v Romeovi a Julii (1947), Bubeník v Plesu kadetů (1948), Otrok v Šeherezádě (1952), Girej v Bachčisarajské fontáně (1953), Písař v Signorině Gioventú (1959), Lanny v Cestě hromu (1961), Námořník v Baladě o námořníkovi (1962), Silvio ve Sluhovi dvou pánů (1962), titulní role v Tarasi Bulbovi (1963), Satan v baletu Abraxas (1966). V padesátých letech byl spolu s Mirou Figarovou, Jiřinou Šlezingrovou, Olgou Skálovou a dalšími členem sólistického ansámblu, se kterým Ivo Váňa Psota vystupoval mimo Brno. Jako choreograf nastudoval dramatické tituly Šeherezáda (1952), Bachčisarajská fontána (1953, 1968), Othello (1963), balety náročné na technickou preciznost a styl: Sylfidy (1952), Lašské tance (1958, 1969), byly mu svěřeny i u diváků úspěšné Nedbalovy pantomimy (Z pohádky do pohádky, 1955 a 1969; Pohádka o Honzovi, 1960). Spolu s Věrou Vágnerovou připravil jako pamětník Psotovu verzi Spící krasavice (1964). Byl vyhledávaným spolupracovníkem operních režisérů, pravidelně zajížděl do Jugoslávie, Německa, Polska, Španělska, Švýcarska a do slovenských divadel. V roce 1962 mu bylo uděleno ocenění Za vynikající práci, v roce 1967 se stal Zasloužilým umělcem. Jeho bratr tanečník František Karhánek, žák Jelizavety Nikolské, působil od roku 1939 jako tanečník v Aréně na Smíchově, Národním divadle v Praze, v Národním divadle v Brně, Lipsku, Mnichově a Drážďanech. Po válce se s manželkou, tanečnicí Irinou Kladivovou, nevrátili do Čech. V roce 1951 se trvale usadili v USA ve Wichita Falls, založili zde amatérský baletní soubor a baletní školu. V USA přijali příjmení Pal.
Dílo
Živý odkaz Ivo Váni-Psoty (Divadlo 1952, č. 3, s. 311).
Literatura
I. Lexika
Postavy brněnského jeviště I. (Brno 1979, s. 392).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000).
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Deutsches Bühnen Jahrbuch (Berlin, 1939–44).
Přehled činnosti československých divadel (Praha 1958, s. 140).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945–60 (Praha 1960).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 29).
Sborník referátů Baletní přehlídka, Svaz čsl. divadelních umělců (Karlovy Vary 1965, s. 5, 110, 129, 142).
Vašut, Vladimír: R. Karhánkovi místo hobla (Taneční listy 7, 1969, č. 3, s. 12).
Almanach 90 let stálého českého divadla v Brně 1884–1974 (Brno 1974).
Pilka, Jiří: Miroslav Kůra (Praha, 1979).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta, Panton, Praha 1983, s. 160, 238).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986, s. 42).
Dufková, Eugenie: Olga Skálová (Brno 1988, s. 15).
Ročenky Česká divadla, Divadelní ústav (Praha 1960–1990).
Hoggard, Lynn T.: Married to Dance (Wichita Falls 1995).
Dufková, Eugenie: Malé memoáry (Brno 1997).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 38, 84, 141).
red: Mistru Karhánkovi k osmdesátce (Taneční listy 40, 2004, č. podzim, s. 45).
Jana Holeňová Text
Datum poslední změny: 23.3.2009