Leontjev, Saša
(Alexander Katz)
Charakteristika: Tanečník, choreograf a baletní mistr
Datum narození/zahájení aktivity:12.6.1897
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.8.1942
Text
• Literatura •
Leontjev, Saša (vl. jm. Alexander Katz, Handbuch des deutschsprachigen Exiltheaters uvádí Michael), tanečník, choreograf a baletní mistr, narozen 12. 6. 1897, Riga (Lotyšsko), zemřel 24. 8. 1942, koncentrační tábor Mauthausen (Německo).
Saša Leontjev byl školen v klasické taneční technice, později se seznámil s moderními tanečními styly. Ovlivnila ho Ellen Petz-Cleve, v jejíž skupině tančil, spolupracoval a Mary Wigman (např. 1928/29 v Mnichově) a Valeskou Gert (turné po Německu 1935/36). Nejvýznamnější byla jeho dlouholetá spolupráce s berlínským režisérem a choreografem Maxem Semmlerem. Tančil hlavní role v Semmlerových choreografiích Legenda o Josefovi, Podivuhodný mandarín, Závoj pierotčin, ve kterých uplatnil svůj přirozený herecký projev, smysl pro citlivé nuancování pohybového výrazu a charakterizaci. V letech 1925–36 podnikl řadu turné po Evropě a navštívil také Ameriku. V letech 1928–30 byl baletním mistrem vídeňské Státní opery. V Čechách vystupoval poprvé v roce 1922, kdy tančil v Národním divadle v Praze roli Josefa v Straussově Legendě o Josefovi v choreografii hostujícího Heinricha Kröllera (14. 6.). S Maxem Semmlerem vystupoval v Ostravě, Praze a Bratislavě v sezóně 1927/28. V pražském Novém německém divadle tančil s partnerkou Ami Schwaninger v Semmlerově inscenaci Závoje pierotčina a Podivuhodného mandarína (premiéra 19. a 20. 2. 1927). Zájem kritiky vzbudil zejména Podivuhodný mandarín, uvedený krátce po skandální premiéře v Kolíně nad Rýnem (28. 11. 1926). Leontjev se objevoval v Čechách, zvláště v Praze po celá 20. a 30. léta, ve 30. letech zřejmě v Praze bydlel (jeho sestra Valy Katz tu měla soukromou taneční školu). Byl členem zájezdové skupiny Jelizavety Nikolské, spolupracoval s tanečnicí Zdenou Podhajskou (společný večer v Mozarteu, 1934). Opakovaně vystupoval na večerech v německé Uranii (18. 5. 1925, 3. 11. 1926, 4. 10. 1927, 4. 9. 1932, 10. 9. 1932 přednáška Tanec a výchova, 7. 12. 1933), dvakrát na Kleine Bühne (17. 2. 1935, 29. 3. 1936). Jeho choreografický styl byl syntézou rozmanitých vlivů se silným podílem pantomimy, užíval zejména drobných choreografických forem, tematicky v rozpětí od vážných, religiózních poloh po komiku a satiru. V repertoáru měl např. kompozice Zdravý nemocný, Zpověď, Šílený, Mám hlad, Večer v Granadě (s hudbou Clauda Debussyho), Hra vln (Maurice Ravel), Balada o lásce, vraždě a pokání a další.
Literatura
I. Lexika
Handbuch des deutschsprachigen Exiltheaters 1933–1945, I–II (München 1999).
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Siblík, Emanuel: Tanec mimo nás i v nás (Praha 1937).
Beetz, Wilhelm: Das Wiener Opernhaus (Zurich 1955).
Gabzdyl, Ememrich, Vašut, Vladimír: V hlavní roli Emerich Gabzdyl (Ostrava 1988).
Gremlicová, Dorota: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze/Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888-1938) (Praha 2002).
Dorota Gremlicová Datum poslední změny: 19.5.2005