Poggiolesi, Grecco
Charakteristika: Tanečník, baletní mistr, choreograf a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:5.5.1866
Text
• Literatura •
Poggiolesi, Grecco, tanečník, baletní mistr, choreograf a pedagog, narozen 5. 5. 1866, Florencie (Itálie), zemřel ? (v Čechách veden od roku 1943 jako nezvěstný).
Grecco Poggiolesi byl představitelem virtuózní italské taneční školy konce 19. století, s dobrou briovou technikou a zejména technikou točení. V Praze pobýval s přestávkami od roku 1897, nejdéle působil v Novém německém divadle. V letech 1897–1901 byla angažován jako sólista a baletní mistr, v letech 1912–20 znovu jako baletní mistr (v divadle krátce působila i jeho zřejmě první manželka Luigia Poggiolesi). Na scéně divadla uvedl řadu převážně jednoaktových baletů, pro některé napsal i libreta (kritizovaná v tisku pro malou logiku, šablonovitost a nesrozumitelnost). Jeho choreografická práce vycházela z postupů dobové italské baletní školy (typ výpravných baletů), pohybový materiál virtuózní klasické taneční techniky kombinoval s módními společenskými tanci, významný podíl mělo v inscenacích tzv. mimování (gestikulace a mimická hra). Pražská německá kritika ho uznávala jako řemeslně zdatného choreografa, zejména po roce 1912 však byly jeho kreace kritizovány jako dějově slabé a inscenačně staromódní. Repertoár, který nastudoval během svého prvního období v Novém německém divadle, se opíral o vídeňskou produkci, oblíbenou u publika. Nejúspěšnější byla inscenace baletu Vergissmeinnicht (premiéra 15. 10. 1899, hudba Richard Goldberger) ve spolupráci s vídeňským choreografem Josefem Hassreiterem. Obnovil balety Die Puppenfee, Rund um Wien, Sonne und Erde (všechny 1897), Die Oesterreichische Märsche (1898). V tomto období byla jeho partnerkou v pas de deux Emma Grondona. Druhé období jeho působení v Novém německé divadle bylo poznamenáno změnami v koncepci repertoáru, z něhož mizely výpravné hry založené na scénickém efektu a velkém počtu účinkujících, a neschopností Poggiolesiho reagovat na současné tendence uvnitř tanečního umění. V tomto údobí ubývalo samostatných baletních představení a tanečních příležitostí vůbec a postupně se početně redukoval baletní soubor. V době první světové války byly obnoveny některé starší balety s nacionálním, vlasteneckým podtextem, jako Oesterreichische Märsche (1914), Die Puppenfee(1915) a Vergissmeinnicht (1915). Poggiolesi se podílel na nastudování pantomimy Arthura Schnitzlera Der Schleier der Pierrette (1912), vytvořil tance do opery Richarda Strausse Ariadne auf Naxos (1912), ovšem v tradičním duchu, takže taneční část měla málo společného s premiérovým představením, v němž tančila jedna z průkopnic taneční moderny Grete Wiesenthal. Nejzajímavější baletní choreografií byla zkrácená verze Coppélie s Mizzi Zamarou v hlavní roli (1916). V roce 1908 při hostování Grete Wiesenthal v Novém německém divadle tančil v její verzi Weberovy skladby Aufforderung zum Tanz.
V letech 1909–11 a v roce 1915 (j. h.) působil jako baletní mistr a choreograf v Městském divadle na Královských Vinohradech, kde nastudoval několik kratších baletů bez většího ohlasu u české kritiky.
Seznam choreografií (výběr premiérových inscenací):
V Novém německém divadle
Farfarello, jednoaktový balet, libreto Grecco Poggiolesi, hudba Max Daehms, premiéra 7. 10. 1897.
Ein Tag in Prag, jednoaktový balet, libreto Grecco Pogiolesi, hudba Paul Lincke, premiéra 12. 3. 1899.
Vor der Vorstellung, jednoaktový balet, libreto Eugen Brull, hudba Josef Bayer, premiéra 17. 8. 1899.
Vergissmeinnicht, jednoaktová taneční pohádka, libreto Heinrich Regel a Otto Thieme, hudba Richard Goldberger, premiéra 15. 10. 1899, choreografická spolupráce Josef Hassreiter j. h.
Die Rekruten, jednoaktový balet, libreto Grecco Poggiolesi, hudba Karl Schuh, premiéra 30. 3. 1901.
Die Tänzerin auf Reisen, hudba ba notivy z Auberových oper Michel Francois Hoguet, premiéra 17. 8. 1901.
Opium, balet o dvou obrazech, libreto Grecco Poggiolesi, premiéra 3. 5. 1912.
Die Jahreszeiten der Liebe, libreto Heinrich Regel, hudbu sestavil z děl Franze Schuberta Julius Lehnert, premiéra 18. 8. 1912.
Coppélia, dvouaktový balet (zkráceno), původí libreto Charles Nuitter a Arthur Saint-Leon, premiéra 23. 4. 1916.
Literatura
I. Lexika
Český taneční slovník (Praha, 2001).
II. Ostatní
Mertová, Lucie: Balet v Divadle na Královských Vinohradech, diplomová práce katedra tance HAMU (Praha, 1993).
Gremlicová, Dorota: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze/Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938) (Praha, 2002).
Dorota Gremlicová Datum poslední změny: 19.5.2005