Charakteristika: Tanečnice, baletní mistryně a pedagožka
Text
• Literatura •
Zamara, Mizzi, tanečnice, baletní mistryně a pedagožka, narozena 1893, Praha, zemřela 1933, tamtéž.
Taneční vzdělání získala Mizzi Zamara v baletní škole při vídeňské Dvorní opeře. Byla technicky i výrazově vyspělou představitelkou akademické klasické taneční školy, s přirozeným lyrickým projevem a dobrou technikou tance na špičkách. V Novém německém divadle v Praze působila od roku 1911 do svého penzionování v roce 1932, jako jediná neitalská tanečnice získala titul primabaleríny. Byla oblíbená téměř bez výhrad u pražské německé kritiky i u publika. Po celou dobu svého angažmá však měla vzhledem k situaci baletu a baletního repertoáru v divadle málo podnětů pro rozvíjení svého talentu. Kromě role Svanildy v baletu Copppélia jí repertoár nenabídl žádné tanečně a herecky výrazné a exponované příležitosti. Po většinu svého angažmá neměla rovnocenného mužského partnera, mnohdy chyběl mužský sólista zcela. Pas de deux tančila s tanečnicí Julií Weissovou, partnerem ní byl také Grecco Poggiolesi, kterého však v interpretačních výkonech limitoval vyšší věk. Mizzi Zamara debutovala v baletním divertissement v roce 1911 (1. 11.), větší role ztvárnila v baletech a pantomimách Schleier der Pierette (1912), Die Puppenfee (Trommelhase, 1915), Der verlorene Sohn (Phrinette, 1920). Tančila Krejčovského tovaryše a Kuchtíka v opeře Richarda Strausse Ariadna na Naxu (1912), komponované původně pro rakouskou tanečnici Grete Wiesenthal, a v premiéře Smetanovy Prodané nevěsty v Novém německém divadle v roce 1925 (choreografie Joe Jenčík, sólo s Jenčíkem v polce a ve furiantu). V letech 1920–32 byla baletní mistryní divadla. Její vlastní choreografické práce neměly větší ambice, jednalo se o rutinní operní a činoherní choreografie (divadlo ve své dramaturgii ponechávalo v meziválečném období tanci jen velmi omezené místo, soubor byl silně početně redukován a samostatných baletních příležitostí bylo málo). Z tanečních představení nastudovala Zamara balet Die Puppenfee (1926) a celovečerní pantomimu Die Aschenbrödel (1929, hudba Johann Strauss), obě představení byla jednorázová a měla charakter dobročinných akcí. Mizzi Zamara působila také jako pedagožka v baletní škole při divadle.
Literatura
I. Lexika
Československý taneční slovní (Praha, 2001).
II. Ostatní
Němeček, Jan: Dějiny opery, operety a baletu bývalého Nového německého divadla v Praze 1888(1881)–1944, I–IV, strojopis (Divadelní ústav, Praha).
Gremlicová, Dorota: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze/Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938) (Praha, 2002).
Dorota Gremlicová Datum poslední změny: 19.5.2005