Tyc, Petr
Charakteristika: Tanečník, choreograf a pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:20.4.1965
Text
• Literatura •
Tyc, Petr, tanečník, pedagog a choreograf, narozen 20. 4. 1965, Praha.
Absolvoval taneční oddělení Konzervatoře v Praze ve třídě Zdeňka Doležala (1983) a přijal angažmá v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka (1983–92). Po vojenské prezenční službě v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1986–88) nastoupil studia choreografie na katedře tance Akademie múzických umění v Praze (absolvoval 1992), 1992–94 byl členem Rambert Dance Company v Londýně a navštěvoval kurzy a stáže, např. u Merce Cunninghama v New Yorku (1993). Po návratu se stal nezávislým choreografem a v roce 2000 byl šéfem baletu v Liberci (Petr Eben: Čtyři biblické tance a Arvo Pärt: Sáře bylo devadesát let; koláž: To málo co vím o sylfidách). Jako choreograf debutoval již u Pavla Šmoka Etudami pro Bambini Martina Smolky (1984), ve stejném roce získal na Celostátní choreografické soutěži v Bratislavě druhou cenu. Inklinoval k pohybové abstrakci a minimal dance. V Londýně inscenoval Hymnus na hudbu George I. Gurdjieffa (1994), v Praze realizoval řadu grantových projektů, např. Příběhy k nedovyprávění (1994), s hudebním seskupením Agon grafickou partituru Anestise Logothetise Ithaka 2.888 (1996); v Bazilice sv. Jakuba s Marikou Blahoutovou Okna a Čtyři biblické tance Petra Ebena (1996), ve večeru Pohyby a nehybnosti si ho jako interpreta vybrali choreografové Nina Vangeli, Petr Zuska a Simone Sandroni pro část Znásobeně sám (1997), v Divadle Alfred ve dvoře uvedl svůj experiment Andělé (1998). Od 1995 se věnoval externě výuce moderních technik na Taneční konzervatoři, katedře tance a divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze a volných dílnách (Kabinet múz, Brno – Mirka, hra tělem, 2002). Byly mu svěřeny asistence i samostatné režie operních děl, ve Státní opeře Praha to byla minimalistické opera Phila Glasse Pád domu Usherů (1999) a Mozartův Don Giovanni (2001), v Plzni byl pomocným režisérem Foersterova Blouda (2000). Od 2003 je ředitel Divadla Jiřího Grossmana. Jeho bratr je filmový režisér Zdeněk Tyc.
Literatura
I. Lexika
Kdo je kdo (Praha 1991, s. 1023).
Kdo je kdo (Praha 1998, s. 628).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000, s. 401).
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Mertová, Lucie: Rozhovor s P. Tycem (Taneční listy 28, 1990, č. 10, 3. a 4. s. obálky).
Žáková, Eva: Pokus Petra Tyce (Taneční listy 32, 1994, č. 9, s. 13).
Almanach 50 let taneční konzervatoře v Praze 1945–95 (Praha 1995).
Sekyra, Václav: Současný tanec, hudba a příběhy (Pro 5. 1. 1995, s. 22).
Dobrovská, Wanda: U Jakuba se tančilo (Harmonie 1996, č. 11, s. 43).
Hulec, Vladimír: Andělské pohyby a lidské nehybnosti (Taneční sezóna 1997, č. 5, 1998, č. 1).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha, 1997, s. 151, 153).
Hulec, Vladimír: Andělé pozvolna padají na zem (MFDnes 2. 1. 1998).
Irmanovová, Anna: Petr Tyc byl v zajetí tří choreografů (MFDnes 29. 12. 1998).
Švamberk, Alex: Tycovy pohyby (Harmonie 1998, č. 1, s. 16).
Benoniová, Marcela: Znásobeně sám (Taneční listy 36, 1999, č. 2, s. 7).
Irmanovová, Anna: Petr Tyc je „znásobeně sám“ (Taneční sezóna 1999, č. 2, s. 27).
Dercsényiová, Lucie: Čtyři biblické tance na obrazovce (Taneční listy 36, 1999, č. 4, s. 2).
Paseková, Dana: Třikrát sám (Divadelní noviny 1999, č. 2, s. 4).
Vangeli, Nina: Co je to mladý český nezávislý tanec? (Divadelní noviny 1999, č. 18, s. 2).
Réblová, Kateřina: Nová éra Petra Tyce (Taneční listy 37, 2000, č. 2, s. 12).
Dvořák, Jan: Petr Tyc, Alternativní divadlo (Pražská scéna, Praha 2000, s. 220).
Bohutínská, Jana: Tyc, HaDi a sex (Divadelní noviny 2002, č. 12, s. 4).
Kdo je kdo (Praha 2002, s. 695).
Ročenky Česká divadla (Praha 1995–2003).
Jana Holeňová Datum poslední změny: 21.1.2009