Horyna, Martin
Charakteristika: Muzikolog, pedagog, dirigent a varhaník
Datum narození/zahájení aktivity:21.5.1956
Text
Horyna, Martin, muzikolog, pedagog, dirigent a varhaník, narozen 21. 5. 1956, Český Krumlov.
Po absolvování Gymnázia Český Krumlov (1970–75) vystudoval hudební a divadelní vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1975–80, diplomová práce Hudba a hudební život v Českém Krumlově v 15. a 16. století). Na téže fakultě získal také titul PhDr. (1989) a Ph.D. (2008, práce Studie a edice k dějinám české hudby 15. a 16. století). Mezi jeho učitele patřili Vladimír Sommer (harmonie, kontrapunkt, analýza), Petr Eben (hudební formy), v oblasti historie starší hudby pracoval pod vedením Františka Mužíka, Jaromíra Černého, Jiřího Tichoty a Milana Poštolky.
V letech 1980–2000 byl vedoucím hudebního oddělení ve Státní vědecké knihovně České Budějovice. Pedagogicky začal působit nejprve externě na Teologické fakultě a v Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (1992–96), od roku 2000 je odborným asistentem na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty téže univerzity. Vyučuje zde hudební teorii a dějiny hudby do r. 1800, vede též hudebně historický proseminář a seminář.
Hlavní oblastí jeho vědeckého a interpretačního zájmu je česká hudba 14.–16. stol. Výsledky jeho bádání se odrážejí v odborných studiích, katalogizaci repertoáru vícehlasých písní a především v kritických edicích významných děl české renesance. Od roku 1997 připravil celou řadu těchto edic, jednak z oblasti polyfonní tvorby českých skladatelů (projekt Hudební památky minulosti v jižních Čechách), jednak z oblasti dobové hudební teorie.
Vedle své badatelské a pedagogické činnosti se starší hudbě věnuje také jako aktivní hudebník. O roku 1982 je vedoucím vokálního souboru Dyškanti zaměřeného na českou polyfonii renesance a raného baroka, hraje na varhany, renesanční loutnu a violu da gamba. Pod jeho vedením realizoval soubor řadu koncertů i nahrávek (vydavatelství Rosa, televizní dokument Hudba pětilisté růže (Česká televize 1995). Kromě ansámblu Dyškanti spolupracuje také se souborem Fraternitas litteratorum. V letech 1990–96 byl varhaníkem (od 1992 také ředitelem kůru) v Českém Krumlově, od roku 1997 působí jako varhaník v kostele Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích. Od roku 2002 vede Smíšený sbor katedry hudební výchovy, jehož repertoár je zaměřen rovněž na starou hudbu.
Dílo
Studie a stati
Hudba a hudební život v Českém Krumlově do poloviny 16. století (Miscellanea musicologica 31, 1984, s. 265–306);
Otakar Jeremiáš, personální bibliografie (České Budějovice 1988);
Od husitství do Bílé Hory (Jihočeská vlastivěda, svazek Hudba, České Budějovice 1989, s. 24–38); Od protireformace k národnímu probuzení (tamtéž, s. 39–55, spoluautor Jiří Záloha);
Hudba (Dvory velmožů s erbem růže, Praha 1997, s. 24–38);
Die Stilarten der Mehrstimmigkeit im böhmischen geistlichen Lied des 14. – 16. Jahrhunderts (IAH Bulletin 18, 1990, s. 51–64);
Vilém z Rožmberka a hudba (Opera historica 3, 1993, s. 257–64);
Česká vícehlasá píseň před Adamem Michnou (Hudební věda 38, 2001, č. 1–2, s. 58–63);
Der Orgelbauer Mundt in Südböhmen (in. Mitteleuropäische Aspekte des Orgelbaus und der geistlichen Musik in Prag und den böhmischen Ländern, Sinzig 2002, s. 131–36);
Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530) (Praha 2005, kolektivní práce);
Die Kompositionen von Peter Wilhelmi von Graudenz als Teil der spätmittelalterlichen Polyfonie-Tradition in Mitteleuropa und insbesondere im Böhmen des 15. und 16. Jahrhunderts (Hudební věda 40, 2003, č. 4, s. 291–328);
Vícehlasá hudba v Čechách v 15. a 16. století a její interpreti (Hudební věda 48, 2006, č. 2, s. 117–34);
Inventář z roku 1608 jako svědectví o hudebním životě zlatokorunského kláštera (in. Zlatá Koruna – dějiny, památky, lidé, České Budějovice 2007, s. 395–405);
Czeska twóczość polifoniczna 1470–1620, muzyka w życiu religijnie zróżnicowanego królewstwa czieskiego (Muzyka 52, 2007, č. 4, s. 27–44);
Česká polyfonie 1470–1620, hudba v životě konfesijně rozdělené společnosti Českého království a tvorba českých skladatelů renesanční epochy (in. Littera Nigro scripta manet. In honorem Jaromír Černý, Praha 2009, s. 110–25);
Music in the Past of Český Krumlov and Some Characteristic Traits of the Cultivation of Music in Bohemia from 1500 to 1800 (Hudební věda 46, 2009, č. 3, s. 229–40).
Edice
Adam Michna z Otradovic: Loutna česká (České Budějovice 1984, spoluautor Julius Hůlek);
Ondřej Chrysoponus Jevíčský: Bicinia nova (Praha 1989, spoluautor Milena Sršňová);
Harantovské slavnosti historického zpěvu. Sborník vícehlasých skladeb I až VIII (výběr polyfonních skladeb pro účastníky festivalu, Pecka, od 1995);
XXII Hymni quatuor et quinque vocum (1540–1600). 22 vícehlasých hymnů z rukopisu Kaplanské knihovny v Českém Krumlově č. 9 (České Budějovice 2000);
Dva chorální traktáty z rukopisů klášterní knihovny ve Vyšším Brodě 1 VB 34 a 1 VB 40 (Praha 2000);
Jan Trojan Turnovský (ca 1550–1606): Opera musica (České Budějovice 2002);
Heinrich Isaac (ca 1450–1517): Missa Presulem ephebeatum (Praha 2002);
Wenceslaus Philomathes: Musicorum libri quattuor / Čtyři knihy o hudbě (Praha 2003);
Cantionale Prachaticense (1610). Prachatický kancionál (České Budějovice 2005);
Ad noticiam iam musice artis intrare volentibus, Christo igitur Domino moduracionibus psallere volentibus – Dva středověké chorální traktáty z klášterní knihovny ve Vyšším Brodě (Praha 2005);
Officium in Nativitate Domini. Graduale ecclesiae Sancti Michaelis Opatoviensis Neo-Pragae. Pars 18 (Praha 2009);
Kancionál z Miletína (v tisku, spoluautor Jiří Kroupa).
DiskografieDiskografie
Nahrávky a televizní snímky souboru Dyškant
Renaissance Polyphony from Bohemia (Rosa 1991, RC 005);
Renaissance Polyphony from Český Krumlov (Rosa 1992, RC 029);
Hudba pětilisté růže (ČT 1995, režie Tomáš Šimerda);
Prachatický kancionál (natočeno 2006, dosud nevydáno)
Nahrávky souboru Fraternitas litteratorum
Caesar vive! Prague 1609 – Music for Emperor Rudolf II(Supraphon 2007).
Literatura
Jana Spáčilová
Datum poslední změny: 2.2.2011