Zemek Novák, Pavel
Charakteristika: Hudební skladatel, pedagog a hobojista
Datum narození/zahájení aktivity:14.10.1957
Text
Zemek Novák, Pavel, hudební skladatel, pedagog a hobojista, narozen 14. 10. 1957, Brno.
Umělecké jméno Zemek si Pavel Novák zvolil na paměť dominikánského kněze Jakuba Antonína Zemka (1914–1988), převora kláštera ve Znojmě, účastníka odboje za druhé světové války a vězně komunistických kriminálů. Úzké kontakty s ním udržoval v sedmdesátých a osmdesátých letech až do jeho úmrtí.
Pavel Zemek Novák vystudoval v letech 1971–77 na brněnské konzervatoři hru na hoboj u Vítězslava Hanuse a kompozici u Bohuslava Řehoře. Poté pokračoval ve studiích na JAMU, kde byl v hoboji žákem Vítězslava Winklera (1977–81) a v kompozici Miloslava Ištvana (1983–88). Magisterský titul ve skladbě obhájil Symfonií č. 1 pro velký orchestr, která zazněla v provedení Státní filharmonie Brno. Na téže škole pokračoval v postgraduálním studiu oboru teorie skladby (1992–98). Titul Ph.D. získal na základě disertační práce Několik pohledů na čas v hudbě, kterou vypracoval pod vedením Arnošta Parsche a obhájil v roce 1999. Během doktorandského studia ze zúčastnil studijních pobytů na prestižních zahraničních školách. V letech 1992–93 studoval skladbu a analýzu skladby u George Benjamina na Royal College of Music v Londýně. V roce 1992 byl pozván jako autor Dartington International Summer School (Velká Británie), kde na něj zapůsobil australský skladatel Peter Sculthorpe. Následoval stipendijní pobyt na Conservatoire Nationale Superiere de Paris u Gerarda Grisey (1997–98).
V letech 1980–87 působil Zemek jako první hobojista operního orchestru Státního divadla Brno (nyní Národní divadlo Brno). Od roku 1987 vyučuje na Konzervatoři Brno. V letech 1987–95 to byla hra na hoboj a od roku 1989 učí skladbu a hudební teorii. Jeho nejvýznamnějším žákem v oboru kompozice je Tomáš Pálka, ale kompozici, případně instrumentaci u něj studovali též klavírista Ladislav Doležel, varhaník Jakub Janšta nebo dirigent Jakub Klecker. V roce 1997 působil Zemek jako visiting teacher na Trinity College of London. V letech 2004–07 vyučoval hudební teorii na JAMU. V roce 2007 vedl kurs skladby na Dartington International Summer School. 2010–11 spolu s Ondřejem Štochlem, Jaroslavem Šťastným a Alfredem Breierem (Německo) vedl výuku kompozice na Postfestu v Kroměříži.
Od poloviny osmdesátých let byl Zemek členem sdružení Camerata (později Camerata Brno), odkud odešel v roce 1990 po úmrtí Miloslava Ištvana, jeho zakladatele. Ve druhé polovině devadesátých let spoluzaložil autorské sdružení Collegium ppp, jehož členy byli – vedle Zemka – Petr Pokorný, Pavel Sýkora a Jaroslav Šťastný. Sdružení ukončilo svoji činnost po úmrtí Petra Pokorného v roce 2007.
Od poloviny devadesátých let je Zemek členem České besedy.
Zemkovy skladby se více než dvacet let téměř každoročně uvádějí na Mezinárodním festivalu současného umění s duchovním zaměřením Forfest Kroměříž.
Velkou pozornost má Zemkovo dílo zejména ve Velké Británii. Jeho skladby uvedly v premiéře přední britské soubory jako The Schubert Ensemble of London (spolupráce od 1987) nebo The Composers’ Ensemble (od devadesátých let). Ve spolupráci s klavíristou Williamem Howardem vytvořil cyklus 24 preludií a fug, jehož druhý díl je ve stadiu zrodu. Zemkovy skladby jsou uváděny na Mezinárodním hudebním festivalu v Dartingtonu. Americkému Hawthorne Quartet, působícímu při Boston Symphony Orchestra, je dedikován Smyčcový kvartet č. 6 – Unisono „Zvony světla“ (první provedení Boston, 2009). Z domácích uskupení lze uvést např. spolupráci s Konvergencí, pražským souborem pro soudobou hudbu.
Zemkova tvorba se dočkala několika významných ocenění. Pohled na onen svět světa (1988–90) získal první cenu v soutěži Generace 1990, Komorní symfonie č. 2 (1988) zvítězila v roce 1992 ex aequo v Soutěži Ministerstva kultury České republiky, Symfonie č. 2 (1990–97) byla oceněna v soutěži o Jubilejní cenu Leoše Janáčka, Symfonii č. 5 (2004) byla 2005 udělena první cena v soutěži k 50. výročí Filharmonie Brno, Smyčcový kvartet č. 6 (2008–09) byl vyznamenán cenou Terezin Chamber Music Foundation.
Zemkova díla vyšla v nakladatelstvích ABRSM London a Archiv HIS, zvukové záznamy pořídily BBC Radio, ČHF cd series, Champs Hill Records CHRCD, Supraphon, Český rozhlas, Gnosis Brno.
Obsáhlá Zemkova tvorba je zaměřena především na skladby instrumentální, komorní i orchestrální, pro různá obsazení. Společným jmenovatelem jeho díla je duchovní, neliturgická hudba, která odkazuje zejména ke katolickým kořenům. Zemek se inspiruje nejen biblickou tematikou, ať už přímo či např. prostřednictvím obrazů Hieronyma van Bosche, ale v hudební faktuře též počítá s akustikou chrámového prostoru (např. Chrámové sólo pro sólový klarinet, 1993, Symfonie č. 5 „Prameny Milosrdenství a Světla v brněnském chrámu sv. Jakuba“, 2004 atd.).
Jedním z východisek Zemkova stylu je tvorba Miloslava Ištvana, který jej ovlivnil nejen jako pedagog kompozice, ale též během schůzek a diskusí v Cameratě. U Zemka se to projevilo např. napětím mezi evoluční a expoziční formou, kdy jeho styl se vyvinul ve prospěch formy evoluční. Ištvanovi vzdal poctu v roce 2009, kdy vystoupil v Praze na hudebněvědné konferenci Miroslav Kabeláč – Miloslav Ištvan s referátem na téma O některých proměnách v pozdním díle Miloslava Ištvana.
Specifikem jeho tvorby je monofonní metoda skládání, unisono. Tato jednohlasá nástrojová hra, která se objevuje též na delších (i celovečerních) časových plochách, je výrazem Zemkova směřování od komplexnosti k redukcionismu. Forma unisona, která nese výrazné vlivy gregoriánského chorálu, je založena na odstranění disonancí, které Zemek považuje za nadužívané v avantgardní hudbě 20. století. V některých skladbách (Smyčcový kvartet č. 6 – Unisono „Zvony světla“, Památce Pavla Haase, 2008–09, Unisoni Sacri No 1 – Kýrie eleison, 2007–08) jsou disonance odstraněny ze souzvuků i v horizontále. Technika unisona se v Zemkově tvorbě stále více prosazuje od poloviny devadesátých let, zejména v sólistických skladbách pro různé nástroje, ale též v tvorbě komorní. První skladbou, kde je důsledně užita v celé kompozici, je Kvartet – Unisono č. 1. Památce Jana Palacha pro klarinet, housle, violu a violoncello (2000–01). O této kompoziční metodě referoval v roce 2005 na Mezinárodním hudebněvědném kolokviu Forfest Kroměříž v přednášce Unisono.
Za opus magnum Zemkovy tvorby lze považovat – vedle celovečerní Symfonie č. 2 „Pašije podle sv. Jana“ (1990–97) – klavírní cyklus 24 preludií a fug, který vytvořil ve spolupráci s britským pianistou Williamem Howardem. Dokončený je 1. díl (1990–2007), jehož první dvě knihy vznikly podle Starého zákona, zatímco 3. (The Word became flesh and dwelt among us) a 4. (Landscapes of the Lamb) kniha se inspirují Novým zákonem. Zemek, ačkoli vychází z Bachova nebo Rejchova pojetí fugy, vnesením techniky unisona vytváří nový, neortodoxní přístup k této původně barokní formě. Fugu nechápe jako polyfonní (kontrapunktickou) formu, ale jako formu jednohlasou, kde určité prvky unisonová technika zachovává, avšak v nových souvislostech, jako je třeba vícevrstevnatost coby prvek následného kontrapunktu. Zemek rovněž akceptuje formu bachovské fugy s expozicí (v níž je dux a comes), provedením a závěrem. Rozpracovaný je 2. díl, z něhož jsou dokončeny Preludium a fuga č. 25 (2009–10) a Preludium a fuga č. 26 (2009–12).
Dílo
I. Dílo hudební
a) instrumentální:
Orchestrální dílo
Symfonie č. 1 pro velký orchestr, 1989, první prov. Státní filharmonie Brno;
Symfonie č. 2 „Pašije podle sv. Jana“ pro 9 sólistů, smíšený sbor a velký orchestr, 1990–97;
Unisono C dur pro orchestr, 1998;
Symfonie č. 3 „Medjugorie“ pro klavír a 10 smyčcových nástrojů, 1995–2002;
Symfonie č. 4 „Unisono pro orchestr“, 2003;
Symfonie č. 5 „Prameny Milosrdenství a Světla v brněnském chrámu sv. Jakuba“, 2004;
Serenáda pro anglický roh a orchestr, 2003–04;
Koncert „Konsonance“ pro violoncello a komorní orchestr, 2006–08, první prov. 1. 12. 2008 Konzervatoř Brno, Jiří Bárta (violoncello), dirigenti Stanislav Kummer a Jan Rybář, druhé prov. 14. 10. 2011 Praha, Lichtenštejnský palác, Sál Martinů, v rámci festivalu Rozhlasový podzim.
Sólové skladby
Sonáta č. 1 pro sólové violoncello. Památce P. Metoděje Habáně, 1987;
Stabat Mater pro sólovou harfu, 1987–2009, první prov. 19. 1. 2009 Praha, soubor Prague Modern;
Sonáta pro cembalo, 1989, rev. 2004;
Z říše ryb („Ó, Kriste…“). Parabola pro varhany, 1993;
Sonáta č. 2 pro sólové violoncello. Památce P. Jakuba Zemka, 1992–95, CD Supraphon 1999,
Jiří Bárta;
25 capriccií na téma Leoše Janáčka pro sólové housle, 1995;
Sonáta pro sólový hoboj, 1997;
Canto semplice pro sólovou violu d’amore, 1997;
Sonáta č. 3 pro sólové violoncello „Pizzicato Sonata In Memoriam“, 1998;
Řeka. Sonáta č. 4 pro sólové violoncello „Parafráze na operu Curlew River Benjamina Brittena“, 2000, první prov. 2000, Konzervatoř Brno, Jiří Bárta;
Kairos a Chronos pro sólový hoboj, 2001;
Druhá trenodie pro sólový anglický roh, 2001;
Snížek, sníh… pro sólový lesní roh, 2001;
Chrámové sólo pro sólový klarinet, 1993;
Sedm slov Kristových na kříži pro sólový klarinet (Introitus, Sedm slov, Résurrection), 2002;
Adorace Nejsvětějšího srdce Ježíšova (Litanie), 1 hráč na bicí nástroje, 2000–09;
1. sonáta pro sólovou violu (Fantazie 1. – 7.) „Pizzicato“, 2007–10;
2. sonáta pro sólovou violu s bubny „Vrzúkačky podle Carmen“, 2010;
Světlo svíce, kytara (1. verze), kytara a klavír (2., 3. verze – unisono), 2009–10;
Přesýpací hodiny. Malá sonáta pro sólový fagot, 2010–11;
Unisoni Sacri No 4, housle, 2011–12.
Klavír sólo
Light Dance pro sólový klavír a tanečníka, 1995;
1. Sonáta pro klavír. Podle C. Ph. E. Bacha, 2003;
Mariánské květiny. Konsonance pro klavír, 2003, CD Collegium „ppp“ (Archiv HIS);
Sixty steps pro klavír. K narozeninám Rogera Scrutona, 2004;
2. Sonáta pro klavír. Podle W. Fr. Bacha, 2006;
24 preludií a fug, 1990-2007, 1. a 2. kniha podle Starého zákona, 3. kniha (The Word became flesh and dwelt among us [Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi]) a 4. kniha (Landscapes of the Lamb [Krajiny Beránkovy]) podle Nového zákona, první prov. 2007, Konzervatoř Brno, William Howard, v témže roce Londýn (Howard), 2009 na festivalu v Dartingtonu (Howard), CD Champs Hill Records CHRCD 2009 (Howard);
5. Sonáta pro klavír. Studie terciového intervalu podle fragmentu W. A. Mozarta pro klavír – levou ruku, 2010–12.
Komorní skladby
Koncert pro hoboj a 8 nástrojů, flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, kontrabas, klavír a cembalo, 1981;
Zahrada rozkoší. Hommage à Hieronymus van Bosch I, hoboj, violoncello a klavír, 1984;
Vůz sena. Hommage à Hieronymus van Bosch II, 2 hráči na bicí nástroje, 1984;
Sonáta – Fantasie pro violoncello a klavír, 1984–85;
Den s malou Leničkou. Duo pro violoncello a kontrabas, 1985;
Sedm posledních slov Vykupitelových na kříži. Komorní symfonie č. 1 pro 10 smyčcových nástrojů, 1985–86;
Pocta sv. Františkovi z Assisi. Komorní symfonie č. 2 pro klarinet a 10 smyčcových nástrojů, 1988;
Pana dr. Julínka vánoční intráda pro trubku a varhany, 1988;
Orfeus. Duo pro hoboj a anglický roh, 1988;
Chvála manželství. Variace na téma Davida Matthewse pro basový klarinet a 1 hráče na bicí nástroje, 1988–89;
Dekameron z Moravy, hoboj a klavír, 1988–89;
Più pianissimo jazz pro dvoje housle, violu a violoncello, 1989;
Pohled na onen svět světa. Hommage à Hieronymus van Bosch III, 2 klavíry, 1988–90;
Pět ročních dob pro fagot, klavír a recitátora, 1989–90, texty se Starého a Nového zákona.
Pane, hledáme píseň vyvolených pro housle, violoncello a klavír, 1989–90;
Obávám sa súdu Tvého. Variace na moravskou lidovou píseň pro hoboj a smyčce, 1991;
Valčíky. Pocta sv. Františkovi z Assisi, cimbál, harfa, cembalo, bicí nástroje a violoncello, 1991–92;
Vzpomínky pro basový klarinet a klavír, 1992;
Smyčcový kvartet č. 1 „Zahrada ticha“, 2 housle, viola a violoncello, 1993;
Klavírní kvintet „Královský pohřební průvod do Iony“, housle, viola, violoncello, kontrabas a klavír, 1994, premiéra 1994 Brighton Festival, The Schubert Ensemble of London;
Tři projevy úcty v rozhovoru sv. Pavla Poustevníka r. 342 pro flétnu a marimbu, 1995;
Smyčcový kvartet č. 2 „Pizzicato“, 2 housle, viola a violoncello, 1995, premiéra 17. 10. 2009 Bratislava, Večery novej hudby, Fama Quartet (Praha);
Pocta P. Ježíšovi. I. Koncert pro anglický roh a komorní soubor, v závěru altové sólo na text Oliviera Messiaena, 1995;
Parafráze na Parafrázi na Rigoletta (podle Liszta a Verdiho) pro flétnu, klarinet, violu, violoncello a klavír, 1996, premiéra 1996 na Dartington Festival, The Composers’ Ensemble, dir. Tom Audes Thomas;
À Paul Klee. Sedm vět pro basový klarinet a harfu, 1996–97;
Smyčcové trio s mešními zvonky, housle, viola, violoncello a mešní zvonky, 1997, CD Gnosis Brno 1998, Pavel Wallinger, Jan Vašta, Karel Plocek;
Zvony. Sonáta „Pizzicato“ pro kontrabas a klavír, 1998;
Sedm slov Kristových na kříži. Smyčcový kvartet č. 3, 2 violy, violoncello a kontrabas, 1998;
Smyčcový kvartet č. 4 „Unisono“, 2 housle, viola a violoncello, 1997–98;
Ptačí rok pro dvoje housle, violoncello a klavír, 1998;
Modrá hudba pro flétnu, klarinet, housle, violu, violoncello, kontrabas, klavír a cembalo, 1998;
Nuages blancs / Nuages moutonnés. In memoriam Gérard Grisey, basový klarinet, viola, kontrabas, klavír a harfa, 1999;
Mariánské variace. Painswick Cathedral, housle, viola, violoncello a klavír, 1999–2000, premiéra 15. 11. 2007 Painswick u příležitosti oslav skladatelových padesátin, The Schubert Ensemble, William Howard, BBC live 2010;
Dobré pí Nešpůrkové variace velikonoční pro trubku a varhany, 2000;
Druhá vánoční fanfára pro trubku a varhany, 2000;
Fantasie – Unisono pro housle a klavír, 2000;
Na památku Pavla Snížka. Trio pro trombon, cimbál a tympány, 2000–01;
Smyčcový kvartet č. 5, 4 kontrabasy, 2000–01;
Kvartet – Unisono č. 1. Památce Jana Palacha, klarinet, housle, viola a violoncello, 2000–01;
Bohuslavu Reynkovi. Sonáta pro violu a klavír, 2003, podle básní Bohuslava Reynka;
Parafráze na 4. klavírní koncert „Inkantace“ Bohuslava Martinů, violoncello, klavír a harfa, 2004;
Unisono leggiero pro flétnu, klarinet, housle, violu, violoncello a klavír, 2004;
Féerie pro tubu a klavír, 2004;
Proroctví Izaiášovo pro sedm nástrojů, flétna, klarinet, housle, viola, violoncello, harfa, klavír, 2005;
Kvartet – Unisono č. 2. Památce Jana Zajíce, klarinet, housle, viola, violoncello, 2006–08;
O Kráse pozemské a Kráse ráje – II. „Fantazie paní nebeské“, flétna, housle, klavír, 2008–09;
Smyčcový kvartet č. 6 – Unisono „Zvony světla“. Památce Pavla Haase, 2 housle, viola a violoncello, 2008–09, první prov. 1. 4. 2009 Boston (USA), Hawthorne Quartet;
Ukolébavky 2009 pro housle a klavír, 2009, pro 1. – 3. ročník ZUŠ;
2. klavírní kvintet „Hommage to Bach Family“. Unisono – Pizzicato, housle, viola, violoncello, kontrabas a klavír, 2007–10, s použitím hudby rodiny Bachovy, premiéra 2011, Newbury Spring Festival, The Schubert Ensemble of London;
O obnově Krásy Bílé Věže. Parafonie pro sopránový saxofon a klavír, 2010;
Unisoni Sacri No 2, klarinet a varhany, 2009–11;
Unisoni Sacri No 3. 2. kontrabasová sonáta se zvony, 2009–11;
O Kráse pozemské a Kráse ráje – III, hoboj, harfa a klavír, 2010–11;
Sedm slov Kristových na kříži. Unisono – Trio č. 2, klarinet, violoncello a klavír, 2011.
b) vokální:
Vokální skladby à cappella
O Haupt voll Blut und Wunden, vokální kvintet (1. verze), smíšený sbor (2. verze), 1996, text podle chorálu z Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha;
Je t’aime (na slova Sv. Bernadette Soubirouse), baryton sólo, 1997;
Ave Maria, baryton sólo, 1998;
Stabat Mater, baryton sólo, 1999;
Requiem, vokální kvintet (2 soprány, alt, tenor, bas, 1. verze), smíšený sbor (2. verze), 1997–2000;
Dvojsborová říkadla, dětský sbor, 2008–09;
… neutečeš. Hledání septimy pro dva soprány, 2011;
Mše pro dva sbory. Ke cti sv. Josefa, 1995–2012.
Vokální skladby s doprovodem
Osamění pro mezzosoprán, klavír a cembalo, 1984–85;
Víno. Písně pro bas a basový klarinet, 1986, text Vladimír Holan;
Zahrada lásky pro soprán a 2 hráče na bicí nástroje, 1987–88;
Obávám sa súdu Tvého, 1991, úprava moravské lidové písně pro soprán, 2 klarinety, violu, kontrabas a cimbál;
Alleluja pro soprán, hoboj, housle a kytaru, 1992;
Tři mariánské modlitby pro soprán, 2 klarinety, violu, violoncello a kontrabas, 1993–94;
Tichý hymnus pro soprán a komorní orchestr, 1997;
De triste cuer. Homagge à Guillaume Machaut pro soprán, klarinet, violu a klavír, 2002;
Láska. Unisono pro tenor, klarinet, violoncello a klavír, 2004;
Dartington Gardens pro smíšený sbor a žesťový soubor (6 trubek, lesní roh, 2 trombony), 2004, premiéra 2004 na Dartington Festival, Exeter Cathedral, Dartington Choir and Ensemble, Sir R. Armstrong;
Unisoni Sacri No 1 – Kýrie eleison. Památce sourozenců Martinkových, 3 tenory, baryton a bas, dětský nebo komorní ženský sbor, varhany, 2007–08, první prov. 6. 3. 2008 (1. část Kýrie eleison), Brno, Expozice nové hudby.
II. Dílo literární
Několik pohledů na čas v hudbě (dis., JAMU 1999);
Unisono (Festival Forfest Czech Republic Spiritual Streams in Contemporary Arts 2005, s. 48–49);
Památce Petra Pokorného. Úvahy, vzpomínky, korespondence (Opus musicum 40, 2008, č. 2, s. 45–46);
O některých proměnách v pozdním díle Miloslava Ištvana (hudebněvědná konference Miroslav Kabeláč – Miloslav Ištvan, Praha 2009, nevyd.).
LiteraturaI. Lexika
New Grove2.
II. Ostatní
Bártová, Jindřiška: Camerata Brno (Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Acta musicologica et theatrologica, Brno 2003).
Çakmak, Emrah Efe: Pavel Novák: “Çabamın özü, müziksel biçimin zaman akışını belli bir düzene oturtmaktir” [Pavel Novák: “The essence of my effort is the inclusion of the time course of musical form into a certain order”] (Sanatdünyamiz 91, 2004, s. 46–78).
Groulík, Jiří: Unisono v díle Pavla Nováka-Zemka (bcl., JAMU 2007).
Howard, William: Pavel Zemek Novák. 50th Birthday celebrations (The Dvořák Society For Czech and Slovak Music, Newsletter 2007, No. 81, s. 6–7).
Chrápavá, Lucie: Pavel Zemek. Portrét skladatele (absol., Konzervatoř J. Deyla 2012).
Matthews, David: Deal Festival. Pavel Novák (Tempo. A Quarterly Review of Modern Music 58, 2004, č. 227, s. 59–60).
Matthews, David: Form-Compelling. The Art of Fugue: Bach Fugues for Keyboard 1715–50 by Joseph Kerman (London Review of Books 28, 2006, No. 18, s. 27-29).
MacDonald, Calum: Novák: 24 Preludes & Fugues (BBC Music Magazine, October 2011).
Medek, Ivo: Pavel Zemek. An Interview (Czech Music 2000, No. 1, s. 1-2).
Medek, Ivo: Skladatel Pavel Zemek (Bulletin Hudebního informačního střediska 2000, č. 1, s. 3).
Melville-Mason, Graham: Zemek-Novák: Twenty-four Preludes and Fugues (The Dvořák Society For Czech and Slovak Music, Newsletter 2012, No. 98, s. 19–20).
Müller, Lubomír Ben: Duchovní svět Pavla Zemka. Zklidněte se a poslouchejte (Hudební rozhledy 45, 1992, č. 6, s. 250–52).
Pálka, Tomáš: Duchovní směřování v díle Marka Kopelenta, Pavla Zemka a Tomáše Pálky (Festival Forfest Czech Republic Duchovní proudy v současném umění, Umělecká iniciativa 2007, s. 31–39).
Pudlák, Miroslav: Czech Composers in the Post-Modern Era. Czech Music CD Series 1: Chamber Music (Czech Music Quarterly 2007, No. 1, s. 13-21).
Šťastný, Jaroslav: Pavel Novák–Zemek aneb O kráse společenství (His voice 2005, č. 2, s. 10-11).
Trumpeš, Vít: Duchovní tematika v tvorbě Pavla Nováka (bcl., JAMU 2009).
Trumpeš, Vít: Pašije v soudobé hudbě (dipl., JAMU 2011).
Trumpeš, Vít: Pavel Novák-Zemek (absol., Konzervatoř Brno 2006).
Walsh, Stephen: CD: Pavel Novák – 24 Preludes and Fugues. Religious angle on classical forms reinvents Bach keyboard cycle (http://www.theartsdesk.com/classical-music/cd-pavel-novák-..., 11 September 2011).
http://www.konzervatorbrno.eu/index.php?id=63
http://www.musica.cz/skladatele/zemek-novak-pavel.html
Pavel Sýkora
TextDatum poslední změny: 14.2.2013