Roháč, Ján
Charakteristika: Režisér
Datum narození/zahájení aktivity:29.2.1932
Datum úmrtí/ukončení aktivity:5.10.1980
Text
• Literatura •
Roháč, Ján, režisér, narozen 29. 2. 1932, Nitranské Pravno, zemřel 5. 10. 1980, Praha.
Absolvoval Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze a již za studia se zaměřil k zábavnému (estrádnímu, revuálnímu) umění – spolupracoval s Divadlem estrády a satiry (později Divadlo satiry, pak Divadlo ABC). Působil v divadle v Pardubicích, pak v pražských scénách ABC, Laterna magica, varieté Alhambra (zde viz velmi úspěšnou revui Bukola aneb Vrahem je pachatel) a zejména v divadle Semafor, kde jeho režie pomáhaly vytvářet osobitý jevištní styl této vedoucí malé scény šedesátých a sedmdesátých let. Spolupracoval zde s Jiřím Suchým (Zuzana je zase sama doma, 1961, Dobře placená procházka, 1965 – též jako televizní film), Miroslavem Horníčkem (Hovory přes rampu, 1965, Recitál Horníček – Hegerová, 1966, Dva muži někde, 1972), skupinami Šimek – Grossmann a Šimek – Sobota (Besídka v rašeliništi, Zavěste, prosím, volá Semafor a jiné).
Svůj smysl pro hudbu a zároveň pro nová média (v Československé televizi pracoval od 1968) uplatnil v hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů (písničky Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého, mezi herci-zpěváky četní interpreti ze Semaforu, režie Roháč spolu s Vladimírem Svitáčkem, 1965), hlavně však v dlouhé řadě televizních inscenací, pořadů, seriálů. K hudebně nejvýznamnějším patřily Písničky na zítra, pořady se semaforskými umělci Recitál I, II, Hovory H, dále revuální Přijela pouť a jiné. Nejvýraznějším příspěvkem k televizní a hudební poetice šedesátých a sedmdesátých let byly Roháčovy zfilmované písničky (Jezdím bez nehod, Marnivá sestřenice, Zčervená, Zhasněte lampióny, Život je pes); představují minipříběhy, jsou působivé dodnes a jsou pozoruhodným předchůdcem umění videoklipu.
Roháč se stal zakladatelskou osobností v oblasti nových médií (podílel se na vzniku a programu Laterny magiky, spolupracoval na programu Kinoautomatu pro světovou výstavu v Montrealu, atp.) televizní zábavy, uplatnění hudby v televizi. Měl mimořádný smysl pro nové a zajímavé hudební a šířeji umělecké trendy, pro nastupující osobnosti, pro životní detail, ostrou pointu, efekt.
Literatura
I. Lexika
Malá československá encyklopedie, 5. díl (Praha 1987).
EJ (heslo Ivo Osolsobě).
Universum. Všeobecná encyklopedie, 8. díl (Praha 2001).
II. Ostatní
Posledné interview s Jánom Roháčom (Ľud 7. 10. 1980).
Za priateľom (Nové slovo 30. 10. 1980).
Rejžek, Jan: Bez Jána Roháče (Melodie 18, 1980, č. 12, s. 375).
K nedožitým padesátinám Jána Roháče (Mladá fronta 19. 6. 1982).
Matzner, Antonín, Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Praha 2002).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 18.2.2009